Zapomenutá legenda – Ondra Luhan

Asi jen málokomu z vás něco řekne jméno Ondra Luhan. Patrně dnes už asi jen já při příležitostných hovorech u ohně s pivkem po dobrý session vytáhnu toto jméno při vzpomínce na časy dávno minulé. Anebo při diskuzi o legendách a killerech, kteří se za historii českého freestylu objevili na scéně a zase zmizeli. A to je přesně případ Ondry Luhana a tady se bavíme o zatraceně dávných časech. Koho zajímá příběh o asi nejlepším českém dirtaři vůbec, který se kdysi v době pravěké objevil jako rána z nebe a zase zmizel, čtěte dále.

Ondra Luhan, legenda, mýtus, zapomenutá superstar českého dirtu, kterou se z vlastního rozhodnutí vlastně nikdy nestal. Poprvý jsem Ondru Luhana potkal na dirtových závodech v Pardubicích v roce 1998. Jelo se tam tehdy MČR v bikrosu a k tomu pořádal Kamil Feifer vůbec první velký oficiální dirtový contest u nás. Jelo se to na jedný hliněný lavici a jel se takový punk, že si to dnes člověk ani nedovede představit. Tehdy už docela byly mezi lidmi videokamery, jestli někdo ze starý bikros party má tohle doma, megaprosím o digitalizaci a upload, díky moc. To jsem ale odbočil. Jelo tam tehdy spousta zabijáků, ale bohnická bikros parta mi říkala “tenhle typ, ten dává, koukej na něj, tenhle typ”. Vidím týpka na bikrosovým Blackhorsu, jak je mega nervózní a evidentně v nepohodě, tak typické pro Ondru Luhana, jakmile šlo o závod nebo vůbec lidi obecně. Dal tam tehdy myslím špatný no foot onehand, zkoušel snad nofoot cancan a ještě něco, neodjel skoro nic a vypadnul, konec. Potom jsem ho neviděl, dirt se jel ještě při MČR v bikrosu v Brně a potom v Řepích, kde jsem nevím proč nebyl, ale nikde snad Ondra Luhan nezávodil. Potom jsem jen slyšel mezi pražskou bikros partou občasné historky o mega dirtaři, co má trailsy někde pod bohnickou bikroskou a strašně dává. Byl to Ondra Luhan. Bikros tehdy nebyl tak oddělen od trailsů jako dnes, trailsy jsme dávali, ale Praha přeci jen byla z JC daleko, a když se mi konečně povedlo dostat do Bohnic na jeho trailsy s docela početnou bikros partou, Ondra Luhan samozřejmě nikde. Mezitím vyšel Dirtbiker s rozhovorem s Ondrou Luhanem, kde neskutečně dával, tailwhip v tý době? Scifi. Psal se rok 2001, když jsem začal stavět Jinolice trails a pomaličku přičichával k dirtu, začal se více a více zajímat o scénu a zase se někde proslechlo jméno Ondra Luhan. A potom najednou střih a konec, prý mu zbourali trailsy a nasranej se na to vybodnul, že už ho to stejně nebaví. Od různých lidí jsem potom slyšel různé storky, Štěpán Herink mi vykládal, že Luhan je nejvíc, prý byl jednou nebo dvakrát na Vápně a dával barspin to nofoot cancan onehand a obecně dával úplně všechno. Potom Viktor Plas coby velký bmx nadšenec v té době mi referoval, že Ondra Luhan se triky neučil, Ondra Luhan triky dával. Ty tehdejší trailsy v Bohnicích byly hodně bikrosový, na sobě, nebylo to jednoduchý, rozhodně ne trikovací a Luhan tam sypal všechno možný hlava nehlava. Nejraději sám, bez lidí okolo, bez kámošů, bez nikoho. Viktor mi vykládal, že tam jednou byl a Luhan říká, že viděl v časáku Nastazia, jak dělá superman indian, že to asi zkusí. Rozjel se a dal to z první jako Nastazio. Viktor se prý div neposral, začal řvát nadšením, kámo hustý jak svině a jak dlouho to piluješ, prý to teď bylo poprvý, vždyť jsem říkal, že to jdu teprve zkusit. A takhle to bylo skoro vždy. Slyšel jsem mýty o tom, co Luhan uměl vyndat, triky jako 360 nofoot onehand, 360 nofoot cancan, double truckdrivery, tailwhipy, 360 tailwhipy, všechny možný i nemožný pouštěčky, zkrátka všechno. Ovšem Luhan jezdil v podstatě pouze a jenom na jeho trailsech s minimem diváků okolo. Jakmile šlo o závod, diváci, atmosféra, hec, stahoval se do sebe, panikařil a nezajel, nebo se raději vůbec neobjevil. Bavíme se stále o roce circa 2000-2001. Jak jsem říkal, potom zmizel, slehla se zem a hotovo. Občas jsem zaslechl, že ho někdo někde potkal, prý ho to už moc nebavilo, chodí do posilky, zajímá se o káry a jezdit už nechce.

Potom se z čistajasna objevil na jaře roku 2003, přijel párkrát do Strašnic, kde vedle bazénů stála nějaká hlína a na samostatným skoku začal hned sypat hodně z jeho triků. V té době také začínaly weby včetně bmx-jicin.com, dozvěděl se o Jinolice trails, od Mošnika, naší pražský spojky, dostal info a číslo na mě a netrvalo dlouho, potkali jsme se v jinolkách na trailsech. Jely v té době asi dvě lajny, dvakrát čtyři rovný skoky nebo něco, opět hodně šmrncnutý bikrosem, na sobě, technický, malý, poslední skok trochu na triky. A Luhan dával, zatraceně dával. Dodnes na to vzpomínám a jsem vděčný, že jsem si s ním mohl dát alespoň tuhle jednu session. Po lehkým warm-upu najednou přišlo tady xko, támhle trno, tady barspin, tuhle cancan a něco, snažil jsem se sekundovat vším, co jsem tehdy uměl, což Ondru zdravě hecovalo, dávali jsme 360 a potom už jsem se jen posadil a koukal. Superman seatgraby, nofoot cancan variace, 360 dle učebnice jako Doyle, 360 x-up, 360 table onehand… Rovně to nebyl super styl, koneckonců kde a od koho by se vzal, vždyť Luhan jezdil většinou sám nebo s bikrosařema, kteří na trailsech nikdy kdoví jaký styl neměli, ale když šlo o triky, to byla učebnice, ladnost, protaženost, žádný rychlý pohyby, nic, prostě nádhera. Jezdili jsme až do večera, Luhan vypadal nadšený, že prý konečně zase trailsy, že trailsy ho stejně bavily nejvíc a že určitě přijede znovu, pomůže stavět, že to je z Prahy kousek a tak.. Od té doby jsem ho neviděl. Zkoušel jsem pár smsek, jedna dvě výmluvy a potom už nic. Jak se objevil, ukázal co umí, zase se po něm slehla zem, jakoby nikdy nebyl. Nebýt toho rozhovoru v Dirtbikeru v roce 2000 a potom pohotového foťáku Mošnika, který natočil pár jízd ve Strašnicích na jaře roku 2003, snad to ještě existuje a někdy to sem nahraju, nezůstala by po tomhle fenomenálním talentu jediná zmínka.

Když se na to dívám zpětně, jsem přesvědčen o dvou věcech. Zaprvé, Ondra Luhan byl a je dodnes nejlepší dirtař, který kdy u nás vzal do ruky bmx kolo. Včetně Duda. Zadruhé, Ondra Luhan byl první český trailsový jezdec. Ano, bikrosaři měli trailsy už dříve a jezdili trailsy dříve, ale Ondra Luhan byl první nebikrosař, který jezdil trailsy a trailsy pouze. Ten dirt k tomu tak nějak přirozeně přišel, protože zahraniční časáky a videa byly plný triků na trailsech a jak jsem říkal, Luhan se triky neučil, nýbrž dával, takže je dával na těch trailsech taky. Ale jinak to byl trailsový jezdec. Nestál o publicitu, sponzory, závody, lidi okolo, nic z toho, chtěl jen jezdit na trailsech a bavit se kolem. První český pravověrný trailsový jezdec.

Mimochodem jezdíval vždycky na ultradlouhým bikrosovým Pepovi Benešovi (Blackhorse), tipnul bych si minimálně 21,5 rámovka a takových 14,7 naražená zadní stavba, jak se na bikrosu jezdilo a dodnes jezdí. Býval vyšší a měl styl podobný jako Doyle, hlavně ve 360 to bylo vidět. Dávat triky co dával na takovým kole, to ještě podtrhuje jeho talent, neuvěřitelné.

V český dirtový scéně po jeho zmizení chvíli ještě sem tam zaznělo jméno Luhan, ale jak ještě pořádně neexistoval internet, všechno bylo v plenkách, brzy se na něj zapomnělo. Myslím, že ho doběhlo to, že je z Prahy, kde trailsům pšenka nikdy nekvetla a potom taky trochu předběhl svou dobu, trochu hodně. Nebyla scéna, nebyly spoty, nebylo s kým jezdit, nic takového. Jezdil sám, nebyl součástí party, neměl tam kámoše, a když mu zbourali spot, odešel jinam. Kdyby v sobě měl jen kousek ambicí a ctižádostivosti jako třeba Beran nebo Valenta, dával by v první polovině 2000 finále na X-Games, nepochybuji o tom. Ale to jsou kdyby.

Před dvěma týdny jsem byl u Edoslávka, mýho odvěkýho rivala a velkýho kámoše z bikrosové éry, strávili jsme spolu skoro dva dny, kecali, vzpomínali, na cestu domů jsem dostal Dirtbiker č. 5 z prosince 2000 s rozhovorem s Ondrou Luhanem a přišla na mě nostalgie jako prase. A tak jsem se rozhodl napsat tento článek o jedné zapomenuté legendě, aby se na ní nezapomnělo úplně. A na fotkách níže je ten rozhovor, jsou ve slušným rozlišení, když si je přiblížíte, mělo by to být čitelný.