Report – FARM JAM 2016

Ještě předběhnu Houta než půjde s kůží na trh a sepíše něco o sobotní digovačce a naservíruju vám novozélandský deník, na který netrpělivě všichni čekáte. Satanskej tentokrát odběhnul od příběhů, které zažívají s Matesem na cestách a celou tuhle kapitolu věnoval akci, která si to bezesporu zaslouží. Ti kluci naši se totiž stali prvními českými jezdci na legendárním Farm Jamu. Že tahle akce sakra stojí za to se z reportu dozvíte a budete klukům hrozně závidět co zažili, stejně jako já. Že se sledovanost našich stránek díky Satanovým reportům zvedla asi o 300% nejspíš tušíte, ale za jeho reportama stojí taky jeho milá, která na něj věrně čeká a doufá, že se vrátí. Takže dík patří i Léni, která opravuje Satanove chyby v textu, aby jste neprudili a upravuje fotky. Z tohodle reportu budeme tady v Čechách zase minimálně 3 týdny žít, ale Satan může další díl napsat i dřív, žejo. Taky vím, že ho kladné ohlasy hrozně moc těší a povzbuzují k dalšímu psaní, víc jich je přes FB, ale to asi s naší ortodoxností nezměníme. Enjoy!

Jako bychom o tom nemluvili už od začátku našeho tripu a najednou to máme za sebou. Zpočátku jsme nevěděli, jestli se nám Farm Jam vůbec podaří navštívit, protože po vygooglení místa, kde se akce měla odehrát, nám mapa ukázala město kdesi na severu u Aucklandu, což by byl poměrně problém, když jsme na úplně druhý straně druhýho ostrova. Po diskusi na téma jamu s místním šerifem Gorge Rd trails jsme se zeptali, jestli na Farm Jam jede. Odpověď byla samozřejmě kladná a po otázce, jestli vyráží autem nebo bere letadlo, na nás udiveně zírá a nechápavě odpovídá, že přece autem, vždyť to jsou jen 2 hoďky cesty z Queenstownu. Poleje nás pocit lehkýho studu a velký úlevy, Farm Jam není na druhym konci druhýho ostrova!! Farm Jam je 2 hodiny autem od našeho města, HAHA!!

PÁTEK

Unavený po práci nepřemejšlíme a rovnou skáčeme do káry, vyrážíme vstříc dalšímu zélandskýmu dobrodružství, který jsme si vymodlili. Po cestě lemující to nejnádhernější pozadí s horama a neuvěřitelně modrou vodou v lake Wakatipu zalitý sluncem nám dochází, jak moc jsou naše mozky vypnutý. Bez jídla, bez peněz a bez chlastu dojíždíme na Farmu. Parkujíc vedle Redbull stanoviště. První koho vidím, když vycházím z auta je Corey Bohan chálující nějakou klobásu. Běžíme z auta zkouknout skoky a druhý koho potkáváme, jsou naši kluci z Gorge Rd trails a otázkou na rtech “Hale hoši kde máte kola?”

Celej jam je dneska už spíš show než závod, v zítřejším jamu jezděj australsko/zélandský hvězdy s pár lidma mimo tuhle polokouli jako Hucker z Ameriky nebo Godziek z Evropy, a tak jsme vůbec nečekali, že si na skocích vůbec zajezdíme (jen jsme se zase modlili).

Nicméně po vyzvání od našich novejch feláků se bezeslov otočim a rozeběhnu se z kopce přímo k autu. A já fakt nerad běhám, bůhví jestli mě někdo viděl od základky běžet (možná tak pár metrů ožralýho na tramvaj).

Jsme šťastní, že jsme se tu mohli vůbec projet a tak session skončila někdy v 21.40, kdy jsme už neviděli ani na konec dopadu. Skoky byly zezačátku nepoddajný, protože jsme byli ztuhlí jak kdybysme měli v zadku tyč (každej zná tu klasickou unavenou koženost), klasicky jsme přepálili, co jsme mohli. Ačkoli to nevypadá, skoky byli celkem tahací, první dva dost malý, třetí už pěkně příjemnej transfer, naskakovák, trikovací placka a sešup na poslední kurrva tahací velkej skok. (Málem jsem si rozkousal rty, když jsem asi 37 minut padal střemhlav na přední kolo do asi posledního metru dopadu, ale ustál jsem to, DOBŘEJÁ!)

Večer klasicky pokračuje v ovíněnym oparu za felákování u ohně s felákama z Queenstownu, což bejvá vždycky fajn večer a vždycky velká sranda.

SOBOTA

O trikách se nijak zvlášť rozkecávat nechci, určitě si je užijete víc s fotek a videí.

Vstáváme lehce vykalený do deštivýho a šedivýho rána. A kurva říkám si, tak trailsový deštivý prokletí neplatí jen u nás v Evropě, ale dost možná i tady na druhym konci světa. Oba plný skepse a lehký hladinky jedeme napravit včerejší chybky a vyhladovělý si jedeme pro jídlo, chlast a cash na vstup do nejbližšího krámku vzdálenýho 30 km. Jen co se vrátíme, počasí se začíná lehce vylepšovat a my doufáme, že kvůli němu neprosereme takovouhle událost. Po vydatnym snídaňoobědu na BBQ grillu (grill tu najdete fakt ale fakt všude, na zahradách backpackers, na plážích, na ulici, uprostřed pole…) vyrážíme vstříc prvnímu jamu na pořadu dne, což je FMX.

Kluci tu maj jakousi arénu, kde můžou jezdit dokola jak magoři a odrazy do kopců. Sázej triky a my si užíváme ty nádherný pohledy, šíleně dlouhý flipy, obrovský whipy, sem tam nějakou vraždu jako backflip kiss of death, před pozadím překrásnýho kopcovitýho (nyní už zcela vyjasněnýho a slunnýho) Zélandu, skoro jako bych se koukal na svoje oblíbený FMX video On The Pipe 2, kde jezdili freestyle freeride v americký přírodě na masivních skocích přes kopce, ne na žádnejch nudnejch boxech jako jsme zvyklý.

MY! Jsme rozhodlý si víkend naprosto užít, a tak už ve tři odpoledne lehce podnapilý z FMX show valíme na MTB jam, kterej je na triky štědřejší

 Všichni co tu jsou, si ježdění perfektně užívaj a na všech usměvavejch obličejích to jde snadno poznat. Jak už název napovídá, celej den se jezdilo ve stylu JAMu, takže kluci jezděj tak nějak samovolně, někdy sami, někdy v dlouhym vláčku, samozřejmě nechybí speakerovi komentáře.

V hlavě mi hodně uvízl Phil McLean, na jehož trailsech jsme jezdili v Christchurch (a na kterejch jsme se málem udusili v kouři, viz příští díl našeho příběhu) a jeho šíleně protáhlý Superman seatgraby na tom největším trailsu a ladný FlipWhipy.

Ale ten největší INSANE přišel až s nástupem BMX ligy výjimečných. Jména jako Corey Bohan, Kris Fox, Kyle Baldog, Martin Logan, Dany Josa, Dawid Godziek, Brock Horneman se postarali o nejšílenější přehled triků a stylů co jsem zažil. Bowie jezdil svůj klasickej styl, kterej mám rád a jeho 360onehand tably snad neomrzej nikoho. Brock Horneman rval na poslednim za velký věci jako Flip Bar Whip to Condor, což bylo naprosto k neuvěření.

O největší píčovinu se ale postaral Kyle Baldog, když nakonci jamu proskákal všechny trailsy na rovňáka a na poslednim zarval za něco co vypadalo jako Backflip to FlipWhip, všem nám ztuhla krev v žilách, i když to Kyle neodjel. Z čeho jsem si ale absolutně sednul na prdel, byl Kris Fox. Ten, jenž nemusí dělat triky. Člověk, kterej za celej den udělal jen pár NacNaců a asi jeden Condor, v tak neuvěřitelnym stylu, jakej nemá nikdo.

Rozhodně zkoukněte jak oficiální FarmJam video tak Instagramy zúčastněních, stojí to za to!

SOBOTA AFTTTEEERRRRPPPAAAARRRTTTYYY

Po vyhlášení si jdem udělat lehký barbecue k večeři a campem smrdí lehká nuda a žízeň po mejdanu, jen co se najíme, okolí ohně se začne nebezpečně plnit lidma.

Doprostřed našeho krásně zelenýho campu obrostlýho stromy, ze strany lemující řekou, přijel RedBull Hummer se sound systémem a tmavej večer vybuchl v zářivě svítící žhavou party. Jak moc vybuchnul a žhavil? Kurva tak tohle jsem ještě nikdy nezažil.

V rohu campu totiž byla složená hora dřeva (často je vidíme když projíždíme kolem farem, jsou to pokácený rozřezaný suchý klády), ze který jsme brali větve na naše barbecue. A tak nějakýho magora napadlo proč udržovat oheň a chodit s větvema, když můžem mít zapálenou půlku farmy dalších 14 dnů? Ten pračlověk vzal kanystr benzínu, kterej celej vycákal na horu dřeva, dal do ruky Huckerovi římskou svíci, kterou namířil přímo do škvíry, pak se už jen ozval obří výbuch a celá hromada snad se všema přítomnýma nadskočila. Tenhle mejdan se rozjel jako žádnej co jsme na Zélandu.

Už přes 4 měsíce si šetříme poslední půlku flašky slivovice na něco výjimečnýho a co je výjimečnější než jí dopít s našima novejma felákama z Gorge Rd a Huckerem.. Nebudu Vás napínat, slívku od Matesovy mamky pochválili všichni včetně Huckera, kterej za ten hlt Matese obejmul (viz video).

Přikládáme do ohniště ne větve, ale snad snad celý stromy, běháme ožralý, chodíme pro free pivka, dáváme pogo s Krisem Foxem.. Kluci z Mooncreeck Trails pozdravujou Jirku Zouhara i Johnyho Ruma, prostě jsme sem začli skutečně patřit. (Taky sem se tu poprvý poblil, takže jsem si mohl odškrtnout další odžitou věc na Zélandu.)

via YouTube

+ Pondělní Jam na Gorge Road Trails

Je pondělí ráno, Nový Zéland oslavuje sám svoji skvělost, takže je v tenhle krásně slunnej den vyhlášenej státní svátek a my do práce nejdeme, takže máme celej den na ježdění s BiggBoss světový scény na našem momentálně domácím plácku. Jen co přijede Hucker, už po nás řve “zapalovač!” (když jsme se ho na mejdanu zeptali, jestli zná ČR, zařval tohle slovíčko.)

Vesměs tu jsou všichni, co byli na Farm Jamu až na to, že dnes je to o dost uvolněnější. Kluci si najížděj lajny a zkoušej všechny, co se do nich vejdou. Dawid Godziek přišel za mnou, jestli bych ho provedl na lajně s klopenkama, takže se už fakt cejtim jak nalítanej lokál haha. Celej den se jezdí obrovsky dlouhý vláčky a k večeru kluci zarvou sem tam nějakej trik, Kris samozřejmě lítá nejvejš a nejstylovějc a já si zase z něho sedám na prdel.

 

 

Skrze Gorge Rd trails vládne klasická pohoda, barbecue a pivka, felení a ježdění, co chceš víc. Po pojezdu se klasicky s celou partou jede pokračovat v pití piv, dělání si prdel ze všeho a naše oblíbený házení po sobě kamenama, na pláž k nádherně modrýmu a čistýmu Queenstownskýmu Wakatipu lake. Celýmu dnu vládne letní počasí a my do noci sedíme na kolech v lehkejch mikinách, kluci nás tahaj na afterparty do baru, na což my už po takovym víkendu nemáme sílu, už jen kvůli vstávačce do práce..

 Na tyhle časy budeme vzpomínat už asi na furt.

 Omlouvám se, že tu nemáte výsledky ani jiný věci. Nejsem sportovní reportér a tyhle věci se dají snadno dohledat (na rozdíl od pocitu zúčastněnýho bikera).

Ještě pár fotek z George Road

A pár dalších fotek z Farm Jamu