Mike Saavedra o své zlomenině

Zprávy o vážných pádech osobností BMX scény dokáží otřást celou komunitou, ať už to byl Stephen Murray v roce 2007 nebo Mike Aitken o rok později. Mike Saavedra možná není největší hvězdou BMX scény obecně, ale těší se respektu v trailsové komunitě po celé světě, nejen kvůli svému čistému stylu, ale také díky svému tvrdě vydřenému spotu Blue Bench, který budí respekt a údiv. Když se v říjnu loňského roku objevila zpráva, že Mike leží v nemocnici po pádu v Hazelwoodu, spotu známém obrovskými a technicky náročnými lajnami, nikoho nepřekvapilo, že Mikeovo zranění je závažné a dokonce mu hrozí amputace nohy.  Slova podpory se ozývala z trailsů po celém světě, Mike se z nejhoršího vylízal a o svém zranění promluvil v rozhovoru pro Dig BMX, jehož překlad vám právě teď přinášíme.

„Byl jsem uspán, aniž bych věděl,
jestli se vzbudím o jednu nohu kratší.“

Rozhovor a fotografie: Jeremy Pavia
Originál publikován na DigBMX.com 5.1. 2015
Překlad OndraS
Korekce Markét, díky moc.

Každý, kdo kdy jezdil na BMX chápe, že je tu vždy přítomný risk, pokaždé když stoupneš na kolo a jezdíš. Ačkoliv je to obecně známé a přijímané, nedělá to o nic lehčím, když přijde na scénu zranění. Od rozsekaných holení, spálených rukou, odřenin z asfaltu, přes modřiny všech velikostí a barev, vyvrtnutí, trhliny, po zlomeniny a další, je to vše součástí procesu. Mike Saavedra zná tohle všechno velmi dobře a již pár měsíců se léčí z těžce zlomené nohy, která vyžadovala okamžitou operaci. Jsou to chvíle, které tě mohou donutit nečinně sedět a zvažovat tvoji angažovanost v BMX, tvé zapálení pro dvě kola a honbu za naplněním. Podívejme se, co se přesně stalo špatně, jak téměř přišel o svoji nohu, a jak bere fyzioterapii do svých vlastních rukou.

Tak pojďme začít od začátku. Jaký je příběh s tvojí nohou?

V podstatě jsem si zlomil celou svou holeň včetně horní části lýtka k tomu. Byl jsem okamžitě převezen k operaci, kde jsem dostal titanový šroub do holeně a dva velké řezy po stranách mé nohy, k uvolnění tlaku za účelem udržení svalů před odumřením. Samozřejmě jsem věděl, že můj stav je špatný, když jsem přijel do nemocnice, ale brzy jsem měl správně pochopit závažnost své situace a nebezpečí naprosté ztráty mojí nohy.

Obeznam všechny s tím, co jsi v té době dělal na východním pobřeží?

Vyletěl jsem o dva dny dříve, abych se setkal se svým týmovým parťákem z Deluxu Markem Potocznym a vyrazil na trip do východní poloviny Pensylvánie, zajezdit si na TRA event a oslavit 20 let Posh a byl jsem nadšenej! Rok 2014 se brzy stal jedním z nejlepších, které jsem strávil na svém kole, a určitě bude tím nejvíc zapamatovatelným.

Na jakých trailsech si byl?

V nechvalně známém Hazelwoodu.

Pro ty kteří nevědí, Hazelwood je hustej trailsovej spot, který má určitě potenciál tě sundat v jakékoliv chvíli. O čem to bylo v místě, které to uvedlo tímhle směrem?

To je pravda, určitě nejsou pro slabé povahy. Jsou velké, rychlé a zamotané. Tihle kluci jistě vědí, co dělají, Hazelwood je jeden z nejlepších spotů, co jsem kdy jezdil.

Sakra, takže co jsi dělal, když si spadl? Řekl jsi předtím, že jsi nebyl úplně rozehřátý a byla to hloupá chyba.

Jo, byla to má druhá jízda dne. Byl jsem krátkej na levým hipu, uklouzl mi levý pedál, což je má přední noha. V té chvíli mi mé kolo přejelo přes mou nohu, a zatáhlo ji pode mě.

Co ti proběhlo hlavou, než jsi dopadl na zem? Stalo se to rychle nebo to byl jeden z těch pádů, které se zdají jako zpomalený záběr?

Šlo to od zlého k horšímu pěkně rychle. Cítil jsem, jak se můj kotník začal točit ven, hned co má noha sklouzla. V té chvíli jsem byl připravený na ošklivě vymknutý kotník. Co jsem si neuvědomil, bylo, že má setrvačnost se mi chystá přejet nohu. To bylo ve chvíli, kdy jsem ji slyšel dvakrát prasknout, jak to zatáhlo mé chodidlo o 180° za mně. Já jsem ani nespadl, nakonec jsem sklouznul, abych zastavil. Podíval jsem se dolů a viděl jsem své chodidlo směřující špatným směrem.

Slyšet prasknout své vlastní kosti musí být jedna z nejšílenějších věcí, které si dokážu představit, jak se někomu stanou.

Jo, bylo to šílený. Zlomil jsem si pár kostí předtím, ale nemyslím si, že bych je někdy skutečně slyšel rupnout. Musím říct, že nejhorší část byla, když jsem se podíval dolů a viděl spodní polovinu své nohy naopak. V té chvíli se dala udělat jediná věc, vzít ji a otočit tu svini dokola.

Jak dlouho to trvalo od chvíle tvého pádu, než ses dostal do nemocnice? Musel si jet záchrankou, že jo?

Netrvalo to dlouho. Vlastně jsme se rozhodli, že bude rychlejší dostat mě z lesů vzadu auta Marka Potoczného, tak rychle jak to bude možné. Záchranka by měla problém nás najít. Měl jsem štěstí, že byli kolem, aby mi pomohli. Byl jsem v nemocnici během třiceti minut od pádu.

Jak moc to bylo zpočátku bolestivé?

Musím říct, že nejvíc bolestivá část byla nechat se vytlačit z lesů v kolečku. Bylo to zasraný divadlo. Měl jsem neuvěřitelně silnou hlubokou pálící bolest, která se rodila v mém chodidle a pronikala celou cestou vzhůru mou nohou. Bylo to úplně jako by mě někdo bodal do lýtka žhnoucím horkým nožem.  Ale nemůžu dostatečně poděkovat klukům za to, že pro mě zabrali a vytlačili mě do toho kopce a ven z těch lesů tak rychle a účinně jako to udělali.

Takže jaký je odborný termín pro tvé konkrétní zranění?

Jakmile jsem byl na pohotovosti, netrvalo lékařům dlouho diagnostikovat kompartmentový syndrom. To zjednodušeně znamená, že z důvodu silného traumatu, kterým svaly prošly během nehody, otekly tak zle, že nejsou dále schopné přijímat krev. Takže doktoři udělali dva velké řezy po dolních stranách mé nohy za účelem uvolnění tlaku. Ačkoliv to může být velmi barbarská procedura, v zásadě udržuje svaly v tvé noze od odumření kvůli nedostatku krve. Tu noc mě převezli na operaci, aby se ujistili, že nepřijdu o svou nohu.

Byl jsi tam v nemocnici nějakou dobu, jak jsi zůstal při smyslech?

To je dobrá otázka. Ale opět jsem měl velké štěstí, že mám tolik dobrých přátel v Pittsburghu. Kluci za mnou neustále přicházeli, přinášeli mi jídlo a kontrolovali mě tak, jako některé velmi zajímavé postavičky, které pracovali v nemocnici.

Co byla nejhorší část?

Nejspíš když mi policajti ukradli trávu potom, co mi prohlédli batoh.

Co byla nejlepší část?

Že jsem nepřišel o svou nohu!

Jak to s tvou nohou vypadá a jaký pro tebe bude proces rekonvalescence?

Je to dobré, už to vlastně tolik nebolí. Ale až doposud to byl pomalý a neměnný proces, jsem prostě trpělivý a zůstávám pozitivní. Vím, že to zabere nějaký čas, než dokážu obnovit sílu.

Jak dlouho bude trvat, než se budeš cítit zpátky v normálu?

Bude to trvat asi rok, než se má noha úplně uzdraví.

Samozřejmě doktoři vědí, že jezdíš BMX profesionálně, takže jaký druh časového rámce ti stanovili, než budeš opravdu znovu jezdit?

Můj doktor je skvělej. Dr. Chao pracoval s několika nejlepšími sportovci na světě, takže mu nejsou cizí ošklivá zranění. Nebude to zbytečně opečovávat a pomůže ti posunout se. Tak doufám, že se začnu houpat kolem dubna nebo května.

„Nejtěžší částí nikdy není fyzické zotavení ale mentální a emocionální zotavení.“

Jaký typ fyzioterapie podstupuješ?

No, to se ukázalo být finančním problémem, jelikož terapie nevyjde levně. Takže jsem to vzal do vlastních rukou v kombinaci s nekonečným proudem informací z internetu a vytvořil jsem svůj vlastní fyzioterapeutický program. V těžkých chvílích jako je tahle, čím více zdroji se můžu obohatit, tím líp.

V takovýchto situacích se musíš vždycky dívat na světlou stránku prostě proto, že je to jediná možnost, kterou máš. Jak zvládáš věci duševně? Vážné zranění může pořádně zamíchat s tvojí hlavou, záleží na člověku, ale ty se zdáš být stále pozitivním. V čem je tajemství?

Jo, to je svatá pravda. Nejtěžší část nikdy není fyzické zotavení ale mentální a emocionální zotavení. Ale jednou z nejdůležitějších vlastností lidské bytosti je schopnost přizpůsobit se situaci. Mám na mysli skutečnost, že v noci během níž jsem jel na operaci, jsem byl uspán, aniž bych věděl, jestli se vzbudím o jednu nohu kratší. Jakmile jsem to přijal jako možnost, cokoliv menšího bylo požehnáním. Naše myšlenky hrají velmi důležitou roli v našem duševním a fyzickém zdraví. Věděl jsem, že si nemůžu dovolit plýtvat energií na negativních myšlenkách, když jsem byl obklopen takovým množstvím lásky a pozitivity. Dokonce i teď, po téměř dvou a půl měsících zotavování, stále vnímám, že začínám upadat do frustrace, takže se potom snažím najít tiché místo k meditaci ve snaze usměrnit tuto energii do něčeho pozitivního a prospěšného.

Měl jsi v minulosti podobně závažné zranění?

Ne úplně v takové míře. V roce 2010 jsem si odpálil přední zkřížený vaz v pravém koleni. Ironicky se to také stalo v Pittsburghu.  Ale to byla procházka růžovou zahradou oproti tomuhle. Pomohlo mi to aspoň lépe porozumět jak zvládnout svůj čas mimo hru.

Co zabírá nejvíce tvého času během zotavení?

Spousta fyzioterapie. Zkouším dělat alespoň hodinu pohyblivost a pružnost každé ráno, potom si dám nějaký džus a odpoledne jdu na další kolo terapie založené na posílení.

 Je tu něco, co bys udělal jinak, když se na situaci díváš zpětně?

Jo jistě, myslím tím, že k tomu vedlo mnoho různých věcí.  Byl jsem zpátky v Kalifornii na pár dní po návratu z Barcelony, než jsem znovu odletěl. Moje tělo nikdy nemělo šanci posbírat se. Plus jsem na to ten den rovnou naběhl. Myslel jsem, že se můžu přenést přes časový posun. To proto se to stalo v mé druhé jízdě. Věděl jsem to víc než dobře. Jezdím přes 15 let. Ale není tu žádný důvod zaobírat se tím, co se už stalo. Určitě mi to dalo velmi cennou lekci, a to nikdy neodpírat svým instinktům.

Musí tu být seznam lidí, kteří ti doposud pomohli v průběhu cesty během celého tohoto procesu.

Samozřejmě, kdyby nebylo podpory těchto lidí, moje cesta by byla mnohem víc náročná. Celá pittsburghská scéna je hustá. Tihle týpci mi dali pocit rodiny a nemůžu jim dostatečně poděkovat! Jakeovi za všechny každodenní přísuny Whole Foods (americký řetězec s biopotravinami), Markovi a Mikeovi Potoczným, Ryanu Poppleovi, The Wheel Mill, Candymu za to, že pašoval zboží a udržoval mě rozveseleného. Miku Halahanovi za to, že na mě dohlížel! A každému kdo mě přišel navštívit nebo vyslal pozitivní myšlenky do vesmíru, děkuji a hluboce si toho vážím. I když se mě Pittsburgh stále pokouší zabít, pořád to místo miluju.

Jakýkoliv čas strávený v nemocnici znamená účet započínající ve chvíli nahlášení, a nekončící dokud se neodhlásíš. Co zdravotní pojištění? Vím, že spousta BMX profíků zvenčí nedostane nic, dokud to nepokryje pojištění, ale každá situace je jiná.

Jo, náš zdravotní systém umí být velmi drahý. A pokud nemáš pojištění, typicky tě vykopnou hned, jak začnou mít pocit, že udělali, co mohli. Naštěstí to, čeho se mi dostalo, mi připadalo jako prvotřídní péče, vzhledem k tomu, že nemám pojištění. Když jsem byl v nemocnici, žádal jsem o finanční podporu a měl jsem v tom natolik štěstí, že to pokrylo velkou část šestimístných účtů. To mi ponechalo mnohem snáze zvládnutelný obnos plus pečovatelský dohled a fyzioterapii.

Jak mohou lidé pomoct a podpořit věc?

Je tu vlastně zřízen GoFundMe účet. Děkuju všem, co doposud pomohli! Budu to splácet dlouho po následující dobu. Nevím, kde bych byl bez lásky a podpory BMX komunity.

http://www.GoFundMe.com/g2cfc8

Nějaká slova na závěr?

Šťastnými nás nedělá to, co máme, ale jak s tím nakládáme.

Ačkoliv to může být velmi barbarská procedura, v zásadě udržuje svaly v tvé noze od odumření kvůli nedostatku krve. Tu noc mě převezli na operaci, aby se ujistili, že nepřijdu o svou nohu.