Už je to nějaký pátek, co si dal Vojta Pánek, Onýs, Petr Borovička aka Bory (majitel české Fly Bikes distribuce a taky velký bmx srdcař) a Milan Tykal, pan fotograf a zároveň nejvíc v pohodě týpek, výlet do Rakous či kam za jedním parádním bazénem a obecně pěkným víkendem. Vojta už před týdny hodil nejdřív Kudrovi a pak mě do mailu text a spoustu fotek o jejich výpravě, s omluvou a pokorou dodatečně zveřejňujeme, díky za to. Teď už dost keců a čtěte, koukejte.
Nápad na víkendovou návštěvu betoňáku v rakouských Alpách vznikl asi tak před měsícem. Psal mi Bory, že je v Alpách super beton, kam bychom mohli na víkend vyrazit. Bez přemýšlení nadšeně souhlasím. Během týdne domlouváme sestavu a vozidlo, jedu já (Vojta), Onýs, Bory a Milan. Jen předpověď počasí na víkend nevypadá nic moc. V pátek dopoledne si voláme a trip kvůli počasí posouváme o dva týdny.
Celý týden před odjezdem sleduju počasí a vypadá to dobře. Přidává se k nám ještě slečna Kateřina. V pátek sraz s Milanem v Praze a valíme do Plzně, kde se naloďujeme do Boryho služební dodávky. “Rychlej” nákup v Glubusu, jídlo, otevřu si pívo a jedem vstříc dobrodružství. Cesta to krátká není, tak nějaký piva padnou 😀 Kolem půlnoci dorážíme k jezeru, kde chceme přespat a hledáme nějaký pěkný místečko. Rozbalíme stany, já natáhnu hamak mezi stromy a už rozděláváme oheň na buřty. Večeře a kola s tuzemákem se protáhla do ranních hodin. V sedm se probouzím, jedinej. Udělám si pár fotek za východu slunce, zkusím jezero a jdu spát dál.
Kolem jedenáctý se všichni probouzí. Vajíčka a fazole k snídani s obědem a jedem do betoňáku. Vybíráme kratší a klikatější cestu bez dálnic. Krása střídá nádheru, kopce, hory, řeky a jezera. Kdo nebyl, nezná. Kolem třetí přijíždíme k betoňáku. Když vylezu z auta, připadá mi to menší než z fotek. Když dojdu blíž, už mi to tak malý nepřijde, ba naopak. Vytaháme kola a skejty a jde se to vyzkoušet. Po pár jízdách se chci naučit německy a přestěhovat se sem 😀
Místní skejťáci jsou v pohodě a rozjela se celkem slušná session. Tu bohužel přerušila kolem půl osmý hodně rychlá bouřka a vyhnala nás. Kemping pod dálničním mostem, už se vaří večeře a debatuje se. Po večeři, bouřce a setmění se vydáváme najít nějaký místo na spaní. Po asi hodině a půl a pěti zastávkách zastavuje Milan u polňačky autem nesjízdný. Jde na průzkum a vrací se s úsměvem, že tohle je přesně ono. Stany, hamak, oheň a pivka u horský říčky za skoro jasný oblohy plný hvězd. Co víc si přát.
Je tu neděle, probouzíme se v deset a rychle balíme abychom stihli nějakej krám s jídlem. Svačina a ranní kafe ve Sparu a jdu do betonu. Ostatní jedou něco odložit na benzínku . Rozjezdit se a jdeme něco vyfotit. Vymyšleno máme ze včerejška, ale znáš focení. Než je spokojenej fotograf i rider chvíli trvá 🙂
Ve tři to balíme, dáme jídlo a jedem dom. Během toho, co jíme začíná opět pršet. Naskáčem do dodávky ve chvíli, kdy přišel slejvák jako prase. Okreskama na německý hranice, tam na dálnici a rychle domu. Závěr? Skvělej víkend, kopec srandy, krásná příroda a parádní poježdění. Díky Borymu za výlet a Milanovi za fotky. Díky čáu.
jak se to místo jmenuje?
Mestecko Brixlegg