Na přelomu července a srpna jsme si dali zase jednou výlet a to ne jen tak ledajaký. Že je Anglie země zaslíbená vím už nějakou dobu, koneckonců Pepa Kubjena nám tady kdysi docela pěkně poreferoval. Ale z neznalosti celého objemu a rozsahu jsem pořád preferoval PA, protože PA znám a mám to tam rád. Až letos konečně došlo na nevyhnutelné a my se vypravili do Anglie. Co bylo a jak bylo, čtěte inside.
SESTAVA
Trip jsem nechtěl dělat velký, jelikož velká skupina se hůře koordinuje a také se hůře řeší věci jako spaní na punk apod. Takže max 6 lidí a uvidíme. Kudr zatáhlej, jak jinak, Kosák prý se věnuje ženě nebo co (věřil by tomu někdo?), dává Mates, Mlaďák, Newman a Mahu, kterýho v týdnu vypekl Křen a kupoval na poslední chvíli letenku za raketu, aby seděl ve stejným letadle. Jo, rozhodli jsme se letět, protože je to daleko a času je málo, letadlo to dá za 2 hodiny a zmuchlanost podstatně nižší.
DEN 1
Pátek 28.7. budík v 2:20, nabrat Matese, letíme do Práglu, na Dejvický Mahu, v Dobrovízy Mlaďák, povinná Plzeň na letišti, v půl 7 vzlétáme, v půl 8 anglickýho času přistáváme, yes. Půjčujeme 3místnou dodávku za super cenu, Mahu do kufru a jedeme na Woodyard, který není tak daleko. Jo, to je ten bílý spot s hlínou jako na Vápně. Skoky mokrý a moc letos neježděný, celý trochu v bordelu, zvláštní. Jinak teda hustý lajny, o tom zase žádná. Dáváme šlofíka a čekáme na Newmana, který má přiletět z Malagy odpoledne. Ve smluvený čas ho nabíráme a dle pokynů od místňáků letíme na Wisley trails. Cesta kolem celýho Londýna, u Heathrow (hlavní londýnský letiště a největší v Evropě) mega zácpa, zlo a zlo. Mimochodem, řídit vlevo, sedět vpravo, řadit levou, byl jsem chvílemi tak zmatenej, že jsem pomalu nevěděl, co je brzda a co plyn. Mates vedle mě mi permanentně říká Houte vlevo vole, vlevo! No prdel to je to řízení tam. Na trailsy přijíždíme až večer, bloudíme hledáme, nacházíme. Borový les hned vedle dálnice a staví se ještě jedna, rámus veliký, jdeme to zchecknout. Hustý spot, na kterým lítá banda na horských 24kách, lítají sakra vysoko a štýlově, ty skoky vůbec nejsou malý ty vole. Pomalu se stmívá, Mlaďák s Kubou přesto rychle smontovat kola a aspoň pár jízd na menší lajně, která je pořád velká jako náš Dick. Pokec s místními, je pátek, takže pivka, gril a chill. Dostáváme zelenou spát na skokách, byl to dlouhý den, beru spacák a díky čau.
DEN 2
K ránu nás vzbudil nemilosrdný déšť, zalejzáme všichni do boudy, někdo na zem, někdo sofu, někdo hamaku a dospáváme. Kolem 10 vylejzáme, skoky mokrý, ale je to přikrytý a docela pískový, to půjde. Ještě slovo k Wisley. Asi 3 nebo 4 lajny, kromě jedné se všechny dole sbíhají, všechno je to vysoký, docela velký a kurva rychlý, tady se lítá fest. K tomu naprosto luxus bouda s osvětlením na baterky z aku nářadí, extra plynovým grilem a dalším grilem na dřevo, dřez na vodu, bar, lavice, stolek, židle, férový sklep na nářadí, střecha svedená do obrovských nádrží na vodu, benzínový čerpadlo s rozvodem hadic po celým spotu, umělý jezírko s ostrůvkem, na němž jsou břízy, všude plůtky a zábradlí, stojan na kola, terasa s výhledem na trailsy a do země vykopaný funkční bazén férových rozměrů se spinou a dřevěným radiusem. No ty krávo. Kolem dokola místy až 3 metry vysoký plot z popadaných stromů a klacků co les dal, hlavní šéf Elliot to prý stavěl sám jednu zimu, trvalo mu to 4 měsíce. Celé to působí jako nějaká středověká pevnost a celý spot je jeden velký úlet. Fakt mazec. Sbíráme se a jedeme nakoupit cajky, po cestě zastávka na Leatherhead, známý to anglický spot kousek od Londýna, je to ani ne 20 minut. Leatherhead zakryto, úzký pruh mezi stromy se skoky všude v zorným poli a opět s neuvěřitelným zázemím. Je potřeba říci, že spoty jsou zde v podstatě všechny legální a žádnými nájezdy vandalů ani dětí netrpí, pecka. Čumíme na to, některý věci hustý a některý docela šílený, největší lajna mega a poslední klopenka normální kosmír, tady někomu poctivě houklo, jinak to není možný. Odpoledne zpátky na Wisley, odkrývá se jen jedna lajna, bohužel, více nic, je to vlhký. Možná by to šlo, ale místní se netváří. Trochu šejping, přeci jen je znát, že se tady jezdí na 24, takže místy lehce tuním, hrboly nesnáším, ale zase tolik toho není. Nalítáváme, Mlaďák s Kubou už to umí, přidávám se taky, je to easy, zároveň to jede hezky a baví to. Prý je takový celý spot, věřím, vypadá to dobře. Mahu taky dává, Mates dává pivko. Přijelo ještě pár lidí, jezdilo se do večera, Mlaďák trochu triky, Kuba něco taky, Mahu nějaký záhozy, klasika. Pěkný den, který nás akorát navnadil, chceme víc. Večer pivka a pokecy, dobrý to je, je nám hej.
DEN 3
Je neděle, v noci zase déšť a déšť hlásí i přes den, dostali jsme kontakt na Sheet trails, asi 40 minut cesty, těm prý voda nevadí, naopak. Sbíráme se a loučíme s Wisley, sem každopádně chceme znovu. Šéf ale odjíždí na trip do Německa, prý možná v týdnu s jinými lokály, možná, máme se ozvat. Sakra, chceme víc. Jedeme na Sheet, nákup a tak, kolem poledne jsme tam. Oranžová písková hlína a i přes vlhko jede session veliká, lidí spousty. Procházíme to, to vypadá hezky, nijak velký, zároveň členitý a je toho hodně, jdeme na to. Vyházet kola a dát pár jízd, začíná pršet, tak rychle rychle. Na rozjezdu nevím nic, jedu za Mlaďákem na oči, někam to vede a ono to funguje, najednou přede mnou kopec dolu a naskakovák tak 6-7, tvl. trochu se bojím, no ale dobře, Mlaďákovi věřím a dávám. Ha, ten spot prostě funguje, paráda. Prší víc a víc, všichni pod střechu a co teď. Dáváme píva, obídek, čekáme, prší, píva znovu. Ve 4 končí chcanec, lidi vymetají a snad za 20 minut se jde jezdit, tvl. co to je? Skoky vlhký, ale tvrdý a neklouže to, jdeme to zkusit. A ono jo, dvě a půl hodiny poctivýho deště a ono to jede. Lítáme tři lajny včetně hlavní s pěkným levým hipem, musí se trefovat a makat (rozuměj pumpovat), abys mohl vysoko, ale když nechceš, nemusíš. Baví nás to fest. Lítáme až do večera, dokonce Máťa to zkouší, leč kombinace nervozity a mokra mu nesvědčí, lehce se položí na bok hned na druhým skoku, který je trochu do strany a končí. Zjišťujeme spaní, bouda, spíš jen přístřešek, je malý, no ale nacpali bychom se třeba. Místňák Piieee je přátelský, ale prý sorry kluci, je to pronajatý od města a spát se tady nesmí, tamhle naproti chodí ráno lidi venčit psy, to by nebylo dobrý. No, naproti je docela daleko a myslím, že by se stalo kulový, no ale ok, pravidla jsou pravidla. Dostáváme tip na nějaký camping plac nedaleko, pakujeme se a jedeme. Spot asi 10 minut daleko, ale počasí hodně na hraně, žádná bouda nic, tvl. tohle nás ve 3 ráno vyndá ze spacáků a co pak. Kuba poctivě čekuje všechny varianty v okolí a vykládá něco o rybníku a boudě nedaleko, no ok, nouze je nouze. Ukázalo se, že to je super bouda, tedy vlastně kiosek u rybníka s polozavřeným posezením, který velmi rádi obsazujeme. V rychlíku ještě do města na pivko, dáváme, pak nás vyhodí a jde se spát.
DEN 4
Budíme se ráno, přeci jen v našem squatu velká cedule, že tady se nespí, nezevlí a vůbec. V 8 se pakujeme pryč s cajkama, dáváme potom snídani a hygienu, hned vedle jsou vyvoněný toalety, to se cení. Po půl 9 přichází paní otevřít kiosek, kluci ale tady jste nespali že ne? To víte že ne paní, my si sem přišli jen dát snídani 🙂 Jedeme nakoupit proviant, v pivu už se začínáme orientovat, řemeslný Brewdog nejlepší poměr cena/výkon. Potom ještě prohlídka města, kávička, pohodička, pro jistotu začíná zase chcát. Už nás to nerozhazuje. Jedeme na skoky, zevlíme a čekáme, jak tohle dopadne. Ve 4 přestává, jdeme to vymést a odkrýt, chceme si dát ještě jednu trochu větší lajnu, uvidíme. Kolem půl 6 to zase jede, masakr ty vole. Větší lajna docela zajímavá, dáváme kámen nůžky papír kdo jede první, ha prosírám a tak dávám. Lajna vypadá asi takhle: rozjezd, mini lavička doleva, naskákovák tak 3, první skok tak 3, pravý hip tak 4, rovnej tak 5, boule, pravý mega vysoký hip s asi 4 metry vysokým dopadem, trochu mi připomíná Eastside a hned za dopadem poslední vysoký skok tak 4. Pěkná lajnička. Proskákáváme celkem na klid, baví nás to fest, lítáme jak o život, hlavně ten vysoký hip je super. Občas kombinace s hlavní lajnou, prostě nás to baví. Večer opět přesun na osvědčený ilegal kemping spot u rybníka, jdeme na pívo, jiná knajpa a točený Brewdog, po cestě domu chlapi kdo má klíče od auta, no tvl. nikdo zjišťujeme, prej Mahu něco někde nechával v hospodě, nikdo neví nic, no do prdele. Už vidím spánek na zemi na punk jen v mikině a ráno pátrací akce, nechceš, Mates jde zkusit ještě hospodu, která stejně zavírala, za 10 minut přibíhá jako král s klíčema, yes ty vole.
DEN 5
Počasí pořád výhledově na rybu a všechno je stejně mokrý, Hastings 2 hodiny autem, kluci zajednávají session v Source a jedeme. Hastings zajímavý městečko na pobřeží, Source přímo na mega pláži, jdeme to zcheckovat. Zaparkovat zlo, ale nakonec dáváme na pláži, čas dobrý, jedeme projet město. K obědu Fish and Chips a potom Beer store s luxus výběrem, zpátky na pláž koupačka do 3m vln ve studeným moři, nezastaví nás nic, tvl. ale dostat se z tý vody ven žádná prdel. Dáváme nakoupený beery a jdeme zkouknout ten Source, je to kousek. Dolu do tunelu, fakt zajímavý prostor, přímo před Sourcem pivní bar, který hned checkuju, Mládě s Newmanem a Mahuem jdou jezdit. Source park pro nás rozhodně zajímavý, zejména tedy to místo v podzemí je fakt úlet. Kluci moc nepředvádí, v tomhle jezdit je jiná liga, jeden místňák však dává kurva fest, S&M flow, 16 let, prý jezdí od 4 let, tvl. fakt zajímavý vidět, co dokáže někdo, kdo fakt umí v porovnání s námi. A to Kuba na naše český poměry rozhodně není v bazénech ořezávátko. Doplňujeme s Mátou píva, kluci jezdí, najednou šmitec konec nazdar, jako co? Jo kluci, dnes jen do 5, hotovo. Reklamujeme, že jsme si koupili až do večera, ne sorry, vrací prachy a šmitec. Venku beer, Mahu brko, s čímž nás vyhazují na pláž, no dobře tedy. Máme objednaný Airbnb, ať se aspoň jednou umyjeme, bereme to na kolech městem někam do kopce, dobrá jízda. Stejně jako Airbnb, starý anglický dům v minimalizmu, kde bydlí týpek a typka s barevnou hlavou, mají volný dvě mini ložnice, tak to bouchají na Airbnb klidně pro 6 lidí s jednou sdílenou koupelnou, haha, dobrý punk. Pipka se potom divila, když potkala na chodbě nahatýho Mlaďáka nebo koho. Máme hlad, bereme kola a jedeme do města, jsme nahoře na cliffu a to chceme vidět. V tom pivní bárek venku se sezením, vypadá to sympaticky, přibrzdíme a vybíhá dredatý evidentně vysmažený pan majitel, prej vy jste pro team? Tvl. to víš, že jo, hehe. No ale je nám to sympatický, takže berem fleky, dáme pívo a uvidíme. Přeskočme detaily, nakonec jsme si s půjčeným sklem od typa jeli dát brko na cliff a výhled na moře, objednal nám pizzu, barmanka nám sehnala drobný, abychom mohli dát hazard s kostkama, pro který dojel Mlaďák a docela jsme se poctivě přichcali. Hazard projel myslím Mlaďák a Mahu, ale nejsem si jist.
DEN 6
Ráno se sbíráme obtížně, jsem trochu ve schíze, že máme parkoviště jen do 8 ráno, pamatuji si, jak jsme kdysi s Kudrem dopadli na Miami Beach, takže se pakuju. Co dál? Snídaně, betoňák a uvidíme. V betoňáku fouká jako kretén, ale jinak pěkná to věc, kterou tedy vůbec neumím jezdit, ani střízlivý, ani bez větru, ani vůbec. Mládě s Kubou dávají, Mahu se trochu motá a my s Matesem zevlíme. Fouká jako svině, tohle nemá výšku, dostávám po trochu složitější vyhulený debatě s jakýmsi typem souřadnice na trailsy nedaleko a jedeme. Místní šéf skoro 50 let brko a homeless styl, jo prej na trailsech několik let bydlel, homeless styl je mu vlastní a hlavně kluci kurva žádný mtb, jakože NO MTB. Vysvětluju mu, že jsme pure bmx trails mother fuckers jako von a je v klidu. Haha, každopádně zajímavý blázen. Skoky mokrý a docela bída, i když některý vyfikundace zajímavý a squatovací jeskyně z hlíny, ve který týpek kdysi bydlel, nejvíc. Počasí na pytel a jde do kopru ještě víc, valíme to zpět na Sheet trails, protože jinde to nepojede. Po cestě zlo a zlo, mega proudy vody, na spot dorážíme navečer, prší pořád, tohle nemá cenu. Mísťnák Piiee diguje malou lajnu, Mahu hned ve svým živlu jde mu pomoci, ostatní se tam tak plácáme a čekáme na večer. Přesun opět na rybníkový camping spot a jdeme do hospy. Jsme tak upívovaní, že dáváme gin s tonicem, kolem 10 přijde Mahu, že mu nechtěj nalejt, prý je feťák. Říkám co a posílám Newmana, ať to vyřeší, Newmana má každý rád. Ani hovno, nechtějí dát pívo ani nám a za chvíli přijde protivná buchta ještě s jednou, asi provozní, že sem taháme drogy a ať vypadneme. Aby bylo jasno, Mahu si tam ubalil na stole brko a venku si ho vyhulil. Tvl. v Anglii hulil každý, koho jsme potkali a oni tady budou dělat tyjátr? Jo, vypadněte. Jdeme spát.
DEN 7
Čtvrtek, ráno nás budí týpek, co otvírá kiosek nějak nezvykle brzo, je slušný a nechá nás dospat, ale prostě se necejtíme a bereme čáru. Tady končíme. Je hezky a hlásí, že bude hezky, konečně ty vole. Zkoušíme Wisley, ale dostáváme bídu, škoda. Jako bychom byli nějací vidláci, kteří jsou sami nesvéprávní, holt neuděláš nic. Jdeme na skoky, všechno odkrýváme a už před polednem Mládě lítá, tohle bude konečně fest jezdící den. Slunce svítí a je nám dobře, pomalu se schází místní parta, doráží kluci z Leatherhead v čele s Jimmym Prattem, anglickou trailsovou mtb legendou, a s ním pár mlaďáků. Všechno už umíme a máme najetý, kromě tedy největší lajny, kde je jeden lehký stepdownek a ten má tak 6-7, to není málo. Už nevím kdo bere jackpot a jede první, každopádně tu největší kundu první vyšle Mládě a letí daleko. Tak ok, zkoušíme taky a nějak se s tím pereme, načež zjišťujeme, že ten stepdown, který má mimochodem skoro 2 metry vysoký nájezd, musíš vzít vysoko a trefit, abys měl dobrou rychlost na poslední skok, který je tak 5, možná 5 a půl. A to není jednoduchá hra, 2 metry vysoký lehce stepdown, 6,5 do dálky, musíš vysoko a trefit. Fašoun by měl radost, hehe. No ale funguje to dobře, takže to vychytáváme a máme radost. Nakonec dokonce hecujeme Mahua, aby to zkusil, ostatní lajny mezitím proskákal. Váhá, prý příště. Dokonce i Máta si lítá svoji lajnu a dává xka, nice. Ještě nám chybí Baby lajna k celýmu spotu, je to nový a čerstvý, naskakovák, naskakovák do zatáčky a vyskakovák ze zatáčky, vše na sobě, to jsme zvědaví. Napoprvý trochu člověk zjišťuje co a jak, ale záhy dáváme a máme radost, Sheet komplet naskákáno a máme to v paži. Něco se fotí, Mládě točí 360, kope a láme, Kuba zase vejšky věžičky a nejvíc jezdí Mahu, který nemůže přestat a jezdí snad 100x za sebou. Vede vlak trochu zvláštnímu staršímu týpkovi, bez brzdy, nezdá se, najednou na festovním vysokým hipu točí 270 a nám padá brada. Místňáci říkají no jo, to je Beast (zvíře). Říkám co, jak že se jmenuje? THE BEAST. Týpek za Mahuem jezdí celý spot, klidně a ladně a na docela slušným skoku s prudčím dopadem točí další tentokrát nosedive 360.. Prý chodí na skoky tak dvakrát za rok a vždycky hrozně nakládá. Nakonec na jednom trikovacím skoku zkouší 360 tailwhip, jednou odjede a jednou krásně zakrtkuje hlavou, má z toho radost. Kuba se s ním potom bavil, týpek 40 let, dělá na stavbách na sebe a nemá moc čas, jezdí málo, ale rád si prý vyčistí hlavu, jo. Večer gril, stěhujeme se naproti skokům, kde chodí ty lidi, je tam gril, dáváme večeři, píva a zalamujeme to vedle skoků na louce, ať náhodou na skoky nepřílákáme pozornost, muhaha.
DEN 8
Ráno opět nechčije, třikrát hurá. Dostáváme echo, že Leatherhead pojedou, sbíráme se a jedeme. Po cestě ještě Brockham, další MTB spot nedaleko Wisley a Leatherhead, respektive tyhle spoty tvoří takový trojúhelník a je to 15-20 minut autem, masakr. Brockham opět mega hustý spot se vším všudy, tady by se mi líbilo. Že to je mokrý jako svině netřeba dodávat, ale jinak tedy všechna čest, bouda, zázemí, skoky, všechno. Ke konci se to láme trochu dolu z kopce a poslední skok má tak 12, i když teda je to posílák do dálky. No, to by mě zajímalo, jestli bychom měli koule. Ale třeba jo. Mastíme dál na Leatherhead, zastávka pro jídlo a pívo, po poledni jsme tam. Jedna lajna odkrytá, kluci ready, no to jsem zvědav. Dáváme oběd, rozkoukání, jak říká Mlaďák, trochu se nám nelíbí, jak je to všechno na sobě na malým prostoru, všude jen skoky a perspektiva úplně mimo, prostě nevíš, kudy kam. Jdeme si to projet, je to pomalý a vlhký, ale nevadí, na první dobrou to ani nepřijde. Hned první jízdu přepaluju druhý skok, nestíhám dobrzdit a skáču doprostřed na nohy, kolo rukou odhazuju a nafackuje mi drátama rovnou do dlaně, au ty vole do prdele, ruka bolí a modlím se, aby nenatekla. Nechceš na úvod. Mahuovi se stane skoro to samý a rovnou ho to zastaví, rozseklý prst, nechceš. Ale taky vidí, jak se s tím zlobíme, doskákat do konce nejde a nejde a já si říkám, kurva co to? A ono tohle: je to hrbolatý a pomalý, a hlavně zase hrbolatý. Říkal to Mates hned na začátku, tvl. koukej na to, nevěnoval jsem pozornost, ale ono jo, když jedeš, je to cítit fest. Jakože tvary v pořádku, ale dole trochu vylplavený, kde končí plachty, dopady lehce drncavý a nájezdy taky, heh. Ptám se po svolení, beru lopatu a trochu to čistíme, ale stejně nic moc, přijde mi, že to drncá. Kuba s Mlaďákem už to vychytávaj, ale já se s tím peru a dojíždím možná dvakrát, heh, ruka mě bolí a celý mě to mrdá. Místní na horským lítají pěkně, jeden na malým, asi jsou zvyklí, nevím, horský samozřejmě pobere jiný věci než malý kolo. Jezdí se do večera jen jedna lajna a evidentně to není úplně ono, déšť je znát. Je to tedy pěkná lajna, takových 11 skoků, takže to zabere a zabaví, ale stejně cítím trochu zklamání. Večer gril a pivka, můžeme potichu a nenápadně přespat, paráda.
DEN 9
Sobota, finále za námi a hotovo, dnes letíme domů. Balíme se z Leatherhead a bereme čáru zpátky na Stansted, letiště Ryanairu, kde to všechno začalo. Cesta asi dvě hoďky, utekla, pro změnu znovu chčije na plný benzín, jak jinak. Přijíždíme, vykládáme, vracíme auto, rozložit kola, narvat do tašek, dát si poslední Brewdogy, co jsme si koupili a hotovo. Na ceduli žádný info k našemu letu, potom nějaký zpoždění prý nebo co. No, měli jsme letět v půl 3, v půl 4 dostáváme info, že možná v půl 9, nasraně na narvaným letišti vychytáváme Sky bar s výhledem na runway a začínáme klopit velký Punk ipy od Brewdoga jednu za druhou. Runda za 800 točíme to dokola, ještě že jsem vyskočil, protože v Praze musím řídit. Parta veselá velice, spíš nakalená jako motokáry, docela se divím, že nás skoro v půl 12 pustili do letadla, ha.
ZÁVĚR
Jak to shrnout? Počasí nepřálo, ale vykřesali jsme z toho maximum a bylo to nejvíc. Super trip s dobrou partou, kde jsme se nenudili a především na vlastní kůži poznali, co je UK zač. Za mě velké a hlavně milé překvapení, není to daleko, není to tak drahý jako US a spotů zatraceně hodně na zatraceně malým prostoru. Jen v oblasti jižně od Londýna je toho mraky a všechno pecka, ať už Wisley, Leatherhead, Brockham či Sheet, neviděli jsme ještě Epsom a jsou tam další. Prostě ráj, kde týden je sakra málo, i kdyby bylo hezky. Závěr pro mě jasný, příště zas, dokud je elán, dokud jsou skills a myslím, že se na tom shodne celá parta, co jsme tam letos byli, že tohle kurva stojí za to. Díky všem lokálům, hlavně Jimmymu Prattovi za instrukce, tipy a directions, Elliotovi, Piieeovi a všem, příští rok zas, díky čau.
Foto hlavně Kuba, proto tam chudák skoro není, díky za to.
Ty vole, tolik premiér – Hout v šustilce a s kafíčkem, které stejně drží jako pívo, až se mi začalo zase po nějakém tripu stýskat. Díky za článek a hlavně za fotky a zítra LES, yes.