Poslední dobou na netu kolují články snažící se shrnout chování, pravidla, nebo dokonce etiketu na trailsových spotech. To mě donutilo na to reagovat. Snažíte se připsat pevná pravidla něčemu, co je tak volné? Dáváte rady jak se dostat na někdy i utajený spot, i když to není tak lehké? Opravdu si myslíte, že to takhle funguje? Trailsy v lese je to poslední co zůstalo z původní myšlenky freestyle bmx, taky se toho časem spoustu změnilo jako u všech „disciplín“, ale to hlavní zůstalo zachováno – underground. To je můj názor.
Všechny trailsové spoty, co stojí za to, mají většinou jméno, ve kterém nejsou obsaženy souřadnice místa, kde se skoky nacházejí. Většina jich taky stojí nelegálně a nikdo nemá zájem, aby tam byla spousta cizích lidí, aby tam jezdil každý jako do skateparku, aby se o spotu veřejně mluvilo a už vůbec ne, aby se na to přišlo. Lokálové si to kopou pro sebe, sami si vystačí a takhle se jim to líbí. Jistě že jsou rádi když přijede někdo pojezdit, ale dávat rady dnes už tak široké komunitě aby přišla k nám do lesa? WTF? Navíc nemůže přijet jen tak někdo, většinou je potřeba do té komunity proniknout, což není tak jednoduché. Já sám jsem kdysi věděl že je nějaký L.E.S., věděl jsem že je to ráj, ale musel jsem objíždět každý dirtový závod a každý trailslový jam abych se seznámil, a aby mě někdo do L.E.S.a pozval a ukázal mi kde je, a takhle to většinou bylo s každým spotem. I kdybys sehnal číslo na lokálního trails mástra, asi by neprošlo kdybys mu do telefonu řekl, že jsi Lojza ze skateparku co umí barspin na plošinku funboxu a chceš to jít zkoušet k němu na skoky.
Myslíte si, že budete sedět doma a když dostanete chuť jít se projet na hlínu tak stačí zavolat? Skoky se samy nepostaví, takže nestačí říct pravidlo č. 6 NO DIG NO RIDE – pomozte lokálům shapenout skoky. Pokud tu hlínu cítíš, vytvoř si vlastní spot, a jestli máš spot za barákem, proč se tam nestát lokálem a chodit tam i když je mokro? Na skateparku to uschne dřív a jezdit by se dalo, ale o trails spot je třeba se starat a to se dnes nikomu nechce. Přijít na skoky, pomoct jen tak něco přeplácnout, pokropit skoky a jít jezdit si můžou dovolit profíci, proč bysme měli trpět někoho, kdo příjde jen když se jezdí? Většina lidí z trails komunity mají vlastní spot, na který tě za oplátku pozvou, takže bez práce nejsou koláče.
Třeba by tyhle články pomohly aby se začaly jezdít víc trailsy, aby bylo víc lidí, víc spotů, ale já se toho bojím, asi mi to stačí tak jak to je. Pohoda místo závodního stresu, pivo místo proteinového nápoje a chill v lese místo „teď to musím dát“. A to poslední co chci je, aby se z trailsového ježdění stalo to co z parkového – atleti ve stylu vem si život.
Článek Trailsová etiketa z TBB je očividně obšlahlá verze z ride-bmx. Proč ne, pro lidi co si to anglicky nepřečtou, ale příjde mi to spíš jako návod dětem jak se dostat na místo, kam by se jinak nedostaly. Takže si troufám tvrdit že hlavní bod z verze ride-bmx na TBB chybí – DON´T BE A DICK. Člověka, kterého by napadlo jezdit když je mokro a musíš mu dát radu aby to nedělal, přece nechceš pustit na své skoky.
Měl jsem toho v hlavě víc co bych mohl napsat, ale nechci kalit vodu, možná by to vyvolalo až příliš rozvášněné reakce (možná to i tak vyvolá) a každý ať si vybere článek, který se mu nejvíc líbí a podle toho se chová. Díky čau
Dobře Frenk.
Články o trailsové etiketě se objevují na světových nejen trailsových webech docela pravidelně, vždycky se u toho pobavím. Především, jsou vždy psané na americké podmínky, na americkou trailsovou scénu, která je na míle odlišná od té české, potažmo evropské. Překlad článku z Ridu na TBB mě docela překvapil, jak kdyby byla u nás kdo ví jaká scéna a spoty, celý je to trochu mimo mísu. Možná v Brně nějaký děti našly skoky a něco tam vyváděly..? Obecně souhlasím s Frenkem – DONT BE A DICK je to hlavní a je v tom všechno. Každopádně jsou prostě tací, kteří ani neví, co to znamená a s nimi je problém. V lese se objevují naprosto výjimečně.
Jinak komunitu Frenku vůbec nevidím širokou, naopak ji vidím velmi úzkou a v podstatě za každýho non-dicka, co přijde do lesa, jsme rádi. Vždycky v něm může být potenciální digger, který pomůže, nebo si třeba postaví vlastní spot. A to chceme. Návod, jak lidi do toho lesa dostat bychom sami potřebovali 🙂
Už jen kvůli tomu co dělám jsem zjistil, že si musím v hlavě oddělit práci a volnej čas. Dirtparky jsou pro mě práce, kam patří pravidla, kde to dělám pro lidi, který ve většině případů nechtějí a nebudou brát lopatu do ruky, prostě veřejný hřiště. Bohužel se kvůli tomu asi nikdy nijak výrazně nerozšíří trailsová komunita a bohudík se kvůli tomu budu moct živit tím co mě baví pravděpodobně i v budoucnu. Trailsy jsou pro mě ten volnej čas kam patří, jak říká Frenk to pivo a pohoda a žádný soužití s lidma co nemají páru o trailsový etice, nemělo by se jim to dávat tak zadarmo. Od toho stavím právě ty dirtparky, který jsou pro veřejnost a koho nadchnou dirtparky a bude opravdu chtít, sám se časem do trailsový komunity dostane, tak jako se do ní dostal Frenk když se chtěl dostat do lesa. Dirtparky jsou pro mě prostě taková zprostředkovávací vstupní brána do trailsovýho světa, která oddělí zrno od plevele a plevel v dirtparcích zůstane. Trailsy underground, který chci aby zůstal undergroundem a v podstatě DIY komunita lidí do jejíhož jádra nikdy neproniknou jezdci uživatelé. Parta z Košťálova nás taky přesvědčila, že chtějí kopat nový věci a mají to pravý nadšení. S takovejma lidma chci bejt v lese na trailsech a trávit svůj volnej čas.
2. a 3. odstavec je dobře použitelný jako citát, který by měl obletěť ČR aby si ho přečetli všichni lidi jezdící na kole, ať už na bmx nebo i mtb, tohle platí všude. Škoda že je u nás lidí s tímto ´´rozumem´´ v hlavě tak málo. Stavět vlastní spot nebo dokonce CHODIT POMÁHAT NA CIZÍ SPOT? Takoví lidé se zde dají spočítat na prstech rukou…
No ono stavět svuj spot a ještě chodit pomáhat na cizi je takřka nadlický ukol. Po praci letim k nám do lesa do večera digujem a když se večer dostanu domu sem rád že sem rád. Tady vidím spíš problém v tom, že ani samotní trailsový nadšenci neví kde je jaký spot a už vůbec nemaj páru o tom kdo to staví. S pordravem Dog trails Bělohrad.
Článek z Ridu sem nečetl, ani číst nebudu to radši půjdu kopnout… Ale v podstatě si myslím, že teď už vše záleží jenom na nás. Spoty jsou všude, ale chybí jim dostatečná péče. Pro jednoho člověka je to poslání, aby vychoval lidi co budou žít jako on, protože on už ví , že je to To nej: příjít po dešti, pěkně si to uplácat, vodu stáhnout… A pak si za odměnu hezky večer zajezdit, opéct párek. Jo ty “děti” mají šanci fungovat normálně. Mít proco žít, protože mi příjde, že dnešní mlaďoši nejsou zase tak špatní, ale je třeba jim ukázat tu správnou cestu. Ty nejsi řidič, ty jsi mapa.
No, svým způsobem máš pravdu. Podle mě však žádná “správná cesta” není, každýmu vyhovuje něco jinýho. Kolem lesa se motalo spousty lidí za ty roky, který to prostě neoslovilo, baví je jiný věci. Každý si na to musí přijít sám. Na nás není něco jim ukázat, na nás je žít si tu naší cestu tak, jak nás to baví a jen doufat, že to po nás někdo převezme a trailsy budou žít dál.
Mimochodem, spotů je zatraceně málo. Nemyslím teď nějakých polorozpadlých pár hromad, myslím opravdu trailsových spotů, kde funguje parta, která ví co jsou trailsy v celé své šíři a žijou tím. Takových spotů je strašně málo, alespoň tedy v ČR.