Swampfest report

Hell yeahh a to hodně pořádně, nic jiného nelze říci a popsat to stejně nejde. Ale protože jsem vám to slíbil, tak vám to popíšu trochu barvitěji. Výlet na Florideah Swampfest 2019 očima jičínského šílenství, račte dále.

Celý výlet začal někdy koncem února, kdy jsem viděl na Digu upoutávku na premiéru Go fast pull up, dokument o Jimmy Levanovi, která měla proběhnout na Swampfestu. Najednou mi něco sepnulo a říkám si, tvl. celou zimu makáš jako debil, dej si dárek, Swampfest a k tomu Jimmy Levan, to není málo. Checkuju letenky a celý si to rovnám v hlavě, na 4 dny, sice výlet za raketu, ale to by šlo. Vytahuju to na ženu, no nadšená není, byl jsem ve státech v září, ale na těch pár dnů, jeď si tedy, je dobrá. Přemýšlím, koho nabrat, volám samozřejmě Kudra, kterýmu se dvakrát nechce, cestoval teď hodně. Pak volám Sašu, vím, že jezdí na různý dobrý akce a Saša mi rovnou hlásí, že už má letenku. V ten moment se to ve mně láme, letět na Floridu na 4 dny je sice trochu demence, ale prostě jedu. Ukecávám Kudra a kupuju letenky, než si to stihneme rozmyslet. 4 týdny utekly jako voda, je středa 27. března 5 ráno, nabírám v JC Kudra a valíme to na letiště. Tam klasická plzýnka za 150, Kudr si dává combo i s gulášovkou za 250, neber to. Sedáme do letadla do Duesseldorfu, jedno pivko tady a o poznání větším letadlem do Miami, pěkných 11 hodin jsme se kroutili na těch pidisedačkách a záviděli business třídě, klasika. V Miami jsme v 6 večer místního času, na imigračním už nás znají, dokonce prý máme ještě platný víza, neměl jsem šajnu, kola dorazily, všechno cajk. Bereme vytuněný Grand Caravan s kouřákama jak od federálů, najeto 10 tis. kiláků, nový auto, myslím, že jsme jeho hodnotu snížily za těch 5 dnů o pár tisíc dolarů minimálně, ale o tom později, hehe. Venku příjemných možná 25 stupňů, máme dohodnutý pokoj na airbnb, ubytko a rovnou do pivního baru, jednoho z nejvyhlášenějších v Miami, poctivý pajzl s asi 15ti pivky na čepu, samý vychytávky, akorát 3 deci začínají na 8mi dolarech, docela drahá sranda. Dáváme 5ti pívo a držíme to do 12ti, doma je 6 ráno, slušný výkon. Díky tomu ráno do 7mi spíme, dáváme sprchu, balíme se, nakoupit zásoby do Walmartu – lednice, led, pívo a židličky, hehe prostě klasika. Tam odtud už centrem na Miami Beach, jsme tam coby dup. Tady těžký provar výletu, kde parkovat nevíme, pícháme to někam k fastfoodu, místa tam je dost, no co, těch pár hodin se neposerou. Dáváme do kupy kola a jedeme si projet tuhle super drahou natuněnou část Floridy. Dáváme beach, hnus, moře vlny jak svině a hodně fouká, zatím do toho nejdeme. Celý jsme to projeli podél pláže dolu, dali si pivko, zašli na pizzu, pozevlili v parku, pěkný den. Jedeme zpátky pro auto, mám blbý tušení, přeci jen 4 hoďky stát u fastfoodu.. Vyjíždíme ze zarohu a už mi padá brada, auto v prdeli. No do hajzlu. Checkujeme odtahovací ceduli, číslo a adresa, Kudr to checkuje v mapách, tvl. to je asi 3 bloky odsud, tak jedeme. V hlavě si nastřeluju, kolik může tahle sranda stát, no možná tak kilo, možná o něco víc, ani nedomýšlím. Přijíždíme, obrněný barák s pořádným plotem, ceník začíná na 140, no do prdele. Nejvíc nepříjemný týpek, whats up guys, máme tady auto, jaký, Dodge, aha, tak to kluci máte za 253. Cože? 253 opakuji? Jo, 253. No ty krávo. Jo a tři kroky vedle vás je bankomat, vyberte si cash, dejte cash, dáme auto. Před náma mladej párek taky s minivanem, tvl. oni na tom mají normálně postavený business. Kurvy špatný. Neuděláš nic. O 250 doláčů lehčí a pěkně nasraný táhneme z Miami Beach pryč, holt za blbost se platí a ne všechno vypunkovaným Čechům projde. Jedeme do Crandon Parku na vyhlášenou pláž, je parádní, ale fouká jak svině, písek lítá všude a voda je plná řas, takže se stahujeme na jinou na druhý straně, kterou jsme viděli po cestě. Moc pěkná a příjemná. Dáváme pivka, koupačku, na odpolední parkování už jsme zapomněli, je nám dobře.

Camping na pláži, je nám dobře.

Večer jídlo, nevím proč si v samoobsluze nakládám lososa za 20 babek, Kudr se mi tlemí. Nakonec další pivní bar v campusu univerzity, normální klasická menza a k tomu asi 10 piv na čepu, samý ipy a aly, cenovky za 4 dolcky pinta, barmanka kočička prý studuje žraloky, paráda. Má s náma slitování a dává nám poslední beer, když už všechny vyhazuje, v 11 se pakujeme taky, co teď. Spaní v autě ve Státech není jen tak, obzvlášť když jsi ve městě, moc to nemají rádi a policajti jezdí pravidelně. Takže to hecujeme a na punkáče dáváme přejezd nahoru nad Orlando na Swampfest, 2 hoďky já, 2 hoďky Kudr. Jetlag maká, dává mi to pořádně zabrat držet volant, Kudr lehá dozadu a je za minutu mrtvej, super. Po dvou hodinách jsem hotovej, berem odpočívadlo, Kudr se probere, prej jdu pro kafe a jedu, tvl. dobře von. Nakonec končíme někdy v půl 5 ráno asi 20 minut od festu, slušná práce. Ráno samozřejmě zmuchlanost veliká, doplňujeme zásoby a jsme oba trochu v nepohodě, protože tohle není stav na ježdění a my chtěli dnes jezdit. Na Swampfest dorážíme okolo poledne, 35 vočí za vstup a hurá si to prohlídnout. Velká louka se záludným pískem, skoro žádný stromy, žádný stín a pěkně to pere. Trochu se divím, všude je to tady hodně zelený, hodně stromů, parádní příroda a tohle se koná na placce plný písku. Nevím proč. Louka je zatím plná tak z 10 %, ale najíždí toho hodně. Parkujeme trochu bokem a jde se na to. Skoky celkem dle očekávání, dvě propletený a docela kreativní lajny. Dvojitý punko loop, docela vtipnej parčík sbouchanej z palet (ostatně jako všechno tady), hodně hustý rail přes černou bažinu a hodně hustá opičí dráha přes bažinu, na to se těšíme. Vedle díra do země a v ní bažinová dráha na offroady, taky vtipný. A potom samostatný skok s pískovým totál vykašeným placatým dopadem a meganačutlým nájezdem, má to tak 9, na tohle potřebuješ fullspeed. No těšíme se na to, ne že ne.

Skoky a okolí.

Skoky z druhý strany s jezírkem uprostřed.

Lidi naprostá bmx punková klasika, takže fousy, kéry, pivka, čtyřkolky a motorky, lítají tady na všem možným. Potkáváme Sašu, nazdar ty můj kamaráde, mám z toho kluka radost. Skoky začínají jet, fouká jako svině, to nechceš, navíc jsme zmuchlaný, takže židlička, lednička, pivko a zevlink, 30 stupňů a pere to do nás, pěkně jsme se tam se Sašou pekli. Kudrovi to nakonec nedává a jde si skočit, nejdřív se pěkně motá, což mi definitivně bere ambice, že bych se projel taky. Pak ale Kudr čistí štýlko a začíná si to pěkně na Kudra dávat. Obě lajny jsou vlastně pouze a jenom o prvním skoku, který se dá přetáhnout a potřebuješ ho trefit, abys měl rychlost. Když trefíš, je to už sranda. Jezdí spousta motalů, hodně štrýtařů s pegama a bez brzdy, nebojí se nic. Semtam to někdo nedá a vykoupe se, ale moc jich není. Spousta známých ksichtů, spousta legend a všudypřítomná pospolitost, je nám tady dobře. Z jezdců dává na hlíně fakt pěkně Dakota Roche, to je borec, parádní 360 a štýlko k pohledání, přitom štrýtař, yes jou. Večer je v plánu ten Jimmy Levan, takže program máme jasný. Z nepochopitelnýho důvodu to nejde tady na plátně, ale musí se jet půl hoďky autem do nějakýho městečka. Tohle nám úplně nedalo smysl. Mělo to jet od 7, protože ale večer je samozřejmě největší session, ještě v půl 8 nás tam je tak 5. Dáváme pivko, kupujeme Jimmyho triko a čekáme. V 8 se to tam najedou navalilo, přišel Crandal říct, že začínáme a tak to začalo. Dojem? Zajímavý dokument s poctivou stopáží o opravdu zajímavým typovi s docela vtipnýma hláškama, ale čekal jsem od toho asi přeci jen ještě více. Každopádně si to chci dát znovu. V půl 11 jsme zpátky na Swampfestu, kde hoří mega oheň a lidi dělají píčoviny, neustále bouchají nějaký petardy a střílí se ohňostroje, dokonce i po lidech lítají rachejtle, tvl. to je docela dost, jdeme radši kousek dál. Potom borci vyrobí z palety kicker a skáčou přes oheň, přičemž ale na písku se prostě nerozjedeš, takže se lítá spíš do ohně než přes oheň, což početné diváctvo samozřejmě nadšeně kvituje a ječí jako na lesy, typové do toho jdou fakt s vervou, docela se divím, že se nic nestalo. Jsme s Kudrem mrtvý a Saša má taky dost, takže to v půl 12 balíme a jdeme spát. Sobota je den D, už od rána se lítá na skokách, Henny si prý přivstal a dal si pořádnou session od půl 7 ráno, mazec. My jedeme dokoupit proviant, louka už je plná aut a stanů, v 10 jsme zpátky a na skokách taková fronta, že to nechceš. Kudr se jde projet, já beru židličku, ledničku a pro jistotu kolo, kdyby mě to náhodou popadlo. Moc se mi nechce, ale na druhou stranu chytám schízu, že už jsem starý fotr a Kuba Benda má pravdu. Takže se vyladím pivkem a jdu si to projet, protože musím. Jak jsem psal, je to o prvním skoku a pak v pohodě, takže v pohodě. Malá z první, větší napodruhý, ještě nejsem úplně v prdeli. Mezitím se lidi zabíjí v parku na loopu, dávají beka na tom otevřeným, s jakou vervou do toho lidi jdou, to nechápeš. Borec se třeba vysype jak svině, sotva bych vstal, on vystřelí na nohy a běží znovu na rozjezd to tam nasypat, dokola a dokola, hustý.

Lidí všude mraky a atmosféra nejvíc.

Atmosféra samozřejmě nejvíc, lidi to baví. Potom Crandal zahlásí, že se jde na opičí dráhu a tak jo. Jdu s Hennym, protože Henny má vždycky dobrý spot, lidí milion a člověk chce vidět. Stojíme na suchý části bažiny, najednou se přiřítí přímo prostředkem bažiny čtyřkolka s týpkem a dvouma kočičkama v bikinách, který se následně rochní v tý smradlavý černý bažině, slušný. Lajna začíná kulatým wallridem, kde je takový písek, že to nikdo nemůže dát. Přes bažinu dává akorát Corey Walsch, jinak skoro nikdo. Po nějaký době se wall rozsekal, takže se začíná na káře a rovnou přes bažinu, typové se toho vůbec nebojí, hehe. Pak se zase posouvá rozjezd, nakonec to pár lidí dojede a hodně lidí je dost špinavých. Spokojení jsou ovšem všichni.

Týpek si to přikrosil na čtyřkolce s takovýmto nákladem, holky se toho nebály nic.

Další z jamů je v parku na kulatým wallu, my si ale jdeme skočit, Saša nás točí a má z nás radost. Jezdí lidi jako Corey Walsch, Leandro Moreira, Henny, Nutter, bráchové Potoczní, Mulville, Garrett Byrnes, děti Halahani, Ginch a spousta, spousta dalších, pěkný to je. Pak se přesouváme o kousek vedle na megajump, o kterým jsem už psal. Tady se jede taky štýlo, spousta ale spousta držek, nedoletů, přeletů, záhozů a všeho možnýho, jede se na to hrozná kudla, skáče se vysoko a ten dopad je úplně na kaši. Lidem to vůbec nevadí. Nejvíc dává Nasty a především Dylan Stark, to je strašnej husťák. 360 hlavou dolu s tablem v 6ti metrech, nejvíc. Nasty taky velký borec, v jeho letech, je to pán. Session jede možná hodinu a je to fakt dobrý koukání. Pak zase chvíli přesun ke skokům, kde máme základnu s ledničkou a v pravý čas to dáváme na rail přes bažinu. Co se tady děje, to je masakr. Ty lidi to neskutečně baví dávat šipky z railu do černý smradlavý kaše. No a co se dělo, když to asfalt man, jak ho Kudr nazval, protože byl týpek komplet černej, když to asfalt man celý přejel, tak se málem zbořila celá planeta, jak lidi ječeli a dělali bordel. Ještě poznámka, všechno to komentoval Crandal, který mimochodem už asi 4 roky nechlastá, a komentoval to výborně, fakt vtipný a dobrý hlášky. Potkávám Todd Walkowiaka, dirtová legenda 90. let a můj velký oblíbenec, dáváme si 5. Potom se ještě jel loop, ale to jsme už viděli, a tak jsme se vykempili na skoky, vykoupali se a bylo nám dobře. A tak nějak to jelo až do večera, kdy nám došlo pivo a proviant, takže jsme jeli doplnit. Cestou pan Hout couvačka, náklaďák v mrtvým úhlu, bum, hehe, naše totálně zasraná federál dodávka dostává swampfestový nárazníkový tuning, ještě že existuje pojištění. V autopůjčovně na zasraný vykašený auto týpek jen řekl, že mám zaplacenou pojistku, takže jsme fine. Haha, dobrý.

Náš totál vyswampfestovaný Dodge.

Zásobený proviantem a natěšený na party vyrážíme do dění, z punkoloopu už zůstala jen shořelá hromádka, zabudovaná dodávka už je taky vypálená, hrají kapely, Nina Buitrago mi dolejvá citronový pivko prej s vodkou nebo co, přijeli hasiči hasit, když jsem jim chtěl pomoci, tak mě málem zabásli policajti, díky mé obratné diplomacii mě pustili s tím, že už nikde chcát nebudu, nevím, jak to mysleli, ale deal jsem pochopitelně bral. A tak dále a tak dále, co vám mám povídat, spousta legend všude, spousta pokeců s kde kým (třeba Seth Kimbroughovi jsem něco vykládal, vůbec nevím co, Nastymu mám prej napsat maila a přijede do Čech, Van Homan si přiletěl z Japonska, tak jsem to s ním probral), Saša řídil celou party u Subrosa kempu, nakonec se pobliju a jdu spát, přičemž nacházím Kudrsana, jak spí na střeše našeho totálně vyswampfestovanýho Dodge. Slušný.

Párty klasicky v ohni.

Ráno Kudrsan nahecovanej, sedá za volant a otáčí to směr Miami, já spím až do 12ti, jsem death. Díky Kudrovi, protože jinak bychom jen horko těžko stíhali letadlo, na checkin jsme přišli v 15:44, přičemž last checkin byl v 15:45, v letadle pro nás chybělo jedno místo a panička za přepážkou čtvrt hoďky volala a řešila, aby nás vzali. Kudr dostal místo rovnou a já až na gatu, 16A, tvl. to je docela blízko businessu, no ty krávo, 16A je poslední místo v businessu u okna, tlemím se na Kudra v economy a mám natažený nohy, když vám po 4 dnech punkování totálně smradlavej ťukám jedním dechem tenhle megadlouhej report, kvůli kterýmu jsem si vzal s sebou noťas. Yes.

A tak co tedy na závěr? Swampfest naprosto splnil očekávání, je tak hustej, jako je hustej na všech těch videích. Co ho dělá tím, čím je, je ta scéna, která sem přijede. Lidi z celých států a nejen států se přijedou bavit a myslí to vážně. Bavili jsme se o tom se Sašou, že bychom bez problémů dokázali udělat takovýhle fest, ale neměli bychom tam těch 3 tisíce nadšených lidí, ze kterých třeba 500 nemá žádný problém si zaplavat v černý smradlavý bažině a celkově se za ten víkend totálně rozsekat. A to dělá Swampfest naprosto výjimečným. Díky, bylo to fakt super.

Bylo to nejvíc.

Ještě na závěr pár postřehů a poznámek, klasicky na Houta trochu té konstruktivní kritiky, neboli hejtu, jak kdo chce, hehe. Tak například na 3 tisíce lidí (odhad) asi 8 toiek. Dva stánky s jídlem, nula stánků s pivem. Ani točený, ani žádný. 3 tisíce lidí, férově možná 2 tisíce platících, to je 70 tis. dollarů, pět nebo šest rozpočtů Dirtandrollu, za to by šlo udělat kurva hodně muziky, kapely, doprovodný programy a tak. Nic z toho tady nebylo, v pátek večer se nedělo vůbec nic, v sobotu pár kapel zahrálo, ale až večer. Proč to celé není roztažené do dvou dnů a tím méně hektické, to je mi taky záhadou. O místu už jsem se zmínil, není pěkný. A tu premiéru Jimmyho Levana mimo fest jsme nepochopili vůbec. Přesto všechno, bylo to boží. Z letadla do reality, Hout.

Čekejte ještě jednu rozsáhlejší galerku, až se k tomu dostanu.