Holky a trailsy?

Zima dlouhá, zima zlá. Venku sníh a zima, nic se neděje. Platí to i pro checktrails.com. Tak alespoň tento zimní článek na trochu jiné téma. V posledních měsících se objevilo pár videjek holek lítajících na trailsech. Podobných úkazů najdete méně než šafránu. To mě navedlo k tématu holky a bmx. Koho to zajímá, čtěte dále.

Těžko mapovat, kdy se holky v bmx objevily, mám teď na mysli samozřejmě bikros. Již koncem 80. let existovala v Evropě v bikrosu ženská polo PRO kategorie, které vládla možná až do půlky 90. let holandská kost Corine Dorland. Holka to byla pěkná, ovšem ačkoliv má snad 10 titulů mistryně světa, nepamatuji si, že by skočila skok. Tak tehdy holky jezdily.

Corine Dorland, mnohonásobná mistryně světa v bikrosu.

Postupně se ale věci začínaly měnit. Já jsem zaznamenal poprvé legendární Dagmar Polákovou ze Slovenska, která někdy v 10ti letech coby o rok starší (holky pokud jezdí s klukama, jezdí s o rok mladšími) závodila s klukama, byla špička v dané věkové kategorii v tehdejší ČSR a dávala tehdy skoro na rovinu třeba s Frkym. Ona byla první holka v celé Evropě (dost možná na celým světě), která skákala všechno co kluci. Bavíme se o roku circa 1991. S postupnou profesionalizací bikrosu vyrostla nová generace holek, který už se nebojí skákat a na bmx supercrossech (formát olympiády) dokonce sdílí s kluky první rovinku, kde jsou skoky i přes 10 metrů.. Některé tyhle holky mají kolo slušně v ruce.

I takhle dnes holky umí lítat. Současná forma bikrosu.

U trailsů je tomu však jinak, tady jsme na začátku. Poprvé jsem viděl na trailsech jezdit holku v horskocyklistickým videu někdy v roce 2002 nebo 2003. Nebyl to nikdo jiný, než legendární Anne-Caroline Chausson z Francie, olympijská vítězka z Pekingu, která přešla z mtb na bmx právě kvůli olympiádě. Pamatuji si, jak mi to tehdy Mošnik nadšeně ukazoval.

Pak dlouho, dlouho nic. V Austinu se jednoho dne objevila holka na Eastside a že jde jezdit. Nechápal jsem nic a trochu se bál, začátek hlavní lajny na Eastside už vyžaduje nějaký skills. Buchta nakonec dala snad 3 nebo 4 skoky, velký nátěr a obdivné pohledy všech hladových psů okolo. Netřeba říkat, že holka jezdila spoustu let bikros. Od té doby zase nic, až ty dvě videjka z poslední doby, Joey Gough a Christine Skjod. První má na holku velmi slušný štýlo, jezdí na trailsech skoro jak kluk, pěkné pokoukání. Christine Skjod má u mě ještě větší body, sice kolo pod kontrolou moc nemá, ale jak se rozbíjí a jde do toho znovu, to si zaslouží velký respekt, u holek velmi vzácné. Možná se dá najít i pár dalších výjimek něžného pohlaví, který se někde proskočily na trailsech, příkladem budiž taktéž bikrosařka Caroline Buchanan. Ale je toho málo, velmi málo.

Co se týče holek a trailsů u nás, není mnoho co říci. Opět se vrátíme k bikrosu, olympionička Aneta Hladíková je dodnes možná jedinou holkou s dostatečnými skills, která by mohla trailsy dávat. Paradoxně bydlí v jedné vesnici nedaleko Kolína jen o pár baráků vedle, než můj odvěký kámoš Svíce, zkoušeli jsme ji na les kdysi dávno několikrát a nic, strach, obavy, nevím co. Nutno podotknout, že největší lajny byly tehdy v lese asi jako dnešní EMO. Jediný o kom vím, že možná pokusil nějaký dirt (nikoliv trailsy), byla Jiřka Vestková před mnoha lety, taktéž s bikrosovou průpravou. Více nic, bohužel.

Jak to celé shrnout? Je to zvláštní. Holky zabíjí na snowboardech a bruslích, nejdou jim však skaty (snad se nemýlím) a malý kola. Kdo ví, v čem je zakopaný pes. Zatímco bývalých bikrosařů lítá na trailsech minimum (což je snad i svým způsobem dobře), u holek je bikros jediná cesta, jak se k trailsům dostat. Nechci být špatným prorokem, ale ani neočekávám, že se tohle někdy změní. No jen si to představte, mít v lese buchtu, která si šejpne dopad, lítá s vámi lajny, večer dá pívo a buřta.. To snad ani nejde, to už by nebyla ženská. Les, jeho vůně, hlína, lopaty, lajny, píva a řeči o ženských, nikoliv s ženskými, to jsou trailsy, náš prostor daleko od všeho, i od žen. Něco na tom je.