Pro mě spíš Pic of the year! Hodně slušná fotka Neala Wooda z roku 1993, na kterou jsem náhodou narazil na FB a tak moc toho říká, že jsem z ní úplně odvařený. Bylo a je to omílané pořád dokola – pro někoho sport, tréninky, životospráva, proteiňáky, trenéři, soupeři, olympiáda, stres, testy na doping haha, a pro jiného útěk od reality, svoboda, kamarádi, underground, pivo, jointy ale hlavně kurva zábava. Jsem rád, že jsem zažil ty časy, kdy to bylo o něčem jiném a kdy FBMX nebyl sport. BACK TO THE ROOTS!
Ta loučka podél trati s pár lidma na židličkách! Těch Pár kůlů a trocha mlíka s jedním banerem! A TUCK, no nejvíc
Jsem hrdej, že můžu říci, tohle jsem zažil. Akorát jsem neměl tu židličku, protože jsem pořád někde jezdil na kole, nebo koukal u dráhy, jak si to starší kluci dávají. A tatíci stáli u stánku, lemtali píva a byli děsně spokojení. Cesty domů trabošem byly někdy docela adrenalin 🙂 Závody nás bavily, ale ještě víc nás bavilo jít si po závodech jen tak společně zajezdit na dráhu, bez helem, v partě, skákali jsme všechno co šlo popředu, pozadu, zkoušeli píčoviny, jen tak, pro radost. A kdo uměl table, onefoot nebo dokonce nofoot (skoro nikdo), to byl king. No hand? To byl bůh, naprostý bůh, u nás pouze Leoš Pavlič, modrooký cikán z Benátek nad Jizerou, bůh pro všechny bmx děti z dob 1990-1994. Neskutečný časy, kdo nezažil, nepochopí, to se nedá popsat. A tady na tý fotce to je docela pěkně vidět.