Adam mě s touhle věcí trochu předběhl, každopádně sdílel jen video a já myslím, že stojí za shlédnutí i další obsah, který DIG k projektu připojil. Krom videa totiž vyšel, s každým z aktérů tripu (Garretem Byrnesem, Vanem Homanem a Jasonem Ennsem) a zároveň legendárního videa Little Devil Criminal Mischief, rozhovor o jeho náhledu na BMX dříve a dnes. Ačkoliv se každý nachází v trochu jiné pozici všichni se shodují v jedné věci – je jedno jestli vyndáváte bangers pro nový video part, jezdíte po zranění aspoň osmičky v bazénu nebo po práci skáčete dva odsunutý mikro odrazy před barákem, vždycky je to hlavně o neutuchajícím zápalu pro ježdění na kole. Z celého projektu čiší atmosféra ryzí touhy po objevování nového, kterou BMX i přes jeho neustálou komercializaci a posouvání k přehnaně sportovní profesionalitě nikdo nemůže vzít. Všechno co potřebujete je kolo a chuť jezdit, nic víc nic míň. Odkazy na rozhovory u fotek níže. Překlady všech tří rozhovorů bych rád dal dohromady v nejbližších týdnech. Zatím jsem ke každé fotce přidal aspoň krátký útržek.
“Od chvíle kdy jsem začal surfovat mě fakt začalo bavit jezdit stylové lajny a zkoušet projíždět věci rychle a zábavně. Tohle je přesně to co vede k mému zápalu pro ježdění. Můžu zůstat zdravý a tohle dělat dokud mi nebude sedmdesát. Z větší části je tohle to co dělat chci.”
Je to celkem klišé, ale čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné. Já a Garrett jsme kámoši od čtrnácti. Někdy procházíš fázemi, kdy se navzájem moc nevidíte, ale vždycky se chopíte příležitosti potkat se a dělat to co vás nakopává, a to je objevování, ježdění na kole a smích. Jsou tu určití lidé, kteří ti sedí a nepotřebuješ je vidět každý den, aby jste věci cítili stejně, když se setkáte. Trávit čas s Garrettem a celá podstata Pool Gold tripu tak nějak obnovila mladistvého ducha a v první řadě důvod proč jsi začal jezdit.”
“Víte kolik lidí jsem znal, kteří přestali být profesionálním jezdci a už nikdy se nedotkli kola? To se mi zdá šílené. Tak seš pár let pod dvacítce bez pracovních zkušeností. Teď je mi skoro čtyřicet, jsem imigrant bez pracovních zkušeností – nikdo tě nepřijme. Párkrát se zraníš a ptáš se proč to děláš. Pokud všechno co se chystáš udělat, je skončit s ničím, proč neděláš to co je zábavný?”
