Polarod Kid aneb obrazy ze života tuláků


Toto téma se trailsů na první pohled moc netýká, ale pokud se budete trochu snažit, spojitost tam určitě uvidíte. Jistě většina z vás v dětství četla dobroudružné knihy od Jacka Londona, později Jacka Kerouaca či někoho jiného z beat generation, kde tuláci naskakují na nákladní vlaky, cestují od nikud nikam, milují svobodu, nepřijmají klasický model společnosti a neuspokojí je pohodlný život většiny. Narozdíl od mnohých z nás to někdo nebere jen jako povrchní pózičku a ve skutečnosti se nenechá zlomit většinou a vezme běh událostí do svých rukou. Takový lidí je stále celkem dost. Nevymřeli s posledními hipíky a stále cestují stopem nebo nákladními vlaky v umaštěných džínách a batohem na zádech. Mike Brodie, známý také pod jménem Polaroid Kid, je fotograf, který jak už jeho přezdívka napovídá fotí pouze na polaroid a jeho tématem jsou právě tuláci a jejich život. Sám je jedním z nich, takže je autenticita více než 100%. A jeho fotografie, jak se můžete přesvědčit, jsou více než úchvatné. Ptáte se, co má tohle všechno společné s trailsy? Odpověděl bych vám, že to je ta podstata. Takové to vnitřní puzení zpátky do lesů, k přírodě a přirozenosti člověka. Je to ona svoboda(zní to pateticky, ale je to tak), kterou v tom cítíme. Taková ta vypunkovanost. Nám ji dodává ježdění na kole. Tenhle pocit z fotek Mike Brodieho přímo čiší. Enjoy.
Více fotek naleznete zde

This entry was posted in Czech stuff, English stuff. Bookmark the permalink.

7 Responses to Polarod Kid aneb obrazy ze života tuláků

  1. frenk frantik says:

    Hned po druhé větě mi přišla spojitost s trailsama naprosto zřejmá a taky se mi vybavil největší pán Hennessy. Někdy si připadám přesně jak ti tuláci když jedem na trails trip jen se spacákem a neřešíme hotely, ale po pár takhle strávených dnech se začneš těšit na sprchu heh. Tihle lidi peníze asi neřeší a tím se liší od naprosté většiny společnosti a zážitky musí mít neuvěřitelné a to je jistě naplňuje. I když vyndaní jsou fakt hodně, nemůžu si pomoct

  2. OndraS says:

    Tuhle sérii fotek jsem zahlídnul na Tumblru (sociální síť fungující na principu propojení blogerů). Mám tušení, že ji přesdílel Alex Boyd (digforvictory). Okamžitě mi to evokovalo Kerouaca a celý to volnomyšlenkářství beat generation. Myslím, že přesně vím, kde je ta spojitost s kolem. Dřív jsem jezdíval do parku co jsem měl dvacet kilometrů daleko jen proto, že tam byla dobrá parta. Nešlo o ježdění (to mi nikdy nešlo) ale o tu srandu s tím spojenou. Kdybych měl park za barákem asi bych si tolik srandy nikdy neužil. Ale to jsem odbočil, co se týče té myšlenky s podstatou, ta je naprosto přesná. Trailsy jsou vybočením ze společenského standartu stejně jako je jím život tuláka. Řekl bych, ale že jakékoliv vybočení ze stezky načrtnuté společností je obdivuhodný, ať už jsou to trailsy, tuláctví nebo cokoliv jinýho. A přesně v téhle podstatě je celá duše bmx, svoboda, cestování a poznávání nových lidí a hodiny práce kvůli něčemu co tě baví. Škoda, že to většina české scény moc nechápe. Hehe, přesně kvůli věcem jako je tahle tenhle blog čtu. Nejsem kdovíjakej trailsař ale baví mě, že se tady objevují věci, který ostatním českejm webům úplně uniknou. Díky za to 🙂

  3. hout says:

    Dwayne D. zpátky na scéně a je to moc dobře. Má pravdu, bmx má různé podoby, ovšem ta duše, ten core, ta podstata má k tomuto blízko. O trailsech ani nemluvě, tam je to jasný. Jen více takových věcí.

  4. maras says:

    Dobrej nakopávák! Na náklaďáku jsem v životě nejel, ale dost mi to připomíná jednu z etap mího života kolem patnáctýho roku, kdy jsem nejvíc času trávil s pankáčema na nádru válením, somrováním a chlastáním všeho. Občas jsme zvedli prdel a jeli někam vlakem. Bylo to krutý období, ale člověk byl svůj pán a mělo to i dobrý chvíle. Poznal jsem dost dobrejch lidí, nikdo mě v ničem neomezoval.

  5. hout says:

    Hehe, tvl. ty kdybys neměl smečku, tak se tam alespoň příležitostně válíš dodnes 😀

  6. maras says:

    Jo, asi jo 🙂

  7. adam says:

    hehe chci poznat tento styl zivota. Vsechno si dokažu představit, až na to, co bych žral. Jistě krast umim, ale to je to, co by se mi na tom nelibilo. Asi bych se naučil na neco hrat, nebo žonglovat a takhle bych si vydelaval na zradlo pri zastavce ve velkych mestech. Možna že oni to delaj jeste lepe. Co myslite? Možna ze to je uplně jinač než si představuju, ale hrozně mě to láka. To hledani hotelu a řešeni toho, kde člověk bude spat, je presne ta vec, ktera me pri cestovani nejvic sere.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Calculate *