Ok, téma, který mám v hlavě už dlouho, už někdy z dob Canyoudigit (pamatujete canyoudigit?), který ve mně rezonuje čím dál více. A tak přes naprostou letargii hraničící s apatií, díky které se zde neděje nic, ostatně evidentně v tom nejsem sám, jsem si dal tu práci a napsal tento text. Text bezpochyby kontroverzní, který si může brát osobně kde kdo. No jo, ostatně nic nového, muhaha, tak pojďme na to.
Uchopit toto téma správně a dobře ho podat se mi nedařilo, proto trvalo dlouho, než článek vzniknul. Napsal jsem už před nějakou dobou první dlouhou verzi, ale nebyl spokojen. Potom jsem napsal druhou kratší verzi, a pořád nebyl spokojen. V obou je část celé šíře myšlenkového pochodu, který vedl k napsání článku, a už se mi to nechce znovu přepisovat. Ať si každý dělá co chce, to je jasný, ale ať nečeká, že dostane vždycky jen respekt za to, co dělá. Především, bmx v mém pojetí je o ježdění a zábavě, ne o stylu, vzhledu a faku, to je moje hlavní pointa.
TEXT 1:
Začnu zeširoka, kde se to všechno vzalo a jak to začalo. Bmx dávám od roku 1988, bylo to nejvíc tehdy, bylo to nejvíc dlouho a je to hustý pořád, byť úplně jinde než kdysi. První skočky stavím tak v roce 1992 na jičínský bikrosce, jen takový drobný vyfikundace na lepší flow, který nás vždycky bavily, a pak nám je zbourali. Stavíme z drnů, sem tam nějaká lopata hlíny. První trailsy kopu v Jinolicích v roce 2001, nepěkná hlína plná šutrů ze základů nějakýho baráku, hodně opuka, moc to nedrží, do boků dáváme šutry a drny z přilehlé louky. Les začínáme stavět v roce 2004, nejdřív komplet za sucha vykopaná hlína a boky opět z drnů, vynález koberců a jezdíme, mega punk. V roce 2005 první návštěva Mellowparku, kde to mají z pěkný hlíny a v lati, boky, zadky všechno, líbí se nám to moc. Objevujeme v lese stavění přes zimu za mokra a pomaličku se začínají řešit boky a zadky, ani tak ne proto, aby to vypadalo, spíš aby to drželo. To se osvědčuje a s dalšími výlety do Mellowparku a internetovou osvětou začíná vznikat standard, jak skoky stavět, kdy se zkrátka vyplatí to ořezat ze všech stran, jelikož se šetří hlína, a pořádně oplácat, jelikož to lépe drží. Objevuje se přitom tu a tady spot týpka jménem Cyril Dangeul aka Blackjack, vynikající dirtař a štýlař, jinak Francouz s trailsy v městečku Greoux postavenými údajně z hrnčířský hlíny, kde je poprvé k vidění poctivý šejping ze všech stran, ta hlína si o to říkala a vypadalo to na tu dobu luxusně. Tehdy to byl provařený spot, myslím, že se tam jednou stavila i nějaká česká parta na výletě. Každopádně každá fotka byla opěvována do nebes, to prostě musí být ten nejlepší spot na světě, když to tak skvěle vypadá.
Les jede v letech 2007 až 2010 ve velkým rozmachu, staví se nový Střed, Backspace, Velká z dropu, BIG DIG, nová Backspace, všechno relativně čerstvý a tudíž šejplý a vzniká nový standard, který udává tón a trend celé ČR. Někdy v roce 2008-2009 vychází první DIG věnovaný trailsům, je tam spotcheck z Anglie a spousta dalších spotů z celýho světa a nemáme se kurva za co stydět, do puntíku plníme standardy té doby, k tomu máme v lese 40+ skoků v hodně lajnách a jedeme jako nikdy. Potom návštěva US, otevřený huby, Posh, Catty, Panamoka, Hazelwood.. chčijeme. Ne z šejpingu, je jako u nás, ale z počtu skoků, lajn, načutlosti, kreativity a celkový flow. Potom Austin a Eastside, nechčijeme z toho po eastcoast spotech ani trochu a taky není z čeho, akorát tedy Speedball, kterej je prostě hustej. Pořád to ale není o žádný mega úrovni šejpingu, zkrátka vše udělaný tak, aby to drželo a hlavně když to jede, žádný pravý úhly a píčoviny se neřeší, proč taky.
V roce tuším 2012-2013 se objevuje nový trailsový web Canyoudigit.com, který se stane na mnoho let ústředním mediálním bodem celosvětové trailsové komunity. Co si budeme říkat, chodili jsme tam všichni a celé to fungovalo, spoustě míst a spotů se dostalo díky těmto stránkám světové pozornosti. Canyoudigit vymyslel a provozoval jakýsi Jon Saunders někde od Washingtonu, podle všeho průměrný digger a průměrný jezdec. Zároveň nadšenec a zapálenec oslavující každý spot, každou fotku a každé trailsové video odkudkoliv, přičemž neskrývaně cenil, až adoroval, když někdo stavěl něco vizuálně zajímavého. Že to byla mrdka z hlediska jezdícího, skoky malý, polety nevýrazný, flow kulhající, to z videa nebo fotky není na první pohled zřejmé a už vůbec ne pro týpka, který nemá skills na to lítat Speedball. S dalším rozvojem sociálních sítí se čím dál víc začínají tlačit do popředí fotky a videa z perfektně šejpnutých skoků, boky, vnitřky, všechno. Lidi to komentují, slintají, cení. Je jedno, jak se na tom jezdí, jestli se na tom jezdí a co a jak, hlavně když to vypadá božsky, podle pravítka, čistý, hladký, krásný. To je přeci jasný, že se na tom musí taky skvěle jezdit. Dokonce se objevuje heslo Back sides matter, tedy na bokách (a vnitřkách) záleží a lidi se předhánějí s fotkami super šejpnutých nesmyslů. Jsou účty na sociálních sítích vyzdvihující do nebes fotky skoků s dokonalými hranami, úhly podle pravítka, uhlazený hladítky a celkově dokonale ladícími. Že z většiny těch spotů není pořádná fotka nebo video, že je to pár skoků a celkově nesrovnatelné s top světovými spoty, je to jedno, hlavně když to vypadá natuněně.
Buttering, nažehlit to nejlépe zednickou lžící, dokonale oříznout hrany a všechno, ať to vypadá dokonale. Trend dnešní doby, pozlátko za každou cenu, heh.
Nic z toho mě nikdy nezajímalo a nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, nesnáším pózu a fake a tohle mi spadá do té škatule se vším všudy, hlavně vypadat, jdu blejt. Mnohokrát jsem si všimnul, že tam, kde se kladl velký důraz na vizuální stránku skoků včetně zázemí, utíkalo to nejdůležitější a to jak se na tom jezdí a kolik toho je k ježdění. Vždy jsem měl za vzor Posh, kde skoky osazovali dokonce trávou, aby to zarostlo a tráva to držela po kupě, tedy aby to drželo a bylo bez práce. O nic jiného v mém pojetí nejde a nešlo, jen aby to drželo a nebyla s tím práce, tedy abychom mohli víc jezdit, zároveň abychom toho měli co nejvíc k ježdění = nejvíce zábavy. Proto v lese nikdy nebyla tendence opakovaně a dokola šejpit skoky ze všech stran. Dokud to drží, srát na to, není potřeba. Až se loni v lese na otočku objevil jeden z Belgičanů, zrzek Jiřin (jinak Red Belge), a byl vypsychlý, že jsou ty naše skoky polorozpadlý a že se na tom bojí jezdit, přičemž se docela motal. A potom si někdy letos na jaře vyměňuji názory s Fašounem, který se vrátil z Kanady a dlouho tu nejezdil, prý Houte vole les už je v řiti, říkalo to víc lidí, prej se to už rozpadá, šejping na hovno, proto ses taky zlámal, jste prostě v prdeli, přiznej si to. Říkám si heh, co že to? Jezdící plochy pořád v cajku, boky opticky na hovno, ale většina je pod mechem a docela to drží, o co kurva jde? V zásadě jedeme na podobný vlně, jako v tom roce 2009-2011, možná trochu méně upravený ty vnitřky, ale co se týče pohody v ježdění, stejný level co tehdy, možná i vyšší, kdy skoro každých 14 dnů šejpim hned několik nájezdů, co se začínají vysírat. Tak si to rovnám v hlavně a najednou je mi to jasný. Těch 10+ let a vše, co jsem výše popsal, dalo vzniknout novému standardu. Skoky musí vypadat, respektive skoky všude vypadají, lidi si dávají záležet na detailech, aby to vypadalo, aby bylo zázemí, aby to na fotce bylo co k čemu, je toho mraky k vidění na sociálních sítích a najednou jsi v řiti, když nevypadáš. Otrhaný sedlák, plácá se v natuněným Duplexu trailsový scény a je úplně jedno co umí, vidět je jen ten naleštěný provrch. A na to se dnes bohužel hraje, hraje se na to mnohem více než předtím, přičemž je zatraceně druhořadý, jak vypadá celý spot, kolik má lajn a skoků, jaký má flow, jak se na tom jezdí, co se tam děje. Hlavně když je natuněná fotka. Teď spoustě lidem křivdím, vím to. Zejména ty top světový spoty, Catty, Hazelwood, 9 Acres, Eastside, Anglie, zdaleka to není o pravítku a dokonalým šejpingu do nesmyslů, je to o rychlosti, flow, hodně lajnách, nekonečných lajnách a hlavně o ježdění. Přesto jedna fotka vytuněný klopenky vedoucí odnikud nikam má mnohem víc srdíček a komentů, než jedna poctivá fotka z poctivýho skoku, kde se nehraje na boky, ale ten polet samotný. Jak smutné.
Jedna z nejlepších fotek z posledního Řáholce a z lesa vůbec. Najman v mega vejšce, skoky pěkně zarostlý mechem, žádná dokonalost a přesto tuna zábavy, zábavy pro všechny. A o to jde.
Rok 2023 byl jedním z nejlepších roků lesa, kdy jsme ho po letech z hlediska počtu lajn a flow dostaly zase hodně vysoko a scházelo se nás hodně, abychom si to užili. Vypadá to hnusně a fotky na píču? Yes, vypadá. Ale na rozjezdu si můžeš vybrat ze 45+ skoků v šesti lajnách, na 25ti z nich se lítá do nebe a nikde ti to ani nedrncne. A o tom to je, žádný pozlátko, žádný píčoviny, žádný posty s miliony komentářů, jaký je to art, zato hodně ježdění a hodně radosti. Příští rok slavíme 20 let lesa a bude to velký.
TEXT 2:
Je zajímavé, jak se mění pojetí stavění skoků, co se cení a co letí. Před 13ti lety, když jsme byli s Kudrem poprvé v US, byli jsme nadšení z těch spotů, kolik mají lajn, jak se na tom jezdí, jak je to prudký, vysoký, jak to háže do nebe. Šejping? Stejný jako u nás v lese tehdy, zkrátka ořezaný skoky a nějak oplácaný, aby to drželo. A dokud to drží, je to cajk. To dává smysl. Nějaký šejping podle pravítka, boky zadky do nesmyslu, vytuněný boudy, chodníčky, grilíčky, zázemíčka, píčovinky, nic takového se neřešilo, primární byly skoky, počty skoků, jejich funkčnost a hlavně ježdění. Bmx je přeci o ježdění.
Postupně s rozvojem internetu v čele s Canyoudigit a sociálními sítěmi se však začínají čím dál častěji objevovat fotky nových spotů, kde se hraje primárně na krásu. Základ je, aby to vypadalo, pěkně uhlazený ze všech stran pomalu podle pravítka, rozjíždí se takzvaný buttering, tedy šejping hodně s vodou, kdy to vypadá v podstatě jak z malty, že většina druhů hlíny potom vypraská do hoven, nevadí, ale na fotce je to pecka. Zkrátka je kladen důraz na to, aby to vypadalo dokonale. Zároveň pochopitelně převládá představa, že když to vypadá dobře, taky se na tom musí dobře jezdit. Kupodivu z mé zkušenosti tato rovnice leckdy nefungovala, jako kdyby extrémní zaměření na vzhled ubral přikládání důrazu tomu z mého pohledu nejdůležitějšímu, tedy jak se na tom jezdí. Pochopitelně toto neplatí vždy, jsou spoty vymazlený vzhledově a zároveň se na tom jezdí skvěle. Ovšem nebývá to pravidlo, spíše naopak. Ono koneckonců je vlastně jednodušší udělat to technicky dokonale, tedy vzhledově, to dáš z první, jen mít trochu hlínu, vodu a dostatek času. Ovšem udělat to tak, aby se na tom dokonale taky jezdilo, ha, žádná prdel, naopak věc zatraceně složitá, kterou zejména u zajímavějších členitějších (a obvykle proto taky zábavnějších) lajn nedáš z první skoro nikdy. Zároveň důraz na dokonalý vzhled skoků je neskutečně náročný na práci, tedy čas. Aby měl člověk (nejlépe stále) dokonalé skoky, potřebuje buď neskutečnou hlínu, nebo tomu věnovat neskutečně času, obvykle to musí být kombinace řečeného. Tak a teď, co dělá parádní spot parádním spotem? Odpověď je samozřejmě složitější, ale obecně bych řekl, že čím více dobrých lajn, tím více možností a zábavy. A vracíme se k tomu. Už jste viděli spot, kde se hraje na krásu a vzhled a má hodně lajn a skoků? Hrajou si nejlepší spoty světa na krásu, pravítko, vzhled na prvním místě? Catty, Hazelwood, 9 Acres, Eastside a další? Ani náhodou, všechno se jede na funkčnost, skoky ořezat a oplácat ano, protože to lépe drží, ale dokud to drží, srát na to, protože práce je moc a trailsová sezona krátká. Pro mě byly vždy vzorem Posh, 10+ lajn a skoky zarostlý trávou, kterou tam dokonce místňáci místama sázeli, aby to drželo a nemuselo se to šejpovat. Důležitý jsou jezdící plochy, to člověk potřebuje k dobrému ježdění, jestli má vzadu skok dokonalou šejplou stěnu, bordel nebo trávu, je ve finále jedno. Zkrátka opravdu dobrý spot nemůže hrát na vzhled, jelikož se to nedá ani postavit, ani udržet. Když člověk věnuje úsilí místo vzhledu kvantitě, postaví mnohem více lajn = větší spot, více zábavy. Můžu jmenovat spoty, který mají výbornou lajnu, ale je to jedna lajna, což je prostě málo. Nostalgicky vzpomínám na Posh, Catty nebo třeba Panamoku, kde člověk stojí na rozjezdu a rozhoduje se, jestli to vezme tudy nebo tamtudy a těch možností má třeba 8.
Posh Trails (RIP). Kvantita, na vzhled se nehraje, hlavně když to jede.
Na jaře jsem měl nějakou výměnu názorů s Fašounem, prý všechno hejtím a tak. Říkám mu nehejtím, ale chtěl bych vidět nový les, nový spot ne s jednou lajnou, ale s pěti lajnama. Prý jsem se posral, to už nikdy nevznikne. Asi má Fašoun pravdu, ale když se vysereme na vzhled podle pravítka a půjdeme po funkčnosti, možná zbyde víc času na postavení jedný nebo dvou lajn navíc. A to bych si přál. Back sides dont matter fuckers, je to o kvantitě a zábavě. Howgh.
A tady jedna z Vápna, Mark Potoczny a rok 2011, možná poslední rok éry Štěpána Herinka. Boky vesele zarůstající, hrana žádné pravítko a přesto invert bez trička a hromada zábavy. Yes.
Fasoun te dobre nakop¡
Parada a suprove napsany. Nenasilne, tak jak to vidis. Clovek s tvym umem, historii a zapalem i po tolika dekadach jezdeni a staveni si muze dovolit takhle ¨prohodit¨.
Snad se rozjedou konstruktivni komenty, ve stejne naladenym duchu haha
Zdař, taky přidám úhel pohledu , za mě co píšeš má taky dvě mince, samozřejmě víc lajn větší zábava, víc jezďení, více práce. Nic proti lesu je to CZ kult to každopádně, ale řikat že to tam ani nedrncne je zcestný. Za mě jako lokála na Vápně je šejping celého skoku zásadní, máme sice jen 2 funkční lajny cca 13cti skokama, ale skoky držej pokud jsou dobře zajetý. Nedokážu si představit že se na to vyseru a nechám to ladem a udělám jen plochy, za 2 roky je lajna poloviční jak na výšku skoku tak na délku, nehledě na to že každej není od mala bikrosák celým tělem i duší a jezdí čistě, tím pádem to pak vypadá všude kde to není šejplí na piču a hlavně to úplně nefunguje aspoň u nás, V lese jsem toho sice moc neskončil, ale něco přeci a musím řict že když se sejde parta a jezdí se je to kurva znát, kolikrát ani nechceš vědět na čem jezdíš páč to pohromadě drží koberec . Znám Pavle tvůj šejping, nemám ti za zlý že to odflákneš páč chceš jezdit, někdo to má jinak, nechci každou druhou sesion opravovat půl skoku, proto jsem z těch co maj rádi celkový dig ,né poloviční. Možná i to naše přehnaný šejpení je o hovně , ale 100 lidí 100chutí, Rád bych stavěl novou lajnu ale crew mrtvá radši pojezd než lopata, není se čumu divit, rodiny, práce, ale za mě radši věnuju čas starým lajnám který dáme dokupy, než stavět něco co bude stejně napíču? páč není už síla to dotáhnout dokonce z pohledu kvality.. Každopádně rád přijedu, jako ostatně vždy když je čas. Jinak poslední fotka Potočňáka ukazuje že ten skok je skoro poloviční oproti dnešku. Lopatě zdar a Jaru kde už kurva si!!
Čau Michale, tvl. co se čertíš, tenhle článek nebyl vůbec o Vápně, toho Marka jsem použil, protože jsem hledal nějakou fotku, kde to není podle pravítka a zároveň to pořád vypadá dobře. Právě starý Vápno je super, protože je obecně fotogenický a vypadá to dobře i v punku.
Každopádně pár poznámek. Vápno nejde porovnávat s ničím a nijak. Je to tak specifický matroš, že se z něj dělají bábovičky samy. Proč si to z něj neoplácat, chápu tvůj pohled. Ale i to, co tam bylo za Štepána a co je nahoře na fotce, bylo naprosto funkční, úplně stejně jako dnes, stejně jako posledních 10 let. A jestli je ten skok dnes o půl metru vyšší je úplně jedno, jde o princip. Když jsme ti loni s Kosákem ojeli komplet poslední dole, sám Souška nebo kdo říkal, že to nebylo takhle šejpnutý snad 5 let. No a co, stejně to jelo předtím i bez toho, že jo 😉 Jinak samozřejmě chápu tvůj pohled, chceš to mít v lati, cítit se bezpečně a s tím matrošem je to za víkend hotový, proč ne.
V lese taková hlína není ani náhodou, bohužel. Mohl bys tam plácat od rána do večera měsíc v kuse a když ti pak na to vlítne Řáholec Jam, půjde to do hajzlu a pod kobercem zlo jako vždycky, neuděláš absolutně nic a fakt to nesouvisí s tím, jak jsi to měl předtím poladěný. Sakra už tam jsme nějaký pátek a znám tu hlínu. Ale, když nejde o velkou akci takovýho typu, nýbrž o běžný nedělní ježdění, bavíme se o něčem jiným kamaráde. Celý podzim jely v lese sessions jako nikdy, bylo nás tam pravidelně k deseti, nadšenost všech veliká a já dám ruku do ohně za to, že kromě začátku Bordelu (který jsem za celý rok neměl sílu šejpnout) to na Dicku, Bordelu a Svini nikde ani nedrnclo. A když jo, dalo se to během chvíle do kupy a session jela dál. Za tím si stojím. V hajzlu byla Levá, která se teprve na konci srpna šejpla a zajela se strašně měkká, dával jsem to do kupy potom s Matesem, ale byla hodně v řiti, to už nestálo za to do zimy ladit na detail. A pak lavice s Baby, srát na lavice s Baby 😀
Kdo se mnou víc jezdí nebo jezdil (Mlaďák, Najman, Kudr,…), ví, jaký jsem pes na nájezdy a drncavost obecně, hroznej pes. Po bokách člověk nejezdí. V létě jsme byli v Anglii a ani jeden spot nebyl co se týče jezdících ploch v lati jako les, pokud tedy zrovna není rozsekaný na kaši obrovskou partou, která tam jednorázově přijede, to les prostě nedává. Tak asi tak.
Jinak jasný, ať si každý dělá co chce, 100 koček 100 chutí, ale v mém pojetí je bmx o ježdění a né tunění něčeho, aby to hlavně vypadalo (nemluvím o funkčnosti). O tom je článek.
Hele já se nečertím 🙂 jen jsem přidal svůj úhlel pohledu, vím že článek není o Vápně , ale chtěl jsem přidat něco z naších končin. Jo poslední skok je vždy pro fajnšmekry ,každopádně díky vám, jsem zvědavej jak budem válčit letos🤟peace
Čekal jsem trochu větší vír, kolem tak ožehavého téma. Třeba to ještě nakopnu mými postřehy, ale dostal jsem se k tomu pořádně až teď.
Směju se, jak se Ti Fašoun dostal do hlavy Houte 😀 mám rád tu jeho upřímnost říct Ti les je v řiti, šejping na hovno, jste v prdeli a proto ses zlámal, zdar. Na druhou stranu to od málokoho přijmeš, tak jako od Fašounka.
Fotka Potoczňáka mluví možná za víc, než ten článek. Pokud si to dobře pamatuju a Hout mě jistě opraví, tak Vápno míval Štěpán vždycky v topu a právě ten poslední rok bylo vidět, jak na to nemá tolik času, zájmu, nebo bůhví čeho a zprovoznil to jen na jezditelnou úroveň, optická nebyla tak, jak jsme byli zvyklí. Neskákal jsem, takže nevím, jestli to bylo na pocitu z jízdy znát, ale přesně to vystihuje to, že pokud chceš mít boky a zadky, tak tomu musíš věnovat sakra moc a už nejsme školáci žejo.
Pak souhlas s Povlem s tím, že les se při větším počtu jezdících rozsype strašně, někdy si až říkám, jakto, že je to vůbec jezditelné a pod koberec se dívat nechceš (což Hout přiznává). Taky jsem párkrát zažil, že mě to vyhodilo úplně do řiti a naštěstí jen brzda a ne crash, ale na druhou stranu se musím zastat Houta, že stavění on teda neodflákne. Nemůžu říct, že jsem s Houtem jezdil víc, ale stavěl jsem s ním po nedělích a hromadu, kterou bych býval i nechal Hout doplácal a doházel. Stavění fakt neojebává!
Jo a Houte, aby Ti ty bábovky nepopraskaly potom, co si je vyfotíš na chlubítko, tak je musíš chodit 2x denně zalévat. Musíš být otrok těch báboviček! 😀
Haha, díky za koment Frenku. Štěpán míval Vápno přesně tak v topu, jak je to na tý fotce Potočňákem, akorát tehdy to top byl. To je právě ten posun ve vnímání, co je standardem, respektive co je top. Jízdní plochy měl Štěpán vždycky v richtigu, nájezdy parádní, všechno.
Jinak že jsi otrok toho, abys to držel pořád v kráse, to je jasný. Proto to nikdo normální nedělá, když toho má víc. Nebo nemáš náhodou nějakou ultra hlínu, viz. třeba vápno, která ti mega pomůže.
…certi otrok fasoun vapno lopata les, to snad reziruje Tarantino, a z Ivety se stane upir a z Bendaka aka Zelvina nespoutany Django?!
Babovicky v topu doba lajkuje ne asi (strop top kloboucek nechapu),i kdyz treba funkci zabavy uplne postrada. 50x vyfotim a cely leto sdilim… a na realny pojezd under-construction nejezdi prosim neprekvapi.
Ne vsichni maji kvalitne propojeny obe hemisfery v mozku, jsi otrok s hladitkem a level dolu nestrpis, hotovo… a k dobre hline by se kazdy vecer modlil! Jinak o tom Berry udela v nedeli vzpoved v kapli 😉
Kdyby takova honidba hladitek byla v lese,mozna jede jen nahlazena emo/baby ale jinak jste uz davno asi dohonili. Takze diky ze tam nehonite… les je les
Pohledem z praveku koukam na ten styl,libi se mi ta tvorba stavby a kdyz vidim tu navaznost v predstave vetru ve vlasech, pastva pro oci citim brneni v rukach cely se tresu aha strcil jsem si prsty do zasuvky?… No nic dobry radsi to balim ;)))
Kamaradi, kecy v klecy budou parad!
Clanek dobry, duvod se setkat si vzdycky najdeme!
Tesime se
Haha, yes, Bendak aka Zelvin nespoutany Django vole. Tomek na hrad 😀
mám jen jednu lajnu nahovnoskoku v nahovno koncu jihu moravy, takže bych měl raději jen z dálky přihlížet a houpat kopytama, nicmeně postřeh mám… nic není dost daleko aby ti to tam někdo nechodil kurvit, takže zazemičko, grily, a chaty sou v čr spíš na škodu, jediný důležity zazemí je kam zašít lopaty aby neutíkaly do zahradek, a moc to nerezlo, není zazemí-nejsou fetky
hladidko, vodovaha nojo :-D, když hažu a tvaruju novou věc tak ten první rok chcu aby to bylo aspon trochu pohledný, takova ta rozkydlost na všechny strany je nahovno, nicmeně hrana tak aby se o nu podřezal emo to taky nejedu, nějaka ta travina na boky a do ďur idealka, aspoň něco to pak drží pokupe když dyzoš je taky trik
hail lesní, ale i luční zvěři
jooo a abych nezapomněl!,
okultisto, nihilisto,… vracejte nám konve na místo!
Trochu pozdě, ale třeba si to někdo ještě přečte. Tady pár mých subjektivních poznámek tématu:
1)Věcně hodnotit spot můžeš jedině po dojetí všech sjízdnejch lajn a ne z fotek na sítích. Oku může hodně věcí lahodit, ale voči nejezděj.
2)Klobouk dolů před každým kdo někdy nakopal a vyladil kompletní lajnu. Těch dotaženejch a vyladěnejch je jako šafránu. Při stavbě je určitě důležitý udělat si to hezký a bytelnější. Šejpnout si ty boky do tvarů ať to drží a vypadá. Když to uděláš dobře a hlína tě aspoň trochu poslouchá tak potom hodně dlouhou dobu stačí jen udržovat jezdící plochy a přitom to furt vypadá dobře. Jakejkoliv další šejping boků na úkor času na ježdění za me zbytečnej.
3)Hromada těch fotek leštěnek na sítích jsou samotný skoky bez jezdce. Není to trochu nepoměr? Možná kdyby lidi víc ty trailsy jezdili a míň leštili, nebylo by víc těch hezkejch jezdeckejch záběrů na zajímavých spotech? Osobně mě motivuje na digování a ježdění spíš pěkná jezdecká trailsová fotka nebo záběr o dost víc než samotný hliněný sochy. A naleštěnejch bábovek bude vžycky víc než jezdců co na těch bábovkách uměj aby to vypadalo dobře. Škoda
4)Co je s trochou nadsázky ten top strop trailsovej spot? Ten co má svýho Houta a Onýse zároveň. Jen se ty kreténi musí dohodnout.
5)Les trochu drncá a období nejlepšího šejpingu už tu taky bylo. Trend dnešní doby a současný šejping standardy lesu taky nenahrávají. Některý boky jsou pořád v pohodě, ale některý už dávno ne. No a co teprv ty koberce. S těma vedu vnitřní boj téměř od začátku a několikrát jsem to zkoušel komplet na celejch lajnách bez nich a dával tomu šanci. Ale lesní hlína nelítostná a tak i většinu pokusů o stavbu kreativnějších a experimentálnějších prvků v lajně tahle hlína ve spolupráci s Houtem nakonec zazdila.
Zkrátka Les je v prdeli.
6)Akorát že vůbec.
Drncá ti to? Zkus odfouknout na “lesní atmosféru”, což je 3,5 bar. Furt to jede, furt to drží, ale nedrncá. Až na mimořádný vyjímky v Lese spolehlivě funguje “pravidlo LPS”- Lehce Přelítavací Syndrom” – Jeden skok skočíš čistě, na dalším můžeš trochu tahat a odraz tě téměř bez práce háže do dopadu. Neskočíš úplně čistě jeden skok, nevadí, pořád bez nějakýho extrémního úsilí jedeš dál. Tohle konkrétně považuju asi za největší vychytanost lesa protože dát tohle do kupy na všech lajnách a hromadě skoků, to už se chvíli ladí. Bez Houta by nic z tohohle nebylo a teď je v lese už třetí plnohodnotná lajna dolů k rybníku. Jo, ty další věci co Hout furt staví jsou často na úkor kondice stávajících lajn. A ta moje lesní docházka posledních let je na úkor kondice všech lajn. Zpátky ale k tý třetí lajně dolů. Hout si sám umanul že tohle ještě postaví. Šel do toho, nejdřív hromada práce, ladění, odhodlání a pak zle zlomená noha při najíždění. Ale do roka a do dne byly účty vyřízeny a lajnu dojel do konce. A za tohle jsem mu hodil hlasovačku na Nora Cup Trail ridera roku. Rok potom co to dostal JayBone.
7)Takže tři poctivý lajny dolu z kopce s průměrem 9 skoků na lajnu. To je současnej les. Je to něco za něco, leštěnka dnešních standardů les už asi nikdy nebude, porce jezdící zábavy je ale velká. Přijeď tyhle tři lajny pojezdit a pak řekni jak tom les je. Voči někdy kecaj, voči nejezděj. Jinak hlavní lesní sezona pro mě většinou začíná v září a končí někdy na přelomu října a listopadu. Když už to na většině spotech často nejde, les většinou jede ještě o pár týdnů dýl dokud nepřijde total hnus a zima. Takže zlatavý listí, skoky jsou většinou příjemně vlhký, letní vedro a prášivost neřešíš, povrch je hladší. Řáholec jam bude super hapenning, ale skoky dostávaj hroznou bídu pod náporem tolika jezdců, obzvlášť pokud je sucho. Ta hlína je fakt slabina. Ale pokud chceš les opravdově užít na ježdění se vším všudy, podzim je za mě nejvíc.
Haha, ty vole, snad nejdelší text od Kudra ever 😀 A má pravdu, předsedo.
Jinak Mahu a Křen se tváří, že by se měla postavit ještě jedna lajna dolů 😀 Kosák koupí oře, přihodí pravidelně ruku k dílu a jdeme příští zimu do toho, co? Místo pořád nějaký je 😉