SWAMPFEST 2024 – report

Tak a je to tady. Report z něčeho, o čem se pořádně ani report nedá psát. To se prostě musí zažít. No ale něco jsem vám slíbil, tak pojďme na to.

Parta významná, to už jsem psal, přesto zrekapituluji: Hout, Kosák, Rendy, Příba, Mahu, Márty Křen, Pes, Saša, Tomek Wondr a Eva. Výlet začíná ve středu 14.2., před pátou hodinou nabírám v JC Kosáka a letíme do Práglu za Evou. Tam sraz ještě se Psem a jde se na přípravu do beer baru. Ládujeme jak jinak než ipy a jsme chytří až na půdu, Kosák má nějaký moc dlouhý vlasy a sám si zvolí účes ve stylu Prodigy, yes. Kolem 11 jsme zpátky u Evy, Kosák slíknout a do vany, Eva drží já holím a Kosák jde do stylu, holt maskot se nezapře. Jdeme spát, což narušuje Pes, který nejdřív hledá světlo na záchodě, když ho jdu zkontrolovat, leží na chodbě na zemi a spí, asi odpočinek po cestě. Možná po hodině slyším několikasalvovou šavli, jdu mrknout co a jak a Pes to ze sebe háže aniž by se obtěžoval vůbec vstát. Yes, začíná to na Swampfest kvalitně jak se patří.

Příprava před odletem a ještě “normální” Kosák.

Ráno v 6 vstávat, v 7 sraz s partou na letišti, Kosák v nervu, že ho se svou vizáží nepustí ani do letadla, všechno nám však vychází náramně. Za 120 tradičně letištní Plzeň a před 9 se naloďujeme do lítající avie směr Amsterdam. Tam další beer, tentokrát hnusný Heineken a letadlem v tuningu to pálíme do Orlanda. S Mártym a Rendym máme kliku a bereme sedačky u emergency exitu, natažený nohy a volný prostor, pecka veliká. 9,5 hodiny ale stejně žádná hitparáda, člověk z toho je zmuchlaný ať chce nebo ne. Před 5 jsme v Orladnu, imigrační chci dát hromadně, což nám neprochází, takže každý za sebe, dokonce nás všechny checkuje malý sympatický ratlík, trochu jsem ve schíze, aby nějaký zapomenutý pytlíček někde nevyčuchal, přeci jen Suchdol, Příba, Pes, to je silná kubatura. Příba si statečně veze ecígo s HHC, nemá šajnu jak to chodí, ale psík je kupodivu v klidu. Do zadku se chtěli nakonec koukat jenom Psovi, asi ty šavle, kdo ví, každopádně ani ne za 20 minut jsme byli všichni hotoví a dokonce úspěšně našli bágly s kolama, yes. Ještě poznámečka, let s Deltou, piva ipičky a dokonce jsme dostali dvě rundy Jacka s coltchou, kurva tohle je úroveň, co se nám líbí.

Půjčujeme dodávku, paní za přepážkou se ptá, jestli chci pro 12 nebo pro 15, ha bereme pro 15 a to je dobře, zadní sedačky nejdou sklopit a nevešli bychom se s bagáží ani hovno. Každopádně fasujeme Forda dodávku s nájezdem 1500 mil., to auto přímo smrdělo novotou. Jak vypadalo v neděli ráno ani nejde popsat. Pakujeme se z letiště, Walmart a nákup toho nejdůležitějšího, takže píva, základní jídlo, někdo spacák, někdo stan, dáváme burgra ve Wendys a ve skvělé náladě letíme 2 hodiny směr Waldo, kde se Swampfest koná. Dorážíme po 10 rovnou k bráně, tam nějaký týpek prý jestli jsme na Treyho listě, říkám že jsme tým Czech a to není málo. Prý dovnitř nesmíme, ale můžeme se vykempit tady před bránou. Ok, bereme. Parta mezitím sonduje týpka a to vypadá nadějně, za 3 minuty už běží radostně zpátky s pytlem trávy, klasika. Stavíme provizorní kemp, dáváme pivka a jdeme se podívat dovnitř. Tam se pilně maká na zastřešení, hlásí déšť na sobotu a nic se neponechává náhodě. Myslím, že to bylo úplně zbytečný, ale proč ne, že. Loď je masivní, skoky rozbitý, no ale těšíme se velice. Po půlnoci to zatahujeme.

Probuzení pátek ráno, kde jsme vymysleli fintu na 3:0 pro Čechy.

Ráno jsme už po 7 na nohách, klasický voser časového posunu, u nás je 1 odpoledne, začíná se formovat fronta aut před bránou a tady vystřiháváme velký manévr dávající aspoň 3:0 pro Čechy. Jdeme bez auta na gate pro pásky, bereme stany, vybíráme nejlepší místo v zatím prázdným kempu nejblíž hlavnímu spotu, vytyčujeme ještě místo pro auto a jdeme zpátky. V poklidu odjezd do města pro cajky, jídlo, beery, kořalu, židličky, všechno co je potřeba. Před Wallmartem potkáváme na náhodu Punkboye s Jirkou Zouharem, kteří přiletěli z Kostariky, náhody neexistují, haha, docela jsme čuměli, parta je kompletní.

Jedeme zpátky, nálada samozřejmě velkolepá, joky lítají tam i zpět, je nám hej. Přijíždíme k festu, fronta aut tak 1,5 kilometru, to je minimálně na 2 hodiny spíš více, masakr ty vole. Krosíme to kolem všech přímo před bránu, raději bez vlajky, ať nesereme moc, tam na nás všichni chvíli čumej a pak nás pustěj dovnitř, pásky máme, jsme páni. Zabíráme ten náš nejlepší flek, dáváme píva a cítíme se skvěle. Smontovat kola, moc se mi nechce, ale tak jo a jde se dovnitř. Zajímají nás samozřejmě skoky, který už jedou, v noci to vypadalo strašně hrbolatý a je to strašně hrbolatý, brrr, to nemám rád. Klasicky se tedy nikam neženu, s Evou dáváme píva a checkujeme situaci. Kluci jdou jezdit, nejdříve Baby lajnu a potom i hlavní lajnu, má 5 skoků, z toho 1 naskakovák, první tak 4,5 možná 5, ale musí se dobře trefit naskakovák, aby byla rychlost, potom se to zkracuje. Všichni se s tím nějak poperou, jdu si to tedy projet taky, 3 jízdy Baby lajna, nechutná mi ani trochu, je to malý a hrbolatý, jdu na velkou a na první proskákávám skoro až do konce, to půjde. Prokládáme celé odpoledne chill s pívama a občasným ježděním, je teplo a docela příjemně, je nám hej. Na skokách těžce nakládá Leandro Moreira, to je borec, Chase Hawk jezdí radost pohledět, Sem Kok hezky, Larry Edgar nádhera, Gary Young, Matt Cordova a další lidi, slušný jamík to je. Kupodivu však není vyhlášen žádný ofiko jam na trailsech, což je škoda. Projede se dokonce i Chris Moeller na malý lajně, kde je fronta veliká, máme radost. Pomalu a nenápadně se do party vloudil první ze dvou 1,7 l Jacků, co máme na večer a začíná to přivostřovat. Dáváme chálku z domácích zásob a checkujeme, co se bude dít.

Naše základna u skoků, odkud jsme všechno čekovali.

První jam skok do výšky v uzoučkým rádiusu na molu nad rybníkem, máváme vlajkou jak o život a hecujeme všechno. Je to masakr, co lidi předvádí na tak úzký věci, která se navíc docela fest hýbe, když se na to vletí v kudle. Nejvíc dává nějaký mladý kluk nevíme jaký, výšky strašný, Larry Edgar taky, Kolumbijec Cuano Madona aka Mlaďák velký střelec. Fandíme máváme řveme, prokládáme to brky a tou super velkou kořalkou, kterou Kosák nalívá kde koho, získáváme sympatie. No a co bychom to byli za reprezentaci, kdybychom nevyslali taky našeho koně, takže se rozjíždí Rendy a vyndává z rádiusu do jezera docela vysoký 540 flair nebo co, ječíme jako na lesy. Rendy vyleze, oklepe se a jde ještě jednou, přičemž zkouší frontflip flair do vody, no proč ne. Rendy vede 1:0.

Z hlediska ježdění určitě nejzajímavější jam letošního Swampfestu, fakt to nebylo málo. Navíc pátek odpoledne a žádný rachejtle ještě po nikom nelítaly, takže se dalo v klidu koukat a fandit.

Potom se ještě jede jamík v parku před lodí, kde je kulatý wallride a nějaký rádiusy, není to špatný, ale zase to není úplný úlet, že by člověku spadla čelist. Larry Edgar nějaký transfery tailwhipem, Gary Young pěkný ježdění a nějaká technika (360 wallride do fakie), někdo hrotil asi půl hodiny toothpick nahoru na loď, nakonec to dal a tak dále. Co ale chybělo a chybělo to obecně, byl kvalitnější speaker, který by byl pořádně slyšet, a více top riderů. Speaker skoro nebyl, a když byl, byl dost potichu. Rozhodně se nedal porovnávat s Crandalem nebo Darrylem Nau, to byla trochu škoda.

Rendy neponechává nic náhodě a zapojuje se ještě do jamíku na trampolíně. Malý odraz, ze kterýho se skáče na do země zakopanou trampolínu a děj se vůle boží. Rendyho to trestá velmi, vystřeluje ho to jednou na záda, jednou na budku, ale fandíme a to nás baví. Trampolína nakonec pod někým prdne a je to.

Páteční večerní riot, kdy jsi byl buď moc a bylo ti to jedno, nebo jsi jen čekal, kdy ti co ustřelí hlavu. No good.

Pomalu se smráká a začínají se dít věci. Na vyvýšeným pódiu hraje kapela, podium je však jakousi fólií uzavřené, aby je někdo nesestřelil. Co tím myslím? Po celým Swampfestu lítají rachejtle všeho druhu, po lidech, do lidí, Eva dokonce dostala rachejtlí do ksichtu, tvl. tohle mě trochu děsí, půlka Houta by mohla být hned a to nechceš. Před kapelou jede mosh pit jak hovado, základní zábava je házet po sobě plastový popelnice, kterých v kotli lítá hned několik, do toho pořád lítají po lidech ohňostroje, no moc. Nakonec jezdí v mosh pitu lidi na motorkách a tahají kajaky a kánoje s lidmi, Kosák chce svézt ale nedaří se mu. Příba si půjčuje od někoho motorku a lítá nadšeně tam a zpátky, dělá se oheň a skáče se přes něj na všem možným, Mahu do něj málem spadnul, když mu to před nájezdem ustřelilo, zkrátka takový standardní Swampfest večírek. Já se ale bojím ohňostroje, který nepolevuje, ztrácím lednici a nemám pívo, padá na mě únava a balím to do stanu. Jestli moudré či ne, těžko říci. Parta jela pecky dlouho do noci, došlo na houby a všechno možný, Punkáč viděl na obloze draky, zkrátka mejdan jak se patří.

Na sobotu hlásí déšť, začalo už v noci z pátka na sobotu a ráno trochu poprchává, není to však úplně beznadějné, lehký déšť nic hrozného. Chceme jet zase na nákup, kaly po pátku vypitý. Opět máme významnou kliku, Rendy totiž ztratil na trampolíně pásek, takže se stavujeme na bráně pro nový, kde nás týpek upozorní, že když vyjedeme ven s autem, zpátky už nás nepustí. Trochu diskutujeme a zkoušíme ho uplatit, ale je neoblomný. To je tedy voser, co teď? Jedeme zpátky do kempu na poradu. Nakonec objednáváme do města taxíka a část party jede pro proviant. Pořád žádný teplo a trochu prší, Kosák však cítí Rendyho náskok, takže se slíká a háže několikrát placáka do bažiny hned u našich stanů. Lidi chodí okolo a náramně se baví, takže to Kosák musí ještě zopakovat, aby byli všichni spokojení.

V autě s velkou radostí nacházíme ještě jednu krabici plechovek Sierry Nevady, legendární to Pale Ale, bereme lednici a jde se na fest. Skoky jsou docela mokrý, ale rozjet by se to mohlo, když přestane chcát. Nad parkem se zase natahuje střecha a vysouší se, v bazénu jezdí skejťáci, jinak se toho ale mnoho neděje. Dáváme kemping, pivko a Eva tahá barvy na ksicht, další vyfikundace, co jsme si přivezli. První jde na řadu samozřejmě Kosák, nejdřív dostává bílý základ a potom si objedná koule kolem očí a péro nahoru na vyholenou plešku. Maluji brilantně a Kosák se rázem stává největší atrakcí. Eva to ještě doplní umělou krví a největší exot Swampfestu je jasný.

Stylizace už tak vyštýlovanýho Kosáka, král.

K pívu ládujeme ještě víno a docela to maká, nahoře se něco děje, tak se jdeme podívat. Šílený rail za bazénem z kopce dolu, kolem kterého je trochu bažina ale ne moc hluboká, ten rail je místama 3 metry vysoký. Kupodivu do toho jdou s velkou vervou skejťáci, na kole pár lidí. Rozbíjí se všichni hrozně, kousek chyběl jednomu typovi na kole a daleko dojel taky jeden týpek na skatu. Lidi lezou na stromy okolo, aby měli výhled, jeden týpek v nejvyšší koruně 20 metrů vysoký borovice, čekáme kdy spadne a bude konec, všichni čekají. Aby to bylo ještě napínavější, pár týpků ho začne ostřelovat rachejtlema, no tvl. to je prostě moc! Z toho vzniká opět celková bitka střelivem, bouchá to ve vodě, střílí se po týpkovi co jezdí na kajaku v bažině a nakonec po všech, tohle nedávám.

Přijíždí výprava s proviantem, další velký Jack rovnou odpaněn, jsme upravení hned z kraje odpoledne, slušný, hehe. Na rybníku se chystá ježdění po deskách, nejdřív to zkouší týpek na kajaku a slušně se seká. Hecuje to potom lidí dost, na skatech, na kolech, na bruslích, mega tlusťoch to chce přeběhnout jen tak, opět se střílí po lidech rachejtle, no dost.

Držíme si stále flek u skoků, který někdo trochu rozjel, skáče se hlavně malá lajna, člověk žasne, jak taková mrdka lidi baví. V hypu už jsme velikým, hecujeme vyndanýho Kosáka, ať jde jezdit, ten však prý je vožralej a bojí se. Dávám s ním sázku, že když to na jeho kole teď na 3 pokusy proskáču, hodí placáka do bažiny přímo u skoků. Beru kolo, totálně mokrý a protáčecí rukojetě, pegy, který se mi pletou, mokrý skoky a do toho slušná hladinka, ty krávo. No ale parta mě hecuje, to musí jít, takže jedu. Kupodivu to není tak strašný, poprvé jsem ohranil druhý a nedojel, Kosák už skáče záda do bažiny rovnou, druhou jízdu jsem dojel a Kosák skáče ještě jednou. Přibíhá týpek s kamerou a logem X-Games, že by si to chtěl natočit, Kosák chvilku pózuje, dává pivko a najednou háže poslepu čistý záda docela z výšky přímo do bažiny, všichni okolo řvou na lesy, Kosák je největší hvězda. Kdyby v tý vodě byl nějaký šutr nebo něco, je po Kosákovi, ale to jsou samozřejmě zbytečné řeči, nesmrtelnost je evidentní. Každopádně Kosák překlápí skóre nad Rendym na svou stranu, žádná o tom.

Jede se jam na kládě přes bažinu u skoků, přejet to nejde, lidi to zkouší na všem možným a rakví se velmi, opět lítají rachejtle po všech, je to veselý. Hecujeme Psa, který zatím ještě nevyndal své combo, bere Kosákovo kolo a jde na kládu, dává 3 jízdy a dojíždí skoro nejdál, vlajka vlaje a ječíme na lesy. Mimochodem občas dáváme klasické Co je, Co je, Co je co je co je! a chytá se na to vždycky půlka Swampfestu, pár lidí se potom přišlo zeptat, co to vlastně znamená, haha. Češi dávají. V tu dobu už máme namalovaný ksichty všichni, nejvíc to sedí Příbovi, který má Jokera a je na něm vidět, že cítí potřebu srovnat skóre. Klopí do sebe flanděru mocně, dokonce chlastá okem a dává celkově bomby. Jeho finální číslo však mělo teprve přijít.

Příba a jeho bomby, než dostal KO a šel spát.

K večeru už jsme řádně upravení a různě se tak motáme, plácáme, Příba už celý špinavý a vyndaný otravuje nějakou buchtu, která evidentně nemá pochopení, prochází kolem a když po ní Příba zkouší něco šmátrat, nečekaně se otáčí a napaluje kabelkou Příbovi čistýho granáta přímo do ksichtu, Příba se na sekundu vypíná a v největším stylu se kácí na záda, leží a neví nic, knock out jak z MMA. Buchta na něj jen mrkne a jde pryč, Příba se sebere, zatlemí, radostně sebere vlajku a mává na lesy. 10 bodů pro Příbu, tohle nejde popsat. Nakonec to ještě podtrhne chcaním z lodi do jezera a následným letem na koštěti do vody s českou vlajkou v ruce, reprezentace v největším stylu. Příba již v režimu Kvído, jak to nazval, neví nic, nějak se dostane k autu, kde se jde koupat do další bažiny, až potom se snaží svlíknout, nakonec se vychčije na auto a jde spát do stanu kde zabere Evě spacák, Příba dead. Další den neví nic, prý si vymýšlíme, ale videa všude na instagramu ho usvědčují a porota se shoduje, že Příba je vítěz.

S nastupujícím večerem se několik partiček včetně té naší snaží zapálit loď, což se nakonec daří a riot pokračuje, dokud není spáleno úplně všechno. Parta jede mejdan v autě, který vypadá, že pojede ze Swampfestu rovnou na vrakáč, peklo hrozný.

I sám Trey Jones někde psal, že loď chytla dřív, než sám čekal, haha. Vpředu možná pózuje Mahu.

V noci zesílil déšť, někdy v 5 ráno jdu chcát a jsem komplet mokrý, totálka, chytám schízu, že jsem se pochcal, načež zjišťuji, že 11 let starý nejlevnější stan, co jsme si kdysi v Americe pořídili, nějak nefunguje a je v něm snad 5 čísel vody. Je mi kurva zima. Před 8 už to nevydržím a vylezu ven, Eva je někde v řiti a dodávka je taky někde v řiti, na kost mokrý si zanadávám, abych nakonec kousek dál pod střechou zahlédl dodávku, kde už sedí velká část bandy a topí na plný benzín, jsme mokrý všichni. Rendy ještě hodí šipku do bažiny a předvede svého epesního lachtana a tím to pomalu končí. Dopíjíme pivka, balíme mokrý cajky, hodně jsme toho tam nechali a vyrazili do Orlanda. Auto v naprostým crashi, nejde popsat. Skoro 3 hodiny cesty, nonstop déšť a zácpi, nechceš, bereme Walmart, kde si půlka party nakupuje suchý oblečení a boty do letadla. Příba hecuje nějakou myčku na auto a dobře dělá, googlíme a jedeme, za hodinu a půl je auto ve stavu k vrácení do půjčovny na klid, kde ani nejsou moc známky, čeho se poslední 4 dny účastnilo a s kým. Dobře my.

Odjezd na letiště, zkurvený check in, kde se jim nelíbí všechno možný, od váhy přes bordel až po naše ksichty, no ale nějak jsme to dali, poslední pivko a noční let domů, do reality.

Co k tomu na závěr říci? Vymysleli jsme si šílený výlet na šílený fest a tak to taky bylo. Parta významná, reprezentace vzorová, nikdo se nezabil, žádný velký ztráty, co více si přát. Když jsme byli naposledy na Swampfestu s Kudrem a Sašou v roce 2019, bylo to trochu jiný než nyní, posunulo se to za ty roky dál od bmx více do bizáru, je to obecně méně o ježdění než to bývalo, ale zábava pořád veliká a to přeci máme rádi. Kromě chybějícího speakera, trochu větší organizovanosti a lepšího počasí není co vytknout, tohle byl legendární výlet. A samozřejmě co jsem napsal v těchto skoro čtyřech stránkách je jen malá část toho, co všechno se dělo. Holt tohle člověk musí prožít na vlastní kůži. Tak co, kdo jede příště? Haha.

Z letadla do Práglu těsně před přistáním do reality, Hout.

A tady fotky, různě co jsem posbíral, hodně Tomek Wondr, jezdící většinou od Jirky Zouhara, díky za to.