Ještě jeden zapomenutý report z jednoho letního výletu roku 2025, který partě dlužím, když už jsme se vypravili a zdokumentovali to. Koho zajímá, čtěte inside.
Jelikož nám v roce 2025 nevyšla časově Anglie, rozhodli jsme se dát ještě jednou šanci Berlínu. Bylo to v druhé polovině srpna, týden před suchdolským MČR, kdy jsme si to v sestavě Hout, Mlaďák, Kosák a Pes namířili nach Deutschland. Začali jsme tedy poctivě u Kosáka na Severu, kde jsme poskákali, něco pofotili, zejména Mlaďák tradičně exhiboval a potom se vydali na zastávku v libereckým Azylu. Tam se k nám připojil i Pes s paní Psovou a dávali jsme poctivě dlouho do noci. Další den dopolko odjezd směr Berlín, kde byla první zastávka Wildau trails. A tady přišel první zásek, nad kterým dodnes trochu kroutím hlavou. Vše bylo dohodnuto dopředu, kolem poledne nás měl přivítat hlavní a jediný lokál Daniel. Přišel pozdě, což bychom přežili, ovšem poté, co jsme začali s odplachtováním, přilítl Daniel s vyplašeným výrazem od správce místního areálu jakéhosi domu mládeže nebo co to je, a že prý jsou skoky uzavřeny z nařízení města kvůli chybějící projektové dokumentaci k takové stavbě a že prostě jezdit nesmíme. Ledaže bychom počkali do večera, někdy kolem páté šesté hodiny správce odjede a pak je to na naše triko. Heh, tvl. to jsi nemohl říct dřív? Nemohl, protože Daniel má rozbitý záda, letos na kole ještě neseděl a nevěděl, že jsou trailsy uzavřený. Do prdele. Dáváme poradu a nakonec to balíme, tohle nemá cenu. Dáváme jiný spot nějakých 5 minut odsud, už ho známe z minule, spot zvaný Waldspielplatz, kterýmu dominuje největší step-up, co jsem kdy v životě viděl, a potom jedna lajna spíš menších rozměrů pro nenáročné jezdce. Pozdravíme se s lokálem, okoukneme step-up, který nejede a jdeme zkusit lajnu. Malé, placaté, ale jinak docela zábavné na krátkou session, proč ne. Pojezdíme, něco pofotíme a jedeme do Mellowparku se ubytovat. Večeře, pivka, obhlídka skoků atd., večer utekl jako voda.
Ráno raníčko, kurva hlásili sluníčko, ale sluníčko není a místo toho začíná chcát. Schovat pod střechu místního parku, Mlaďák s Kosákem a Psem to trochu štelují a čekáme, co a jak. Počasí na draka, pět minut slunce, pět minut liják, dnes skoky nepojedou a to je bída. Dáváme gril, kluci ještě nějaký jízdy a odebíráme se do města, mám nějaké tipy na pěkný craft beer bary. Bar jeden, pěkná večeře, bar druhý, ipy a jiný vychytávky ládujeme fest, někdy v noci se valíme zpátky do Mellowparku. Tam se děje nějaká akce, ale securiťáci nás ani za nic nechtějí pustit dovnitř a to už je dost pozdě v noci, nevím, o co jim šlo. Dáváme ještě nějaký pivka u ohně a jde se spát. V neděli počasí drží, ale já jsem out a celkově je potřeba se chystat na cestu domů. Přesto se vyjedná session na místních trailsech, kdysi mi to přišlo super zajímavý místo, teď už zase tolik ne. Kdyby bylo odkryto vše a jelo vše, možností mraky, spot rozhodně stojící za pozornost. Ovšem to se děje tak jednou do roka, skoky jsou zakrytý těžkými plachtami s německou precizností a odkrývání a následné zakrývání je práce po kokot. Odkryje se tedy hlavní lajna, asi 6 nebo sedem skoků víceméně na placce, což je největší bolístka spotu. Mlaďák s Kosákem a Psem nějak proskákávají, žádné velké nadšení neprojevují, já beru foťák a něco fotím. Session tak hoďka a půl možná dvě, balíme to a chystáme na cestu domů, přeci jen to není za rohem.
Pěkný výlet s dobrou partou, který však z hlediska ježdění nevyšel ani trochu podle představ. Nejdříve provar na Wildau a potom již poněkolikáté provar s počasím v Mellowparku, neuděláš nic. Takhle jsme se v roce 2025 v Belíně měli, příště zase jinam, díky čau.
A tady popsaná jezdící galerka, co že jsme to kde ojeli.
