Jsme tady v Austinu

Po první návštěvě zimního Austinu v Texasu jsem si říkal, že sem se musím vracet. Trvalo to sice 5 let, ale jsem zpátky a se mnou super parťák na vejlety, libereckej jičíňák Honza Klinger. Máme tady za sebou první týden a první zážitky, o který se s vámi rádi podělíme. Celý článek tady.

Sestava na tuhle akci se formovala už  někdy od podzimu. Vypadalo to i na Onýse a na Jirku Zouhara, kterýho zastavila pár dní před odletem nešťastná borelióza. Nakonec jsme v tom zůstali s Honzou sami a jelikož jsme profíci, tak se nám  ještě podařilo zabookovat si každej jinej let a tak jsme letěli z Prahy přes Londýn do New Yorku a následně do Austinu každej sám. Já letěl 14. ledna z Prahy někdy kolem 11 dopoledne a Honza asi 4 hodiny přede mnou.  Odbavení jde hladce, dokonce ani nemám nadváhu zavazadla. Usedám do letadla a vedle mě na sedačku si přisedá vyšší týpek v mým věku. Zřejmě fanda FMX říkam si, když lustruje na telefonu jedno video za druhým.  Až při příletu do Londýna zjišťuju, že to vedle mě sedí Petr Pilát. Tak se ho ptám kam letí a než se letadlo zařadí ke správný gate, stíháme probrat všechno možný. Pilník má v Anglii exhibici, já přesedám na další letadlo směr New York. Příjemný zjištění, letadlo je zaplněný maximálně z jedný třetiny, takže pohodlí trojsedačky na sedmihodinovej let zaručeno. Imigrační na JFK probíhá relativně hladce, za to čekání na poslední letadlo do Austinu je dlouhý jak tejden. Celej let do Austinu spím jak zabitej, a v půl 2 ráno místního času se setkávám s Honzou. Snažíme se ještě na pár hodin zabrat v letištní hale, v hlavě ale máme o sedm hodin víc, takže se nám to moc nedaří a po pátý ráno  už berem taxi do města. Se svítáním už stojíme na devátý, kde si zkracujeme čekání na otevíračku Empiru, což je první bod našeho plánu. Do Empiru jsme to došli pěšky z centra hezkých 6 mílí i s velkejma taškama. Ještě že máme oba s kolečkama, díky ti Máro Vojáků za půjčení. Byla to štreka, ale taxík by stál majlant a v Empiru stejně otevírají až v 11. Ano v 11,  jsme v Austinu, Chill bro.  V Empiru nakupujem celkem dost věcí, který rovnou montujem na kola a Honzovi v podstatě skládaj skoro celý nový kolo na SandM C.C.R. rámu. Dohromady jsme tam nechali víc jak tisíc dolarů, hehe. Než zapletou Honzovy kola, vyrážíme do města hledat ubytování. Apartmány nám nevycházejí podle plánu, takže sázíme na BNB aplikaci a nocleh u lidí nabízející pokoj ve svým bytě, nebo baráku. Na několikátý pokus chytáme nocleh na prvních pět dní za nejnižší možnou cenu 15 dolcků na hlavu za noc. Vracíme se do Empiru vyzvednout odložený bágly a Honzovo kolo. Za pultem nejvíc ochotný Taylor Brown nám z ničeho nic nabízí ubytko zadarmo u sebe v domě na 12th street. My už sice máme zaplacený ubytko na první dny přes BNB, ale nabídku s nadšením přijímáme na další týdny. Tohle jsme fakt nečekali, haluz a nejvíc vstřícný gesto od Taylora. Takhle jsme zakončili první náročnej a hektickej den.  Nastěhováváme se k hostitelce Kim. Její byt  krom místnosti pro hosty vypadá spíš jako nahrávací studio, ale večer tomu už moc nevěnujem pozornost a kolem osmý vytuhujem v podstatě lusknutím prstu.

Další den dáváme první lehkou srovnávací session na devátý. Pomalu, opatrně, jetlag nám pořád ještě značně hučí v hlavě. Devátá nikdy nebyl spot pro náročný trailsaře, ale teď je to teda vůbec bída. Malá lajna je sedlá a ze skoků jsou udělaný divnolavice. Velká lajna není, normálně jí strhli a zůstaly z ní jen základy. I tak užíváme trochu srandy, přece jen sedíme na kole po dlouhý době, a to navíc v prosluněným lednovým dnu v Austinu.  Zbytek dne se jen tak potulujem po ulicích na nasáváme místní atmosféru. Zastavujem se taky v novým skateparku, který je na 12th street kousek od devátý.  Bowl vypadá dobře, tady taky asi budeme často.

Naše sídlo na prvních 5 dní je až na 52th street na severu, což je asi 8mil na Eastside. I tak se tam další den vydáváme, vidět znova nejlepší trailsy v Austinu. První pocity při příchodu tam na mě působí, jako by se nic nezměnilo, lidi jsou pořád stejný, pořád stejně v pohodě.  Dole u Speedballu už nás vítá Matty, o kus dál vysouší a šejpuje nájezd Clint Reynolds a nahoře u ohně usrkává pivo Nutter.  V Austinu je zrovna taky Mark Potoczny a Catty woods lokál Marky T. Otevíráme a rozdělujem 12pack Bushe. Je to jak desítka géčko, ale i to ti na Eastside chutná. Obcházíme celej spot, co kde přirostlo a jak to vypadá. Ptáme se co je v Austinu novýho a odpovídáme co je novýho v Čechách. Ježdění si nechávám na další dny a tak se s Honzou a Bushem kocháme pozorováním podvečerní session na Mainline. Honza si případá jak mimo realitu a já jeho pocity naprosto chápu. Tohle je Eastside live a už jen sledovat tu session je zážitek.  Po západu slunce se vydáváme na dlouhou cestu zpátky na 52th street. Další den se ale vracíme zpátky, je to poslední možnost dát si session s Markem Potocznym, který se další den vrací domů do Pittsburghu. Poprvé najíždím Mainline, přes počáteční drobný respekt jsem až na jeden dva záseky na šestým skoku (ten uměl vždycky potrestat) na konci lajny. Všechno je to oproti tenkrát ještě vychytanější, jede to fakt příjemně. Na Eastside se objevuje i anglická banda v čele s Fidsem. Tomuhle člověku je 43 let a jde do toho pořád po hlavě. Za tu session se smotnul snad třikrát a celý to zakončí tak, že na rozjezdu řekně: “teď jdu dát nothing na šestým”. Clint jede napřed, zastavuje u šestýho a tahá z kapsy Iphone. Jede Fids a vysílá tam nothing jako kráva, no koukněte sami na Clintův instagram. Fids má odježděno a otevírá zasloužený pivko. Ten den se taky po dlouhý době znovu najíždí Speedball. Jo, je to ta nejhustší lajna v Austinu. Jezdí Matty, Clint, Mark Potoczny a Will Blount. Poslední skoky jsou ještě měkký a pomalý, ale i tak je to stějně podívaná. Já nehodlám nic uspěchávat, na první den mi Mainline bohatě stačí.

Dokud jsme byli na severu, věnovali jsme se docela i skateparku na 12th street. Bowl je fakt příjemnej, radiusy krásně plynulý a návaznosti taky dobrý. Tady dostáváme kolo po český zimní pauze zase trochu zpátky do ruky. Objevuje se i pár lokálů, některý předváděj v bowlu slušný věci. Pak přichází stěhovací den středa. K pozdní snídani dojídáme těstoviny z předešlýho dne. Honza vypráví, jak se  jednou takhle po starších těstovinách do půl hodiny zeblil a zesral. Já jen nevěřícně kroutím hlavou, že to je přece nesmysl, naše těstoviny s tuňákem ze včerejška dáme jak prd. O dvě hodiny později v kavárně už házím stoosmičky na záchodě. Ten tuňák jsme asi měli dát aspoň do ledničky. Předem i zadem, tenhle maraton trvá asi čtyři hodiny dokud nejdou ven poslední žaluděční štávy. Večer na sedmou se sotva dotáhnu do Empiru, kde se nakládáme k Taylorovi do pickupu a odváží nás k sobě domů. Taylor pouští na telce Honzovi jeho vášeň, všelijaký monster trucky a tak rázem mají téma na celej večer. Já se odplazím do pokoje hned po příjezdu a ulehám.

Čtvrtek ráno se probouzím po asi 13hodinovým spánku. Žaludek zdá se býti už relativně v pohodě, tak dávám lehkou snídani. Je krásnej den, vyrážíme na výlet k Burton Springs  přírodnímu koupališti očíhnout, kde že se to tady budem koupat. Přes den je to tady většinou i na tričko, ale v noci jdou někdy teploty i k nule. Koupání zatím nevyzýváme, spokojeně chillujem na břehu u vody a cestou domů to pak berem přes pár zajímavých míst. Na pátek je ohlášena session na Eastside, plán je jasnej. Tam se objevuje i návštěva z Washingtonu, hned na první pohled vysmátej pohodář GJ. Doráží i lidi z dalších států, který jsou na tripu mají zastávku v Austinu. Session možná 10-15 lidí, velká paráda. Po session následuje chill u ohně a řeší se co večer. Nutter nás zve na warm up párty k sobě domů. Bez váhání se kvartýrujem k němu do dodávky. Nutterův house vypadá přesně tak jak jsem si ho představoval. Na otázku jestli má ženskou odpověděl: “Maybe?“. Stůl v obýváku má popsanej různejma citátama viz foto v galerce. GJ je párty man, tak jak to znáte z BTU videa. Ptám se ho jak je na tom teď Northwest a kolik spotů stabilně jede, ale říká mi, že je to špatný. Říká mi, že většina původní NW Crew se prý stala dospělými, na párty si  čas vždycky nějak najdou, ale na ježdění a digování už čas moc není a následovníci skoro žádní.  Taky mi říkal, že viděl video BTCU a když jsem mu odpověděl, že to jsme my před skoro deseti rukama, tak se rovnou zakousnul do neotevřený plechovky s pivem a při jejím exování mi podává druhou. Do toho Nutter pouští vypalovačky na svým domácím kině, je tam s náma i Marky T., lidi dělaj kokotiny. Tohle prostě chceš zažít.  Potom se přesouváme na kolech do baru kousek od T1 rampy, kde už mají všichni dost. K Taylorovi domů jsme se dostali ani nevím jak, ale vím že jsme měli štěstí že se taky zrovna vrátil z párty asi 5 minut po nás, protože jsme si neuměli odemknout, a tak nás vysvobodil.

Konec prvního dílu.