UK trip 2024

Loni jsme byli na výletě v Anglii a zalíbilo se nám tam natolik, že letos nebylo co řešit. Vyrazili jsme hned v pondělí po Řáholci a tady vám servírujeme, o čem to letos v Englandu bylo.

DEN 1

Je pondělí 26.8.2024, 5:30 ráno a zvoní mi budík. Zbytky kocovinky z Řáholce, stávat se mi nechce, ale na nohách jsem coby dup, protože jedeme na výlet. S nedělní krátkou pauzou s rodinkou jedu bmx life na plný benzín už od čtvrtka a celý týden až do neděle máme ještě před sebou. Jsem v hypu a těším se moc. Najman už je ready, skáčeme do káry a valíme to do Karlína naložit Mlaďáka. Mates s námi letos nejede, za to se přidal Márty Křen, kterej si to dal s Mahuem už v neděli přímou čarou z Řáholce dodávkou. Díky tomu nemusíme ladit do letadla kola, což je příjemná věc. Na letišti kolem 8, Kuba borec zapomněl v autě zaparkovaným v Dobrovízi komplet doklady, ha, to je vůl, s Mlaďákem jdeme na Plzeň a je nám dobře. S Kubou se potkáváme na gatu, nasoukat se do letadla, necelý dvě hoďky dospat a už přistáváme v Anglii, letos londýnské letiště Luton. Půjčujeme za babku stejně jako loni cargo dodávku pro 3 a jedeme na Heathrow, kde vyzvedáváme Manua, super německýho týpka žijícího v Austrálii, který se k nám přidal na Řáholci. Nakonec s oklikami a nákupními zastávkami sraz s partou na Epsom trails, trochu oldschool trailsový spot s tradicí hodně přes 30 let. Skoky jsou vlhký, ale jinak to vypadá jako pohodová věc, která by mohla stát za návštěvu. Od místňáka Jona dostáváme info, že jede session na Wisley trails, na který máme už od loňska spadeno, takže jedeme. Cesta 20 minut, jako jinak, na jih od Londýna jsou všechny trailsy od sebe 20 minut. Jsme tam za chvíli, víme co a jak, dát do kupy kola a jdeme na to. Na pohled luxus spot v borovicovým lese s trochu písčitou hlínou, je to z kopce a je to hustý, z loňska víme, ničeho se nebojíme. Pozdrav s mísťnáky, klasická kombinace Wisley, Leatherhead a Brockham lokálů převážně na horských. Session rozjíždíme, přijde mi to maličko pomalejší než loni, ale známe to a menší lajnu proskákáváme jako nic. Větší lajna jede relativně rovně z kopce dolu, dole spíš mírnější skoky třeba kolem 6-7 není to vůbec malý. První proskákává Mlaďák, protože Mlaďák je pán, dávám po něm a docela to jde, někde se musí hodně tlumit, někde hodně dávat k sobě a pak se to místy taky trochu tlačí. Respektive je to přeci jen v šejpu spíš na horský kolo, zároveň docela široký a každá stopa je trochu jiná, jinak tě to hodí. Jednou se mi to díky tomu povede na 7m skoku lehkým hipu pokousat předek zadek, když omylem vezmu dlouhou stopu, to nechceš. Bolí mě dlaně, moc ježdění s Řáholcem poslední dny na starýho Houta nebo co, takže dávám pívo a chill, checkuju Mlaďáka s Kubou a především Čendu, který líta nejvýš ze všech a dává si to parádně. Jde se testovat jiná varianta s hipy, je to pomalejší, ale pěkně to vypadá. Čenda jezdí jak jinak než bez brzdy, tvl. tohle je stejně mazec, jezdit bez brzdy poprvý takovouhle lajnu. Co čert nechtěl, Čenda hraní jeden z hipů, sundává nohu, není moc kam vyjet, brzdí jak to jen jde, žvejká se mu to, smeká, zamkne, vidíme to zepředu trochu schovaný za nájezd, vypadalo to neškodně, ale Čenda zůstává ležet totál mrtvej a leží docela dlouho. Shit, tak to je v řiti tohle. Nakonec se probere, těžký otřes mozku, neví nic, nejstřízlivější Najman bere dodávku a jede se do nemocky řešit co a jak. Parta špatná, to je jasný, naštěstí můžeme spát na skokách, dáváme večeři, píva a jsme průběžně v kontaktu s klukama co a jak. Po milionu vyšetřeních a všem možným doktoři konstatují, že Márty není v ohrožení života a pustí ho, což je good, nicméně na skoky doráží někdy v půl 2 v noci, kdy už všichni spíme. Začátek neslavný.

DEN 2

Druhý den, úterý, v plánu Sheet trails, parádní čistě bmx spot pro každýho na nádherným místě. Loni jsme tam strávili dost času a letos chceme znovu, žádná o tom. Po cestě trochu vosery a zajížďky, nákup a tak, odpoledne tam jsme jako na koni a dáváme pět s Piieeem, místním hrozně příjemným lokálem. Skoky spoustu drobných úprav a vychytávek proti loňsku, všechno jede, paráda. Nalítáváme vše docela na klid, známe to víme to a baví to. Čenda pochopitelně out, takže lítá Mlaďák, Kuba, Hout a Manu, který byť výborný jezdec, jde na všechno s námořnickou rozvahou, aby to pak nalítal úplně na klid z první, max druhý. Jezdíme hlavní lajny, všechno mi to letos přijde ještě pohodovější a příjemnější včetně největšího skoku, dobrý to je. Tahám foťák, že něco cvaknu, Kuba prej hele dokud jsi ready, pojď si skočit, cvaknu ti něco já. Oprášil jsem letos po letech trno, tak ho tam hrotím na největším skoku, už dlouho nemám kloudnou fotku trna z něčeho většího, nakonec jsem spokojen a Kuba taky, díky za to. Radost trochu kazí Mlaďák, proti němuž je moje trno jak od hobíka, haha, kdysi to bylo obráceně, časy se mění. Ale Mlaďák dobře, radost na to koukat, jak mu to tam kliká. Dáváme výměnu, fotím něco já, pěkná session až do večera.

Po ježdění jedeme do města na véču a pivko, Asie trochu šmrnclá Indií, bereme, po večeři odjezd na kemping někam za město, Piieee nám dal tipy, vypadá to dobře. Dokonce jako jackpot čistá toika někde na louce nice. Nevím, co jsem vypil, nebo sežral nebo oboje, dělá se mi blbě, noc zlá ošklivá, neuděláš nic. A potom ráno, hello..

DEN 3

Jo, ráno ležíme s Mlaďákem ve stanu a prej Hello! Děláme, že nic a za chvíli znovu Hello a potřebuju, abyste si dali káru do řiti. Heh, je mi blbě a lezu ven, nervózní postarší týpek, omlouvám se a přeparkovávám. Jelikož nás rovnou zostra nevyhodil, říkám mu, že do hodiny vypadneme a lezu ještě do stanu. Slyšíme s Mlaďákem jedno auto za druhým a říkáme si co to do prdele je? Kupodivu jsou pořád slušní, až nakonec přijede jakýsi trochu nasraný plešatý boss a tohle je soukromý, vypadněte a ryby jste nechytali, že ne? Heh, nechytali, jedeme do prdele, díky čau. Dodnes nevím, co to bylo za sjezd šílenců, prý nějaký archeologie nebo co to blekotali, no nevíme nic a pakujeme se pryč. V plánu ještě Sheet, Márty by to chtěl zkusit, mně je blbě a nevládzám jak Dudo. Dovezu nás tam, beru hamaku a odpočinek, tělo si ho žádá, ani pívo nepiju. Kluci session, vlaky a fotky, všechno si to jezdí a svačí, ten spot není ničím nijak vyhrocený, všechno příjemný a fungující, ale je toho hodně a je to příjemně variabilní, zkrátka to baví. Ještě něco pofotíme a podvečer odjezd směr Brockham trails, kde dáváme camp a jsme spokojení.

DEN 4

Den čtvrtý, je čtvrtek a je mi líp, což je dobře. Prohlédli jsme si pořádně Brockham, to je stejně hustej spot, do půlky takový max náš lesní Dick a potom se to zlomí dolu a rozjede jak na Speedballu, velká rychlost a velký skoky, kde není ani nejmenší prostor na chybu. Nicméně počasí pěkné a chystá se session na Epsom trails, je to jak jinak než 20 minut, tak pojedeme. Na místě už parta německá, mladá partička kluků kolem Leatherhead a Epsom, škoda že na horským, session jede, jdeme na to. Epsom je trochu zvláštní spot točící se kolem velký džuzny v zemi, takovýho malýho údolíčka, kde končí všechny lajny. Nicméně celkově kopec dolu malý, po deštích všechno trochu pomalý a hrbolatý, po pár jízdách zjišťujeme, že je to kurva fyzicky náročný, místy se projíždí pěkný koleje a fond zábavy neveliký. Márty to balí po pár jízdách, já to samý, Mlaďák netypicky nadává, akorát Kuba tradičně diplomaticky bagatelizuje situaci, haha. Manu jezdí, tohle ho nestresuje, má tady německý soukmenovníky, je spokojen. Něco fotíme a nijak extra se nezdržujeme, jelikož v městečku u Brockham trails, kde máme povoleno až do sobotního jamu kempit, tak jsme našli moc pěkný craftbeerový bárek, který brzy zavírá. A pivní craft beery já mám rád. Takže jedeme zpět na Brockham a jdeme do města. Bar parádní ve čtvrtek narváno, kempíme venku na ulici a kalíme, na což místní nezvykle koukají, ale nechávají nás být, možná se jim naše spontánnost a odrzlost i trochu líbí. Večeře, ještě nějaký beer a jdeme to zalomit na skoky.

DEN 5

Pátek je svátek a na Brockham se pomalu chystá sobotní jam. Měli bychom si to dnes najet, ať na jamu nestresujeme, ale ve středu jsme viděli pár jízd lokálů, dávali na horských a dole je to hrozná palba. Především ovšem, po odkrytí a detailním checku zjišťuji, že je to na malý kolo fakt docela v mordoru, hlavní lokál Jony nám s nadsázkou omluvně říkal, ať se nekoukáme příliš zblízka, no ale znáte Houta, že. Takže si to projdu a říkám do prdele. Tvary pěkný, bez debat, ale hrbolatý fest, tohle tě občas může hodit do pěkný šajtle, heh. Navíc místní hlína je super jíl, který se za sucha skoro nedá rozetřít, v důsledku to pořádně ani nejde přešejpnout. Sedím, čumím, chlastám pívo a říkám si, co teď. Kuba je ale akční, Mlaďák taky něco dělá a pomalu aspoň hlavní lajnu prochází, ty hlavní bordely dávají do cajku, no tak tomu tedy dáme šanci, když jsme tady. Hlavní lajna vcelku neškodná věc zhruba velikosti našeho Dicka, začíná to malými skočky a rozjíždí se to z kopce, celkem tak 8 skoků, před krpálem dolu je ostrá klopka, která to otočí a těžkým motokrosem se to vrací zpět. Dám si pár jízd, Mlaďák s Kubou jezdí víc, ale není to nic, co by nás nějak nakoplo. Druhá lajna nazývaná Side line vypadá na pohled mnohem lépe, dole ty skoky vypadají jako pěkná výzva, kterou bychom chtěli zkusit, ale hrbolatý je to místy ještě víc, brrr. S Kubou polemizujeme, že tohle fakt asi ne, Mlaďák ale jede nějakou svoji vlnu a najednou letí skoro celou lajnu. Ono tedy nějaký naskakováčky a boule, levý hip nic velkýho, dva krátký skoky skoro spiny, boule do zatáčky a už se to rozjíždí z kopce dolu, naskovák tak 6, snadno se přelítává a musí se trefit, pravý vysoký hip taky tak 5-6 a potom kopec dolu jako kráva, boule, ostrá klopka o 90 a mezi stromy naskakovák tak 10 dlouhej s kolmou stěnou, není kam vyjet není nic, posereš klopku, potřebuješ vyjet nebo něco? Jseš mrtvej vole. Mlaďák na pár jízd je dole před naskakovákem, ladí klopku, vypadá to fakt pekelně. My koukáme a fandíme, místní to někdo proletí a vypadá to v poho, naskakovák se podle všeho dokonce přelítává, dopad dlouhej, tak co teď? Na malým jsme jediní, chtěli bychom vidět někoho na malým, no ale Mlaďák je pán, takže naletí klopku a vyšle to úplně na klid, respektive dost přetáhnul a chytá po brzdě. Kuba bere kolo a jde taky, dlouho si šteluje klopku než pokusí naskakovák, přeci jen, tady to prostě posrat nesmíš. Na hodně pokusů nakonec Mlaďák vyladí naskakovák a na klid posílá poslední skok, je to obluda tak 7 dlouhá s 3 metry vysokým nájezdem, celkem čutlým na to, jak je to dlouhý, dopad kolmá stěna a všechno úplně betonový, heh. Pro představu, něco jako poslední skok v Milevsku, akorát tak o metr delší, vyšší a prudší, tak asi tak. Kuba na sicher nakonec v největší opatrnosti prolítává taky a já si říkám, ty vole ten vršek je hrbolatej, ale malej, tady to hrbolatý není a tohle musí být super pocit. Takže beru kolo, napotřetí už letím dole naskakovák a další jízdu letím i poslední, to je polet jako kráva teda. Kolo bere i Márty, brzdu nemá a neřeší, ty krávo na tohle jít z první bez brzdy? Moc. Nejede úplně čistě, ale brzda není, takže jede a z první to prolítává celý, poslední trochu kouše, ale prostě je to tam, totální úlet. Druhá jízda lehce hraní hip před kopcem dolu, díky tomu menší rychlost na naskakovák a pěkně obloukem si ho letí krásně čistě, naivní dojem, že bude dobrá rychlost na poslední, bere za to na Čendu, výška věžička hrozná a těžký mezikoz, který ho vysílá nekompromisně přes řidla, to nechceš. Naštěstí jen trochu pobouchanost, ještě že tak, ale totál ohlá asi měsíc stará vidle, takže konec. Sakra, škoda Mártyho. Dáme si to s Kubou a Mlaďákem ještě párkrát na podepsání, máme radost, na jam ready a jde se na pívo. Místňáci včetně mladých kluků celý den dávali do kupy největší mordor na tomto spotu, z hlavní lajny odbočka dolu, naprosto rozsekaná klopka, macatý vysoký pravý hip, kopec dolu a dva skoky vyloženě na horský, posíláky do dálky, kde ten druhý má přes 12. Od čtvrtka to vysoušeli pomocí ohňů, šejpovali vykašený hip a klopku, prý to bude ready na sobotu, no to chceme vidět. Každopádně máme radost a spokojeně jdeme zase do města na craft beer a luxus Indii.

DEN 6

Sobota a jam na Brockham. Brockham je legál spot na soukromým pozemku, ale platí si pojištění, jam jim pomáhá vybrat prachy. Lidí už od pátku nemálo, v sobotu se to plní úplně, jedeme do města dokoupit píva a cajky, abychom nestrádali, pořádný brunch a kolem oběda jsme zpět, lidí milion a fronta na hlavní lajnu nehorázná. Side lajna se moc nejezdí, ale občas to někdo proletí dolu na ty největší mtb skoky, je to hustý, ani ne tak polet, jsou to spíš posíláky, ale prostě ta rychlost a dálka, pěkná podívaná. Side lajnu jezdí lidí hodně málo, přeci jen ten poslední skok budí velký respekt. Mně se nechce nic, naskákáno to máme, fronta na rozjezd pekelná, pívo dobrý, jezdili jsme dost, jsem v zenu. Největší mtb lajnu dolu skočí starší týpek na bmx bez brzdy, to čumím a lidi řvou jak na lesy. Speakruje se na diktafon a atmosféra slušná, když někdo dojede jednu z těch velkých lajn, dostává aplaus veliký. S jamem u nás se to ale bez hudby a majku nedá srovnávat. Mlaďák s Kubou jsou akční a jdou si skočit, nejdřív main lajnu na klid a potom i dolu na Side lajnu. Main lajna se mezitím nahoře vykašila, takže se zavře a rázem jezdí lidí málo maličko, prý fronta nahoře žádná, pojď taky. Jsem vyzevlený a trochu váhám, pivka byly a tak, ale večer jsem v eurofii říkal, že to dám další den z první, a tak tedy jo, když jsem se takhle prsil. Main lajna nejede a nic jinýho tam není, Kuba prej skoč si v klidu třeba první dva, ať se zahřeješ, uvidíme. Jedu za Mládětem a nějak to jde, první, druhej, třetí, je to nějaký pomalejší a trochu fouká proti, no ale jedu, najednou klopka, naskakovák, poslední a jsem tam, ha, jsem říkal z první. Nicméně jelo to o poznání pomaleji, poslední jsem musel trochu tlačit, to se mi nelíbí. Jdeme podepsat vlakem za sebou, už vím, proč to nejede, fouká docela proti až k pravýmu hipu a ten se díky tomu skáče mnohem níže, méně rychlosti do klopky, na naskovák, který už se netlumí a logicky i na poslední. Jedu si to a tlačím rychlost na naskakovák, lehoučce ho klepnu zadkem, ale to bude v cajku, ještě to houpnu, abych dole před tím vysokým nájezdem zpanikařil, že jedu pomalu a na poslední chvíli chytil po brzdě. Školácká chyba hrozná, z 50ti na dvou metrech nezastavíš že jo, děsí mě scénář poslat to na nohy do kolmý stěny dopadu a z toho dolu na záda a krk. Pamatuji si story, co říkal kdysi Matty Aquizap z Credence party, když skákal poprvé Speedball, stalo se mu přesně tohle a málem si zlámal vaz. Beru tedy variantu maximální zatlumení, zához a kočičák na všechny 4. Za obrovského VAAAUUUU všech přihlížejících se rozplácávám dole o spodek dopadu, je tam smotaná plachta, která to trochu tlumí, přesto to samozřejmě na rukách neudržím, ťukám si ksicht a koleno, ze zvyku jsem v mžiku na nohách a lehce otřesený se potácím rovnou do lesa analyzovat škody. Nakonec snad nic hroznýho, lehká pobouchanost a ksicht bude chtít led, který máme, abych nenatekl, akorát si všímám ohnutýho posledního článku na prostředníčku levačky, narovnat nejde, což obvykle značí zlomeninku. No co, když nic horšího. Kluci mi berou kolo a dávají podporu, Kuba tejpuje prst, já dávám pívo a beru led na ksicht, jsem sice na sebe celkem nasranej, ale škody nejsou dramatický.

Jam jede dál, pár lidí ma horským hecuje tu lajnu dolu, pár lidí se kouše na hipu před velkýma mtb skokama, klopka před tím je v punku a nájezd taky, přesto mě trochu sere, že jsem out, na malým to někdo skočil, jít to musí, mohli jsme to vyzvat. Husťák bez brzdy lítá i Side lajnu, má to v ruce těžce, na posledním bez brzdy čistá 360, no ty krávo, nikdo nechápe nic. Na main lajně se mezitím chystá skok do výšky, je to na posledním skoku lajny a pointa je co nejvíc houpat a nejlíp skočit celou cestu k tomu, která je hrbolatá a nijak příjemná. Kuba přesto jde taky na to a končí zatraceně vysoko, myslím, že skončil takový 5.-6., vejška jako prase. Vyhrává to týpek na bmx bez brzdy, kterýho jsem zmiňoval, má to tam neskutečně.

Beru foťák a hecuju Mlaďáka, kterýmu se už moc nechce jezdit, ale říkal něco o supermanu na tom velkým skoku a foťák ho vyzývá. Dali si s Kubou slušnou trik session, kterou cenil celý jam a ze který Mlaďák vyšel jako absolutní vítěz a jezdec dne, minimálně tedy na této lajně. Trno jako brno, nofoot cancan, superman jak hovado a nakonec i jeho signature heelclicker, na tom skoku a v tý výšce, nádhera. Kuba sekunduje s condorem, trnem, nějakou tou šálou a nacnac seatgrabem. Oba se však shodují, že karty jsou úplně jiný než den předtím a člověk musí zatraceně hlídat rychlost po cestě, aby měl dole pohodu na trik. Celý den po lajně pokukoval taky náš německý člen Manu, aby k večeru po dlouhým a pečlivým najíždění naskakováku lajnu pokořil, měl z toho velkou radost. Na závěr se ještě objeví starší týpek na žlutým Doylovi, dvakrát poslední skok zahodil (mezitím bylo k vidění hned několik ošklivých hran od různých lidí), aby tam vyslal nekompromisní beko a potom dokonce protažený beko turndown!!! Totální úlet a parádní završení dne. Večer se žádná velká párty nekonala, žádný šílenosti v našem Řáholeckým duchu, mají to tady jinak.

ZÁVĚR

Neděle, čas odjezdu a odletu. Budíme se ráno s Kubou na pozorovatelně na stromě, kterou na trailsech mají a balíme to. Naházet cajky k Mártymu s Mahuem, rozlučka, odjezd na Heathrow vyložit Manua, dovalit to na Luton, vrátit dodávku a u pivka čekat na let domů. Co říci závěrem? Loni nám počasí nepřálo, letos luxus. Pojezdili jsme do systosti, jsme rádi, že máme odškrtnuto Wisley a Brockham. Osobně mě hlavně Brockham zajímal, loni jsme to viděli jen zaplachtovaný, ale říkal jsem si, tohle je hustý spot, musíme to zkusit. Ta Side lajna rozhodně patří mezi to nejzajímavější, co jsem kdy jezdil, mám rád tu rychlost, která se najednou někde nabere a člověk letí a drží to, zároveň to háže, kam má. Kuba s Mlaďákem se shodli, že nic tak velkýho ještě nelítali, zkrátka hustá lajna. Z toho jsme měli radost. Škoda zranění Mahua, že nemohl jezdit, a taky na Mártyho se lepila smůla. Můj crash na konci tripu už byl spíš takový symbolický, šlo o hovno, byť mě to vyřadilo na více než měsíc, což jsem tedy nečekal. O dva týdny později se vydala na stejný místa druhá banda s Kudrem, Punkboyem a spol. a měli smůlu na počasí, chcalo a jely pořádně jen Sheet. O tom Anglie je, je to loterie s počasím a člověk nikdy neví, jak bude, jak na tom budou spoty. Kolem Londýna nám ještě chybí pořádně najet Leatherhead a potom Wigham, uvidíme, spíše jsme si ale říkali, že příště zkusíme sever, kde jsou taky hustý spoty. Každopádně UK trip 2024 rozhodně stál za to, dobře jsme se měli. Díky všem lokálům za pojezd a ochotu, díky za to.

Kdo dočetl až sem, respekt veliký, je to dlouhý, hodně pro nás pro uchování vzpomínek. A tady galerka, kterou jsme nacvakali. Při kliku se dá postupně procházet i s popisky, jinak se mi nedařila galerka vložit, popisoval jsem to díky tomu třikrát a málem vzteky rozsekal noťas 🙂

This entry was posted in Czech stuff and tagged . Bookmark the permalink.

4 Responses to UK trip 2024

  1. Hroch says:

    Strop čtení. Fotky topový!

  2. kuba says:

    Diky Houte za cteni a popisky. Bozi jako vzdycky. Za rok zas prosim…

  3. Tomek says:

    Trailsove turne!?
    Pekny pekny kluci. Asi narocny, ale zkusenostmi oslehani jste, zvladli jste s nadhledem, s lehkymi sramy zpet!
    Tleskaaam

  4. Fenny says:

    Na zapad od Londyna jsou jeste Fox Hill Trails. Taky stoji za check.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Calculate *