Austin TX, město, kde jsme kdysi s Kudrem strávili zimu a na chvíli se stali nedílnou součástí tamější tehdy obrovské trailsové scény. Kudr se tam vrátil několikrát, mně to nevycházelo, ale v hlavě jsem to měl pořád a pomalu si to ladil, že to jednou klapne. A taky že jo, zima 2025 se vyhlásila, parta se na to okamžitě chytila a 1.3.2025 jsme vyrazili. O tom, co bylo a jak bylo včetně pořádný fotogalerky, klikejte inside.
Protože popisovat každý den a co všechno se dělo prakticky nejde, dělo se toho moc, bylo by to strašně dlouhý, zároveň mi to trochu splývá dohromady, rozhodl jsem se to celé pojmout v bodech, k něčemu se rozepsat více, k něčemu méně. Tak pojďme na to.
Parta
Parta zásadní věc, co si budeme povídat. Kosák mi dává yes ještě dřív, než to ofiko vyhlásím, Mates je taky skalní, který chce zchecknout všechny podstatný světový trailsový spoty, tudíž Austin jasná volba, po společným výletu na Swampfest se znovu hlásí Pes, největší pán a mistr v jednom, a Suchdol, tedy Márty Křen a Mahu mi nakonec taky dávají pět, přeci jen tohle už se nemusí opakovat a člověk to chce zažít. Zpětně musím říci, že parta nejvíc, nic se neřešilo, žádná zbytečná nervozita a hroty, jen ježdění, beery, jednou platí ten a jednou ten, žádný dohady a píčoviny, prostě pohoda. Yes.
Termín
Austin je zimní destinace, kde se dá jezdit skoro celou zimu, proti tomu u nás kláda a zlo, tudíž jasná volba. Začátek března tam bývá na tričko, navíc v Austinu probíhá SXSW (South By South West), největší hudební fesťák na světě, jak mi bylo kdysi řečeno. Tudíž bereme první dva týdny v březnu, ježdění v tričku nakombinovaný s koncerty, yes. Konečný termín tedy 1.3.-13.3.2025. Bohužel o kousek to nevyšlo se Swampfestem, který se vyhlásil, když už jsme měli letenky, na jednu stranu škoda, na druhou bylo by to drahý to spojit a náročný.
Ubytko
Beru luxus celý house přes airbnb ve východní části města, ideální lokace na půl cesty do centra a na půl na Eastside, legendární to austinský trailsy. Barák má dvě terásky, tři ložnice, luxus obývák, plně vybavenou kuchyň a hernu s arcade automatama s oldschool peckama od Mortal Kombatu přes Pacmana až po Galagu, kterou drtil Mahu se Psem každou chvíli jako zběsilý. Prostě všechno, co si člověk může přát.
Hush trails
První trailsy, co jsme navštívili, daleko daleko na jihu, máme to přes 12 kiláků, se zastávkou na Eastside a Mabel Davis betonový bazén, možná takových 18 kiláků tam šlapeme, část do kopce, peklo to je. Nepodařilo se nám předem spojit s místňáky, ovšem je neděle, session se dá předpokládat, jedeme na blind a uvidí se. Místňáci jsou tam, někteří si dokonce pamatují českou partičku a Czech lajnu, jo tady jsme kdysi postavili s Kudrem poctivou lajnu, která šla záhy po našem odjezdu k zemi. Držím hubu, místňáci staví nějaký dopad, to je voda na mlýn pro Suchdol, pomůžeme fest a jsme za dobře. Hush se hodně rozrostly od té doby, co jsem to viděl naposled, dle očekávání malý skočky všeho druhu, spousta boulí a klopek, ideální na rozjetí. Dáváme všechno, co je pojízdný, Pes hrotí flip dvakrát na hlavu, to je magor, nakonec čistota a má radost. Se mnou cloumá jet lag a moc mě to netankuje, žádný překvapení. Celkově však pěkná úvodní session, lokálové v klidu, ještě jednu větší lajnu tady mají, zajezdíme si všichni, možná se ještě vrátíme. Bohužel nevrátili, jelikož dohoda s místními složitá, na hulváta bez nich tam jet nechceš, autobus nás vzít všechny nechtěl a šlapat tam znovu je kurva dálka. Tudíž první a poslední den na Hush, trochu škoda, ale neuděláš nic. Každopádně rozjetí to bylo dobrý.
9th street trails
Legendární trailsy v centru města, jejichž nejslavnější dny jsou více jak dvacet let pryč, nicméně stojí tam pořád a tak proč ne. Největší a kdysi nejpříjemnější lajna je v crashi, avšak 3 lajny jsou jakž takž sjízdný, když zatneš zuby a nevadí ti, že je to hrbolatý a načutlý jako kráva. Tak tam trochu hoblujeme, zastávka na oběd a pivko, znovu hoblujeme, zastávka v House parku, což je nejznámější betonový bazén a sk8 park v Austinu, je to z 9th street jen dvě ulice. Kluci trochu pojezdí, my s Mátou beery, pokoukáme na lokály, pár jich to docela umí, ale stačí, jedeme raději do báru na ipu.
Eastside
Další legendární trailsový spot, zároveň domácí spot Credence party. Kdysi jsme tady s Kudrem lítali každý den, měli to najetý a cítili se jako doma. Už v neděli, hned první den, jsme se tam byli dopoledne podívat a zjistili, že hlavní lajna je komplet překopaná a je to pořádná lajna ve stylu Hazelwood, velký skoky a ještě s různými vychytávkami, kde se dá udělat chyba. Původní Main lajna bývala něco ve velikosti našeho Dicka, příjemná a vděčná, člověka nestresovala a dalo se na ní dobře polítat, rozjezdit se, naladit na větší lajny. Možná, že i díky tomu už nejsou session o 10+ lidech na denním pořádku, naopak z Eastside se stal za ty roky spíše komorní spot pro pár hardcore lokálů, který to mají sakra v ruce. Nejmenší lajnou tak je v podstatě Speedball, jo, to je ta legendární lajna s ikonickým levým hipem. Kdysi se spekulovalo, jestli se na to ten den cítíme, dnes je to nejmenší lajna, heh. V neděli večer jsme potkali náhodou v baru Nuttera, bezpochyby legenda Credence party, kdysi jsme toho spolu spoustu najezdili na Eastside, poznává mě a zve nás další den na session, tak to asi dáme. Další den navečer jsme tam, jetlag pořád funguje, navíc toho máme v nohách ten den hodně, já rozhodně nejezdím, ale Márty i bez brzdy jde na to a Pes ho následuje. Matty Aquizap, hlavní lokál na Eastside, je z toho trochu vedle, jakože taková banda a tenhle týpek s pegama a bez brzdy jede na tuhle QB lajnu? QB (quarterback) je pořádná lajna, kdysi největší na Eastside s masivním pravým hipem a na oko strašidelným stepdownem, dnes je velikostně podobně velká i Main lajna. Márty však ukazuje skills a na pár pokusů prolítává až do konce, Matty uznale přikyvuje a situace se uklidňuje, není moc lidí, co tohle naskákalo bez brzdy, možná na prstech jedné ruky by to člověk spočítal. Máme radost. Pes ho nebojácně brzy následuje, dobře on a s dalšími dny se přidáváme i já s Kosákem. Sessions jedou téměř každý den díky francouzský partě, která u Mattyho bydlí. Postupně se seznamujeme s lajnami a zvykáme si, je to rychlý a velký, místy přelítávací, což není úplně příjemný. Na Main lajnu nějak nemáme morál, hlavně začátek je fakt dost, ale na Speedball se cítíme. Bohužel nám to různě nevychází, buď kocovina, nebo fouká, nebo se zrovna nejezdí, takže na to jdeme až poslední jezdící den. První to nalítává trochu v křeči Kosák, který se prostě rozhodl, že bez toho domů nejede. Máme radost, nakonec si to dává docela na klid a na rovným už dost velkým skoku otáčí 360, což místní nečekali ani trochu a dávají mu high five, yes. Márty bez brzdy hraní z první celou lajnu a pro něj typicky jede kam to jde, na velkým hipu dole je krátký o parník, zahazuje a patama škrtá hranu, tohle bývá průser, odražená pata a konečná. Já se Psem toho máme dost po dvou týdnech, tohle už neklapne, trochu škoda, ale neuděláš nic, potřebovali bychom maličko jiný režim, aby byl klid a pohoda. Na tohle je totiž dobré být v klidu a pohodě, nechceš dělat chybu. Celkově je současný Eastside hustý spot, kde se jezdí rychle a lítá víc než u nás. Zároveň není nic na rozjetí, zahřátí se, jakože nic. Přál bych si tam přijet v super formě, nebo na to mít více času. Třeba ještě někdy, kdo ví. Zážitek ale určitě velký, pro mě to zase vidět, pro kluky vůbec něco takovýho jezdit. A taky vidět jezdit lokály..
Credence a další
Jo, jak už jsem řekl, Credence parta, tedy Clint Reynolds, Matty Aquizap a James Nutter, asi nejznámější traislová parta a taky značka na světě, je na Eastside místní. K nim přibyl před pár lety Jimmy Rushmore, týpek původně z Anglie, který se do Austinu přistěhoval, taky velmi dobrý jezdec, který snad údajně postavil právě novou Main lajnu. To je asi základní crew + pár původních lokálů a pár kámošů, který jezdí na nějaký čas do Austinu každou zimu, teď tam byl např. Cody Gessel, taky docela známá postava. Každopádně už kdysi mě zaujalo, že tyhle kluci to umí lépe a výše než my s Kudrem a dobře se na to kouká. Pozorovat Mattyho a Clinta, jak lítají ve vlaku lajny, jsou někde 3-4 metry na kopingem a lámají to stylově po předku do dopadu, to je prostě zážitek. Přičemž vždy čistě, vždy ladně, vždy zatraceně vysoko. A i ostatní se nenechávají ani trochu zahanbit, tohle je vysoká trailsová škola, v kombinaci s hustým trailsovým spotem, jakým Eastside je, takovou podívanou člověk uvidí párkrát za život, jestli vůbec.
Empire bmx
Empire bmx, austinský bmx shop, opět se sluší použít slovo legendární. Místo, který člověk musí navštívit, když je jednou v Austinu. Máme to z našeho housu sakra daleko, skoro hodinu šlapání, půlka toho v protivětru nebo do kopce, paráda. Zastávka na pivko a žádný hrot, ten den stejně nemáme kdo ví jaký program, takže se tam tak pomalu suneme, až tam dojedeme. Stylový bmx spíše boutique, který nezapře, že v Austinu se jezdí trailsy, rámů a všeho spousty, hodně S&M, Credence a tak. Měl jsem tam objednán rám, už roky hledám trailsový rám s délkou pod 21, který by mi sednul i značkou (např. odmítám jezdit na S&M Halahanů, prostě nebudu jezdit na rámu dětí, který v životě ještě neměli kocovinu), až jsem našel kultovní Standard Byke Trail Boss a rozhodl se dát tomu šanci. Pes kupuje ještě boty, někdo nějaký tričko a něco, mají tam ještě ručně dělaný náramky od Juliana Moliny, tak podpoříme, to je jasný, a spokojeně jedeme zpátky do města směr House park a 9th street s nějakou tou zastávkou na jídlo a beer.
Country night
Jeden večer nám na Eastside říkají, že večer jdou do nějakýho klubu podívat se na country, moc nevím, co od toho čekat, no ale tak podívat se můžeme, že jo. 10 babek vstup, kluci se trochu kroutí, ale nakonec jdeme dovnitř a to jsou věci. Klub s živou kapelou a tanečním parketem, hraje klasický americký kovbojský country někam k ohni a na place se jedou tanečky ve velkým stylu. Ovšem tančí se zásadně a pouze v párech, na placu třeba 50 párů všech druhů, věku i pohlaví a všichni jsou náramně šťastní a spokojení. K tomu kolem nadrženě stojí a kouká dalších mraky lidí, ženských i chlapů. No ty krávo, tak na tohle mám asi málo chlastu v sobě. Potkávám Mattyho, jak si nese drink a tváří se naprosto spokojeně, to jsou věci, holt proti gustu, znáte to. Tak na to nějak koukáme a trochu si nevíme rady, když se k nám natočí nějaká místní buchta, který je jasný, že sem evidentně tak trochu nepatříme. Nejdřív nás chce postupně naučit, jak se to jejich country tančí, je to v podstatě forma nějakého latinsko-amerického tance, lehce vykalený vysmátý Kosák samozřejmě dává a tlemíme se všichni. Buchta ovšem nakonec vytahuje jméno nějakého klubu hned kousek za rohem, prý tam budou jiný koncerty a to by se nám mohlo líbit. Tak tedy jdeme. A takhle jsme poznali Hotel Vegas.
Hotel Vegas
Na půl zahradní, na půl vnitřní klub se třemi stagemi, vstup zadarmo a tady to žije. Jdeme pro pívo a už koukáme, co že se to děje, na hlavní stagi holčičí skupina Die Spitz, která běžný dívčí band opravdu nepřipomíná. Tvrdý hardcore až trash, do toho jedna korzet a div ne pěkný velký kozy venku, druhá růžovou minisukýnku a k tomu podprsenku, vrtí zadkama a vším možným a posílají do davu totální extázi. Tohle byl fakt nářez. Když to skončí, jdeme s Kosákem dovnitř a vidíme jakousi uměleckou performance opět doprovázenou tvrdým řevem, týpek převlečený za ženskou hraje na obrovskou basu a kočička v kožených kalhotách nahoře bez s nelepenýma malinkýma čtverečkama na bradavkách stojí na bedně a řve jako na lesy, celý osvětlený do totální magie, no normálně chčijeme. Hotel Vegas je alternativní hudební klub, vstup většinou zdarma a v podstatě celý SXSW festival jsme strávili zde, protože to bylo dobrý a mělo to koule, navíc jsme to měli relativně kousek od baráku. Některý koncerty a vystoupení byly nepopsatelný. A bez country večera, kdo ví, jestli bychom na to narazili, prý náhody neexistují.
Party
Co vám mám povídat, píva každý den každý večer, poga a tanečky, kořalka občas, ale když už tak už, Kosák neměl úplně soupeře, ale Pes se taky nezdá a prdel byla neskutečná. Co je v kalbě, zůstane v kalbě, něco Kosák dával na story na IG, kdo viděl, viděl. Každopádně jsme to neflákali a Česku ostudu neudělali. Z klubu nás kupodivu vyhodili jen jednou, byl za tím kdo jiný než Kosák, jinak zábava veliká a škody malý. Foto ležící český bmx bandy na ulici před klubem s houkající policejní hlídkou v pozadí, legendární.
Beer
Jo, kdo mě zná, ví, že já mám rád ty speciály, ty ipy a tím je Amerika vyhlášená. Klasický náš ležák nepijeme skoro nikdo, ládujeme každý den ipy všeho druhu a je nám dobře. Pro zajímavost, nejlevnější točená ipa byla tak kolem 8 USD, k tomu prakticky automaticky dýžko, občas někde luxus ipa i za 15, pošleš tam rundu a jsi v tom za 2 litry, nádhera 🙂 Ještě jedna příhoda, poslední den, jezdíme po městě na kole, nákupy, něco, končíme v jednom luxus pivním baru, kde je nabídka hodně přes 100 piv na čepu. Už jsme tam byli, když jsem měl na zádech nový rám, týpek si nás pamatuje a dává celý bandě první pívo na něj. Úlet. Jaká putyka by dala někomu zadáčo luxus beery v hodnotě třeba 1200 Kč? I tohle je Amerika. Jinak ještě poznamenám, že naše minipivovarská scéna se se svými ipami v žádným případě neztratí, respektive může se směle měřit s tím nejlepším, co jsem tady ochutnal. Přičemž ceny jsou logicky úplně jinde.
Město
Město Austin, kdysi byl můj dojem alternativní město plný pokérovaných vousáčů, v chillu a v klidu. Dnes mi to přišlo trochu jinak. Austin je fancy, zároveň je to párty město, který prostě žije. Hodně se toho změnilo, nový baráky, nový celý ulice, nový kluby a hospody, hodně se taky zdražilo. Zatímco kdysi oproti bohatýmu eastcoastu byl Austin vcelku levný, dnes drahý minimálně srovnatelně. Do Austinu se sestěhovávají bohatí Američané z Cali i jiných států a je to prostě znát. Zároveň spousta, jak to už v Americe bývá, spousta kontrastů, kde super tuning baráky střídají starý barabizny a spousty špíny. Všude klasický původní americký elektrický vedení, což je totál blázinec a žádný malebnosti nepřidává, spousty divnolidí, bezďáků a feťáků, kteří jsou rádi že jsou rádi. Velký téma je v Americe fentanyl, silný opiát, který ve velkým nahradil herák a prý hází do hoven celé rodiny. Potkali jsme nejednoho týpka a typku, kteří nevypadali ani trochu v pohodě. Obecně máme dojem, že evropský města jsou mnohem čistší, upravenější a příjemnější, než co jsme tady viděli.
Cesta domů a nečekaný sponsoring by KLM
Je čtvrtek 13.3., 12 dnů uteklo jako voda a je čas se balit domů. Nepovedlo se nám dojednat late checkout a musíme se do 10ti dopoledne vykýblovat z domu, což je po kalbě slušný voser a výzva zároveň. V 10 jsme venku, kola, tašky na kola, všechny cajky, s tímhle se někde štrádovat po městě není ono. Kempíme to v nedalekým parku pod stromem, je vedro jako debil, balíme kola a zevlíme celý odpoledne, letí nám to až po 7 večer. Na letišti klasický opruz, kdy vejít se do váhy se vším, co si člověk domů pokoupil, není žádná sranda. Tohle nesnáším a nostalgicky vzpomínám, jak kdysi před lety, když jsem letěl z Austinu domů, neřešili vůbec nic. Sakra je to 14 let, doba se změnila. Letadlo zpoždění, nechceš, mám kocovinu a bolavou nohu, nějak po 8 večer se naloďujeme a kroutíme to nočním letem přes oceán do Amsteru. Jen co přistaneme, všichni máme v telefonu zprávu od KLM, že navazující let do Prahy je zrušen kvůli technickým problémům letiště, už den předtím jsme něco slyšeli, že Amsterdam má nějaké IT potíže. No do prdele, jsme zmuchlaní a chceme domů. Zjišťujeme co a jak, je 11 dopoledne, za hodinu nám to mělo letět, další let do Prahy je v 16:30, ale jsme velká banda, není místo. Dostáváme náhradní letenky a instrukce, prý večer letíme do Frankfurtu a tam odtud do Prahy, přílet místo pěkných půl 2 odpoledne v 10 večer. Nasrat. Suchdol se Psem hnedka yes, toho se musí využít, jedeme do města ochutnat místní matroš viď. Já s Kosákem a Matesem dáváme na letišti protestní spánek, co jinýho. Přelet do Frankfurtu, přesuny na letišti, přelet do Prahy, po 10 večer jsme tam. KLM nás ujišťovali, že o bágly se starat nemusíme, no ale jak jinak, nepřiletělo nic, kola jsou někde v řiti. Jděte tam, kam slunce nesvítí. Příjezd domů ve vyndanosti někde po jedné v noci, nádhera. A teď pointa. Hned další den hrotím své pojištění, že mi zrušili let, zároveň Marty hrotí KLM, že to posrali, nemohl do práce a ať navalí kompenzaci. A světe div se, téměř okamžitě se s velkou omluvou ozývají, ať pošleme číslo účtu a pošlou pěkný cash zpátky. Celkové skóre, za prospání se na letišti, respektive za návštěvu coffee shopů v centru Amsteru jsme dostali od aerolinky takový sponzorský příspěvek na tento výlet, že by člověk nejraději letěl znova. Ha, a to se vyplatí.
Shrnutí
Co více říci, vše už jsem řekl. Byl to super výlet se super partou do legendární bmx mekky, která zdá se už trochu ztratila na lesku a slávě. Jezdecky to možná nebyl tak nabušený trip, jak jsme očekávali, už žádné pravidelné celoodpolední session na Eastside o 20+ lidech, ale pořád to stálo za to. Protože být tam, vidět to, zažít to, zkusit to, vidět lítat Credence partu na jejich lokál spotu a obecně vypadnout z naší zimy s dobrou bmx partou někam do tepla za bmx, to za to zkrátka stojí. Obzvlášť když vám velkou část letenky zaplatí aerolinka, yes. Kdo přečetl sem, všechna čest, Hout out, díky čau.
