Yes jou, trocha větru do stojatých vod. Už je tomu skoro 14 dnů, co jsme jeli s partou na výlet do Leipzigu okusit německou hlínu. Leipzig je celkem v dojezdový vzdálenosti a na pohled slibuje nemálo, trailsový hřiště se slušným počtem lajn vůbec nevypadá špatně. Výlet jsme dali jen dvoudenní, sestava Kudr, Hout, Mlaďák, Dušan, Fašoun a punkáč Michal, počasí slibovalo peklo, ale nakonec všechno dopadlo v cajku. Na místě nás přivítalo otevřený hřiště s pár stromkama a křovinama, všechno upravený, velký tuning zázemí, jaký se jen tak nevidí a opravdu spousta na první pohled zajímavých lajn. Noční euforický pohled vystřídala ranní střízlivost a už si s Kudrem brbláme pod vousy, že některý ty vychytávky nejsou až zas tak super a semtam něco by se určitě dalo udělat lépe. Hlavní poznatek je dvojí: ty skoky jsou malý a technický, ty skoky jsou dost vysoký a hodně načutlý. A pak, jedou možná tři lajny, víc ani ťuk. Škoda. Více se rozepisovat nebudu, trip byl fajn, jezdili jsme dost a celkově zavládla spokojenost. Dva dny na těch třech lajnách byly skoro až příliš, kdyby to jelo celý, asi si člověk nestěžuje. Třeba příště. Házím rozsáhlejší fotogalerku s popisem, ať je jasný, o čem je řeč. Díky čau.
Mlaďákův normální kokos mám doma já, psal sem mu smsku 😀