Řáholec Jam – The final words

Původně jsem chtěl napsat report, ale napsal ho Saša sem, díky za to. Zůstal ve mně však pocit, že vám všem ještě něco dlužím, dlužím nějaké to poslední slovo o Řáholci, možná maličké vysvětlení, proč a jak. Nejdřív jsem něco napsal, potom to zahodil, znovu to vytáhl, dlouho to zvažoval a nakonec to sem dávám. Řáholec Jam – The final words, koho to zajímá, klikejte dále.

Řáholec Jam – The Final One, jak tohle vlastně vzniklo, proč a jak? Jelikož jsme na konci ságy, můžeme se klidně podívat, jak to celé začalo. Les jsme objevili v roce 2004, kdy šly k zemi Jinolice trails, první regulérní trailsy, který v Jičíně pod taktovkou staré bikrosové party vznikly. Nebylo moc kde jezdit, hledali jsme spot, objevili se lokálové z Robous, vzali mě tam a bylo to. V roce 2009 už měl les docela slušnou porci skoků, tak ke 40ti bych si tipnul, už byl Střed, Levá, Emo, Demo, Baby, Velká z dropu, BIG DIG a první Backspace a pomaličku začínalo být místo docela profláklý (díky bmx-jicin.com a taky projektům jako RTF trip Járy Moravce nebo Bizarre revue, to byla prdel, kdo pamatuje? ). A tak ani moc nevím jak Kudr vyhlásil, uděláme jam, uděláme Řáholec Jam. Prý bude teď ve středu. Říkám ok, kdo přijede? Prej všichni to ví, přes FB komunikováno, všechno v cajku, říkám ok. Den předtím mega průtrž, les pod vodou, Kudr narychlo ruší, haha, docela by mě zajímalo, co by se vůbec dělo a kdo by přijel. Zpětně si vybavuji, že jsme neřešili nic, ale nic (pivo, hudbu, cokoliv, nic). Nicméně myšlenka žila a v tradiční datum na konci srpna 2009 se konal první jubilejní Řáholec Jam, kde nás bylo tak ke 20ti na kolech a dalších 20 okolo, všechno skalní a největší kámoši, kult byl založen více než dobře, report zde. Ovšem to zásadní, co je s prvním Řáholcem spojené a co událo směr na celou další dekádu, to je bizarní nápad legendárního shopu jménem Cykloferda. Asi to byly tehdy dobrý vztahy s Najmanem nebo co, každopádně jsem zvednul před Řáholcem telefon a vytočil Ferdu s prosbou o nějaký drobný sponzoring. Jasně kámo, říkám cajk a čekám nějaký cajky, místo cajků Ferda přivalí s kolečkem plným chlastu a roztodivnými obrázky bizarních soutěží. Nakonec jsme celý den jezdili a v přestávkách soutěžili o chlast v soutěžích typu přetahovaná nebo hod kolem. Že vám to něco říká a každý druhý jam u nás (ne-li každý) má dnes něco podobného? Je to tak, a vše začalo zde díky geniálnímu nápadu Ferdy, díky za to. První Řáholec v nás zanechal takové dojmy, že jsme za měsíc udělali druhý, kam Ferda v době pančovanýho alkoholu a tvrdý prohibice přivezl znovu kolečko chlastu, což byl artikl nad zlato. Od té doby jsme rok za rokem drželi Řáholec Jam, tradici, která se vyvíjela a posouvala. Osobně nejvíc cením a pamatuju právě ty první jamy, ať už rok 2009, kdy to bylo o partě kámošů v lese a čistý radosti, tak rok 2010, první velký Řáholec se sponzory jako Red Bull nebo DC a jezdci jako Kuba Vencl, rok 2011, les v neuvěřitelný kondici a na Řáholci speciální host Mark Potoczny, k tomu dalších milion lidí, bitka ohlodanou prasečí kejtou a první koncert Braindead dole v hospodě, geniální. A potom mi vybočuje rok 2017. Měl to být poslední Řáholec, zahrával jsem si s tou myšlenkou, v nejlepším přestat, už to nemáme kam posunout, povedlo se dát dohromady nějaký cash a dostat sem kluky z FBM – Eric Hennessey a Garrett Gulliams, Mr. Hell Yeaahh. Jam měl být už od pátku, největší a nejlepší, leč v pátek chcalo celý den a vše bylo jinak, nicméně noční akci z pátku na sobotu, díky čemuž se v sobotu jezdilo, považuji za jeden z největších highlightů v řáholecké éře. Nakonec hlavně díky US bratrům z toho bylo tolik emocí, že jsem řekl ok, jedeme dál a do toho spontánně: „poslední Řáholec bude, až Kudrsyn (což více nebo méně vždycky byl můj syn, i přes klasické rodinné rozpory tady a tam) stane se otcem“, jelikož to jsem považoval za definitivní konec éry. Že to bude za chvíli jsme úplně nečekali, ale stalo se, Kudr na jaře 2019 přiznal barvu a já definitivně ohlásil poslední Řáholec Jam, dané slovo přeci platí. A tak se to stalo. Někdo nevěří, někdo protestuje, fakt je ten, že už ten rok 2017, kdy jsem to chtěl ukončit, měl své důvody a od té doby jdeme dolu, jdeme hloubš. Už mnoho Řáholců mám pocit, že to dáváme dohromady dva, já a Mates Kendík a že mě to stojí mnohem víc energie, než kolik dostanu zpět. To na začátku nebylo, bylo to přesně naopak. Další věcí je, že už hodně let dáváme les do kupy jenom pro Řáholec, ne sami pro sebe, pro naše ježdění, naši radost, náš společný čas, který nás baví. Tohle je zásadní změna. A dávat do kupy 50 skoků celý léto pro jeden jam, ne pro nás, pro partu, pro víkendový sessions, který nás kdysi tolik bavily, ale jen pro jeden den a jeden jam, to mě rok od roku více a více ubíjí a dává méně a méně smysl. V nejlepším přestat, něco na tom je, letošní Řáholec Jam byl troufám si říci hodně povedený, a proto, proto všechno přátelé byl také poslední. Byla to dobrá jízda, kterou asi plně docením až s odstupem času. Díky všem, kteří nám pomohli, seznam by byl nekonečně dlouhý, ale chtěl bych vyjmenovat alespoň to nejužší torzo, které by mělo zaznít, díky obrovský: jičínská crew (Mates – stánek a vůbec všechno, bez něj by nefungovalo nic, Kudr – bez něj by les nebyl tím, čím je, Holmes – mistr zvuk a zvukař, on ví), Kuba Najman, bez kterýho bych letos umřel, Mlaďák za všechno forever, Frenk Frantík – snad jediný mimo JC, kdo byl na všech jamech a vždy mi pomohl, co bylo potřeba, Cykloferda (Ivánek a Ferda) nejen za sponzoring, ale za geniální nápad, který se stal standardem dobré bmx akce a měl by jít do učebnic, Saša Rovný a jeho TBB-Bike, za nekonečnou podporu, tenhle člověk by měl jít na hrad. Howgh.

Řáholec Jam příští rok nebude, ale les nekončí, jede dál a snad ještě chvíli pojede. V hlavě už se rodí další nápady, protože nás to baví. Díky všem za ty roky, příště zas.

A na závěr, pro odlehčení, asi nejvtipnější fotka z posledního Řáholce by Emet, tohle je dobrý.