DIG Magazín – Will Smyth interview

Jak už jsme tady před nějakým časem informovali, DIG BMX Magazín končí v tištěné podobě a přesouvá veškeré své síly do online verze. Podle všeho nevzniká další ze „světových bmx webů“, ale vzniká DIG v novým kabátě se svým vlastním obsahem, jdoucí si nekompromisně po své cestě, po které kráčel dlouhých 21 let a po celou tu dobu přinášel skvosty náročnějšímu bmx publiku. Díky za to. Přinášíme vám překlad rozhovoru s Willem Smythem, zakladatelem a hlavním editorem tohoto bezpochyby kultovního plátku. Rozhovor o tom, proč se DIG mění, jakým způsobem a kam to celé směřuje. Zároveň to hezky ukazuje pohled člověka, který nahlíží na bmx zase z jiné strany než my jezdci, je to pohled médií, vydavatele časopisu a samozřejmě taky businessmana, a přesto člověka, který pro BMX dýchá srdcem i duší a nikdy by nepřistoupil na to, aby se z BMX stala SHIT SHOW.

Q&A: Will Smyth Discusses DIG’s New Direction

Publikováno na http://blog.defgrip.net , originál zde.

Ptal se Nuno Oliviera, odpovídal Will Smyth, hlavní editor a současný majitel DIG Magazínu

Přeložil Volunteer Horča, revize Hout

————————————————

DIG BMX Magazín, jak už asi víte, se mění. Jak? Po 21 letech ukončil svou existence v tištěný podobě a všechna energie se nyní přesměrovává do online verze. Tenhle nový směr může a nemusí být v dnešní době pro někoho překvapením, jistě jsme ale všichni rádi za to, že bude DIG existovat i nadále.

Vždycky jsem byl velkým fanouškem DIGu a držim jim palce v tom, aby pokračovali stejně i v digitální podobě. Jak bylo řečeno, je tady nové prostředí, nová organizace a lidi, kteří se pouštějí do těchto změn. Jako obvykle, nadhodil jsem Willu Smythovi (vedoucí editor DIGu) pár otázek o tom všem. Pokračujte ve čtení a zůstaňtě naladěni na DIG BMX.

První otázka, jak velká je to rána, že tištěný verzi DIGu je konec? Časopis byl mnoho let tvým dítětem.

Ve skutečnosti jsme všichni motivovaný dělat něco novýho, takže to opravdu není žádná velká rána. Vlastně je to naprosto naopak. Tahle změna směru je něco, co jsme si sami vybrali dělat oproti něčemu, co jsme byli nucený dělat. Byl jsem to já, kdo minulej rok přišel s myšlenkou udělat to teď, v týhle době, ještě mnohem dřív před nabídkou odkoupení DIGu zpět od našeho bývalýho vydavatele. Ve skutečnosti lidi neviděj, že ta práce s časákem pro nás byla soustavným skutečným břemenem.

Dělám DIG bez přestávky 21 let a jak jsme se blížíli k číslu 100, uvědomil jsem si, že chci, aby se věci, po dosažení tohohle milníku, nějakým způsobem změnily. Pracuju se spoustou slvělejch lidí, kteří vytvářej jeden z nejlepších materiálů, ostatní okolo to ale nedokážou ocenit. Udělali jsme téměř všechno, co jsem chtěl kdy udělat v tištěný verzi a nebyl jsem si jistej, že to můžu posunout někam dál coby dvouměsíčník. Dokonce jsem zvažoval úplně odejít a nechat časopis běžet dál pod jinými lidmi, kdyby to šlapalo. DIG pro mě byl vždycky mnohem víc než jen práce a nikdy jsem ho nechtěl dělat jen proto, aby se pouze udržel v chodu.

Pro někoho může tahle odpověď vypadat tak, že si chci jen zachovat tvář, ale čestně, po 21 letech uzávěrek a toho co jsme dokázali udělat, jsem skutečně, skutečně pyšný na to, čeho jsme dosáhli – ba co víc na to, že se nyní dostáváme do fáze, kdy to budeme dělat naprosto podle našich pravidel. Pořád jsem měl nepříjemný obavy z toho, že DIG pohasne, ale dělání věcí takhle a touhle cestou je přesně to, co chci. Navíc mám teď taky na 100 % konec s pravidelnejma uzávěrkama. Potřeboval jsem v týhle době udělat změnu, abych si udržel motivaci pro DIG. 21 let je dost dlouhej zátah, když děláš tu samou věc a chceš zůstat pořád motivovanej a pozitivně naladěnej ohledně jakéhokoliv projektu – ať už osobně nebo ne. Pro nás je tohle vážně pozitivní krok vpřed. Určitě bych to neříkal 2 nebo 3 roky zpátky, ale časák je hodně o tom honit se znovu a znovu za další uzávěrkou.

„Nemám nic proti lidem, kteří si vydělávaj na živobytí díky BMX, ale nikdy se přitom z BMX nesmí stát SHIT SHOW.“

Nechci nijak podporovat rozšířené tvrzení, že “tisk už je dávno mrtvej”, ale co skutečně způsobilo konec časopisu?

Tištěná verze časopisů je nejvíc, ale už v nás prostě nebyla žádná energie na to, abychom to drželi v takovým formátu, kterej si nakonec stejně přečte relativně málo lidí. Navíc už tady taky nebyl velkej zájem ze strany většiny potenciálních (a věrohodných) inzerentů ani předplatitelů, aby se v tom pokračovalo. Mohli bysme dál pokračovat v tištěný podobě pokud bysme chtěli slevit z nastavený úrovně DIGu jakožto časopisu, ale vždycky jsem byl proti tomu klesnout takhle dolu. Dokonce ani rozdávání časopisů zadarmo by nebylo řešení. Další, nad čím jsme uvažovali, bylo vydávat s menší frekvencí, menší formát s méně stránkami, to by pro nás ale znamenalo krok zpátky. A znova – nikdo z nás to nechtěl dělat touhle cestou – nemělo by to prostě žádný světlý vyhlídky.

Každý významnější BMX časopis, kterej najdeš dneska ve stánku (a pár z nich i online) existujou v podstatě jen z komerčních důvodů. Bez vydavatelů by byly tyhle plátky a pracovní místa v pytli. Není to kritika, je to prostě fakt. Byli jsme šťastný a i v týhle situaci jsme se z toho snažili dostat maximum, ať už pod jakkýmkoliv vydavatelem, kterej nám byl dostupnej, ale vždycky to byla bitva udržet si náš obsah s tím, co nám bylo nastavený (vydavatelem je zde v podstatě myšlen investor, respektive produkční – pozn. Hout). Je příjemný vědět, že budem vždycky existovat v nějaký podobě, protože díkybohu DIG je zase 100 % náš..a stejně jako na začátku, už víc nejsme komerčně řízený podle zajetý šablony. Nemám nic proti lidem, kteří si hodně dobře (nebo jakkoliv) vydělávaj na živobytí díky BMX, ale nikdy se přitom z BMX nesmí stát hromada sraček (v originále je použit výraz SHIT SHOW, který je velice výstižný – pozn. Hout).

Nikdy jsem neudělal žádnej kompromis v obsahu DIGu kvůli penězům a nehodlám s tím začínat ani teď. Slevit z nastavený úrovně by byla jediná cesta, jak pokračovat v tištěný verzi – kdyby jsme bývali chtěli takhle pokračovat. Pro někoho to může znít jako alibismus, já to tak ale prostě mám.

Každopádně tisk má daleko k zániku. Musí se jen prostě posunout někam dále, aby to bylo pro lidi zajímavý. Tenhle rok máme v plánu vydat knihu DIG 100 a kromě toho budeme jednou ročně dělat DIG publikaci s různým obsahem, jentak, abysme udrželi tuhle tištěnou tradici při životě. Jen už na jeho základě nebudeme dál stavět náš byznis.

Tím, že jsi teď na druhý straně, jaký výzvy vidíš pro tištěný časopisy proto, aby se posouvali dopředu?

Víceméně vše výše uvedený. Časopisy budou vždycky existovat v nějaký podobě, žádnej z nich ale nemůže fungovat tak, že bude dělat něco podle nějakýho ověřenýho obchodního modelu, kterej fungoval dřív. Pokud nemáš fakt hodně silnou základnu předplatitelů, můžou to být opravdu krušný časy udržet tištěnou podobu. Byli jsme si vědomi hrozících změn po dobu nejméně 5ti let a pořád jsme kvůli tomu měli sklon k přechodu na online verzi. Byli jsme první BMX publikace, která kombinovala tištěný obsah s věrohodným materiálem na internetu, ale teprve teď je ta pravá doba na to tyhle dva přístupy kompletně obrátit. Ironický je, že dělat věci tak, aby byly finančně výhodný v online verzi je stejně těžký, jako dělat je v tištěný verzi. Velký rozdíl je v tom, že se teď vše točí okolo online obsahu a to se v blízký době měnit nebude.

Ohledně budoucnosti..DIG je v podstatě první významnější BMX magazín, který plně přešel z tištěné verze do vyloženě online/digitální podoby. Jak k tomuhle procesu došlo?

Řekl bych, že jsme první skutečně mezinárodní titul, který udělal podobný přechod. Ve Francii dělají Art magazín, který vychází ve stejném formátu jako se dříve tisknul jako časopis, dneska už ho vydávají jen jako online verzi, v Austrálii je Focal Point, kterým se hodně povedl přechod do online verze.

Koukali jsme i mimo odvětví BMX, abysme získali nějakou inspiraci k tomu, jak to vlastně chceme dělat. Jakmile jsme našli, co jsme hledali, museli jsme najít někoho, kdo dá formu naším skicám. Byl to dost nákladnej proces, ale byli jsme do toho zapálený stejně jako když jsme před lety dostali časopis do tisku. Všechno tohle pro nás ale byla zábava a zajímavej proces. Posledním dílem skládanky, který je potřeba vyřešit a na kterým právě pracujem, je plán pro zveřejňování novýho obsahu. Myslim si ale, že tohle je něco, co se stejně bude vyvíjet za chodu a co se nedá na 100 % do kupy jen tak přes noc.

“Digitální prostor” je očividně dost důležitý a skýtá zcela nové možnosti. Vítáš tuhle změnu s otevřenou náručí?

Rozhodně ji vítám. Je to podobný, jako když se začala zlepšovat digitální fotografie. Chytli jsme jí dost brzo, ale díky různejm fotografum to způsobilo v tý době trochu drama. Vlastně to udělalo produkci časopisu pekelně lehčí a mnohem mnohem levnější (např. úspory na poštovném a výrobní náklady) a bez ní by pravděpodobně hodně plátků před 10 lety zaniklo. BMX se vyvíjí, takže pro nás a naše media dává smysl se vyvíjet taky. Myslím, že lidem vždycky chvíli trvá si uvědomit, co jak chtějí a jak nejlépe využít digitální média pro svou práci.

Cítíš zadostiučinění v tom, že jseš nyní schopnej uveřejňovat materiál téměř okamžitě?

Internet do jistý míry zabíjí myšlenku očekávání, takže to co mě na tom vzrušuje není ten bezprostřední požitek, ale spíš ta možnost zacílit dobrý obsah na mnohem víc lidí. V tuhle chvíli je všude hromada sraček, my chceme hlavně nabídnout něco jinýho, co není jen o tom bezprostředním upoutání pozornosti.

Co můžou lidi očekávat od online verze DIGu? DIG byl skvělej časák, poveze se na stejný vlně co se týče nápadů/ obsahu/ atmosféry i v online verzi?

Tohle je pro mě asi ta nejdůležitější část – to, co se chystáme dělat, je pořád to, jaký byl DIG dosud. Bude stejně naladěněj, bude se ubírat stejným směrem, se stejnejma lidma (samozřejmě taky se spoustou novejch lidí). DIG je pořád v plný síle. Doufáme, že si ho lidi v průběhu zamilují, stejně jako v případě časopisu.

Podle mého názoru jsou vedle kvalitního bloggingu důležitou součástí obsahu také pravidelné denní informace o dění v BMX. Jakým způsobem chcete toto celé uchopit?

Chceme určitě zachovat osvědčený věci z tištěné verze jako jsou velké rozhovory nebo třeba měsíční témata, kromě toho se hodně zaměříme na produkci videí. Máme rozpracovanou celou řadu videosérií s různým zaměřením, na kterých pracují různí lidé.

Obecně je vždycky těžké si zachovat svou tvář, držet si to v zajetých kolejích, který tě baví, zároveň přitom respektovat aktuální trendy a dávat lidem, co se jim líbí. Myslím si ale, že právě tohle byla vždycky silná stránka DIGu. Jeden z prvních projektů, který připravujeme, se bude týkat majitelů bmx společností (většinou s vynikajícími týmy jezdců), kteří byli sami výborní a velmi progresivní jezdci. Jsou rozpracovaný už 4 dokumenty na toto téma, prvním bude Ian Morris, majitel United, který byl v 90. letech jedním z nejvíc inovativních jezdců na streetu (pamětníci si vzpomenou na jeho naprosto šílený part v Etnies Forward – pozn. Hout). I další 3 jména v tomto projektu jsou velice zajímavý osobnosti. Jakmile spustíme web naplno, budeme čtenáře informovat o našich dalších projektech.

Stejně jako jsme to dělali dříve, chceme přinášet novinky a aktuální informace ze světa BMX, ale občas to taky proložit pohledem do historie a třeba hledat určité paralely. Máme za sebou nejen 35 let ve světě bmx, ale také máme velmi slušný materiál z 21 let provozování DIGu a spoustu zkušeností tím získaných. To všechno chceme dát do online verze. Budeme se snažit přinášet něco zajímavýho a originálního každý den.

Jak to máte s personálem?

Chvíli nám trvalo, než jsme dali tuhle partu dohromady, ale je mi potěšením říct, že můžu pracovat s těmahle lidma.

Fred Murray jede v celý týhle věci se mnou, takže on, pak Rob Dolecki, Andrew White, Vince Perraud, George Marshall a David Leep. Devon Hutchins pro nás bude taky dělat nějaký fotky a videa společně s filmařema – Stew Jonson, Peter Adam, James Cox, Rich Forne, Veesh, Scott Mcmenamin a Thibaut Grevet (z The Diggest). Thibautova úžasná série “Perspectives” se nyní taky přesouvá a bude součástí DIGu. Jsme z toho upřímně nadšený, protože tenhle rok je za ním a ostatníma vidět kus hodně kvalitní práce.

Luke Godson nám taky bude dál poskytovat svůj ohromný kus práce, co se týče designu a máme i dost přispěvatelů (v oblasti článků/fotelk/videí) od lidí jako Ricky Adam, Chris Marshall, Devin Feil, Steve Crandall, Sean Burns, Alex Donnachie, Christian Rigal, John Paul Rogers, Paulo Martins, Brian Barnhart, Dan Foley, Kevin Conners, Dean Dickinson, Scott Marceau, Scott Towne and doufejme mnoha dalších.

Jak se bude online DIG odlišovat od stávajících BMX stránek?

Předpokládám, že uspořádání bude takové, jako byla naše tištěná verze, takže budeme klást důraz na kvalitu fotografiíí a obsahu jak jen budeme moci. Právě teď to není o vzhledu stránek nebo něčem jiným. Je to o dobrým obsahu (podle našeho názoru), kterej nakopne lidi k ježdění.

“Osobně si myslím, že je potřeba říct každej příběh víc než fotkou na Instagramu a tříminutovým editem na webu.”

Neustále potřebujeme dobrý fotografie ke zdokumentování BMX a potřebujeme dobrý rozhovory a dobrý články v jakýmkoliv formátu k pořádnému zdokumentování BMX historie. Osobně si myslím, že je potřeba říct každej příběh víc než fotkou na Instagramu a tříminutovým editem na webu. Obě tyhle věci jsou skvělý v situaci “teď a tady” , ale mohou se stát vším, co nám zbyde, pokud tomu nedáme víc.

Snažíme se taky trochu jinak přistupovat k reklamě, se zaměřením na limitovanou skupinu vybraných značek. Náš reklamní prostor nebude otevřenej pro kohokoliv, protože to samý neděláme ani s naším prostorem pro články (chceme přece, abyste se koukali na oboje). Prostě chceme, abyste koukali na to, co považujeme za to nejlepší, co je momentálně v kurzu. Na trhu je mnoho BMX firem a podle mýho názoru hodně z nich nepřináší nic na stůl. Pokud vůbec něco, tak jen prostě jedou na vlně těch správnejch firem, který dělaj dobrý věci a pomáhaj dělat BMX progresivní, zajímavý a zábavný.

Jsem nadšenej z toho, že můžu říct, že okolo 90 % firem, které jsme oslovili, souhlasilo s tím, že nás budou podporovat a skutečně věří tomu, co děláme. Samozřejmě , že tady jsou další firmy a projekty, se kterými bychom chtěli spolupracovat, třeba to jednou taky přijde. Honění se za reklamou může být duši zdrcující zkušenost, takže jsme už na začátku udělali rozhodnutí pracovat jen s lidma, kterejm věříme a kteří ukazují skutečný zájem v tom s námi spolupracovat. Obrovský dík patří těmhle lidem a značkám, kteří nám věří a přejí si udělat s námi tenhle krok do neznáma.

Díky Wille, chtěl bys něco dodat, než tenhle rozhovor zabalíme?

Já díky vám za možnost říct pár slov k tomu všemu. Trvalo možná o trochu dýl než jsme předpokládali všechno nastavit a tak, chtěl jsem si být ale jistej, že jsme to dostali tak daleko, jak jen to bylo možný. Každej byl v průběhu celýho tohohole procesu extrémně trpělivej a já jim za to nemůžu skutečně dostatečně poděkovat (našim čtenářům, zaměstnancům, přispěvatelům, inzerentům). V poslední době jsem nechával hodně lidí čekat na odpověď přes email! (?) V únoru jsme všichni přišli o práci tím, že jsme koupili DIG zpátky a od tý doby nebyli schopný nikomu vyplatit žádnou mzdu. Navzdory tomu nás v tomhle pětiměsíčním období sucha všichni přispěvatelé podrželi a jejich věrnost pro mě znamená všechno. Od prvního dne byl DIG o přátelství jak jen to šlo a jsme pyšnej na to, že i po 21 letech můžu říct to samý.