PA trip 2018 – část první

Někdo ví a někdo ne, uplynulé dva týdny jsme strávili na posvátné půdě města Betléma, nejedná se však Izrael, nejsme pánbíčkáři, jedná se o Betlém ve státě Pennsylvánia. A že je tahle půda posvátná, to ví každý trailsař na světě, nebo ne? Ha, čert to vem. Dali jsme výlet se vším všudy a tady je opožděně první report z prvního týdne za velkou louží, jak jsme se měli a jak jsme to dali. Brzy čekejte report číslo 2 a spoustu fotek. A teď už dost keců, pojďte si přečíst, jak se ta lesní zvěř měla.

Hell yeahh. 5 let tomu je, co jsme byli na posledním PA výletě, 5 let přemýšlím o tom, kdy pojedeme znovu. Spousta změn od té doby, vesničan jsem, dvojitý tata a tak dále, času na ježdění málo málo, tudíž je potřeba již toto neprotahovat a vyrazit co nejdříve, než se skills začnou povážlivě snižovat pod hranici, za kterou jsi na PA spotech v prdeli. Protože PA spoty jsou dost. A tak si to zhruba rok doma připravuju, od drobných joků a narážek až po holou realitu, zlato letos jedu. A tak teda jeď. Nemeškám nic, okamžitě svolávám partu, kdo jede, načež Kudr jedeš = jedu, punkáči bezmyšlenkovité yes a Mates já se tam musím jednou podívat taky, takže telefonát do práce a telefonát zpět, yes jou, je nás 5, akorát na pohodu do minivanu. Týden sedím u compu a checkuju letenky, je to voser, kdysi byly všechny mezikontinentální lety s 23 kg báglem zdarma, dnes ty kurvy hodí letenku do NY za 12, ale zavazadlo je 100 USD jeden směr, ha jsi v tom skoro za 17, pojď si baby. Nakonec Air Canada přes Toronto, 5 lupenů na konec srpna, už není cesty zpět. Aby to nebylo tak jednoduchý a euforický, lámu si úplně nečekaně ruku na zahradě začátkem července, jedeme za 7 týdnů, to bude v poho. Ale kurva není to v poho, ruka bolí jako čert, řídítko nechytne, 3 dny před odletem nedám pořádně ani bunnyhop a to tam mám jet lítat něco, co je mnohem hustší než les? Váhám. Ale Matýsek mi vyhrožuje vším možným, PA je PA a i zevlink je dobrá dovča, takže yes, v sobotu 25.8. ráno nás veze Dudo stylem totální rally na letiště, jsme nakopnutý. Kendík den předtím dává do plných, takže totální Spejbl, ani nevstal a museli jsme ho budit, to je vůl. Dokrmujeme to po cestě, dokrmujeme to na letišti točenou plzínkou za 8 pětek, Kudr v euforii kupuje litrovýho Jacka v duty free zóně, kterýho v letadle vesele odpaňujeme, bylo nám čím dál lépe.. Dokud nepřišla černá holka kanadská, prej letuška, a kluci tohle je ale problém, na palubě nesmíte kalit svoje kaly, dejte mi tu flašku. Kudr ji strká pod nohy a dělá budovský oči, nepomáhá nic, flašku musíme navalit a prý si o tom ještě promluvíme. Přichází paní šéfová, vostrá ženská jako řemen, koukala po nás blbě, už když jsme nastupovali. Takže klucí, porušili jste kanadský zákony, budete zapsaní v reportu, už vám během letu nedám žádný chlast a bububu. Ok, ale tu flašku nám pak vrátíš, že jo? ptám se. Uvidíme. Party končí, 9 hodin do Toronta před náma a na suchu, heh. Vystupujeme v Torontu, jelikož jsme se po cestě bez chlastu chovali jako řádní občani, dostáváme zpátky našeho Jacka a hurá, jdeme se mít dobře. Přestup trochu v chaosu, žene nás to na kontrolu všeho, tady nám tu flašku seberou. Jdu se zeptat příjemný kočičky, personálu letiště, co teď. Říká, že by bylo nejlepší to vykalit. Punkáči s Matesem volové se mezitím nedrží taty a prochází kontrolou, nemůžou se dostat zpátky, takže pánům cajtům vysvětlujeme, že tam máme kámoše a potřebujeme je zpátky, zároveň o pravém důvodu a flašce raději taktně mlčíme, abychom je nenasrali. No nakonec punkáče s Matesem protáhneme zpátky, zašijeme se, flašku bez jakýkoliv brzdy za půl hoďky dáme a hurá, super veselí jdeme na americký imigrační, který je už v Kanadě. Ujímám se slova, sportovci a tak dále, týpek trochu kouká, no ale dostáváme berana a jdeme si dát jedno točený kanadský, 220 Kč na ruku, neber to 🙂 Let do Newarku už jen formalita, tam žádný imigrační, paráda, za hodinu sedíme v luxusním Dodge Grand Caravan v černý barvě, vypadáme jak federálové, hehe, tedy zvenku. Uvnitř banda lesních kreténů, v totálním hypu když prolítáváme kolem cedule Welcome to Pennsylvania. V Bethlehemu jedeme rovnou k Pavlishovi, Drive through beverage, kde to funguje asi tak: Vjedeš do skladiště, který je plný beeru, otevřeš okno, řekneš typovi co chceš, jestli to chceš studený z lednice nebo stačí teplý, on ti to naláduje do kufru, zaplatíš, have a good one a máš beeru plný auto, god bless America. Přežrat se do Burger Kingu, nahodit slušňáky a jedeme se ubytovat. Maličkej asi mexickej týpek, všechno nám vysvětlil a ukázal, kufr plnej piva jsme mu neukázali, díky čau. Máme celý domek se zahradou asi 3 minuty od Posh, co chceš víc. Časový posun je voser, je 9 večer místního času, doma 3 ráno, když půjdeš teď spát, vzbudíš se v 5-6 ráno a jsi rozbitej fest, takže se po 20ti hodinách na nohou držíme co to jen jde, dáváme bmx videjka, po 12tý jsou tuhý už skoro všichni.

Další den checkovačka Posh, no tohle prý není nic velkýho a kdesi cosi.. Ono to není tak vysoký, trochu si to sedlo, ale já vím, že tohle není ani malý, ani zadarmo. Jedeme nakoupit nějaký cajky, HDMI kabel, simku s neomezenýma datama, matračku pro Čmucha, hledáme grilíček, nemají. Objíždíme dva Walmarty a stejně nemají, co to je? Neuděláš nic. Hnusnej mekáč a hurá na Catty. Je neděle, docela tam jsou lidi, spousta týpků tak 40-45 let, oldschool jak se patří a nebojí se vlka nic. Dobře oni. Kudr rozjíždí zlehka Baby lajny, kterých tady je několik, nijak dlouhý a ne tak skákací, jako naše Baby lajna, ale na rozježdění ideál. Nakonec se jedna Baby lajna trochu zvedá do skoček, pořád nic oproti zvěrstvu hned vedle, na fotkách pak koukáme, tvl. to je minimálně jak naše levá, haha. Jinak celý Catty je prostě úlet, velký, prudký, kreativní že vůbec nechápeš, jak to může fungovat, ale funguje. Mega hustej spot, ze kterýho má i Kudr sevřenou řiťku. Já zkouším zatejpovat ruku a chytit řídítko, i ty malý boule mi kroutí hubu bolestí, ale přeci jen skáču dvě malý lavičky a snažím se jezdit co to jde, tohle je ta nejlepší rehabilitace. Zdravíme se s Fachmanem, to je stejně týpek. Balíme to a jedeme se ještě podívat na Posh. Potkáváme J-bona, trailshaman, sám nejvyšší, jak se máš kámo, setkání zase po letech. Lehký pojezd na Baby lajně, kterou tady nově mají, trochu divočina, ale super, že něco takového na Posh přibylo. Je vedro jako svině, takže žízeň, kousek od skoků je takový pěkný bárek, no tak jdeme se podívat, viď. Barmanka kočička, vzácný to jev, tady nemají pěkný holky, tak si dáme jednu točenou ipičku, 6,8 voltáž to má, takže maká a hrozně chutná. Otočíme ještě jednu a jsme rozjetý jak autobus, neboj kočičko, přijdeme zas, ale teď máme hlad. Doma jídlo a pivka, jak jinak. Pondělí nákup, vracím se ještě pro Jacka 1,78 litru, platí Kudr, hahá, protože se se mnou ten vůl vsadil o 10 Jacků, že byl první Řáholec 2008. 2009 kámo, bylo to 2009, takže mám trochu předplaceno, muhaha. Když kluci viděli tu flašku (1,78 l je fakt velká flaška), popadla je hysterie, no to bude večírek. Dáváme koupačku v řece, je hodně přes 30, řeka parádní, čistá, sedíš si v ní, kalíš si pivka, daleko od všeho, totálně vypnuto a je ti dobře. Tohle už jsem dlouho potřeboval. Okolo 3 se sbíráme a jdeme na Posh. Odkrýt, přichází Jbone, dáváme 5 a pokec, mám toho typa rád. Bojuje jako my všichni tatové, jak skloubit rodinu, práci a les dohromady, dává mnohem víc než já, je to pán. Baby lajna opět vděčná, Kudr opatrně rozjíždí Chillers, nejznámější a obvykle nejježdější lajna, není to zas tak malý, jak si myslel. Punkáči pomalu a s rozvahou, kterou nikdo nechápeme (jezdí třeba 2 hodiny dva naskakováky), nakonec proskáčou taky, euforie. My s Matesem jsme upečení a trochu v nudě, tady se totiž nesmí pít pivka a to je prostě něco, na co si my lesní mužové nikdy nezvykneme. Takže jedeme nahoru k Pavlishovi pro beer a kempíme to na lavičce hned vedle, je nám dobře. Za hoďku jsme zpátky dole, dáváme Baby lajnu, ruka je lepší než včera, pořád bolí jako čert, ale už to řídítko trochu držím. Že by? Jedeme domů se naládovat pizzou a blížíme se k nevyhnutelnýmu souboji s flaškou, Jack na nás čeká. S Dr. Pepperem nekouše ani trochu a dáváme venku na zahradě zvesela. Kudr hlásí, že je jako motokára a trochu tak vypadá. Punkáči vyhlašují wrestling a dávají megahustý match v řeckořímským zápasu, vsadil jsem na Michala, prohrál 2 dollary. Kudr chvíli hodil klid a vypadá normálně, další sklenka a najednou hází čelo a hotovo. Vytuhnul jako kdysi svíce, no to bude veselo. Dostal tetování, pyramidu, pizzu a tak, dobrý to bylo. Nakonec jsme souboj s flaškou nevyhráli, takhle nás Mates (který jediný moc nekotlil, gumák) vyfotil asi v 1 v noci.

1:0 pro flašku.. 😀

Kudr se vzbudil v křesle ve 4 a nevěděl vůbec nic, haha. Další den trochu pomalejší, jak jinak. Udělali jsme si sandwiche a vyrazili k řece, tam je dobře. Pak Posh, to je stejně flek. Punkáči už to umí, Kudr dává další lajny, dobrý to je. Ruka zase o něco lepší, proskákávám s Matesem všechny baby lajny, jen ať ruka dostane čouda, však ono jí to jen pomůže. Navečer se objevuje Henny, máme radost zase po roce. Měl 5 hodin let z Vegas, 5 hodin jel jeho busem v tom vedru (je fakt příšerný vedro a vlhko), naběhne na Posh, za 10 sekund už je na rozjezdu, za 5 minut má prolítaný všechny lajny. Je to borec. Večer lehký beery, pokec s Ericem a jeho kámošem Adamem, dozvídáme se o dalších trailsech v okolí, staví je lidi, kteří se odtrhli od Catty, prý nejšílenější spot, jaký existuje, no to jsme zvědaví. Henny jde spát, dáváme ještě filmeček Strach a hnus v Las Vegas, my name is Raoul Duke, to je biják, hehe. Kudr zase vytuhává, dostává další tetování, haha, prej se mu tohle nikdy nestává. Ve středu vstáváme pozvolna, jedeme se podívat na ten nový spot, o kterým mluvil Henny. Totální a naprostá úchylárna namotaná možná 20 m hlubokou roklí. Masakr, bicycle motocross v podobě, kterou neznáme a trochu se jí i bojíme, fakt je to dost. Jedeme za Ericem na Catty dohodnout co a jak, tam se jezdí, ale my jsme zatím naštelovaný na Posh, takže díky čau a večer. Oběd, koupačka, beer a Posh, ideální den. Jezdíme, fotíme, dobře se máme. Později dorazil Henny a ještě další týpci z Catty, jsou tady lokálové z Posh malej Stauff a Jon, dobrá session. Henny dává 360 na skoku, kde bys to nečekal, dobře von. Večer už chci jít na Chillers ruka neruka, ale vysírá nás po telefonu pan domácí, že co před barákem dělá Hennyho bus a ještě je připojenej na jeho elektriku. Tak vysvětluju a snažím se to urovnat, už jsem jednou slyšel o story bmx týpků, který vyhodili z airbnb, protože si to jeli trochu jinak, než si majitel představoval. To nechceš. Máme toho dost, session je u konce. Přikrejt plachtama, protože zítra se jezdit nebude a možná se zhorší počasí. Nakoupit, uvařit, najíst se, pivka dát, filmek, spát. Dnes je čtvrtek 30.8. a jedeme do NYC, projezdit trochu Mannhatan na kole a podívat se na stará známá místa. Zastávka v Madison Square Parku u Flatiron building jasná zpráva. Právě je 1:06 odpoledne místního času, sedím ve Wendys naproti Empire State, píšu tenhle report a hlídám kola bandě, která je nahoře na Empire.

Dnes má Čmuch narozky, navíc přiletí Fish, kterýho nabereme, bude veselo. Zítra pomalu na Posh, sobota je jam a potom máme celý další týden, kdy chceme najet Catty. Budeme vás informovat. Stay tuned.

Konec první části..