Na Ride bmx stránkách se objevil zajímavý rozhovor s Mikem Gentilcorem, jedním z hlavních členů zákulisí PA Woods scény, o catty Woods a Posh a jejich cestě k legalizaci. Bezpochyby nutnost přelouskat pro každýho, komu tyhle pojmy něco říkají. Zejména historka s Posh je hodně dobrá. Frenk mi říkal, ať o tom něco napíšu. Ale já vlastně ani nevím co. Překládat to nemá smysl, hodnotný a užitečný informace to přináší spíš pro amíky než pro nás. Co bych ale vyzvednul a co je z rozhovoru cítit, je to americké dedication. To dedication, který tak zoufale chybí českýmu národu snad jako celku. Abych to vysvětlil, jak říká Mike Gentilcore – „we live and die for this“, jinými slovy tihle lidé pro trailsy žijou, nic jinýho je nezajímá. Dělají všechno proto, aby zachránili svůj svět, aby udrželi scénu, aby zůstali tím, kým jsou. Dolar po dolaru se snaží nejrůznějšími způsoby dát dohromady potřebnou částku na pojištění, aby trailsy mohly fungovat další rok. Celkem to dělá okolo 10.000 $ ročně. Můžu vám říct, že to jsou v Americe pro obyčejnýho člověka obrovský peníze. A přesto to vždy nějak dají do kupy, protože trailsy jsou pro ně vším. Kolik českých spotů zaniklo jen proto, že se o ně lidi přestali starat, přestali jezdit? Více už nic, snad jen více lesů a více dedication.
Mimochodem, tento rozhovor je pro nás aktuální více než kdy jindy. Ale o tom zase někdy jindy.
Mně ten článek přišel naprosto úžasný a Hout na catty i Posh byl, viděl se tam s těma lidma, proto jsem chtěl, aby o tom něco napsal. Další důvod byl, že je to momentálně hodně aktuální i u nás, já už jsem se o tom s Houtem bavil, ale když o tom jindy tak se budu těšit na zajímavý post.
Jinak článek mě naprosto dostal, třeba když tam píše o majiteli pozemku jak přišel za riderem z Německa a ten mu říká, že celý život si přál jezdit na tomhle místě, naprosto vystiženo, tyhle místa jsou prostě nejvyšší meta. Jejich odhodlání shánět peníze a pomoc velkých firem, nebo nabídka pokud se nacházíte v podobné situaci, volejte.
Do takové situace se možná nikdy nemuseli dostat, ale amíci se soudí kvůli čemukoli, což se dostává i k nám. Když jsem začínal jezdit nikdy jsem na závodech nepodepisoval, že jedu na vlastní nebezpeční, dnes, povinnost. Chápu, že je to ochrana pořadatele, ale mě by hlavně nikdy nenapadlo někoho žalovat, kdybych se rozbil. Ať žije oldschool a underground!