“…pár obrázků z nejvíc tripu co si mužeš dát! Díky všem bylo to dokonalý… Nemá cenu nic psát, kdo byl ten ví a kdo ne tak ani netuší!!! Anarchie!!! ÍÍÍÍÍháááááá!!!!“ – Adam Knespl. Asi by to úplně stačilo, protože to je naprosto výstižný. Ale přesto jsem se rozhodl sednout a napsat alespoň zkrácenou story o jednom výletě, který se bezesporu zařadil mezi legendární. Kalbus 2016 – Austrian King od Dirt v Linzi, více inside.
Leckdo si pamatuje na první Kalbus, jak se nám to líbilo, bavilo a jak už tehdy jsme říkali, že musíme jet znova. Příba to potřeboval trochu rozdejchat a taky to chtělo nějakou tu správnou příležitost, takže to trvalo celý 3 roky, no ale stálo to zato. Výprava veselá začíná se formovat asi 14 dnů předem, kdy mi pan řidič nikdo menší než Mr. Příba potvrzuje bus a tak hurá jdeme na to. Časově totál v řiti fotr sedím u kompu do půlnoci, abych něco sesmolil a dal tomu trochu kabát, jak se sluší a patří, no je to venku, íhááá, teď už jen dát do kupy 30 lidí, to bude výlet. Celých dlouhých možná 5 dnů se tak nějak nic neděje a začínám jít trochu do nervozity, protože v těchto věcech vždy silná jičínská crew mě v tom téměř kompletně nechává samotnýho, mám tak možná 9 lidí a to se mi nelíbí. Nuže pomáhá Honza Klingol a stanovujeme úkol, že do neděle musí být 25 lidí, aby to mělo smysl a bus se zaplatil. Beru telefon a jedu klasický kolotoč, i ten nemůže a ten zas tohle, ale přeci jen osobní šarm zabírá či co, a když získávám Tomka Vondráčka, který mi druhý den posílá seznam s nemalou částí starý party, vím, že to bude dobrý. Do toho JC parta chápe situaci a dává 5, no hned je to veselý, týden před odjezdem mám rázem 30 lidí, bude to good. Natěšenost probíhá veliká, takže aby to zase nebylo tak jednoduchý, volá v úterý v 9 večer nešťastný Příba, že se autobusu vysypala převodovka a je to v prdeli. Heh, to nechceš. Ani na chvíli nevěřím, že bychom tohle nedali a znovu točím všechny čerty, o hodinu později už naděje a schíza podstatně menší, ve středu v 8 ráno mám sehnaný náhradní bus, Jirko budeš muset do JC, nedá se nic dělat. Yes jou, všechno domluvený, vyřešený, přichází čtvrtek, už se sebou skoro ani nemůžu vydržet, jak se těším na pátek. Komplikace číslo 2, jsme kámoši a víme o co jde, každý přece kurva chápe, že ten bus něco stojí a zaplatit se musí. Když mám ve čtvrtek okolo třetí odpoledne šestý „sorry – nedávám“, začínám být dost nasraný a v lehký schíze, protože ještě tak 2-3 lidi a cenovka bude hodně nahoře, to nechceš nikomu vysvětlovat. Začínám si hodně nadávat, že jsem nebral záložku jako minule, abych se tomuhle vyhnul, nechtěl jsem být kretén a posádku hrotit, bumbác mám to zpátky jako bumerang. Vy co víte, tak víte, jděte se vysrat, nekamarádíme. Respekt posílám Petrovi a Míše z Liberce, kteří hodili YES na poslední chvíli, to se počítá a radost máme taky z Venci Musila, kterýho jsem narychlo ukecal ve čtvrtek večer, mám 27 kousků, jsem spokojen.
Pátek odjezd v půl 3 z JC od Šuků, ve 4 na Čerňáku, z pracovních důvodů nestíhá vedoucí zájezdu a nabíráme zpoždění, nikomu to snad ani moc nevadí. Po cestě bíry a veselost, v Praze jsme coby dup a příjezd velkolepý, celá parta čeká, íhááá veliký. K pěti sudům v podpalubí nabíráme hodně kuželek a plechovek na palubu, fenečky nastoupený, třikrát hurá a odjezd. Cesta zábavná, chcát potřebujeme dost každou chvíli, to je jasný, probíhají různý veselosti a comba, někde za Benešovem začíná bus poprvý vařit, zastávka na chcaní a řešení chladiče, kde se vypařilo i to poslední, co tam bylo. Přeskočme detaily, zastavujeme celkem třikrát, nicméně do Linze nakonec okolo 10 večer dorážíme, rozjetá parta samozřejmě dost. Prohlídka skoků, pozdravení s lokálama, kteří nechápou tuhle tlupu, vyndává se centrála a sudy a už se točí jedno za druhým. Výborný nápad koupat se jíti, dobře tam bylo, leč v rozjetosti došlo i na ztráty, slečna Markéta rozbitá noha o šutry, to nechceš. Ani nevím, kdo to hasil, ale ráno to měla zadělaný docela pěkně, slušná práce. Večírek někdo zatáhne dřív někdo později a někdo zlobí až do rána, klasika. Ráno jsme trochu pomuchlaný, je teplo, jdeme se koupat. Exceluje pan Haluška, kterýhožto magora z Bělohradu jsme v nouzi z neznalosti naložili pro doplnění počtu, no už dlouho jsem neviděl takovýhle bomby. Vodka s mlíkem 50/50 skoro na ex, no ty vole, zlobí a sere, všechny, takže ho nalejváme ještě víc a okolo jedný leží. Jezdecká parta se začíná projíždět, skoky pohodlný a jednoduchý, žádný trailsový orgasmus se nekoná, ale baví to a to je hlavní. Jezdí Kudr, Mládě, Venca Musil, tréninkově doplňuje Hout, projel se taky Mates, který sbíral body před fenečkou, Tomáš Janík a z Milevska dával ještě Souška. Vyzevlil to Dudo, že prý tradičně nevládzá, pomuchlanej z kalby a z fenečky odmítá to na tom kole rozchodit, jaká to škoda tohohle kluka. Účast místňáků a jiných killas mizerná, tohle jsme nečekali při návratu legendárního contestu na takovým místě, jako je Pflesching See, obzvlášť když se dirtový contesty v podstatě přestaly pořádat napříč Evropou. Jeli jsme my, pár místňáků a Dawid Godziek s Bobo Ujvarim, celkem ani ne 20 lidí. První jmenovaný je současný nejvyšší top v dirtu na světě, dává moc a umí všechno, styl, různý zajímavý comba i ty největší triky, fakt radost koukat. Bobo Uvaří zase jede tradičně nejvýš a sype všechny možný 360 comba, to se vždycky líbí. Parta naše veselá, vykoupaná, lehce vykalená a v mnoha směrech připravená, Haluškin spí, kvalda může začít. Jede se na 3 heaty, v každým máme nějaký ty želízka v ohni, točíme si beery, zabíráme strategickou pozici a zahříváme hlasivky. Všichni jedou tak nějak na pohodu a všichni hezky, do fajnlu nakonec dávají všichni tři naši favoriti, tedy Kudr, Venca a Mlaďák, přičemž zabil Venca, ten to tam má pěkně ty jeho věci. Stahují se mraky a trochu to vypadá na slibovanou bouřku, točíme další beery a přes zlatou clonu sledujeme, jak nás to pěkně obchází, bude dobře. Probouzí se taky Mr. Haluška, povídá si se stromem, stanem, rakouskýma dětma, s porotou, no je to šéf se vším všudy. Vysvětlil jsem mu, že když bude lidi srát moc, zavoláme na něj místní čerty a pojede do prdele, věří mi a v rámci jeho šílený mysli se snaží být normální.
Jdeme na finále, parta ííhááá nejvíc veselá, rozjíždíme takovou atmosféru, jakou Rakušáci neviděli, hecujeme to do plných a jezdci dávají, je to pěkná pokoukaná. Naši killas zabíjí co můžou, aby nám udělali radost, Mlaďák parádního heelclickera, sype Mlaďákovky a zkouší oppo 360, Kudr točí v lajně všude možně, 360 invert na hipu, 360 trno, oppo 360 a beko, jízda jak hovado, ale párkrát taky zahazuje což ho stojí body, Venca jede vysoko a ve stylu, kombinace pouštěček, barspinů a x-upů, na konci bič, truckdrivery a pokusy o 720, slušná práce. Bobo Uvaří je o level jinde, double biče, supermany, obrovský 360, nádhera a Dawid Godziek jede na klid ten největší top s největší čistotou, seatgrab indian a kolo vytočený dopředu skoro o 180, dokonalost a řveme jako smyslů zbavený. Byla to fantastická hodinka plná euforie ze všech stran.
Po fajnlu ještě trochu zmatený train comp, velká škoda, že tohle se neudělalo před finálem a neudělalo se to klasicky, jeď co chceš a jak chceš, body za triky, originalitu a umělecký dojem, jak jsem to kdysi viděl na Heathens jamu.
Po finále mizím trochu do klidu, polívka u jezera a pivko, výsledky nám utíkají, vyhrál jasně Godziek před Bobem, Venca čtvrtý, Kudr až snad sedm, to se trochu divím. Nakonec přeci jen přichází slibovaný déšť, kalů má Kalbus ještě dost, takže veselo do hodně, budím se ráno u Mlaďáka ve stanu, jehož autopilot si v noci Houta pletl s Pavlou a chvíli trvalo, než si to nechal aspoň trochu vysvětlit, hehe. Ráno pomuchlanost o kus dál, dochází pivko, někdo ještě trochu dokaluje, někdo vyklusává a někdo trpí. Ve velkým stylu boduje opět Haluškin, který přijíždí z města na nalezeným kole jak na Tour de France, košík ve předu plný snídaňovýho proviantu, v držáku na vodu z půlky vypitou slivovici a vykládá, jak to tam ve městě těm místňákům všechno vysvětlil, divím se, že ho nezavřeli. Dává svý finálový combo, rozbít vejce o hlavu, vyexnout a mohutně zapíjet slivovicí, kupodivu se tentokrát hned nevypnul.
Postupně sbíráme cajky saky paky, příchází místní kámoš Max Hummer s pytlama na bordel, vodou a RedBullem, dobře von. Upřímně děkuje Kalbus partě, že přijela podpořit, zajezdit a udělat show, mají nás rádi kluci. Prý dají Řáholec, to jsem zvědav. Napakovat do busu, společná fotka, íhhááá nastupovat a jedeme domů. Fenečkám ještě věnuji flašku whisky, co mi zbyla v báglu, ať je cesta veselejší, přijímají s jásotem a pomalu vyhlížíme ceduli Praha, respektive Jičín. Díky čau a pět všem, více nic, protože to stejně nemá význam, 2 a půl stránky jsem napsal a stejně tolik detailů vynechal, který v sumě udělaly z Kalbusu zase jeden legendární výlet, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Díky čau, uvidíme se na Řáholci a těšme se zase někdy na Kalbus, protože tohle stojí za to.
A ještě popsaná galerka od Adama Knespla, díky kámo.
Jo, mám něco zajímavýho na foťáku přímo z busu, ale je to hodně moc – kdo byl ten ví, kdo nebyl, stejně by nepochopil. Na závodech jsem dal přednost spíš hlasitý podpoře našich stars 🙂