DeutSchweiz trip

V loňském roce vyrostl ve švýcarském Zurichu nový bikepark, který svým druhem doposud nemá obdoby. Pro ortodoxní trailsaře možná ne až tak zajímavá věc, ale pro Dirty Parks partu při nejmenším inspirace do nových projektů. Takže jsme si naplánovali výlet s tím, že se zastavíme ještě na pár místech po cestě a uděláme si pěkný prodloužený víkend. Poslední červencové dny byly naše.

Na začátku prázdnin jsem si pořídil konečně to správný auto, žádný kompromisy, Transporter  T5 v prodloužený verzi, kam se vejde všechno nářadí, všechny kola a ještě šestičlenná posádka k tomu. Nevyrazit okamžitě na výlet by byl prostě hřích. Obvolal jsem český trails spojence a začali jsme dávat dohromady sestavu, která se po všelijakých změnách nakonec ustálila ve složení: Kudr, Mates, Maras, Ruben, Tomáš „Jenda“ Janík a hvozdnický Frenk. Z Zurichu jsme měli ještě domu vézt Adama Robenka, ale v den odjezdu, když už jsme na cestě mi volá Frenk, že prý mu nepřivezli materiál na barák a že teda bohužel hurá to dává nakonec s náma podle původního plánu taky. Sorry Adame, ale seš to cestovatel a určitě sis poradil a ještě ses někde pokoukal. Srážíme se u obchoďáků na Zličíně, Frenk stihl za hodinu utéct z práce, sbalit se a čekat tam na nás. Nakupujem zásoby na celý víkend, pivo chcem český, to je jasný, ale Mates brzdi, ani Tranďák není nafukovací, jedna basa ti na hlavu stačí. Sto piv naloženo, jídlo taky a ve čtvrtek 31.7.kolem 2 odpoledne už si to vyrážíme nach Deutschland a první zastávku A.B. Trails až na jihu Německa kousíček od Bodamského jezera.

Kolem půl 9 večer jsme tam, vítá nás krásná podhorská vesnička Achberg s výhledem na Alpy při západu slunce. Trailsy jsme po jednom telefonátu našli bez problému, jsou hned vedle fotbalovýho hřiště, částečně zapuštěný v lese. Na session už příliš pozdě, skoky přikrytý a mezery ještě trochu mokrý po velkých deštích, který se tu přehnaly za poslední dny. Takže zakládáme oheň, otevíráme piva, bavíme se s lokálama a dolaďujeme plán výletu. Celýmu spotu tady šéfuje mladší týpek jménem Jacob a trailsama doslova žije, respektive digováním a šejpováním zrcadel. Po lehkým pětipívu uleháme pod stromy mezi skokama, obloha jasná, obavy z deště žádný. Další ráno necháváme skoky ještě vyschnout a lokály aby se s nima před ježděním ještě trošku pomilovali.  My vyrážíme 10km k přilehlému Boden See najít jeden bowl, který se nachází na rakouském pobřeží jezera. V městečku Hard ho po chvíli nacházíme, je lehce pod mrakem a žádný vedro, takže volíme ježdění před koupáním. Bazén nás mile překvapil, je celkem rozlehlý, má příjemný radiusy a lajn se v něm dá najít opravdu hodně. Všichni se pomalu seznamují, jen Jenda už lítá všechno možný hrana nehrana a ukazuje kdo že je tady po ježdění nejvíc hladový. Frenk si oblíbil nejhlubší část bowlu, Mates s Marasem vymetají každý kout coby klopenky tam a zpátky. Kudr s Rubenem hledají další návaznosti do jejich lajn a po víc než hodině ježdění toho pořád nemáme dost. Lajny už jsou postupně ošahaný, takže to rozjíždíme rychlejš a vejš a dáváme nějaký ty vlaky. Potom se cvaklo pár fotek a zjišťujeme, že poledne je dávno pryč, tak se vracíme k autu ukázat rakouským, co že je to český kemping a dáváme oběd u auta. Následuje krátký výlet kolem části jezera a vracíme se na A.B.trails.Trailsy vidíme poprvé odkryté a můžu říct, že snad nikde jsem nezažil, aby si skoky někdo tolik hýčkal jako tady.  A.B.trails obsahují 3-4 lajny plus malý pumptrack. Skoky delší jak 3,5m tu nenajdete, všechno je menší, ale celkem dobře postavené a na tak hladkém povrchu jako je tady jsem si určitě jinde nezajezdil.  Největší a nejzajímavější lajna je bohužel po velkých deštích na některých místech pod vodou a zřejmě s tím lokálové mají problém docela často. Takže jezdíme dvě lajny, jedna menší a druhá o něco větší, obě se společným koncem a výjezdem zpátky na rozjezd.  Je to příjemná odpolední session až do večera a všechny to baví. Maras se trochu trápí, a tak šetří síly na Zurich a dává koupel v luxusní studánce přímo na trailsech. Frenk letos teprve podruhý na malým kole, po hodině ježdění už tam má formu jak za starejch časů.  Jenda neúnavně lítá bez přestávek a Ruben s Matesem hoblujou menší lajnu.  Lokálové jezdí s náma, ale hlavně pořád pobíhají kolem skoků, kropí každý suchý místečko, někdy až moc až to klouže. Mě ztrestala jedna klopenka o 180, když mi dvakrát téměř na chlup stejně vylítl nahoru z klopenky předek a já ležel na zemi ani nevěděl jak a jen nevěřícně koukal co se to stalo. Další jízdy už před ní chytám vždy po brzdě. Když už toho všichni měli dost, naskákali jsme do studánky, osvěžení parádní a chystáme oheň na večer.Lokálové šejpují skoky po ježdění, naše pomoc pro ně zbytečná, zrcadlo našejpovat prostě neumíme, takže pomáháme jen zaplachtovat a ani v tom nejsme dost dobří a všechno po nás přerovnávájí. Po hodině práce jsou konečně všechny plachty na centimetr přesně na všech místech a lokálové se radují, že jsme to zvládli v rekordním čase. Nevěřícně kroutíme hlavou a jdem si přečíst jejich trailsovou bibli, která visí v jejich boudě. Jacob to má hodně zvláštně hozený, určitě mu patří velký respekt za jeho přístup. Většího trailsovýho maniaka jsem ale nepoznal a jsem zvědav jestli mu tenhle přístup vydrží, respektive jak si ho obhájí před trailsovou komunitou, protože je to opravdu puntičkařina největšího kalibru. Ovšem kdyby aspoň trochu větší část své enegrie investoval do nových větších lajn, spot by byl hned zase o level lepší. Večer slaví Jacob narozeniny, lokály český pivo baví a nás pak baví koukat jak po něm běhají plivat do lesíka. Na větší potřebu je nutné prostudovat knížku How to shits in the woods, která je v boudě hned vedle trailsové bible.

Další ráno se balíme a vyrážíme směr Zurich, máme to zhruba 2 hodiny cesty, Mates řídí a docela to utíká. Jenda celou cestu chrápe a ani nedutá, najednou jsme v Zurichu na mostě, Jenda z ničeho nic jako by prožil orgasmus, protože se právě podíval z okna, když jsme projeli kolem onoho bikeparku. Za jeho řevu a komentáře zhruba takového:“ uuuáááá ty pičo…ááááa tyvole… to je vono…to mě poser, uuuáááááá ty kokot…ááááá vidíte to… aaa ty pičo…masaaakr…oo…ooooo.. oooooo…ooooooooooooo, vidíš tamhletu lajnu…a támhleta…aaaa ty kokot“ jsme právě přejeli odbočku a zajeli do 8km dlouhýho tunelu na konci kterýho jsme znova špatně odbočili a zajeli do dalšího 5km dlouhýho tunelu. Takže teprv po hodině jsme se dostali na místo. Jenda letí z auta a běží to očíhnout, my se probíráme po cestě a jdeme pomalu za ním. Děláme si nějaký ty fotky a když se vracíme k autu, Jenda už má vyházený všechny věci z auta, je oblečenej do chráničů, v uších sluchátka s nafrčenou hudbou, v jedný ruce půlitrovej Monster, v drůhý banán a levá pravá to tam do sebe lifruje, chybí už jen tarzanovo zabušení  na hruď a Jenda už to valí do parku s předním kolem ve vzduchu. Zbytek party dává nejdřív oběd a zpoza klopenky posloucháme Jendovi blaho zkřeky při každým jeho projetí. Postupně se všichni šplháme na chill hill celýho parku a jdem se spustit do tý pumptrackový spleti. Ten beton je sakra tvrdej a sakra rychlej, takže každým houpnutím nabíráš hroznou. Celý park je rozdělen na několik sekcí, kde je to od mini pumptrack okruhu pro děti na odrážedlech až po takzvanou „Jump line“ a dvě férový bikrosový rovinky. Všechny menší pumptrackový lajny jsou hodně dobře postavený, všechno šlape správně a dá se to různě kombinovat, zajímavý jsou hlavně S klopenky, který se dají normálně projíždět ale i přeskakovat z jedný do druhý. Co mě ovšem zklamalo jsou větší lajny, špatný nepravidelný nájezdy, dopady jsou neskutečný placky, kde to není kam trefit a nárazy ať to skočíš kamkoliv. Rychlost někde moc nevychází, některý lajny jsou trochu nedomyšlený a ne zrovna dobře funkční. Celkový dojem ale určitě super, takřka bezúdržbový bikepark, který bez problému zapadá do městského prostředí, to hlavně díky estetickým doplňkům a zázemí. Kolem vede cyklostezka, která stahuje skoro každého projíždícího, aby si vyzkoušel pumptrack na vlastní kůži a to je asi ten nejlepší způsob jak to naše ježdění na kole veřejně prezentovat.Dvouhodinová session za námi a máme toho plný kecky. Slunce pálí solidně, takže se jedem koupat. Jezero v centru Zurichu údajně 5min na kole od nás. Lahváče do batohu k matesovi, já si házim člun přes rameno, abych ho taky využil, když už si ho vezu a jedem. Za chvíli koukáme tamhle uzavřená ulice a slušnej bordel lidí, jedeme tam a vyplážovaný se ocitáme uprostřed uvnitř obrovskýho disco-techno festivalu Street Parade. Velký kamiony coby stage jedou v odstupu 20m za sebou, na každým návěsu jede něco trochu jinýho, ale všude to jede ve velkým. Údajně to objíždí skoro celý jezero a všude v ulicích a u vody hlava na hlavě.Zkoušíme se tím prodrat,  Ruben se kochá a fotí černošky až se nám ztrácí a je ztracenej. On se najde. Jedeme dál, konečně místo, kde není tolik lidí. Zřejmě, proto, že je tam plot a pravděpodobně nápis vstup zakázán, soukromý pozemek. Češi ale neumí číst a jdou přes branku suverénně do zahrady, vedle nás helikoptéra a čluny,záchranáři jsou naši sousedi a jezero parádá neskutečná s výhledem na Alpy. Na ostatní na zahradě se tváříme jakože tam taky bydlíme, pohoda kámo, a už si to štrádujem na molo a do vody za nejlepší koupačkou celýho vejletu. Na chvíli se tam vyvalíme pak vyrážíme zpět k autu na večeři a na podvečerní session v bowlu vedle pumptracku.Mates s Frenkem se ještě chtějí kochat v davech a tak se rozdělujem. Do bowlu už se navrátil i ztracený Ruben a dáváme si soukromou nikým nerušenou session. Tenhle bazén je taky super, o něco těžší, než v u bodamského jezera, ale fakt dobrej. Takže už si zase hledáme lajničky, Ruben se ladně houpe jako by byl se surfem na vlnách, Jenda střílí 540 tailtap malinký plošince vysokýho ostrýho bangu. Něco trochu fotíme, užíváme si ježdění, Frenk s Matesem se už taky vrací z města a jezdíme dokud nás nevyžene blížící se mrak plný vody.Řešíme plán večera, jestli zůstat a vydat se do divočiny Street Parade, nebo vyrazit směr domov a v neděli si ještě střihnout nějaký spot v Německu. Pro divočinu hlasuje většina, nabíráme poslední český kuželky a Zurichu těš se, Češi jsou tady! Po cestě do města nám prší fest, tak naskakujem do MHD, bez lístku samozřejmě a jedeme nevíme kam. Po ulicích kolem jezera hledáme nějakou Street Parade afterparty a tak se chytáme jednoho davu, který tam údajně směřuje. Na benzíně dokupujem zásoby, chytrosti nabývá, srandičky po ulici nechybí, když v tom Jenda zalítne do dveří okolo kterých procházíme. No tak že ho teda jdeme vylovit a ten už to tam roztáčí na parketu, svým šarmem odzbrojuje první tanečnici a už a rozjíždějí odvážný tanečky. Hlasitě podporujem Jendu, ohlížíme se směrem k baru a tam se na nás vystavují nekončící nohy pokérované slečny ve znamenitém předklonu. Krat’asy, sukně, či něco podobného chybí a my při pohledu na ty tanga zjišťujeme, že asi nebudeme v úplně obyčejném baru. Dvě gorily u vchodu jsme jaksi taky trochu přehlédli a začínám ostatním klepat na rameno, že by možná bylo dobrý vzít čáru dřív, než to bude drahý a kdoví, jestli už to není drahý. Jendovi se sakra nechce, ale nakonec ho úspěšně taháme ven a když poodstoupíme od tý budovy dál…..jo, byl to regulérní bordel.  Jdeme dál, zábava nekončí. Jsme před branou afterparty Street Parade festu, vstup ovšem 40 franků, ale jsme Češi, tak se ještě chvíli ometáme kolem až narazíme na česky mluvícího záchranáře, který nám říká, že se dá na afterparty dostat zadarmo…..přes vodu. Takže klasik Jenda už je svlečenej, hází hadry přes plot a už to krauluje okolo k molu! Tam ho bez problému pouštějí a ještě mu gratulují, takže skáčem do vody všichni. A tak se Češi dostali na afterparty.Uvnitř se nachází asi tři různý objekty, v každým je stage a všude jede něco. Sice většinou disco, ale za to live, to znamená bicí, klávesy, někdy kytara a maximálně nějakej jedoduchej automat. Prolejzáme to všechno, Jenda nás seznamuje se svojí novou holkou, pak bohužel zjišťuje, že to není nová holka, že už ho někdo předběhl. Tady se nám pomalu zavírá kruh, Frenk zůstává na švýcarských „Sto zvířat“, my se postupně rozcházíme hledat auto, protože nemáme páru kde jsme.Ráno čekáme až nám dá alcoholtester zelenou a vyrážíme na cesty. Na hranicích Švýcarska na nás ještě dělali trochu bububu čerti, když nás odstavili. Při vysvětlování, že jsme sportovci a že hašiš není náš kámoš povídám Matesovi ať mi podá foťák, ať jim můžeme ukázat jak jsme jezdili, když v tom si na poslední chvíli uvědomujeme, že tam máme nafocený celý předešlý večer.  Takže foťák rychle do pouzdra. Sorry guys, low battery. Takže si nás ještě chvilku prohlíželi, hlavně Rubenovu němou tvář, ale nakonec nemuseli natahovat gumový rukavice a nechali nás jet.

Takový byl náš Deutschweiz trip, rozsáhlá fotodokumentace here:

Fotky: Ruben, Mates, Maras