ACL rekonstrukce – část 1.

K nedělnímu obědu vám teda naservíruju můj pohled a zkušenosti s utrženým předním zkříženým vazem. Ač to nebylo v plánu a vyhecoval mě k tomu Hout, tak jsem se nakonec dost podrobně rozepsal a musel článek rozdělit na 2 části. Až si říkám, jestli to tak dlouhé bude vůbec někdo číst. Kdyby vás to nebavilo, tak to nečtěte a hoďte hejterský koment, ať už nikdy nic nepíšu. V první části se dozvíte o průběhu mojí první plastiky, o problémech s menisky a metodách, kterými se tenhle problém řeší. Zajímavější by asi byla ta druhá část, kterou zveřejním jen pokud o to budete stát.

Jak jsem slíbil, přicházím s podrobným reportem mého nekonečného zotavování se po úrazu kolene. Táhne se to už pěkně dlouho a zrovna když jsem se v roce 2011 cítil na kole jak nikdy, přišlo to. V tu dobu jsem dával spoustu triků, které mě bavily, kolo jsem měl v ruce a na holičských trailsech velké plány. Když jsem se učil nějaké nové věci, připadal jsem si nesmrtelný. Když se mi něco nepovedlo, jednoduše jsem to odběhl, nebo se vyválel, odřel, vstal a šel to zkusit znovu. Na dirtech jsem jednou na Slovensku zkusil seatgrab supermana, ustál jsem a začal dávat s větší jistotou. Ale pak přišla zima, ježdění na trailsech málo a závody v Šuranoch na Slovensku, v hale, lákaly. Mezi těma parkovýma mašinama jsem samozřejmě neměl šanci postoupit ani do finále, věděl jsem to a říkal jsem, že na funboxu superpána dělat nebudu. Jenže moje jízda začala, adrenalin stoupnul, všichni čuměli jen na mě a ani nevím, co mě to napadlo dělat na tak malém funboxu protaženého seatgrab supermana. Poprvé jsem nestihl vrátit nohy na pedály, odběhl, pohoda. Tak jak jsem byl zvyklý. Pak jsem si mohl last trik zopakovat a zkusit jej odjet. Neodolal jsem a při dopadu už jsem nohy vracel, ale chtělo to ještě kousek, takže jsem nohy zase netrefil na pedály, a v tom mi křuplo v koleni. Dodnes si myslim, že jsem to slyšel, i když člověk je v tu chvíli v takovém tranzu bolesti a všech pesimistických myšlenek, že jsem si to mohl třeba jen vsugerovat. Na místě se na mě podívali lidi ze záchranky a řekli, ať to leduju, že tam vzniká otok, a že nemůžou přesně určit co s tím mam, prej možná prasklé vazy, možná jen meniskus. Stáhnul jsem to obvazem a pořád si v hlavě opakoval, že to bude jen „voda v koleni“. Těžko říct, proč se to vlastně stalo. Možná byla zima, byl jsem ztuhlý, možná nerozježděný a každé šanci se projet, jsem byl nakloněný, proto jsem taky jel do Šuran. Každopádně teď ale vím, že to byla především moje blbost, nechal jsem se vyhecovat, nemělo to smysl, hnal jsem se za umístěním na závodech, místo abych zůstal u toho, proč na kole jezdím – u zábavy.

Asi ve 13 letech jsem se taky rozbil na kole, dal si kolenem o představec a další den s pěkně opuchlým kolenem šel k doktorovi na vytáhnutí „vody“. Všichni mě hrozně strašili, jak je to bolestivé, takže už dopředu, aniž bych věděl, o co půjde, jsem šel k doktorovi s brekem. Na samotnou akci jsem se nedíval, protože mi z nemocnic a injekcí a takových zákroků nikdy nebylo dobře. A musím říct, že jsem cítil píchnutí. Nevím, jestli to bylo umrtvení nebo rovnou ta injekce, kterou se ten sajrajt tahá ven, a pak hodně nepříjemný tlak v koleni. Neřekl bych, že to bolí, ale je to hodně nepříjemné. Vytáhli 2 stříkačky sražené černé krve a poslali mě s ortézou na 14 dní domů. V Šuranoch jsem si říkal: „Dobrý, mam tam zase tu sračku. Není to příjemné, ale vyndají mi to a za dva týdny jsem zas v cajku.“ Tím jsem se uklidňoval celé odpoledne. Pak jsem večer v bolestech a s oteklou nohou nasedl do auta, protože zbytek mé posádky chlastal od rána, a odřídil jsem 150 kiláků domů.

Další den mě máti hodila do Brna do nemocnice, protože byla neděle. Tam mi z kolena vytáhli zase hromadu černé, hnusné, sražené krve a oznámili, že mam nejspíš utržené vazy v koleni a že se to řeší operativně. Zjistili to klasickou metodou, kdy se noha ohne zhruba o 90 stupňů, doktor vás čapne za holeň a trošičku s ní škubne dopředu a dozadu, když to lítá, je to problém. Navíc v tom sajrajtu, co mi z kolena vytáhli, bylo hodně krve, což značí, že tam došlo k nějakému poškození. Taky se může stát, že vám z kolena vytáhnou jen takovou dožluta zabarvenou vodu, něco jako krevní plazmu. Nevím co to přesně je, ale podle toho se říká voda v koleni.

Já, který nemam rád ani když mi berou krev a nemocnice nesnáším, jsem měl jít na operaci? Už po vytáhnutí té krve z kolena jsem musel ještě čtvrt hodiny ležet na lehátku, abych sebou nesekl. Ted příjde řeč na můj první poznatek. Když je vám 13 a uděláte si něco s kolenem, tak je to v cajku. Ty věci v koleni ještě nejsou tak úplně vyvinuty a jen zřídka se stane, že by se utrhly vazy dítěti mladšímu 16 let. Nevím jak je to s ostatními části těla, ale vazy v koleni u dětí nejsou problém. Tohle mi říkali doktoři, když jsem se ptal, proč je nutná plastika vazů když ve 13 stačilo vytáhnout krev. Je to dost zajímavé, ale víc o tom nevím, jak a kdy se ty šlachy vyvinou a proč to tak je. S tímhle jsem se nechtěl smířit a tak jsem začal hledat další způsoby, doktory a možnosti, jak se operaci vyhnout. S odstupem času si uvědomuju, že to bylo jen proto, abych uchlácholil sám sebe a vyhnul se operaci, když mě to zrovna na kole tak bavilo a šlo mi to. Tím jsem si ale jenom přitížil.

Jel jsem teda po nějakém čase do nemocnice v Kyjově, kde pracuje moje mamina. Je to kousek od Hodonína, mají tam ortopedii, stejně jako v Hodoníně, ale rekonstrukce vazu je pro obě nemocnice nadlidský úkol, asi moc složitý, a proto s tím posílají do Brna, nedělají to tam. Ortoped mi ohnul nohu, škubnul dopředu a dozadu a řekl, že mam utržené vazy. Dobře, to jsem věděl. Teď řekněte to, co chci slyšet, myslel jsem si. A taky že jo.

Doktor: „Co děláte?“

Já: „Studuju.“

Doktor: „Co studujete?“

Já: „Ekonomku.“

Doktor: „Takže se předpokládá, že ve Vašem zaměstnání budete sedět v kanceláři? Žádná fyzická práce a námaha?“

Já: „No, snad.“

Doktor: „Tak to je dobré. Spousta lidí žije bez vazů v koleni. Dá se s tím žít i bez operace a my to tu stejně neděláme.“

Přesně to jsem chtěl slyšet. Funguju i bez vazů, po pár měsících v klidu jsem se cítil stejně jako před úrazem. Začal jsem zase v létě jezdit na trailsy do Holíče, kde jsme začali se Šebem a Patrikem stavět transfery a jednoho dne jsem chtěl na jednom z těch transferů narvat lookback. Dlouho jsem na kole neseděl, byl jsem pořád hrozně v křeči a ani za nic to tam nešlo. Chtěl jsem to na fotku narvat stůj co stůj a odšlápl jsem si levou nohou. V tu chvíli jsem pochopil, že jsem měl opravdu jen studovat a pak sedět v kanceláři, nebo jít na plastiku. Skácel jsem se k zemi a řval bolestí tak, že se kluci báli ke mně přijít. Dal jsem si chvíli voraz, celý zpocený strachem jsem přemýšlel, co bude dál. Potom jsem zase nasedl do auta a odjel domů.

Po tom bylo koleno zase nějakou dobu oteklé, ale na tahání krve už jsem nešel, časem se to vstřebalo a můžu říct, že se to skoro vždycky vstřebá. Záleží, jak moc vás ten otok sere a omezuje v pohybu, a taky na tom, jak moc se chcete vyhnout té injekci. Pokud chcete nebo potřebujete za 3 dny zase běhat, běžte s nateklým kolenem do nemocnice, pokud tomu dáte 2 týdny a budete s tím každý den trošku hýbat a masírovat, tak se to vstřebá, bezbolestně. To jsou moje zkušenosti. Zažil jsem oboje. Stav, kdy jsem tomu věnoval čas a taky tu nasranost, že jsem si na to tahání radši zašel a bylo to jako jít s bolestí zubů k zubaři – už se těšíte, až se vám uleví.

V tu chvíli jsem věděl, že je potřeba to začít řešit. Začal jsem hledat doktora, který by byl nejlepší, profík, a který to udělá tak, že to bude fungovat. To chce asi každý, ale moje možnosti v Hodoníně byly dost omezené, až jsem dostal tip na Ivančickou nemocnici a vynikající doporučení i recenze jednoho doktora. Myslel jsem si, že je to štěstí. K tomu doktorovi prej jezdí sportovci a fotbalisti z celé (i severní) Moravy. Tomu nasvědčovala i doba objednání skoro 2 měsíce a čekací doba v ordinaci taky nešla pod 2 hodiny. Celkem mladý a sympatický doktor mi po vyšetření řekl, že nejsou urvané jen vazy, ale i menisky, a že operaci by doporučoval co nejrychleji, takže za týden. Že bude chytřejší, až se podívá do kolena artroskopicky a zjistí, co všechno je tam špatně.

Co se týká vazů a menisků, rentgen ani ultrazvuk ani nic podobného vám stoprocentně neřekne, kde je problém. S jistotou to jde zjistit až po té artroskopii, což není nic hrozného, ale většinou, když už je to koleno otevřené, tak to ten doktor spraví a to už nějakou dobu o berlích chce. Pokud by se vám mrkli do kolena artroskopicky a nerozhodli se to rovnou opravovat, tak druhý den odcházíte s dvěma dírkama pod kolenem a na každé s jedním stehem. Kdoví, jestli by byly potřeba vůbec berle. Já když už jsem tam ležel, tak jsem řekl, ať mi rovnou opraví všechno. Protože mi nabízeli, že se podívají do kolena, zjistí, o co jde, vzbudí mě, řeknou mi možnosti a já se pak rozhodnu, zda tu opravu, v mém případě plastiku, podstoupím, nebo ne.

Za týden už jsem ležel po všech předoperačních vyšetřeních na pokoji s klučinou z Prostějova. Říkal jsem si, že k tomuhle doktorovi asi jezdí fakt dost lidí a asi to teda dělá dobře. Nástup do nemocnice jsem měl den před plánovanou operací. To proto, aby vám koleno oholili, všechno vysvětlili a hlavně se vás zeptali, jakou formu anestezie preferujete. Já byl vždycky pod celkovou, to znamená, že mě kompletně uspali a probudili až po operaci. Tahle metoda má nevýhodu v tom, že docela dost gumuje a zabijí hodně mozkových buněk. U starších lidí se už moc nedoporučuje při lehčích zákrocích, protože může způsobit demenci. Druhá varianta je částečná anestezie, tzv. epidurál. To znamená, že vám do zad píchnou injekci, někam k míše, a umrtví vás od pasu dolů. Pak vám daj jen zástěru před obličej a sluchátka s hudbou do uší a vrtají, řežou a hrabou se vám v noze. Tahle metoda má samozřejmě taky nevýhodu, a to takovou, že pokud se něco posere, například špatně píchne ta injekce, tak máte nohy umrtvené už napořád. Mícha může být poškozená a jste nahraní. Nevím, jaké je procento toho, kdy se to stane, ale já stejně nechtěl být při vědomí, když vám vrtají a řežou do nohy. Tohle vám v nemocnici i s oholením kolena vysvětlí tak za hodinu, takže se tam zbytek dne nudíte, než sestřičky přinesou léky na uklidnění, po kterých usnete bez problému, nerušeným spánkem až než vás ráno zase vzbudí. Od půlnoci už jsem nesměl nic jíst ani pít abych se jim tam neposral nebo nezblil. Ráno proběhla nějaká základní hygiena a pak mi dali zase ty uklidňující prášky, po kterých jsem spal, až než mě zavezli na sál. Byl jsem rád že spim a nepřemýšlím. Pokaždé to probíhalo přesně takhle. Na sále mi napíchli kanylu, do které jsem dostal nějaké dobrůtky a pak už si vůbec nic nepamatuju.

Po operaci mě vzbudili, aby zjistili, že žiju a zavezli mě zpátky na pokoj. Po narkóze mi bylo všechno úplně jedno a prakticky jsem prospal celý den i noc, připadal jsem si, jak kdyby mi někdo nasypal něco do pití. Další den ráno jsem se vzbudil a viděl z obvázaného kolena trčet hadičku napojenou na stříkačku, která byla z půlky naplněná krví. Je to drén, který slouží k tomu, aby po zákroku do kolena, který způsobí krvácení, tahle krev odtékala a koleno nebylo nateklé a natlakované. Kdyby tam drén nebyl, tak by mi museli nejspíš několikrát tahat ten sajrajt injekcema. Problém nastává, když je tam drén den a více, a dírka v koleni, ze které ten drén trčí, začne zarůstat. Tentokrát jsem měl štěstí, protože jsem tam měl drén asi jen 2 dny a vytáhnutí nebylo tak bolestivé. Bylo to ovšem dost nepříjemné. Máte asi 10 cm plastové hadičky zasunuté někde v koleni, kterou když vytahují tak se otírá o všechny ty tkáně a kosti a není to nic libového, naštěstí mi to nestihlo až tak zarůst a první škubanec s hadičkou tolik nebolel. To jsem měl ale velké štěstí.

Pak přišel doktor a informoval mě, že vazy jsou utržené, stejně jako oba menisky – vnitřní i vnější. Každé koleno má dva menisky, které vypadají jako měsíčky nakrojeného jablka a jsou zboku proti sobě. Meniskus není kost, je to nějaká chrupavka, nebo měkká tkáň, která v koleni slouží jako tlumič. Uštíply se mi nějaké kousky, a pokud se vám do kolena podívají hned po úrazu v krátké době, tak jde meniskus ještě sešít. Já měl v koleni obě varianty – část menisku, která už odumřela a sešít nešla na vnější straně kolena, tu mi vyndali, a část menisku, která ještě sešít šla na vnitřní straně, a tak mi ji sešili. To znamenalo pár stehů vevnitř kolena, které se vstřebají a další 3 zvenku. Vazy zůstaly neopravené, protože by se prej tolik zásahů najednou špatně léčilo. Musel jsem první rozchodit ty menisky a pak přijít na vazy. Tím jsem dostal jistotu, že se tam za cca 2 měsíce objevím znovu.

V tu chvíli už jsem začal shánět informace od lidí, kteří si tím prošli. Jako první mě napadl Jeny Valenta, který si obě kolena prošlápl nespočetněkrát. Zavolal jsem mu a od té doby jsme byli poměrně často v kontaktu, pokud jsem potřeboval nějaké informace. Právě on mi dal spoustu cenných a užitečných rad a taky mi pomohl sehnat trekové kolo, abych nohu namakal a získal ztracené svalstvo. Díky Jeny!

Abyste to dobře chápali, čtyřhlavý sval stehenní je naprosto zásadní po operaci kolene a především vazů. Právě ten sval může funkčnost celého kolene po plastice razantně podpořit, proto nepodceňujte rehabilitace a cvičení v posilovně, nebo normální šlapání na kole, nejlépe do kopce. Prostě ten sval musí bolet a růst. Po operaci vam ta noha zmizí, bude to jen kost a na ní kůže a první rehabilitační cviky po operaci jsou zvednutí natažené nohy a zatnutí stehenního svalu s mírně pokrčenou nohou. Tohle se vám den po operaci bude zdát nemožné, tu nohu budete cítit tak unavenou, jak kdyby sama uběhla maraton, ale i tyto maličkosti jsou hrozně důležité a neradím to odkládat stylem „až mi bude líp, tak budu o to víc makat“. Takhle to nefunguje, a pokud tohle zaspíte, tak vám bude trvat dát nohu dohromady 2x víc času. Satan mi nedávno řekl svatou pravdu, když říkal, že každý týden, kdy po operaci odflákneš rehabilitaci nebo aspoň trošku necvičíš, dáváš pak dohromady měsícem dřiny v posilovně a na kole. První stačí jen čumět na telku a u toho zatínat stehno a postupně tu zátěž zvětšovat a vytrvat, hlavně nepřestat po měsíci, ani po dvou, vlastně ani po půl roce.

Ale zpátky k průběhu po opravení menisků. Drén mi vytáhli, dostal jsem berle a doporučení týden nešlapat na operovanou nohu a taky neohýbat, což je nejhorší. Když člověk sedí 2 hodiny v buse, tak se těší až bude mít nohy natažené, ale jakmile musíte mít nohu týden pořád jen nataženou a v noci vám to drží ortéza přes celou nohu, tak byste dali cokoli za mírné pokrčení. Zase jsem byl v kontaktu s Jenym, který mě mimochodem informoval, že sešití menisku je naprostá hovadina a zbytečná věc. A měl pravdu. Pokud vám je 50 a nebudete sportovně aktivní, tak možná bych o sešití uvažoval. Ale pokud sportujete, myslím tím cokoli, nejen extrémní sporty, tak trvejte na odstranění uštípnutého menisku. Já se zase uklidňoval tím, že mi to třeba sešili a bude to držet, ale k tomu se ještě dostanu. Když jsem šel v Hodoníně na vytáhnutí stehů po sešití menisku a ortoped viděl lékařskou zprávu, že byly prasknuté oba, varoval mě, že ve stáří budu trpět artrózou a bolestí toho kolena. Možná mě koleno bolet bude, ale nemyslím si, že bych litoval toho, kdybych trval na odstranění utržené části menisku, místo jeho sešití.

Taky jsem se začal vyptávat na tříbodové ortézy, které nosí Satan a Jeny s nima taky jezdil na obou kolenou. Motokrosaři je mají tuším v základní výbavě jejich výstroje. Taková ortéza na míru vašeho kolena stojí kolem dvacky, a pokud chcete, aby vám ji uhradila pojišťovna, musí vám napsat doktor doporučení. Ten můj v Ivančicích o tom nechtěl slyšet. Prej je taková ortéza určená pouze profesionálním sportovcům, kteří se sportem živí a navíc ortéza zastoupí při námaze ten sval, který potom nefunguje a chabne. Takže jsem neuspěl a nechal se uchlácholit, že ji nepotřebuju.

V listopadu už jsem byl znovu v ivančické nemocnici s tím, že mě teď čeká plastika vazu. Všechen kolotoč před zákrokem probíhal naprosto stejně. Věděl jsem, že mi budou dělat plastiku metodou hamstring. Jde prej o novější metodu s velmi dobrými výsledky a hlavně méně bolestivou. Potom existuje metoda BTB – bone-tendon-bone, neboli kostní štěp z čéšky. Teď už mam za sebou obě, tak můžu srovnávat. První vám povím o hamstringu. Spočívá to v tom, že vám pod kolenem udělají asi 5 cm díru, potom koleno ohnou o 90° a takovým dlouhým nástavcem, který má na konci kroužek a je hrozně ostrý, vám zajedou do stehna zezadu až k zadku, ten kroužek vyřízne šlachu zvanou hamstring, která může mít kolem 20 cm. Potom tu šlachu na několikrát přehnou a sešijí a tou dírou, kterou šlachu vytáhli, vám vyvrtají vrtačkou díry od holenní kosti, přes koleno až do stehenní kosti. Tudy potom provedou přeloženou šlachu hamstring, která nahradí původní vaz. Do kostí je upevní speciálními šrouby, které se za nějaký čas vstřebají. Tato metoda je opravdu méně bolestivá. Ovšem po zákroku jsem měl naordinovány berle na 6 týdnů, což je dost. Zase jsem prospal celý operační den i noc, a když jsem se další den vzbudil a na nohu podíval, trčely mi drény 2. Byl to větší zákrok a teklo víc krve, přímá úměra, dává to smysl. Drény jsem tam měl 3 dny a za tu dobu stihly poměrně slušně zarůst, takže když mi je vyndávaly, tak jsem si to užil. To vyškubnutí bolí fakt hodně, řekne vám to skoro každý, sice to bolí jen chvilku, ale bolí to dost a je to nepříjemné. Potom jsem už ale bolestí netrpěl, a když mi na bolest nabízeli injekce, tak jsem je odmítal. Injekce nemam rád, a tudíž jsem byl ochotný nějakou bolest snést, abych se jim vyhnul, dalo se to.

Pokračování příště …