Report: Vans BMX Pro Cup Malaga

Ty vole tak toto je groteska, haha. Dneska mi Jenda z Karviné konečně poslal velmi upřímný report z Malagy. Když to shrnu tak tam vidím kvalitní BMX, sex, pivo, hodně srandy a nadhled. Díky za to, dost jsem se zasmál. Dejte si!!!

Zdravím všechny BMX nadšence !

Byl jsem pověřen sepsáním reportíku o tom, jak jsme se s mým kamarádem Berťasem vydali na BMX Vans Pro Cup v Málaze. Cítím se být neskutečně obohacen a naplněn, a tak vám přináším své pocity a dojmy pěkně den po dni o tom, jak jsme prožili 5 legendárních bmxových dní ve španělském ráji.

Samotná myšlenka, proč jsme se vydali na tento luxusní contest, má hned několik důvodu. Ten hlavní je jednoduchý. Může za to změna země a to v takové podobě, že už přes tři měsíce spolu válčíme v Manchesteru, kde pracujem jak smyslu zbavení, vydělaváme libry a pilujem tu důležitou angličtinu. Druhý důvod je také velice prostý. Vždy jsem chtěl Malagu poznat, protože vím o jejím kouzle, o bmxovém duchu, co se tady nese a hlavně ten slavný bowl ! Ten bowl navrhovaný samotným polobohem Rubenem. Díky tomu všemu jsme neváhali ani vteřinu, během pár týdnů naškudlili peníze bokem, koupili letenky, zarezervovali nocleh a vydali se vstříc našemu životnímu dobrodružství.

Středa 3.5.

Samotný přílet do Málagy byl v pozdních nočních hodinách, takže žádné protahování, vzali jsme první taxi, které bylo k dispozici a fičeli do naší Residencia De Malaga. Název jak pro palác, avšak opak byl pravdou. Těžká punk noclehárna, ale o to nám šlo. Dostáváme klíče od pokoje, odemykáme zamčené dveře a čumíme jak péra z gauče ! V pokoji dvě bmx kola a věci. Podívám se na Berťase s výrazem WTF? . Za pár minut nám to vše dochází. Objevuje se Pejda s Honzou Stoškem a parta Čechů se setkává v jednom městě ve stejném hotelu. Všichni se seznamujem, prohazujem pár slov a za hluku ventilátoru z vedlejšího baráku usínáme a těšíme se na náš první španělský den.

Čtvrtek 4.5.

První den v Málaze. Otevíráme oči a plán je jasný. Najít bowl, zorientovat se ve městě a prožít krásný letní den, protože teplo a sluníčko je to, co v Anglii opravdu postrádáme. Vyjíždíme v pravé poledne, kocháme se krásami tohoto přístavního města a štelujem si to směr bowl. Cestou přišla chuť na kávu, takže zastavujem u příjemné kavárničky, která už byla jen kousíček od bowlu. Když si tak vychutnáváme dávku kofeinu, vidíme první bmx hvězdičku Dakota Roche, jak si to fičí přímo kolem nás. Mávnul na nás, my na něj a to bylo vlastně naposledy, co jsme ho viděli :D. Zbytek víkendového contestu si to asi dával jenom po streetu nebo já nevím. Dopíjíme kafčo, nabíráme v shopu slavnou panchettu a jedem do bowlu, kde probíhaly přípravy na samotný závod. Přichází zklamání a to v takové podobě, že pokud se nezůčastníš závodu, v bowlu se jen tak nezhoupneš. Taková byla pravidla a místní securiťáci na to striktně dohlíželi. Nedá se nic dělat, trošku jsme s tím i počítali. Nicméně v zápětí přišla velice milá situace. Ve streetové části, která byla hned vedle bowlu, si to projíždí samotný Red Bull streetař Courage Adams. Ví se o něm, že je to neskutečný prasák, co se manuálových comb týče a můj dobrý bmx kamarád z Karviné, který je aktuálně zraněný ho má hrozně rád, a tak mě napadlo “Co kdybychom za ním zašli a poprosili ho o zaslání pozdravu a trochu positive vibes našemu kámošovi Rusáčkovi?”. Za pár minut jsme u něj a pomocí naší lámavé angličtiny Couragemu vysvětlujem, jak se věci mají a ten nemá s naším nápadem sebemenší problém. Hází pozdrav na video, kde jeho bílé zuby jasně září.  Pěkně jsme poděkovali a ihned pozdrav zaslali našemu kámošovi, který to těžce rozdýchával a nejvíc nám za to děkoval. Důkaz o tom, jak málo stačí díky bmx ke štěstí. Bylo odpoledne, slunce hřálo a my si to štelovali směr pláž. Namočili kotníky, potom pojezdili místní streetky a prožili krásný den. Přicházel podvečer, sedmá hodina, proběhl náběr zásob San Miguelu a my šli opět do bowlu, kde nás čekala tréninková session těch nejlepších z nejlepších. Vysmátí od ucha k uchu sedáme na tribunu, otevíráme lahváče a nevěřícně kroutíme hlavou. Všechna bmx hovada, která uznáváme několik let a známe je jen z monitoru, si tu před námi dávají tak luxusní a přátelské ježdění. Krása střídala nádheru, a když přišla tma a bowl se nasvítil, tak to teprve byla nádherná atmosféra. V deset večer končil trénink, bmx hovádka se odebrala do svých hotýlku a já s Berťasem hurá do nočního centra Malagy. Dopřáli jsme si El Burger, spláchli to el pivkem a s chutí vyrazili do naší Residencie ulehnout do postele.

Pátek 5.5.

Na pátek jsme měli opět jasný plán, který jsme si museli povinně splnit. Otočit se v “devadesátce”, v legendárním  vypuštěném odtokovém kanálu, který musí znát snad každý milovník bmx. Vyrážíme v brzkém odpoledni dle instrukcí, které nám dal český ruben (díky moc kámo!). Městem protéká řeka, a když se vydáte podél ní, tak zhruba po 20 minutách jízdy se před vámi objeví toto slavné betonové monstrum. Tak si to s Berťasem zvesela šlapem podél řeky, když tu z čista jasna přichází největší bmx zážitek v mém životě. Naproti přes cestu se fotí Dennis Enarson s týmovým kolegou Tylerem Fernangelem, fotí je samotný Chase Hawk se svojí manželkou a doprovod jim dělá austinskej kámoš Dugan. Totálně vyklepaní sesedáme z kola a jdeme si pro pozdrav ! S každým si plácnem a všichni se nám slušně představí. Srdce mi buší a já nemůžu uvěřit, jaké máme štěstí. Koktavým hlasem ze sebe plivu všechno, co jsem anglicky uměl. Jak je zbožňujem, jak jim fandíme a přejeme štěstí do závodu, ale Chaseovi jsem prostě musel zvlášť vyjádřit pokoru a vzdát hold za to, jak ho žeru již 10 let, od propsu 12 a propsu Rock’n’ Roll, až po jeho poslední kultovní videa. Chase to všechno pobírá s úsměvem a je velice potěšen. Okamžitě mě objímá a přátelskými gesty mi děkuje za mou podporu. Berťas si vychutnal svého oblíbence Dennise a pochválil mu jeho nové velké video od Markitu. Samozřejmě přišla na řadu i fotka, kluci s tím neměli žádný problém, jen Dugan hrál trošku herečku, ale to by nebyl on. Chaseova  kopretina nám to cvaká, kluci se s námi loučí, my jim přejem good luck a v naprosté euforii nasedáme na kola a jedeme za naším posláním. Kanál nacházíme bez problému a lehkou přírodou se dostáváme přímo na místo. Když to člověk vidí naživo, je to samozřejmě ještě větší a respect všem, co zanechali černé šmouhy od plášťů nejvíc nahoře. V kanále jsme strávili necelou hodinku, kdy proběhlo mnoho pokusů otočit se, jak nejvýš to půjde, ale člověk musí mít fakt koule na to, aby se rozjel pořádně. Jsme rádi, že jsme to přežili ve zdraví a mohli si odškrtnout jeden z našich dlouhodobých snů. Z kanálu jsme si to namířili na další krásu Málagy. Šlo o starou pevnost, která se nese ve skalách hned nad městem. Sice jsme si trošku šlápli, ale za ten parádní výhled na celou Málagu to stálo. A tady přichází další zlomový moment našeho výletu. Sedíme, kocháme se výhledem, když za náma přijde týpek s kolem v ruce. Pozdravíme se, samozřejmě nám to nedalo a týpka jsme trošku vyzpovídali. A týpek spustil: “Ahoj já jsem Jeff, Jeff ze Seattlu. Rozhodl jsem se pro dovolenou v Evropě. Přijel jsem prožít contest v Malaze, potom jedu za přáteli do Barcelony. Cestuju sám a užívám si to”. Tak si říkám, hustej týpek,  takovej ten, co vás zaujme hned na první pohled. Kolo komplet od SaM, typickej americkej úsměv a přízvuk, do toho jeho kamarádská povaha, prostě slovo dalo slovo a Jeff ze Seattlu se s námi zdržel po zbytek pátku a to jsme ještě něvěděli, jak kurevsky nám pomůže. Namířili jsme si to i s Jeffem zpět do bowlu plní očekávání, co se tam zase bude dít. Ha! Organizátoři udělali před samotným závodem takovou menší exhibičku a představení všech bmx stars. Zabíráme ty nejlepší fleky a opět čumíme na tu krásu. Většina jezdí v poklidu a užívá si každy centimetr v bowlu, jen Ryan Nyquist musel ukázat, kdo je tady pan táta a s kurevským rozjezdem tam vyprasí hodně velký transfer s pořádnou 540 jako by nic, hned poté vysoký flair jako třešničku na dortu. Ryane jsi prostě prase a furt do toho šlapeš! Exhibiční session končí a nám začíná docházet, co asi nabídne samotný nedělní závod. S přicházející nocí na nás přišla potřeba si trošičku povyrazit z kopýtka. Sedíme na náměstíčku, kde zrovna probíhal nějáký argentinský festival. S Berťasem debatujem o tom, co  všechno jsme zažili a pivko chutná víc než kdy jindy. Mezitím zapínám svůj radar a soustředím se hned na první opálené nožky, které vidím. A poštěstilo se, dávám se do konverzace s Italkami, které jsou v Málaze na malé dovolené stejně jako my a shodli jsme se, že máme chuť jít kalit. A tak se šlo. Kola se hodila na jejich apartmá (dobrá záminka, proč se jich i nadále držet) a na doporučení jsme se ocitli v místním klubíku. Hudba hrála, veselo bylo, buchty do sebe házely pivka jak horníci u nás po práci, střevíce se protančily, dokonce mi bylo zhůry přáno a došlo i na nějákou tu hodinovou lásku. No prostě vysněný večer pro dva svobodné mládence.

Sobota 6.5.

Otevírám oči a probouzím se u Italek s myšlenkou, co tu sakra dělám. Dávám do kupy skládačku v mé hlavě a vzpomínám si, jak Berťas zatáhnul v ranních hodinách na náš pokoj a já složil kosti tady. Oukej, rozlučka s Eleonorou, beru kolo a rychle pryč odsud. Dojíždím na pokoj, rozbitý jak cigánská hračka se vítám s Berťasem, popisuji mu celou situaci a zvesela se smějem. Bertík odchází na pláž nahodit bronz a já musím trošku dospat tu italskou noc. Později se potkáváme na pláži, dáváme oběd a shodujem se, že se nám nějak nechce do bowlu na sobotní kvalifikaci, protože jsme zhruba věděli, kdo tam jede a bylo nám jasné, že se to s nedělním závodem nemůže vůbec srovnávat. Byla tam sice jména jako Lima, Priest, Wallace, Sandoval, dva kluci z Česka (Pejda, Kuba Benda) a plno místních lokálů, což čítalo přes 80 bikerů na kvalifikaci a na to jsme fakt neměli chuť přihlížet. Dali jsme si sobotní pojezd městem, zkoušeli naše “streetové dovednosti” a užívali slunečného dne. Na večer jsme ješte jednou hodili očko do bowlu, kde se jel poslední trénink všech 18 zůčastněných jezdců na nedělní závod. Opět krásná podívaná a už jsme se nemohli dočkat samotného nedělního závodu. Sobotní večer byl na pohodu, dostali jsme doporučení na jednu velice fajn hospůdku. Majitel hospody, byl zároveň i majitel cykloshopu, který byl hned vedle hospody, takže kamarádsko-bikerská atmosféra byla znát. Usedáme na terasku a poprosíme dvě čepované. Mezitím se rozkoukáváme po hospůdce, která je plná bikeru, reporterů a fotografů. Celá Perazova rodinka, Ryan Guttler a Dennis McCoy se přijeli podívat na nedělní závod. U dalšího stolu sedí, dá se říct Etnies legendary team (Byrnes, Rich, Alcantara) no opět něco, co nás dostalo. Vychutnáváme si zlatavý mok, čumíme kolem a poznáváme další a další známe tváře ze světa BMX. Máme celkem nakoupíno, sobota byla náročná, a tak se odebíráme směr náš punk apartmánek. Proplítáme se labyrintem uliček, když v ten moment se o půlnoci objeví naše známá sestava z pátku, Enarson, Dugan, Hawk a jeho kopretinka Lauren.  Samozřejmě, co můj přiopilý mozek zase nevymyslel. Okamžitě seskakuju z kola, klekám si na kolena, jak kdybych viděl boha (já ho vlastně opravdu viděl) a vzdávám Chaseovy opět hold. Jeho žena spustila okamžitý záchvat smíchu, Dennis s Tomem na mě čumí a Chase si dává se mnou pěst. Přejeme jim mnoho štěstíčka do zítřejšího závodu, týpci vysmáti nám popřejou dobrou noc a my opět s úžasem, jaké jsme měli štěstí usínáme jako miminka.

Neděle 7.5.

Ráno vstáváme, vyspaní do růžova a nadržení na contest. Závod začínal o půl třetí a my měli dostatek času na zhotovení našeho nápadu, který nám přeletěl přes hlavu hned po probuzení. Říkáme si, že když tak máme oba rádi toho Chase, tak mu uděláme pořádnou fanouškovskou podporu. Za ty předchozí tři dny jsme se mu museli vrýt do paměti, on se nám odvděčil svou kamarádskou povahou a příjemným vystupováním, tak si to prostě zaslouží. Za poslední euráče jsme nabrali pivka a fixy z marketu, vzali papírové kartony a dali se do práce. Po chvilce vzniknul nápis “Chase Hawk” a moje výtvarné umění si ještě pohrálo s obrázkem poháru, aby bylo jasno, že on je pro nás prostě numero uno. Ani ve snu by nás nenapadlo, co kus kartonu s jeho jménem ještě způsobí za ovace. Pivka do báglu, namazat se opalovacím krémem, připravit si hlasivky a s chutí na Vans BMX Pro Cup Málaga 2017 ! Dáváme si na čas, ale na druhou hodinu jsme tam a s lehkou českou drzostí zabíráme ta nejlepší možná místa, otevíráme první plech a contest se spouští přesně o půl třetí nějákým místním lokálem, který měl to štěstí a postoupil z kvaldy. Popisovat jednotlivé jízdy asi nemá cenu. Je toho plný internet, takže stačí hledat a klikat. Určitě stojí za shlédnutí každé video, na které narazíte. Practic day stojí za to, nějáké kecy, co se děje kolem a kolem jsou taky fajn, takže neváhejte a checkujte, ale zpět k závodu. Máme za sebou od každého 2 jízdy stylem ukaž, co umíš a nejlépe využij celý bazén. Pánové, děla se hrozná pekla a bylo tam strašně moc riderů, co měli kola fakt v ruce a nějaký robo-hrot styl se vůbec neobjevoval. Přichází na řadu finále, kde z 18 riderů postoupilo 10 nejlepších: Dugan, Hawk, Enarson, Edgar, Cordova, Casey, Layos, Young, Wallace a Walsh. Nedá mi to a stejně vám musím rozebrat jízdy těch deseti nejlepších, protože samotný výsledek byl pro většinu z nás velice překvapující.

Začnu tedy od Austinu. Dugan si jel svojí výškovou kvalitu, pár krásných ojedinělých transferů s turndowny a do toho jeho klasické 360 jak přes spinu, tak i funbox na obě strany. Avšak klučina zkoušel na konci své jízdy na vysokém rádiusu nějákou jeho novinku, fast plant do foot jam fakie, dvakrát zkoušel, dvakrát se rozbil. Dále tu máme našeho Chase a Chase tu má nás ! Z dálky na nás mává a ukazuje palec hore. Doslova vletí do bazénu na velký transfer a do toho protáhne pěkně table top, tak jak se sluší a patří. Poté nějáké prohupovačky bazénem, manuálková kombíčka, alley up přes různé cornery, lehký whip přes funbox, no žádná sláva, říkáme si. Konec jeho jízdy však zabil ! Nějakým záhadným způsobem se prostě z bazénu dostal nahoru na vlnu bowlu, projel ji a seskočil zase zpět do bowlu. Nikdo to nečekal, davy šílí, Chase odhazuje přilbu mezi lidi, do toho Dugan přibíhá s pivkem a náležitě mu dopřává pitný režim. Austin máme tedy za sebou, teď je na řadě Californie a její tři zástupci Enarson, Young a Casey. Enarson jel krásnou jízdu, plnou kombinovaných triku, do toho krásné polety a transfery + to nejlepší na konec. Velký transfer do 90kového radiusu s tailwhipem. Dennisi jsi třída a hezký kluk! Gary Young, jakožto nejstarší z této desítky, dal jasně najevo, že nepatří do starého železa a jel krásnou jízdu plnou transferů na obě strany, do toho technické záležitosti, prostě moc krásná jízda v jeho podání. Pat Casey, jakožto mladý táta, to tam sázel hlava nehlava a i když hrotil, hrotil to moc čistě, což se jen tak nevidí, ale konec jízdy byl se zaváháním a to znamená velké body dolů. Dále Cordova, který ukázal čistotu, výšky a krásné kombinované triky, jeho jízda byla téměř bez chyby. Edgar, ten, který nezná zemskou gravitaci, lítal 2x možná i 3x výše oproti ostatním, totální masakr. Těžké transfery dával s těžkými triky, celou jízdu úsměv na tváři. Pro nás horký favorit na bednu. Dále tady je anglický zástupce Wallace. Čerstvý otec se toho vůbec nebál a jel jako mašina, trik za trikem, ke konci jízdy přidal technické záseky s pegama a na samotný závěr, velký transfer s flairem, který mu nakonec hodil best trick celého contestu a 500 ďolíku do kapsy. Další evropský zástupce, téměř domácí Layos. Šlo jasně vidět, že v bowlu je jako doma a jel totální čistotu s neskutečnou zásobou triků. Domácí funs byli znát a Sergio zajel, jak nejlépe mohl, moc dobře Španěláku ! A poslední zmínka patří kanadskému mládenci Corey Walshovi. Moc sympatickej klučina, který to vzal po svém a jeho jízda se nedala srovnávat vůbec s nikým. Důvod je jednoduchý. Corey si prostě řekl, že ve finálové jízdě pojede lajnu, ve které udělá tři psycho transfery za sebou, které tu nikdo před tím nedělal. A taky, že se tak stalo. Lítal z jedné strany bowlu na druhou, bez jediného šlápnutí, vše jen napumpoval a tahal. Nádherná jízda bez jediného triku, ale i přesto sklidil u všech velký respect.

Máme za sebou velké finále, každá jízda byla nádherná, jen pár lidí chybovalo, zbytek vsadil na jistotu. Říkáme si, kdo bude ten šťastný, měli jsme jasné tipy a favority, bohužel náš Chase do toho nepatřil. Porota ve složení Alcantara, Rich, Wilke a Povah dává do kupy výsledky a my s velkou netrpělivostí čekáme na vyhlášení. Komentátoři celé akce Darryl Nau a uřvaný Steve Crandall začínají lidi svolávat na konečné výsledky. Nervozita by se dala krájet a začíná se od desátého místa v tomto pořadí. Dugan, Casey, Wallace, Young, Enarson, Cordova, Edgar. S Berťasem si říkáme “Co to kurva je? Edgar není na bedně? Co Enarson ten taky nic ?” Kroutíme hlavou a přichází tři poslední jména, která jdou na bednu. Třetí flek za velkého aplausu bere Sergi Layos. Druhý flek si zaslouženě odtransferoval Corey Walsh a pro nás velké překvapení, na bednu jde náš “kámoš” Chase Hawk ! Chytáme se za hlavu, okamžitě zvedáme naše fandící prostředky a říkáme si “Jak se to jen mohlo stát”? Vyhlášení končí, jdeme za našim americkým kámošem Jeffem a hned se ho ptáme, co na to říká. Jeff odpovídá “Kamarádi, všechno je v rukou poroty. Porota se takhle rozhodla a tak to prostě je”. Jeff má pravdu, přikláníme se k jeho názoru, ikdyž neradi, protože podle nás si ten vrchol bedny zasloužil někdo jiný. Kecáme s Jeffem, rozebíráme jednotlivé jízdy, když kolem nás prochází speaker celé akce, Darryl Nau. Jeff ho trošku zná, tak si s ním plácne a hned nás seznamuje. Darryl nám dává pěst a děkuje nám za podporu, kterou jsme vložili do Chase a říká, že už se to jen tak nevidí. Díky Darryle od tebe si to fakt ceníme ! Celou situaci pozorovala Chaseova manželka Lauren. Posléze přichází za námi a začíná nám děkovat za podporu do závodu. Totálně hotoví taky děkujem, Chase máme rádí a byla to pro nás dobrá možnost, jak vyjádřit jeho oblibu. Lauren trvá na tom, že se musíme s Chasem vyfotit, a tak nás vede i s Jeffem do VIP zóny, kde je Chase mokrý od šampaňského a stále nemůže uvěřit tomu, že vyhrál. Když nás spozoruje a rozpoznává naše tváře, běží za námi, začne nás objímat a moc děkovat za podporu. Okamžitě nás bere kolem ramen, dává mi trofej do ruky a fotí nás Jeff, jeho žena a plno dalších fotografů. Pro nás absolutní euforie a pocit neskutečné radosti, kterou nás Chase naočkoval. Všechno tohle divadlo končí, my děkujem a ihned to jdeme spláchnout pivkem, jestli tohle nebyl náhodou sen. Omámení dalším pivem kecáme s Jeffem a ten teď vytahuje eso z rukávu : “Kluci, vím jméno clubu, kde je dneska after party.” Waaau…. díky moc Jeffe ! Sděluje nám název clubu a my se loučíme s tím, že se uvidíme na místě. Oukej, jedeme z bowlu rovnou na pokoj, kde hodíme sprchu, nahazujem košilky a za poslední drobné, co máme na kartě, nabíráme tři litry červeného vína. Jedeme na pláž, kde za zvuků moře letí první špunt z láhve. Po chvilce druhý a i když nám nijak extra nechutnalo, hodilo nás do stavu, který jsme potřebovali. Jak já tomu s oblibou říkám, potřebovali jsme tekutý slovník. Posilnění vínečkem nabíráme kurz bar Sala Premium. Moc pěkná hospůdka, která měla dvě patra. Dole místní sorta, ale když jsme vystoupali nahoru, spadla nám držka až na zem. Všechna hovada, která jsme měli možnost pozorovat po celé tři dny, byla tady na jednom místě v podobném stavu jako my dva. Jdeme tedy k baru pro dvě pivka, když vedle nás Nyquist objednává rundu Jamesona a platí to jednou ze svých několika kreditek. Dále tu je Clint Reynolds se svými přáteli a u dalšího stolu naši známí z Austinu a Californie. Ihned se zdravíme a přisedáme vedle ke stolu. Za chvilku je tady Jeff, se kterým opět fajn pokecáme. Ještě jednou díky za vše Jeffe ze Seattlu! Dále jsem si užil Dana Foleyho, kterého pozoruju a obdivuju už několik let a je to pro mě asi nejvíce “čistotný” jezdec, co se aktuálně pohybuje na scéně. Chválil jsem mu jeho youtoberskou činnost, padla řeč o sponzorech a jeho začátcích, prostě moc fajn týpek, jsem rád, že jsem se s ním setkal. Nedalo mi to a musel jsem si odchytnout Bohana. Nenápadně jsem se mu připomněl, že jsme spolu jezdili na 2.ročníku Vans Dirt&Rollu ve Stráži, když tam měl session s Doylem. Bohan si hned vzpomněl a pokecal s námi několik krásných minut. Moc rád zavzpomínal na Prahu a na každý ročník Dirt&Rollu. Zdraví jičínskou crew a doufá, že se v Česku ještě někdy ukáže. A tak jsme tam z vesela posedávali a pozorovali, jak Amíci kopou na baru panáka za panákem. Za pár chvil se objevil samotný big boss Ruben Alcantara a celý bar začal jásat a vyřvávat jeho jméno. Krásný pocit jak pro nás, tak jistě i pro Rubena. Blíží se druhá hodina ranní, což znamená, že barová turistika pro nás končí a my vylézáme ven. Všichni férově na sračky, když v tu chvíli mě Larry Edgar začne hecovat ať předvedu své umění. Sotva se držím na nohou, ale tak co bych pro Larryho neudělal. Sedám na kolo, Larry vytahuje mobil, že si to natočí jako vzpomínku na dva české chlapce. Jen co se rozjedu, ihned jdu k zemi stylem ‘no control’, hehe :D. Larry jde okamžitě do kolen a nemůže popadnout dech z toho záchvatu smíchu, který jsem mu tímhle kouskem způsobil. Já se sotva posbírám ze země a směju se tomu stejně jako Larry. Se všema se loučíme, děkujeme za contest a následnou after party a fičíme zleva do prava směr náš pokoj.

Pondělí 8.5.

Probouzím se v botech a ve stejných hadrech, ve kterých jsem přišel. Známka toho, že všeho bylo očividně dost. Bolí nás v palici, ale dáváme se rychle do kupy, protože musíme opustit pokoj. Potěšil nás a zároveň zachránil, můj dobrý kamarád z Karviné, který už hezkých pár let žije na Gibraltaru. Poskytl nám naprostý komfort a díky jeho dodávce nás mohl hodit jak do bowlu, tak potom i na letiště. Díky moc Fiši, žeru tě! V bowlu bylo docela dost lidí a nevím, co bylo větší, jestli naše kocovina nebo teplota. Asi to vyšlo na stejno. Dáváme 2-hodinové zhoupnutí ještě s ostatními, kteří čekali na tu možnost svezení stejně jako my. Bylo tam několik frajeru až z Izraele, pár prcinek co měly kola pěkně v ruce a náš kámoš Jeff se taky rád projel. Balíme se, velké loučení s Jeffem, kdy dostáváme pozvání do státu. Díky za vše Jeffe ze Seattlu. Poslední pohled na bowl, zatlačujem slzu a směřujem to na letiště. Rozlučka s kámošem Fišem a už usedáme do letadla a s krásnými vzpomínkami se loučíme s tímto krásným městem.

Závěr

Co na to říct ? Pro někoho možná normální výlet a BMX contest, pro nás rozhodně jeden z nejlepších BMXových zážitků, na který budeme vzpomínat ještě hodně dlouho. Bylo nám přáno každým dnem a měli jsme neskutečné štěstí na všechno a na všechny. Málagu musíme ještě určitě navštívit, protože samotný bowl skrývá několik tisíc možností a lajn. Člověk potřebuje rozhodně dlouhou dobu na to, aby si to vše najel a nalítal, takže neváhejte a určitě se tam vydejte !

Určitě chci poděkovat mému dobrému kamarádovi Berťasovi za to, že jsme to ztrestali a užili si to na 150%. Jsi super společník na cesty kámo a určitě se spolu ještě někam podíváme, samozřejmě s kolem v ruce ! Děkuji Mirovy za poskytnutí práce tady v Manchesteru, jsi pro mě the best.  Dále děkuji svému bývalému kamarádovi, který mi začal prcat starou, protože jinak bych do Anglie nikdy neodjel a tím pádem ani do Málagy ne. A nakonec díky Adamovi, který mě oslovil a já si mohl splnit svůj maličký sen a napsat BMX report. Posledních pár slov z mé strany. Těším se na Řáholec Jam, ten si nemůžu nechat ujít a hned týden po Řáholci se opět jede luxusní contest BATTLE OF HASTINGS, který chceme určitě vidět a podpořit opět našeho šampiona Chase.

Mějte se jak chcete !

PEACEandLOVEBMX

Text: Tomaš Janík
Foto: Tomaš a Berťas

Díky kluci