PA 2026 trip – část první

Už je tomu 8 let, co jsme naposledy vyrazili na východní pobřeží US. Spousta vody od té doby uteklo, Posh jsou pryč a tak, ale parta pořád drží a vypravit se pravděpodobně na nejhustší spoty světa je výzva, kterou si trailsový našinec nechce nechat ujít. O velké české výpravě do Pennsylvánie report z prvního týdne, psáno ještě horkou jehlou v Pittsburghu, je to dlouhé a výživné, pojďte si.

Výlet se rodil v mé hlavě už několik let, rok 2026 zdál se býti příhodný, v zimě jsem skalním hodil echo, dal 14 dnů na rozmyšlení a v půlce března jsme za babku kupovali letenky. Zmínil jsem partu, takže parta samozřejmě zásadní: Hout, Kosák, Punkboy, Pes, Márty Křen, Mlaďák překvapivě zvedl rukavici, že tohle přeci jen musí zažít, respekt, a nakonec ještě překvapivěji Kudr, pro kterýho skloubit pracovní a rodinný život se 14ti denním výletem do US je možná ještě větší challenge, než naskákat tamější lajny. Sedmičlenná výprava za louži z nás možná dělá jednu z nejsilnějších vůbec v přepočtu na počet spotů a jezdců v ČR, haha, dobře my. Termín pro výlet do PA je jasný a to září, kdy je tady ještě poctivý léto s teplotami jak u nás v červenci, ale už skončily letní bouřky a deště, který zde nejsou ojedinělý.

Pátek 4.9.2026 se scházíme v 6:15 u mě před barákem s Kosákem a Punkboyem, naházíme cajky a letíme na Suchdol k Mártymu Křenovi, kde se potkáváme se zbytkem party, oblídneme zvířectvo a regulérní tank taťky Mártyho zaparkovaný za barákem a jedeme na letiště. V 11 nám odtud letí přímý let do New Yorku, takže klasický plzýnky, hype party samozřejmě velký, nalodění se, drinky a pivka v letadle, abychom trochu se zpožděním asi ve 14:50 amerického času přistáli na JFK, havním mezinárodním to letišti pro New York City, yes. Klasický stres s imigračním, ani mě tak netankuje pokec s úředníkem, jako spíš obava z páteční fronty, kterou jsem tady už vícekrát zažil nepěknou. Přicházíme do imigrační haly a čumím jako puk, jedou téměř všechny přepážky a fronta před každou max. pár lidí, yes. Sám jsem hotov snad za 3 minuty, zbytek party postupně taky, Kosáka vyslýchali trochu významněji, jestli nechce imigrovat, no ale scházíme se možná po půl hodině všichni u báglů, kola v cajku a jsme happy. Autopůjčovna, tady trochu voser, z mý kreditky, na kterou jsem auto půjčoval už několikrát, udělal systém v půjčovně předplacenou kartu a na tu prý nic nepůjde, trochu schíza co jako do prdele teď budeme dělat, ale kupodivu zafungovala debitní karta, na kterou se ofiko auta půjčit obvykle ve státech nedají, neprotestuji, bereme trochu smradlavýho 12ti místnýho Chevroleta v základní výbavě a hurá směr Pennsylvánie.

Cíle a plány jasný, dojet do Allentownu, kde máme ubytko na 2 dny, dát jam a pojezd na legendárních Catty Woods, potom možná ještě chvíli popunkovat v okolí a pojezdit co se dá, přejet do Pittsburghu a vyzvat Hazelwood, pravděpodobně nejhustší trailsový spot na světě, nakonec pojezdit u bratrů Halahanů a jejich spotu kousek za Pittsburghem, o kterým se vyprávějí taky slušný historky. Zkrátka plány smělé a nemalé. Do Allentownu přijíždíme už slušně vytáhlý kolem půl 9 večer, doma půl 3 ráno, už jsme přes 20 hodin na nohách, no ale nevzdáváme se a jdeme do místní craft beer putyky na pivko a večeři. Klasický hambáč, nějaká ta ipa a jedeme se ubytovat, trochu punkový černošský hotel s barem a diskoškou, nicméně pokoje v pohodě a jdeme to zalomit.

Další den vstávačka, snídaně v ceně punk jako svině, míchaný vajíčka, jakýsi tenký plátek smaženáho něčeho co připomíná mletý maso, opečený brambory, k tomu si můžeš dát bagel nebo toast, žádná zelenina nic. První den se to dá, po pár dnech máš chuť se vyblít rovnou do talíře. Po snídani nákup všeho důležitého, základ lednička a pivo, jak jinak, smontovat kola a jde se na Catty Woods. Tento legendární spot, který vyrostl na základě Posh a dalších trail spotů v okolí, představoval dlouho pomyslný vrchol v představě o ideálním spotu a dodnes se svými možná 100+ skoky budí nadšení i respekt. Naplánován zde byl No Camera Jam se zákazem cokoliv točit, prostě se sejít a jen jezdit. Čekali jsme stovky lidí, místo toho relativně lidí pár, z původních lokálů vůbec skoro nikdo, z Posh nikdo, zajímavé. Oproti naší poslední návštěvě na Catty přibyl celý systém nových Baby lajn, velikost na konci tak asi jako Baby na Vápně, takže nic, co by člověka stresovalo a zároveň super na rozježdění. K tomu všechny standardní starý lajny, některý mají už dvacet let, na spoustě je vidět, že to dlouho nejelo. Údajně celé léto 2026 bylo hodně pekelný z hlediska počasí, deště bouřky a tak, jezdit se ani moc nedalo. Celkem však tento spot nabízí v celé své šíři něco kolem 12ti lajn, což je naprostý úlet. Já jsem stále v řiti se zánětem šlach v kotníku, který mě sejmul už před Vápenkou, ale kluci se toho nebojí nic a Baby lajny mají za chvíli v paži. Pomalu a s rozvahou nakonec naskáčou ještě další dvě lajny bez větších úhon, Márty Křen bez brzdy, yes, všichni spokojení. Pár lokálů a killerů lítá bez helmy, všechno páni přes 40 let, někteří i přes 50, naopak pod 20 tady moc týpků není. Nikdo, jakože nikdo nejezdí na horským kole, pár lidí má bmxkovou 22 a jeden snad 24 cruisera. Z Pittsburghu dorazili bratři Halahani a to je vysoká trailsová škola, tihle kluci to tam sakra mají a lítají všechno úplně na klid, s nimi ještě Novozélanďan Meanhorse, dobrá session. Pes vůl jeden si zlomil v srpnu žebra, takže je taky out, ale nakonec najde odkrytou ještě jednu lavicovou vyloženě Baby lajnu, tak jsme si spolu na ní také trochu poshredili.

Den běží a leží, každou chvíli se session zastavuje kvůli kropení a opravám skoků, je vidět, že takový nápor už nějakou dobu nezažili. Dáváme stranou pivka, přímo na skokách se totiž pít nesmí, nějaký týpek nabídnul Psovi trávu za dobře, když se dozvěděl odkud jsme, ještě přihodil a Pes náramně spokojen, pěkný den to je. Na jamu dostáváme info o putyce kousek od skoků, večer bereme, pěkná zahrádka, dáváme jídlo, pivka, drinky, jsme veselí a rozjetí. Uvnitř bar a starší týpek pouští písničky na karaoke, koluje mikrofon, Kudr zabíjí s Fight for your right od Beastie Boys a celá hospoda se nadšeně baví, po další rundě drinků lidem do majku vysvětluji, odkud jsme, nejhezčí země s nejhezčíma holkama a nejlevnějším pivem a na akapelu dávám hitovku Drinking Beer And Smoking Cigarettes od Jona LaJoie, sranda musí být.

Další den plán znovu jak jinak než Catty. Dopolko jedeme na nákup a chci klukům ukázat jeden starý hustý spot, co postavil jeden z bývalých lokálů z Catty. Spot zarostlý a opuštěn, nicméně jakýsi černošský chlápek se objevuje ze křoví a ochotně vykládá o novým spotu jen kousek níže. Tak se jdeme podívat, trochu bloudíme, až nakonec nacházíme přísný technický spotík i s jediným lokálem, který ho jen s pomocí lopaty a jednoho kýblu sám komplet naházel. Je to tak 10 skoků různých typů, všechno spíš menší, utažený klopenky a různý vychytávky, masakr. Prý má týpek už dospělý děti a chodí se tam odreagovat minimálně 4x týdně. Hustý. Jedeme na Catty, kde se chystá session, kluci už to znají a ničeho se nebojí, my se psem opět zlehka pivkujeme, něco točíme a fotíme, dobrý to je. K večeru si už trochu opivněný jdu projet ještě jednou tu Psovu Baby lajnu s lavicema, v hecu řeknu Kudře pojď mi ukázat ty větší Baby lajny co jste jezdili a z první to za ním proskáču, je to opravdu dobře postavený a jezdí se to moc příjemně. Halahani opět excelují, štýlo, výšky, nějaký tríčky a točky, otvírají další dvě lajny, část party zkouší taky, Kudr samozřejmě, Kosák se nebojí a Mlaďák taky ne, dobrý to je. Nakonec ještě jedna hodně klikatá transferová lajna, je to řehole, ale daří se, kluci mají radost. Na závěr dne tak nějak naslepo znovu Catty Corner, to je ta putyka, kde jsme byli včera, tentokrát bez drinků a v poklidu.

V pondělí zvažujeme, co se sebou, dostáváme tip na O´hara trails kousek od Philadelphie. A tak tedy proč ne. Nejdříve však jedeme vyhlídkovou cestu přes Bethlehem podívat se na to, co zůstalo z Posh trails. Smutný to pohled na vykosený pruh a kamenné koryto, kde ještě před pár lety bývala pohádková oáza nazývana Posh trails, nejslavnější trailsový spot ever. Velmi smutné. Jedeme do Philly, asi hoďka a půl cesty, trochu se motáme, až za pomocí lokálů nacházíme docela pěkný menší spot s několika lajnami. Bohužel ta největší a nejzajímavější není po vlhkým létu v provozu, neuděláš nic. Chvíli přemýšlím, jestli nenahecovat partu a nezkusit to zprovoznit, ale jedna velká klopenka je totál v crashi, tohle nemá cenu. Potkáváme Coryho Fousta, kdysi lokál z Heathens trails, výborný jezdec a skvělý týpek, roky bydlel v Austinu, to jsou náhody. Session na hlavních dvou lajnách, není to špatný, ale přeci jen to není Catty, po asi dvou hodinách toho mají všichni dost, balíme to a jedeme se ještě podívat do nového cemenťáku v Allentownu. Trochu chybí síla, jezdí jen Mlaďák s Kosákem a žádný hell se neděje. K večeři výborná čína a kalba na parkáči před našim punkohotelem, který jsme v celku za babku o dva dny prodloužili. Včetně snídaně dva pokoje a na osobu to vychází na 20 babek za noc, pohoda.

Úterý nám končí ubytko a v plánu je přesun do Pittburghu, jsou to nějaký 4 a půl hodiny. Řeším takzvaný EZ-Pass, což je čip a registrace pro elektonické mýtné. Můžeme se na to vybodnout a nechat to přes půjčovnu, ale prý se to pěkně prodraží. Jinak pro zajímavost, 4,5 hodiny cesta z Allentownu do Pittsburghu stojí po dálnici kolem 80 USD, úlet. Jebu se s tím hrozně, česká vychcanost nezná mezí, takže nakonec s americkým telefonním číslem přes E-simku, adresou hotelu a přesvědčivým výstupem se mi s pomocí zákaznické linky po dvou hodinách podaří registraci dotáhnout. Kudr za volantem, zastávky na chcaní, nákupy, a tak, vzadu píva a brka jedou na plný benzín, do Pittsburghu přijíždíme odpoledne už docela veselí. Jedem se podívat za Markem Potocznym, starý kamarád, který se kdysi účastnil Řáholec jamu a který je jedním z hlavních lokálů na Hazelwoodu, nejhustších trailsech na světě. Marka nacházíme ve velké hale s názvem Woods Room, kde jeho brácha řídí projekt výstavby obrovského indoor komplexu pro bmx, mtb, koloběžky, sk8y a vůbec všechno. V plánu je regulérní trailsová lajna ze dřeva, rampový park, sk8 plaza, pump track, dráha pro horský, bar s teráskou, no zázemí jak hovado a projekt za statisíce dollarů. Mike Potoczny, brácha Marka a kdysi taky výborný bmx jezdec, nás provede a vše ukáže a vysvětlí plány, tohle je velký úlet. Součástí je už nyní fungující bikeshop, S&M, Fit, Cult a podobně, samý vychytávky, Márty si obhlédne brzdový sety, pokoupíme nějaký merch a jedeme se ubytovat. Jeden den Marriot hotel taky za babku, bereme, část party v čele s Kudrem potom na koncerty neworského HCčka, já s Mlaďákem a Mártym bereme kola a jedeme okouknout Hazelwood, je to asi 20 minut na kole.

Hazelwood, legendární to spot, který vyrostl na základech silné Pittsburghské scény z konce devadesátých a počátku 00, silně ovlivněn eastcoast spoty jako Posh, Catty, Minnersville a další. V nepřístupným křoví začala stavět parta kolem Briana Yeagle kolem roku 2008, v roce 2010 při naší první návštěvě s Kudrem už bylo jasný, že tady se staví hustý věci, při mé poslední návštěvě v roce 2013 už jsem nechápal nic. Od té doby toho tolik nového nepřibylo, ale přesto zub času neubral tomuto spotu ani kapku ze své majestátnosti. Bez jakékoliv nadsázky si troufám říci, že Hazelwood je ultimátní umělecký dílo stvořeno pro jízdu na bmx kole v tom největším HC duchu, jaký si vůbec ani nelze představit. Terén, v jakém se vše nachází, nekonečné křoví, stromy a celkové prostředí, způsob, jak jsou lajny namotané do sebe a proplétají se, jak velké a rychlé vše je, jak to zároveň vychází a funguje, tohle nemá obdoby a je naprosto nepřenositelnou zkušeností. Kdo tohle neviděl, nelze pochopit, nelze vysvětlit. Desetimetrové naskakováky, kde nevidíte dopad, jak je to dlouhý, vedoucí do tunelů z křoví, ze kterého roste nájezd na vysoký dlouhý hip, který má uprostřed třímetrové křoví, přes které není vůbec vidět dopad. A tak dále a tak dále. Procházím s Mlaďákem a Mártym, čekujeme, Márty neřekne za celou dobu vůbec nic a Mlaďák pouze utrousí, že jde hodit kolo ze skály. Muhaha. Po pár dnech jsme si zvykli, ale ten první šok je opravdu nepřenositelný, neskutečný zážitek. Představa tady jezdit, tak se vám okamžitě stáhne žaludek a chcete jet domů, po cestě na Mlaďáka hodit kolo ze skály 🙂

Vracíme se zpátky, jídlo a pivko a pomalu na hotel. Po půlnoci se rozrazili dveře a dovnitř vletěl namrdaný Pes s Kosákem, snaha o demolici všeho skončila s největší klikou bez úhony, nakonec se to uklidní a ráno se budíme v relativním cajku, heh. Postupně se dozvídáme, že cestou domů kluci narazili na Gentleman’s club a to nebylo ani trochu málo. K tomu se ale ještě dostanu. Je středa, musíme se vylifrovat z hotelu, bereme kola a jedeme se podívat po městě. Stezka kolem řeky, který jsou ve městě hned tři a stékají se do jedné. Po cestě jakási DIY sk8 plaza, chvilku zastávka a Márty zabíjí přeskokem do miniminirampy a 360 ven, dobře von. Centrum jinak zajímavé a pěkné, dáváme zastávku na pivko a margharitu, na odpoledne dohodnutá session na Hazelwoodu, kluci se psychicky připravují. Dorážíme tam někdy po třetí hodině, včerejší koncertová část party to vidí poprvé, i Kudrsynek bledne a není mu dobře, Kosák se chce jít rovnou zabít 😀 Márty si objednává brzdu a jede si pro ni do Woodsroomu za Mikem Potocznym, rozhodnutí, který zásadně kvitujeme, tenhle spot najíždět bez brzdy by s velkou pravděpodobností nedopadlo dobře. Nahoře u rozjezdu vyrostla za poslední roky nová Baby lajna, za kterou jsou kluci vděční, jdu si dokonce chvilku skočit s nimi, klopenky, boule naskakováky, spina a pár skoček, na rozjetí ideální a parta se dostává do tempa, začíná se pokukovat po hlavní lajně. Boule, klopka s boulí na konci a první malý hip doleva, mám dejavu když vidím, jak to všichni napoprvé hraní. Je potřeba najít grif. Za chvíli ale už Kudr letí další rovný skok, může mít tak 4-5, Márty taky dává, Kosák, Mlaďák, jede se dále. Klopenka a z ní vysoký skok do zatáčky, v něm křoví a dopad skoro není vidět, na první dobrou to vypadá strašidelně. Klasicky pro tento typ skoků se nesmíš odrazit ale musíš se jen nechat hodit, abys neletěl moc krátkou stopu. S tímhle se všichni chvíli perou, ale nakonec taky překonají, pak klopenka a docela slušný levý hip, po něm třímetrová klopka doprava a naskakovák snad 10, za ním poslední pravý hip tak 7, prý za odměnu. Celé je to samozřejmě rychlé a v tý jungli se člověk musí zorientovat, takže se s tím parta pere pomalu, nicméně statečně a možná po hodině, hodině a půl více či méně boje jsou všichni na konci. Kosák tedy trochu ohranil 10 metrů naskakovák, v euforii vzal i za poslední skok, lehce ohranil a vysypalo ho to do boku. Avšak žádný velký škody. Nějaké opakovačky a podepisovačky, všichni v euforii, ono to zase není tak pekelný, jak to na první dobrou vypadá a evidentně baví všechny. Kudr ještě naskáče slavný Moon jump, jediný rovný fotogenický skok tak 7 metrů, nájezd prý rychlý, což ostatní stresuje, ale další den je taky den. První den na Hazelwood za námi, všichni přežili, naskákána hlavní lajna, máme radost. Zaplachtovat, protože má pršet a jet se nastěhovat do domu kousek od spotu, který jsme si na týden pronajali. Po cestě výborná asijská restaurace za pár dollarů, tohle se nám daří, špatnýho jsme tady nic nedostali, nákup pivka a jedeme do housu.

Sto let starý cihlový dům v klasickým americkým stylu, vysoký koberce a tak, 3 ložnice z toho jedna ve sklepě, vzadu dvorek a pěkná teráska, paráda. Pivka, nějaký vidka na telce a jde se spát. V noci liják jako svině, skoky budou mokrý, co teď? Je čtvrtek, snídaně a rozkoukání a jedeme na betoňák a bikrosku zvanou South Park kousek od Pittsburghu. Bikroska s dlouhou tradicí, byli jsme tam už kdysi s Kudrem, přišla mi na pytel tehdy a přijde mi na pytel dnes, je neuvěřitelný, o kolik jsou lepší bikrosky u nás. Na oko slušný cement park s bazénem, u toho plechová vertikálka, jdeme se podívat. Mlaďák nakládá ve vertce, možná metr nad koping, dobře von. Bazén pěkně složitý, načutlý, ani trochu zadarmo, žádná sranda. O největší show se postará Hout, od auta s židlí na řídítkách a pivkem v ruce to z kopečka v kudle krosí do parku, branka docela úzká, židle potvora se v ní nějak vzpříčila a Hout letí přes řidla do parku ani neví jak, heh. Parta se tlemí, trochu čeká, jaké budou škody, naštěstí ne velké, trochu naražená dlaň a lehké dobití tady a tam, nic hrozného. Každopádně věc vtipná. Cemenťák má zabudovaný velký satelit, kde se dá jet trochu hlavou dolu, nejvíc dává asi Kosák, který se toho nebojí nic. Kudr s Mlaďákem se zase učí pocket air, ke kterýmu jedná část bazénu svádí. Pojezdíme, pozevlíme a koukáme, co dále. Punkboy najde asi 5 minut vedle pivovárek a tak se jedeme podívat. Fancy podnik s pěkným sezením venku i vevnitř, vlajková loď ipa Killer Diller, Kosák má radost, barmanka kočička Sara s trochu botoxovým obličejem a barvou jak ze solárka s Trumpem, ale je milá a beer doplňuje poctivě, živá muzika hraje převzatý americký country, je nám dobře.

Už za tmy to balíme a parta má tendenci se tříštit, Punkboy znovu hecuje Getleman’s club kousek od centra, to se mi nelíbí a chci odvézt domů, nicméně řídí Kudr a zastavuje před klubem s tím, že si to třeba ještě rozmyslím. S Mlaďákem jsme nejvíce na vážkách, ale nakonec tedy kapitulujeme a jdeme se podívat. A jak tedy vypadá takový Gentleman’s club v Pittsburghu? Vstupné 25 babek a ještě tě prošacují, vejdeš dále, na jedné straně bar, na druhé židle a stolky, nad nimi telky s nějakým americkým sportem. Naproti baru velké kulaté pódium z červného něčeho, uprostřed tyč a u ní světe div se jede tanečky polonahá dáma. Důležité je říci, že v rámci vstupného máte neomezenou konzumaci chlastu na baru zdarma, což je druhá hlavní motivace Punkboye k návštěvě a příjemná součást. Motivace číslo jedna je černá hubená holka Izabel, která se po chvíli vydala na podium. Zabíráme barovky u podia, cucáme levnou whisku s colou a jsem zvědav, co se bude dít. Slečna ve spodním prádle rozjíždí tanec u tyče, ovšem ochotně reaguje na radost přihlížejících, zejména Punkboy se Psem jsou u vytržení a vytahují bankovky, Isabel se pro ně ochotně natahuje a za odměnu pouští do éteru dvě obrovský vemena, který vůbec nejsou v souladu se zbytkem jejího jinak docela hubeného těla, hustý. Slečen se točí více, některé černošky vyloženě dle gusta černošských kolegů, přes zadek 150 a jdou na mě dloby z představy, že by si tohle na člověka sedlo. Drinky z baru zadáčo se točí rychle, parta náramně spokojená, hubená pokérovaná kočička téměř bez prsou už partu zná a pro radost jim chvílemi ukazuje úplně všechno. Před podiem je speciální „jídelní“ lístek s cenovkami, soukromý striptýz ve VIP salonku stojí 150 dollarů na 15 minut, což je jakýsi level dva. Možná prý existuje i level 3, ale jestli je to pravda nevíme, co se tam děje už vůbec ne. Zajímavé je, že holky se běžně pohybují mezi pány, sednou si k nim ke stolu, jsou nenucené, veselé a otevřené, baví se s vámi úplně jak kámošky, které vyrazily v pátek na pivko. Ovšem já jsem asi nějaký staromódní nebo co a přijde mi to hrozně laciný, skoro je mi stydno na to koukat, asi po hodině velím odjezd, parta protestuje, dávám jim ještě 15 minut, že potom auto odjíždí, ať si jedou taxíkem a nakonec jedeme domů všichni společně. Už tam znovu nemusím, ale vidět něco takového jednou za život rozhodně stojí za zkoušku.

Na pátek hlásí hezky a je dohodnuta session na Hazelwoodu, po obědě jsme tam, na místě už francouzský týpek Gillian z Gro trails. Skoky jsou trochu mokrý, ale schne to a s trochou lopatění to bude v pohodě.

Konec první části, napsáno v Pittsburghu na Hazelwood trails ve dnech 10.-14.9.2026. Druhá část zatím nenapsána, ale přijde. Stay tuned.

A tady velká galerka, hodně vzpomínková pro nás, komplet popsaná, vystihující myslím dobře celou atmosféru výletu.