Po reportu ještě hážu slíbenou galerku. Zapomeňte na nějaký profifotky nebo vůbec snahu o cokoliv takového, od toho jsou jiný weby. Tohle jsou jen postřehy z celýho dne, který jsem tak různě a náhodně nacvakal. Doplňují celý náš výlet, celý ten neuvěřitelný a neopakovatelný výlet, kterým pro nás Swamfest byl. Jak již bylo napsáno jinde (na Digu), výlet za tou nejčistší prapodstatou BMX. Žádný pravidla, jen bmx a zábava.
Předpokládám, že to jste to všechno viděli, ale kdyby náhodou, hážu tady pár odkazů na videjka a fotky, který více než dobře dokumentujou, o co vlastně šlo.
Háčko zatím leží v prachu, klopenky dostaly se zimou zabrat a tak dále, ale brzy se do toho chceme pustit. Důvod je jasný, Kudr bude mít narozeniny a to by se mělo oslavit. Že je zahrada místo příjemné a vhodné? Žádná o tom. A proto v sobotu 1.6.2019 sejdeme se na H-trails, dáme si celodenní session a uvidíme, co vše nás ještě s přibývajícím večerem a nadcházející nocí napadne. Jistě něco ano. Pivko bude, burgery budou, všechno bude, jako vždycky. Zváni jsou všichni, na velký oře není zahrada úplně stavěná, ale všichni říkám. Napište si to do kalendáře, když ne všichni tak alespoň ti z vás, co vás to baví stejně jako nás. Už se těším, jak dáme Kudrovi pořádnýho hobla a večer mu něco provedeme 😀
Aktuální zahrada po zimě, kterou momentálně okupují ovce. Čeká nás tam nějaká ta šichta, žádná o tom.
Hell yeahh a to hodně pořádně, nic jiného nelze říci a popsat to stejně nejde. Ale protože jsem vám to slíbil, tak vám to popíšu trochu barvitěji. Výlet na Florideah Swampfest 2019 očima jičínského šílenství, račte dále.
Sociální sítě jsou mi protivný od samého začátku. Je to peklo a ještě jednou peklo. Ovšem našel jsem si jednu výjimku a tou je instagram. Instagram mám rád. Nesere tě kokotinama, který nepotřebuješ vidět, nemusíš se registrovat, nemusíš nic, prostě si pocheckuješ, co tě zajímá a hotovo. Fotky, krátký story, zajímavý komenty k zajímavým věcem. Již nějakou dobu sleduji instagram Clinta Reynoldse, Nuttera (Nutter je bůh, žádná o tom), Briana Fostera, Doyla, Beringera, J-Bona a dalších, poslední dobou mě hodně baví @y2kbmx nebo @real_b.m.x. Díky instagramu jsem taky narazil na spoustu legend, o kterých člověk už dlouho neslyšel, namátkou třeba Joey Garcia, Darrin Read, Barspinner Ryan, Robbie Miranda, Nasty a další.
No a protože jsem si konečně pořídil telefon, který se dokáže kloudně připojit a taky něco vyfotit, rozjel jsem instagram lesa, jak si již někteří z vás všimli. Tvl. je to fakt zajímavý, hodím jeden koment ke Kudrovi a za hodinu má les já nevím kolik desítek sledujících. Je to na palici, jak jsme chyceni do pasti, respektive vy jste klucí, já tohle hrát nebudu a nechci. Každopádně @les_trails je na světe. Psát budu česky. Už nějakou dobu mám napsaný tento text a tak vám ho sem v tomto kontextu dám, pro zábavu, sebereflexi, hehe. Čtení pouze pro skalní, jak jinak.
Jako každý rok, zas a znovu, tohle nás baví. Vůně hlíny a kvetoucího lesa, studánka, lopaty, parta a leckdy i první jízdy na Emu. To je Vítání jara a letos si ho samozřejmě nenecháme ujít. Tradičně druhá polovina dubna, vychází nám to na neděli 21.4.2019, neděste se, další den jsou Velikonoce, takže cajk. Sejdeme se v lese, pěkně dopoledne a budeme vítat jaro. Pulitry s sebou 😀
Jo a prej přijede Ruben a má narozky. Uděláme mu překvapení? 😀
S kvízem jsem ještě marně čekal na odpovědi Kuby Bendy, když to bylo tak vyhrocené, kdo koho zná a nezná. Hout Tě Kubo v komentu vyzval jestli hraješ, ale jak jsem psal, na checktrails chodí jen hodně tvrdé trailsové oldschool jádro, tak to Kuba asi ani nezaregistroval, jinak si myslím, že by hrál s náma. Každopádně 1. – Alex Nikulin, 2. – Sean Sexton, 3. – Nikita Zharkov, 4. – Devon Smillie, 5. – Andreev Kostya, 6. – Irek Rizaev, 7. – Broc Raiford a 8. – Anthony Perrin. A ani za nic nevím, jestli je to správně, protože je neznám hehe.
Co mě ještě zaujalo, a že toho bylo na prvním obrázku týdne víc, je Houtova Top 5. Říkal jsem si, jestli bych dal svoji Top 5 a v tom mi začaly naskakovat jména, které se na prvním až pátem, ba co, na prvním až desátém a možná i na prvním až dvacátém místě, začaly předbíhat. Tak co, kdo vzpomíná a kdo zná? A kam bys Houte zařadil tyhle?
DMC
Matt Hoffman
Dave Mirra (R.I.P.)
Steve McCann
Stephen Murray
Tim Hall (Fuzzy)
TJ Lavin
Colin Winkelmann (R.I.P.)
Joe Kowalski (Butcher)
Brian Wizmerski
Colin MacKay
Jay Miron
Všechno bezesporu LEGENDY.
Mark Mulwille
Chris Doyle
Mike Clark (Hucker),
Mike Aitken
Garry Young
Bas Keep
Sergio Layos
Ryan Nyquist
Allan Cooke
Corey Bohan
Ruben Alcantara
Morgan Wade
Simon Tabron
Van Homan
Alistair Whitton
Brian Foster
Shaun Butler
Taj Mihelich
Dennis Enarson
Cory Nastazio
Moji největší oblíbenci.
Chad Kagy
Joey Garcia
Kevin Robinson
Sean Burns
Jamie Bestwick
Mike Escamilla (RoofTop)
Josh Stricker
Matt Beringer
Troy McMurray
Rick Thorne
Jimmy Levan
Mike Laird
Kenan Harkin
Leight Ramsdell
Tobias Wicke
Markus Wilke
Rozhodně si zaslouží tihle všichni respekt, protože ovlivnili nejen mě, ale i vývoj FBMX.
Jen připomínám, tuhle sobotu 16.3. sejdeme se v lese, pěkně už dopolko a trochu s tím pohneme. Poprvé letos, kdo to vyzve? Bývá to nestálé a nejisté v posledních letech, čím dál složitější spíše, jsem zvědav. Jisté je to, že já jdu a chodit budu, protože bmx. Buřty, píva, lopaty, všechno s sebou, snad nebude mordor a budeme se mít dobře. A tady pár fotek, jak jsme to poslední roky dávali.
2012, dělali jsme Gargramelu a Pannu.
2013, Sherlockovka.
2015, Bordel.
Taky 2015, posíleni o libereckou partu, makali jsme na tom Bordelu, taková lajna se nepostaví za den.
2016, myslím, že jsme nestavěli nového nic, tunilo se a ladilo, co už stálo, možná Dick se dotáhnul.
2017, předělávka Bordelu, Matesovy narozky a velký mejdan. Za ten den se nahodily komplet z nuly dva skoky pořádných rozměrů. Holt když je parta.. A stačila k tomu tehdy jen jedna štětka 😀
Obrázek týdne už podruhé za relativně krátkou dobu, vůbec to není málo. Garrett Byrnes, mýtus, legenda, týpek, bůh.. Vlastně ho tady u nás pořádně neznáme, jen někteří mají takové to tušení, ví, že je součástí T1 party, která sama o sobě působí trochu mysteriózním dojmem, a že na tomhle typovi je něco zvláštního. Trávím teď relativně hodně času v autě a tak poslouchám všechno možné. Poslechl jsem si pro mnohé z vás pravděpodobně nicneříkající podcast s názvem Bmx in our blood (vynikající podcasty) právě s Garrettem Byrnesem.. Co vám mám povídat, nesmírně zajímavé povídaní s nesmírně zajímavým člověkem. V mnoha ohledech mi Garrett mluvil z duše, v mnoha ohledech řekl nahlas to, co člověk tak nějak ví, ale neumí to vyjádřit, jeho vzpomínky na své bmx začátky, ta vášeň a radost jaká tam byla, ten vděk za to všechno. Velmi dobře mu rozumím. Mazec a ještě jednou mazec. Jestli dáváte trochu anglicky, respektive chce to dávat docela dobře, aby to člověk pobral v celé šíři, tohle si poslechněte, je to fakt dobrý a jde to mnohem dál, než jsou jen hranice bmx (to říkám pro ty, kteří nejsou jen bmx jezdci, ale rádi si poslechnou něco zajímavýho).
No a pro ty z vás, asi většina, kteří bohužel tohle nedají, alespoň pár mých poznatků, jak jsem si je hodil do hlavy za ty 4 hodiny poslouchání. Něco o Garrettu Byrnesovi.
začínal s bmx na začátku 90. let coby dítě chudých rodičů na nejlevnějším punkokole v podstatě na chodníku
začal si stavět mikroskočky na zahradě, přijel tatík s rotavátorem a tímhle synu by sis to mohl nejdřív nakopat a bude se ti to dělat lépe
strašně ho odmala bavilo si jezdit pro sebe, skákat, zkoušet, nezajímat se o ostatní
začal jezdit bikros, ovšem s partou, kterou moc nezajímaly výsledky, ale spíš šlo o to dát v jízdě nějaký trik, nacnac, table nebo něco
načořil si s kámošema někde překližku a postavili si na dvorku první quatr, kde se naučil základy ježdění v rampě
jezdil vždy jinak, osobitě, všimli si ho za to Joe Rich a Taj Mihelich a vzali ho do T1, první roky firma moc nevydělávala a oni ho platili ze svýho z peněz od vlastních sponzorů
společně s T1 a Etnies partou hodně cestoval po světě, kde viděl všechny kontrasty světa, největší chudobu i bohatství a vzal si z toho toto ponaučení – člověk potřebuje ke štěstí jen to nejzákladnější, to je přátelství a rodina, obecně méně je více
ve 25 letech se sám vzdal profi kariéry jezdce, nechtěl nikomu a ničemu otročit, nikdy ovšem nepřestal jezdit na nejvyšší úrovni
má velmi blízký vztah ke smrti, 9 jeho blízkých kámošů spáchalo v životě sebevraždu, první v 7. třídě, poslední 14 dnů před tímto podcastem (rok 2018)
nejen díky tomu má velmi blízký vztah se smrtí, žije trochu jako samurai, kdy každý den přemýšlí o smrti, je na ni připraven a díky tomu žije každý okamžik naplno jakoby byl poslední
na kole šel leckdy na úplnou hranu, když by se nepovedlo, co zkouší, mohlo by to skončit hodně špatně viz tato fotka, kdy právě jít na hranu (a cítit blízkost smrti) mu dávalo ten pocit, že žije
baví ho jezdit na bmxku různý mtb traily a lehčí downhilly, kde to není zadarmo a nutí tě to přemýšlet kudy jedeš z jiné perspektivy
uvědomuje si vlastní výstřednost a určitou závislost na této výstřednosti, je to jako závislost na drográch, není schopný a nechce žít „normální“ život, když se o to pokusil, vedlo to k rozvodu a velmi nepříjemný životní zkušenosti, nechce a nebude žít „normální“ život
nenormálnost jeho života se projevuje v tom, že dělá hodně věcí jinak než ostatní, nechce se svazovat pravidly, konvencí, čímkoliv, hledí si svého a dělá to po svém, například rád chodí surfovat sám na moře ve 4 hodiny ráno
je vegetarián od 16ti let, protože Taj je, nepije, nekouří, nefetuje, vůbec nic
přátelství je pro něj největší životní hodnota
ve svých 38 letech se cítí ve stejné fyzické formě, jako když mu bylo 16 a na kole lepší než kdy jindy, přičítá to životnímu stylu, kdy se nestresuje, medituje, cvičí jógu, jezdí na kole a surfuje
pracuje sám na sebe coby bagrista, pracuje od 7-15, dává si 2-3 měsíce vždycky přestávku na cestování a dělání si svých věcí
telefon má hozený do černobílýho profilu, aby se neztratil ve virtuální realitě sociálních sítí a jiných demencí a uvědomoval si barevnost skutečného života (hodně zajímavý nápad)
má syna, je rozvedený, žije s přítelkyní, která má také dítě, a plně ho podporuje v tom, kým je
tato fota vznikla ve Španělsku, ten odpal si tam postavil nějaký týpek na horským, dvakrát se u toho rozbil, když to jel s Rubenem Alcantarou vyfotit, rozbilo se jim po cestě auto, jeli tam asi 5 km do kopce na kole, kdyby se něco stalo, byl by to velký průser, dopad měl asi 1 metr šířku, rozjezd velmi měkký a nestabilní, přišel na ně lesák, že jim dá 1000 USD pokutu, ukecali ho na 15 minut, mezi tím se musel rozhodnout a dát to, dal to z první, dopadnul asi 10 cm za hranu skály, jak na trailsech, naprosto čistě
Tolik v kostce, v těch 4 hodinách je toho samozřejmě mnohem, mnohem více. Srovnal bych to s rozhovorem s Taj Mihelichem, koncekonců, tito dva si byli velmi blízcí. Možná ještě lepší. Velká paráda.
A tady trailer na film, který o něm vyšel. Jednou se na něj podívám, možná to nebude trvat moc dlouho.
Haha, když už to Hout začal, beru štafetu a pokračuju, protože kvízy vypadají zajímavě a začaly mě bavit. Už před časem jsem dával články retrospektive, protože rád vzpomínám na formu závodů v devadesátkách a na ridery, po kterých se slehla zem. Nejde o to někoho nachytat, jestli poznal nebo nepoznal (nebo jo, trošku o to jde), ale stejně se nikdo nepřizná, vygooglí a napíše, že ví a zná. Proto spíš pro zajímavost a informativní charakter mladých, kteří na tento web paradoxně nechodí. Tak to třeba proženeme fejsbukem, a nebo na to sereme. Jsme od hlíny špinaví zevláci z lesa, under groud.
A co tak dát kvíz z druhé strany, o mladých pro mladé i pro staré. Sledujete to pořád tak horlivě jako kdysi? Co Houte, nezaspals na vavřínech? Nebo na dnešní new school sereš protože je to shit, co patří na olympiádu? Já se přiznám, že už hodně vybírám na co kouknu a na co ne, a streetaře a roboty, kteří dají quad whip 540 do fakie na nafukovačce, měsíc obíhají internety a pak o nich víc není slyšet, protože někdo tam přidal ještě rychlé báro a teď obíhá internety on, fakt nepoznám. Tak co, kdo je na fotkách?
