Příběh POSH WOODS

Oukej, už jste to všichni četli, všichni to víte. Dokonce i lidé mimo nejužší scénu zaznamenali, že se něco stalo, něco nečekanýho, něco nemyslitelnýho. V polovině června 2023 byly srovnány se zemí po 29ti letech Posh, nejslavnější trailsový spot světa. Spot legální, jež spolu s Catty Woods tvořil takzvané PA WOODS, díky kterým se ze zapadlého města v Pennsylvánii jménem Bethlehem stala mekka trailsového ježdění, kam se každoročně sjížděli killeři z celého světa, aby po návratu domů překopávali svoje spoty ve stylu Posh a Catty. Ztráta tohoto místa je tragédií pro trailsovou komunitu a bmx obecně. Koho to zajímá, klikejte dále a počtěte si něco o historii Posh a potom o našem prvním výletě na Posh v roce 2010.

Někdy taky označováno jako Church of Dirt neboli trailsový chrám, POSH vznikly v 90. letech na základech silné trailsové komunity amerického státu Pennsylvanie, konkrétně východní oblasti nazývané Lehigh Valley asi 1,5 hodiny autem od New Yorku. Z bikrosu a nejen bikrosu se zde již tehdy zformovala komunita bmx dětí a teenagerů, kteří začali kopat trailsy pomalu v každým křoví a lesíku v oblasti velké asi jako Střední Čechy. V dojezdové vzdálenosti půl hoďky bylo údajně přes 20 spotů různé úrovně a kvality, některé legendární jako třeba Minnersville, Nam nebo první Posh. Ano, první Posh byly kousek od současného spotu, na nynější místo se přesunuly před těmi 29 lety, když bylo původní místo zbouráno. Zelené údolíčko, skoro rokle, akorát široké a z kopce, aby se tam daly postavit skoky, zároveň v podstatě ve městě a přitom dost schované, aby nikoho nesralo. A tak parta kámošů dnešní padesátníci začali stavět první skoky a lepit je do lajn, aniž by měli šajnu, co vlastně pořádně dělají. Nejznámější a také nejhustší spot té doby byl v Pittsburghu, slavné Push trails, které skončily pod pásy buldozeru na konci 90. let. Odtud brala parta z Bethlehemu inspiraci a brzy měli desítky skoků namotaných do různorodých lajn jedoucích v neustálém progresu. Nejznámější postavou z dnešního pohledu a trails šamanem je Jay Lonergan aka J-Bone, který byl na Posh v podstatě od počátku a dodnes se o skoky staral. Svou tvář trailsům ale vtiskly jiné legendy, jmenujme alespoň Jeremy „Magillu“ Reise, kdysi FBM týpek stojící za stavbou kultovních Elevation contestů ve Whistleru a obecně stavěl většinu dirtových contestů v první dekádě 21. století. Již koncem 90. let byly Posh super populární mezi trailsovou komunitou. Tuším, že v roce 2004 vzniknul v Bethlehemu (respektive kousek vedle v městečku Catasaqua) další legendární spot a to Catty woods, vzdálený necelých 20 minut autem a významně inspirovaný právě Posh trailsama. Ostatní spoty postupně zanikly, ale Bethlehem se stal díky Posh a Catty a v neposlední řadě také díky sérii videí PA Woods mekkou trailsového ježdění, kam se každý rok sjížděly desítky trailsuchtivých riderů z celého světa. Catty coby spot nový a progresivní a Posh, úžasný trailsy s více než 100 skoky vychytaný téměř do posledního detailu, zároveň hustý a nekonečně zábavný se svou rozmanitostí.

Mapa posh, bavil jsem se o tom s J-Bonem a říkal, že tam je kolem 100 skoků.

Catty Woods poměrně brzy narazily na svou ilegalitu, kterou se jim podařilo po dohodě s majitelem pozemku pomocí pronájmu a pojištění vyřešit. S nabitými zkušenostmi a fungujícím spolkem na Catty se šlo i za majitelem Posh a podařilo se uzavřít dohodu i zde. Sice bylo potřeba ročně vybrat asi 10 tis. USD k zaplacení nájmu a pojištění, ale spoty byly legální a zdálo se, že tu budou navždy. Mohly se tak dělat jamy, točit videa, spoty sponzorovaly značky jako S&M nebo FIT a trailsové party z celého světa každý podzim braly Bethlehem útokem, aby si zajezdily na těchto posvátných místech. Někdo měl radši Posh, někdo Catty, ale Posh se nedalo upřít jakýsi magické genius loci, to místo bylo prostě úžasné. Oba spoty se staly motivací a inspirací pro mnoho trailsů a nejinak to bylo i pro LES, který nabral pořádný progres a otočil se z kopce dolu právě po naší návštěvě Pennsylvánie.

Jedna Houta z roku 2010 na Posh, foťák na pytel a tak, ale je v tom spousta vzpomínek. Pravý hip a hned za ním levý..

Životní cestu do Ameriky na PA Woods spoty jsem si vymyslel v roce 2009, řekl jsem Kudrsynovi, našetřili jsme nějaký cash, vše naplánovali a v září roku 2010 jsme vyrazili. Vše je docela barvitě popsané na bmx-jicin.com, kdo hledá, najde. První spot byl Catty, jelikož jediný kontakt na pawoods.com stránkách byl na Chrise Janise, hlavního lokála z Catty. Přijeli jsme tam jako na koni, v lese tehdy něco přes 40 skoků a mysleli jsme si, kdo ví co nemáme, no spadla nám brada velice. Po pár dnech strávených na Catty jsme se od Clinta Reynoldse dozvěděli o Posh, že prý jsou kousek a jestli přijedeme na session. Do té doby jsme ani pořádně nevěděli, že Posh a Catty jsou dva různé spoty a co je co. Tak jsem jeli. Nenápadná ulička mezi domy končící křovím a z ní malá pěšinka, ještě pár kroků a najednou se otevře scenérie jak z Pána Prstenů. Magické zelené údolíčko se stromy porostlými břečťanem a všude, jakože všude jenom skoky z výrazně žluté hlíny, boky porostlé lesní trávou, všechno přirozený a dokonalý, do toho jede vlak s Brianem Fosterem, Clintem Reynoldsem a partou nějakých Francouzů, no stojíme s otevřenou pusou a nechápeme nic. Jenom projít si všechny lajny je tak na půl hodiny, zapamatovat si co kam vede naprosto bez šance. Kudr se v tom snaží zorientovat, já téměř v deliriu beru kolo a jdu jezdit, chytám za někým vlak ať mě provede, prý „to je jedno kam to vede, skoky jsou skoky, jedu za tebou“, a tak mám za chvíli prolítaný asi 3 lajny a jsem z toho úplně hotový. Kudr pomalu nalítává taky a potom mě táhne na jednu lajnu, kterou jsem nejel, technická, ale zajímavá, členitá a super zábavná. Nevím vůbec kam jedu, držím se Kudra, cvičí to se mnou zle, hip na jednu, na druhou, prolítávám na první až do konce, yes. Jel jsem ale bídu na začátku, chci líp, Kudr říká teď už víš a jedu sám, pěkně si to nahoupu kde jsem předtím jel bídu, přidám ještě trochu starých bikrosových skills, nabírám rychlost a zjišťuji do prdele, to není dělaný na žádný bikrosový skills a rychlost. Letím jeden z prvních doublů až do řiti, respektive až do klopenky za ním, trochu na předek, neudržím to, dávám si do oka o řidla, trochu jsem si škubnul tvář a ohnul jsem legendární S&M RV rám, co jsem kdysi pořídil a znovu oprášil. To nechceš. Přibíhá Clint Reynolds, jestli jsem oukej, říkám asi jo, ale někdo mi bude muset možná zašít tu tvář, Clint zkušeně kontroluje a prý to bude dobrý. Někdo mi shání led, leduju, Kudr ještě chvíli jezdí a potom už pomalu konec session, zapadající slunce, delší stíny, pokec kolem sezení a v nás s Kudrem i přes můj crash euforický pocit, že jsme zažili něco úžasnýho – první pojezd na magickém místě zvaným Posh Woods.

A tohle je ten levý hned za ním, Kudr v roce 2018. Bohužel ta lajna, co jsem jel v roce 2010 s kombinací pravý levý hip hned za sebou už při našich návštěvách nikdy nejela.

Pojezdili jsme tam tehdy hodně a bavilo nás to strašně. Já se vrátil s partou, bohužel bez zraněnýho Kudra, ještě ve 2013 a dal si neskutečnou skoro solo session s Brianem Fosterem, který tam tehdy se Stew Johnsonem točil svůj part do Fitu. A potom jsme tam byli ještě ve 2018, opět Posh nejvíc. Nicméně si myslím, že ten rok 2010 byl nejlepší a i trailsy byly v největším topu. Od té doby se vlastně nic nezměnilo, jen se udržovalo a maličko to šlo dolu. A taky hodně spotů na světě se posunulo a dotáhlo svou úrovní a kvalitou k Posh, takže už to nebyl takový hype na tom jezdit. Tehdy nás to celé strašně nakoplo, nejen tedy Posh ale i Catty a další spoty, a les jsme potom posunuli tam, kde je nyní, respektive ještě dál, někteří z vás si možná pamatují les v letech 2011 až řekněme 2015 se svou načutaností a vyladěností. Přičemž je však potřeba objektivně říci, že les nikdy nebyl a ani nebude na úrovni Posh, byť Dick a Bordel si v ničem s Posh nezadá.

A jedna hodně vzpomínková, rok 2013, česká parta Frenk, Hout, Adam Robenek, Ruben, legenda legend Brian Foster, Stew Johnson a malý Stauff, jeden z lokálů.

Posh byl zkrátka původní, originální trailsový spot, který narozdíl od jiných vydržel dodnes a tím inspiroval nejdříve spoty v US (Catty, Hazelwood, East Side, Panamoku, Boondocks a další), aby se to postupně dostalo do celého světa (např. v Anglii Villij). A proto, proto všechno byl a je POSH král, Church of Dirt a my přicházíme o strašně moc. Zejména si myslím, že zmizel kult PA WOODS, kde ve městě Betlémě ve východní Pennsylvánii byla svatá půda pro každýho trailsaře. Dva spoty takové kvality kousíček od sebe lákaly všechny, bojím se bojím, že jen s jedním spotem ztratí svůj lesk, že trailsová komunita ztratila svůj svatý grál..

A ještě slovo o tom, proč vlastně vzaly POSH za své. Jak jsem psal, trailsy byly sice mimo centrum, ale pořád docela ve městě Bethlehemu. Spot odděloval typickou americkou obytnou čtvrť od kamenolomu, který se má rekultivovat a v rámci rekultivace již nebude potřeba volná oddělující zóna, která si po 29 let říkala POSH a byla základem pro moderní trailsové ježdění. Jaký developerský projekt za tím je, se neví, ale jisté je, že POSH zanikly kvůli businessu, lidské hamižnosti, sobeckosti a obyčejné demenci. R.I.P. POSH WOODS.

A tady dvě videjka, jedno z roku 2013 od J-Bona, kde se dokonce mihnu a druhý vzpomínkový s průřezem celé historie, kde jsou hlavně lokálové.