Maňase Tomka aka eMTýho jsem poprvý poznal někdy v roce 2008, kdy se jednou objevil v lese týpek na horským a dle pravidel se slušně zeptal, jestli by si nemohl skočit. Ok, proč ne. Se škodolibým úsměvem jsem čekal, kde to na jeho extra ošklivým horáku od Leader Foxe zapíchne, jak tomu u horských cyklistů trailsů neznalých leckdy bývá. Tomek však naskákal s přehledem levou a střed a já jen zůstal koukat. Od té doby si les nejvíc oblíbil, dokonce si pořídil i malý kolo a jeden rok to v lese ladil na malým. Nakonec se částečně díky sponzorským povinnostem vrátil k horský cyklistice, ovšem trailsy u něj pořád zůstaly top. Letos eMTý, známý to alfasamec, strčil hlavu do chomoutu a na svatební cestu se vydal za velkou louži do Philadelphie. Člověk trailsů znalý zbystří, jelikož Philly leží samozřejmě ve východní Pennsylvanii a na PA Woods spoty to odsud věru není daleko. Více již nemá cenu dodávat, tomuto pokušení přeci nemůže žádný trailsový jezdec odolat. A tak se také stalo, Tomek navštívil Bethlehemské trailsy, Posh a catty Woods. Zde vám přinášíme Tomkovými slovy zážitky z jeho cesty do trailsovýho ráje.
“Po návratu ze států a asi hodinovém telefonátu s Houtem jsem se rozhodl, že o dojmy z tohohle vejletu se prostě musím podělit. Všichni, kdo stránky sledují, určitě četli reporty z Houtova a Kudrova tripu za louži, ale už je to taky nějaký ten pátek, takže tady jsou nové dojmy. Třeba těch pár informací někdo z vás využije při svojí cestě do států.
Protože jsem si vzal prima holku, mohl jsem svatební cestu za známýma do Pennsylvánie spojit s návštěvou asi nejznámějších trailsových spotů na světě ve městě Bethlehem.
Cestování s kolem je kapitola sama pro sebe, s malym to je asi jednodušší, MTB je prostě velký, většinou to zaplatíte. Zpáteční letenka s TAP Portugal přes Lisabon do Newarku mě stála asi 18 tisíc, za kolo je ( ostatně jako za jakýkoliv jiný sportovní náčiní) příplatek 150 eur jedna cesta. Platí se na letišti v domácí měně. Nejlepší na přepravu je krabice, daj vám jí v každym bikeshopu. Kolo rozdělat, obalit hadrama, chráničema, zalepit a zafoliovat. A pohoda, pokud se vám tam teda jako mně americký celníci nechtěj na cestě zpátky podívat. Nezávidim jim, otevřít tu krabici, plnou ještě mokrejch a fakt smradlavejch chráničů…
Většinu času jsem strávil ve Philadelphii. Tady na žádnou hlínu nenarazíte, zato street spotů je tu milion. Asi nejznámější místo na ježdění tu pak je FDR skatepark – takovej ten z videí profláknutej park pod mostem. Park se průběžně předělává a opravuje, starají se o něj sami skateři. Pokud si tu chcete v klidu zajezdit, doporučuju dopoledne, není tu tolik lidí.
Mým hlavním cílem ale bylo svézt se na na trailsovištích v Bethlehemu, na catty a Posh. Díky Houtovi jsem získal directions a kontakty, spojil se s místníma a dohodnul si vstup. Auto jsem si půjčoval v půjčovně (konkrétně půjčovna Avis), cena se pohybuje včetně pojištění od 40 do 100 dolarů za den, záleží na typu káry, dni v týdnu, akci a já nevim na čem ještě. K půjčení je potřeba kreditka, pas a řidičák (doporučuju udělat si mezinárodní). Dálnice se platí, ale v autě z půjčovny máte krabičku a ta vám kredit strhává sama.
Z Philly je to do Bethlehemu asi 100 kiláků, skoro pořád po dálnici, s navigací se dají oba spoty najít poměrně snadno. catty a Posh jsou od sebe asi 10 Km, ale obě místa mají úplně jinou atmosféru. Jednoduše řečeno, catty je místo mladejch progresivních střelců, Posh je pro nechci říct starý, ale řekněme zkušený mazáky. Co vás na obou místech překvapí, je rozlehlost a počet skoků. Jen prohlídnout si všechny lajny je tak na dvě hodiny. Všechny odrazy i dopady jsou přikrytý igelitem, vše je ujetý, hladký, bez kamenů, kolejí, děr, před ježděním se vše kropí, po ježdění opravuje a přikrejvá, prostě skokům se tu dává ta nejlepší péče. Osobně jsem si víc oblíbil Posh, asi i kvůli tomu, že jsem tam strávil víc času. catty je dobrý, jsou tam i menší lajny na rozjetí, ale nad některýma skokama tam kroutíte hlavou, lokálové tam vymýšlí ty nejneuvěřitelnější variace a kombinace. Každopádně i tohle je cesta, bez takových pokusů by nebyl žádnej progres. Lidi jsou všude přátelský, ptaj se, odkud jste, pomáhaj, raděj, vezmou vás do vlaku, když na něco nevíte rychlost. Velikost kol neřešej, jak prohlásil na můj dotaz ohledně ježdění na MTB Jay: “Na to jsme, kámo, už trochu starý, abysme řešili, jak velký máš kolo. Chceš jezdit trailsy, bavěj tě, rozumíš pravidlům, tak jezdi a užij si to.” Pravidla jsou jasný, zeptat se, bejt slušnej, odnést si ze skoků bordel, kterej sis tam přines, opravit, co rozbiješ, o skoky se před i po ježdění postarat, místním pomoct. Tohle je věc, která v u nás občas chybí a je to škoda.
Příběhů, který jsem tam zažil je spousta, ale asi nejvíc mi v hlavě utkvěla super nedělní session, který se účastnilo tak 20 lidí, včetně legendy Briana Fostera, kterej si tu i vyfotil pár fotek. Na závěr se ale slušně rozcák, čímž mi dokázal, že i mistr tesař se někdy utne. Další silnej zážitek byl první jízda na catty, kde místní kopali a pověřili asi desetiletýho kluka, ať mi ukáže první lajny. Takže ten malej smrad vzal kolo, popsal mi, co nás čeká, řek pojeď za mnou a bylo. Na konci mi ještě řek, že jsem fakt cool guy, když jsem to dal z první…Nečekejte tu od nikoho nějaký extra triky, všichni si tu jezděj na pohodu, kroutěj si to, užívaj. Skoro všichni tu ale naskáčou všechno, na Posh bylo každýmu jedno, kterou lajnu jede, je vidět, že to maj v ruce.
Popisovat detailně lajny nemá cenu, to se musí zažít. Rozjezd tu znamená odrazit se nohou, maximálně jednou otočit a pak už se jen houpat. Nikde se nešlape, občas je někde potřeba si trochu přibrzdit. Všechno ale funguje jak má, každá boule má smysl, skoky se měněj, nízkej naskakovák střídá vysokou skorospinu, transferů je tu asi milion, proložený to je klopkama, lajny se daj různě kombinovat. Je prostě vidět, se tu jezdí spoustu let, lajny se nijak extra nepřekopávaj, spíš se to tuní do zábavnosti. Z prvních obav, že tu toho moc neskočim, moc nezbylo, na začátku je člověk vyplašenej, pak si zvykne. Je fakt, že skoky to jednoduchý nejsou, všechno je dost velký a hrany přísný, dopady prudký neuvěřitelně. Ale člověk si na to docela rychle zvykne, začne tahat do vejšky a užívat si to. Lokálové celkem koukali, jak rychle jsem všechno naskákal, je vidět, že škola z L.E.S.a se vyplatila.
Tak toť vše k mýmu výletu, zážitků je spousta, rozhodně to za to stálo, strašně jsem si to užil. Nebezpečí je v tom, že kdo se na takhle dobrých trailsech sveze, nebude moc chtít jezdit na klasických českých skocích…Takže kdo jen trochu můžete, vyražte, nebudete litovat!”
MT
