Ležim doma v prdeli, se zlomenou nohou. Přemejšlim čim teda aspoň prospět, přispět. Přehrabal jsem starý složky s fotkama, udělal výběr a vytvořil popisky. Je tu teď přece jen dost lidí o těch 10 let mladších, který tohle nikdy neviděli. A ten, kdo to viděl a zažil, si to může připomenout pěkně pohromadě v jedný galerce.
Takže výběr 2009-2012, převážně kinofilm, to nejlěpší, co jsme za objektivem našel.
Luxus galerka od Kuby, velké díky za to. Nostalgie jako řemen. Rok 2009-2012 byly nejsilnější roky lesa, 2013 jsem pořídil Háčko a děti, a Kudr si přetrhnul křížák, od té doby je všechno jinak. Hodně těch výletů je dodnes zaznamenáno na bmx-jicin.com, kde to s Mošničem docela za dost peněz stále sponzorujeme, aby se ten kus historie neztratil. Výlet do Kolína 2009, Linz 2010, Peynier 2011 a mohl bych pokračovat, to jsou nezapomenutelné zážitky pro všechny zúčastněné. Včetně třeba i Marka Potocznyho. Nejvíce mi však chybí ta chuť, která tehdy byla, jezdit, být v lese, posouvat to, sebe i ten les, hlavně ten les. Scházeli jsme se a jezdili jak to jen šlo, 2x-3x týdně naprostý standard. Bavilo nás to, byli jsme vyježdění, pospolití a společně silní, kde jsou ty časy. Tady jedna krásná ukázka z nastavení mysli té doby: “..tak se sejdem v lese, dáme si pěknou páteční session, večer opečem buřty, popijeme staráčka a bude nám nejvíc dobře, kdo ví, ví. A v sobotu to samý, samozřejmě. Cheers.” – napsáno na přelomu roku 2011-2012 na bmx-jicin.com, detail zde http://bmx-jicin.com/clanek.php?id=631 . Myslím, že je to již několik let kromě Řáholce, kdy jsme si nedali páteční session, buřty a staráčka a v sobotu nanovo, protože nás to baví. A proto ještě jednou díky Kubovi za pohled do časů, kdy nás to opravdu bavilo.