US trip report #2

Další zprávy ze země Pennsylvánské, druhý týden na cestách, pojďte si.

Co se tedy dělo? Opět ve stěžejních bodech, ať se mi to nemotá a vše důležité je zaznamenáno.

Catty woods – po sessions na Posh (kde se se mnou mimochodem utrhla klopenka na jedný z lajn, jede se tam naštěstí krokem, vzal jsem to vejš, kolo na jednu, já po držce na druhou, a samozřejmě jsem si přitom stihnul ťuknout lýtko o kliku, kdo mě zná, dobře ví, jak málo stačí s dementní hemofilií k průšvihu, naštěstí tam měli led a ten zamakal, jsem ok, ta klopenka byla opřená o kládu, která však vypadla a lokálové byli líní dát jí zpátky, proto se to utrhlo a moc se mi pak za to omlouvali, taky slušná story) jsme se přesunuli na Catty Woods trails. Catty jedou v neustálým progresu, lokály nezajímá nic než jejich trailsy a dávají do toho všechno. Chtějí mít nejlepší spot na světě a celkem vědí, jak na to. Hodně věcí se vyladilo od minule, v lajnách jsou nacpaný klopky, naskakováky, spiny, hipy i ostrý skoky, který hází do nebe. Každopádně všechno je to tak nějak přirozenější než na Posh, nepřelítává se tolik, momentálně je Catty asi jednodušší spot než Posh, kde si musíš dávat sakra bacha na skoro každým skoku, abys neletěl do řiti. Současnýmu Catty spotu dominuje lajna zvaná West Side, koukněte na videa, betonová klopenka doleva s neskutečným přetížením vedoucí na parkový quater s bengovým dopadem na 180, po kterým se to znovu slušně rozjede. Celkem nějakých 14 skoků, slušná velikost, jednoznačně nejlepší lajna. Přesto Posh u mě asi vede, nemůžu si pomoct. Samozřejme se Catty nemůže srovnávat s ničím v našich zeměpisných šířkách, tohle je naprosto jiný level.

Catty a my – Houta bolí celý léto záda a opět se ozývají na každým placatějším dopadu, takže některý lajny vynechal, přesto si nalítal celkem bez problémů všechno podstatný včetně West Side lajny, dobrý pocit. Ruben s Frenkem poškádlili místní docela kreativní baby lajnu a pak i její větší verzi, která už si v ničem nezadá s naší lesní levou.

Foerske a Chicken lajna – největší lajna na Catty, jezdí se málo, nikomu se do ní moc nechce. Poslední dva skoky mají okolo 9, je to fakt velký. Letos poslední dva skoky ještě nikdo neskákal. Lokálové společně s Belgičanama ji odkryli, trochu pošejpli a samozřejmě Foerske šel na to. Nandal brzdu, protože si myslel, že na Catty bez ní nesmí, stejně ji nepotřeboval a nikdo by mu asi ani nic neřekl bez ní. Chicken lajnu dal z první, jak jinak. Za posledním skokem byla plachta v klopce, nikdo nepředpokládal, že by to dal a už vůbec ne z první. Foerske lehce zahranil poslední, ale vůbec ho to nezajímalo, klopku prokrosil i přes plachtu. Jednu jízdu přetáhl předposlední skok tak o 1,5 metru, ještě dopadl nakřivo, zapomněl, že má brzdu, napumpoval to co to šlo a poslední dal mezikozy stylem, že by normální smrtelník potřeboval vyměnit oba kotníky i zápěstí. Foerske místo toho ohnul vidli. Ten člověk je immortal. Frenk s Adamem uzavřeli sázku o 360 na týhle lajně, Foerske odjíždí na předposledním čistěji, než to kdy skočil rovně, poslední dává ve one foot tabelu, neuvěřitelný. Ten skok točil Hucker a BF, nikdo jiný. Nikdo nechápe nic, co dodat.

Camping v Améru a srandy s čertama – hned druhý den nás v Bethlehemu navštívili páni čerti na našem kempovacím spotu kousek od řeky, který jsem našel na googlu. 500 metrů okolo jen louky a lesy, nikde nikdo, přesto problém. Prý kempovat nesmíme, Belgičani odpovídají, že nekempuje, že tu sedíme a pijem pivo. Ptám se jaká je definice kempování, což se čertům evidentně nelíbí a dávají nám hodinu, ať zmizíme. Ok, mizíme. O dva dny později nacházíme camping stůl kousek od Posh nedaleko velkýho marketu a parkoviště. Kempíme, vaříme, zevlíme, pivo pijeme. Z dálky přijede auto, zpomalí, zapne dálkový, to je jasný, čerti jak vyšití. Najednou přidá a nakrosí přímo na trávník vedle stolu, v minutě jsou na placu 4 policejní káry a čertů jak v Kobře 11. Nobody moves a podobný kecy, no sranda to s nima byla, komu je pod 21, ať zvedne ruku, 3 ruce nahoře, kdo pil pod 21 ruku nahoru, nikdo nic, před námi snad 30 prázdných plechovek, čert vytočenej, že nás všechny otestuje a kdo lže, jde do basy, rázem 3 ruce nahoře, že teda měli 1 pivko. Čerti chudáci neví co s námi, Belgičani vysvětlují, že u nich se pivko pije od 16ti a že to je ok, že nikomu neubližujeme a že jsme zrovna chtěli odjet. Čerti se za našich veselých průpovídek zdlouhavě dohadují a nakonec nám dávají 15 minut, abychom zmizeli a už se nevraceli. Že i řidiči měli pivka, to už je vůbec nezajímalo. Docela klika, pít pivko pod 21 let, za to jsou ve Státech slušný pálky. Vtipný story s čertama každopádně.

Philly a FDR – FDR skatepark ve Philly, kdo by tenhle legendární betoňák pod mostem neznal. Ve skutečnosti vypadá ještě líp, než na fotkách a videích. Lajny jsou v něm ovšem velmi těžký a vůbec není snadný je vůbec najít, aby to na sebe navazovalo. Pojezdilo se, pokoukalo na lokál skatery a zase o dům dál.

Lock Haven a Tommy T. – ve Philly nebyl žádný jasný plán, hlásili deště a vypadalo to na deště, co teď? Vyrazíme na cestu do Lock Haven za Tommym T. na Heathens trailsy, tam je vždycky dobře, to zní jako rozumný plán. 4 hoďky cesta, dorážíme po 10. večer, přivítání s Tommym a jeho ženou Paige, jak kdyby ty 3 roky ani neutekly, co jsme tady s Kudrem kempili, moc milé ty lidi znovu vidět. Lehký pokec, stavíme stan a jdeme spát. Další den zevlink a pohoda, pokec s Paige o rodinných situacích a tak, Belgičani dávají do kupy trailsy po deštích a večer nalítávají největší lajnu, Tommy a ostatní lokálové nechápou, ta lajna je docela hustá. Večer party, burgry, pivka, Tommy se vykaluje a baví všechny okolo. Když jsem tu byl naposledy, spálil svoji starou Toyotu, tentokrát zapálil obrovský oheň v lese a pak motorovkou sejmul přímo do ohně poblíž stojící smrk, který pomalu začínal hořet. O freonových plechovkách v ohni a tak dále ani nemá cenu povídat. Táta Belgičanů Yelle se jen potají ptal, jestli je tohle normální. Tak mu říkám, že tady je u Tommyho T. a slovo normální zde neexistuje, že naposledy když jsem ho viděl podpálil svý auto. Belgičani nechápali, ale myslím, že se jim to líbilo. Dnes velká session na Heathens trailsech. Od minule nabrousili a přistavěli spoustu nových věcí, občas by to však chtělo trochu doladit. Foerske opět vytočil 360 na nejšílenějším skoku, 270 na pořádně načutlým hipu, na který se jel skoro full speed, samozřejmě čistě, moc. Frenk si skočil jednu malou a jednu střední lajnu, radost. Hout nalítal vše kromě největší lajny, ty dopady nevypadají dobře na bolavý záda, každopádně pohodový pojezd. Ruben chytil EMO, kdo ví co se mu honí hlavou.

Sedím u Tommyho na verandě a píšu tento report, přede mnou flaška irský whisky, která mi nejede a velký kelímek čepovanýho pennsylvánskýho piva, o který zbytek naší výpravy říká, že chutná jako voda. Já myslím, že se dá. V garáži jede mezinárodní party, hraje se stolní fotbálek, vykládají kraviny, klasika. Vykalený Frenk drtí ve fotbálku všechny a to i když hraje sám proti dvoum, amíci nechápou. Mimochodem, Heathens trailsy jsou na pozemku rodiny Beureových, kterýžto připravili pro celé trailsové osazenstvo pohoštění, kde nechyběly hotdogy, chilli fazolová polévka a jiné vychytávky, na závěr session dokonce upekli 3 druhy krémových amerických cakeů (řekněme taková klasická česká placka s krémem na velkým plechu), k tomu se podával čaj a káva. Co dodat, tohle nikde v Evropě nepotkáte a za to mám Ameriku rád.

Z Lock Haven v PA, na verandě u Tommyho T., dne 14.9.2013, 9:54 PM místního času, Hout.