Berlín trip 2021

Hout pokračuje ve svém letním vyprávění. Co bylo po Vápně? Hrozně jsme ladili výlet, trailsový výlet a to do Belgie na MX trails, který sakra chceme odškrtnout. Nakonec bylo vše jinak, dali jsme kompromis a to Berlín. Jak se to seběhlo a jak to dopadlo, čtěte dále.

MX jsou jedny z nejhustších a dle posledních videjek možná taky nejstrašidelnějších trailsů v Evropě, tam chceme. Trip do Belgie měl být loni, ale dal jsem přednost Kalbusu, Kudr byl trochu nasranej, a tak říkám Kudře vole, letos jedeme do Belgie. Jo no, to bychom měli, ale kdy a my jedeme s rodinkou na dovolenou a já nevím a to je moc dlouhý a hodně zakázek a doma a blablabla.. To je vůl. Přizpůsobuju tomu vše a stejně je Kudr v prdeli, to jsme to dopracovali. Nezajímá mě nic a jedeme prostě do Belgie, Kuba Najman a  Punkboy, s Kudrem nebo bez, sice jen na pár dnů, ale jedeme. Ověřujeme situaci u lokálů a dostáváme bídu, Foerske je rozbitej a na výletě, zbytek taky nic, počasí na hovno, trailsy nejedou. To je provar. Záložní varianta, Kudr vykládal o nějakých trailsových spotech kolem Berlína, prý je toho tam spousta, v nejhorším Mellowpark, který mě neláká. Bojím se, že to bude všechno stát za vyližtužku, ale Najman tam má Vincenta, ten to zná, prý nás provede a on ví a na bídu by nás nevzal. A tak tedy jedeme na výlet. Půlka srpna, je nám dobře, valíme středa na noc, zastávka v Azylu (pivní bar v Liberci) pro beery a po půlnoci jsme někde na předměstí Berlína. Po cestě jsem dával poctivý ipy, takže jsem docela nakropenej a beru to přímo se spacákem na rozjezd, jak jinak, ať mám ráno rozhled. Půlka srpna, slunko pere, budí mě brzo a tak si to po ránu pěkně zčerstva prohlížím a v lehký kocovince hned začínám nadávat. Teď budu klasický Hout kokot, ale tak to se mnou je. První znak špatných skoků jsou široké nájezdy. Jakmile mají skoky nájezdy metr a půl široký, je to v prdeli, protože nikdo normální tohle nestaví. Co je na tom špatně? Váže to hlínu, dá to hrozný práce udržovat a hlavně, metr a půl široký nájezd nepotřebuješ, kdo se netrefí do půl metru, nemá na trailsech co dělat. Druhý znak obvykle špatných skoků? Jsou nažehlený žehličkou a vyfoukaný fénem. Dokonale šejpnutý vnitřky, zednická lžíce a hladítko, všechno dokonale až dolu včetně těch megaširokých nájezdů, to bys blil. No a co je důsledkem, přes úpornou snahu aby to vypadalo se zapomíná na to podstatné a to bývá špatně. Takže v tomto případě nesmyslně načutlý nájezdy, zbytečný step-upy (který berou vejšku, jelikož to člověk sotva vyletí do toho dopadu, pocit z letu nula) a zarůstající mezery mezi skokama, protože tady se nejezdí (jakpak by se jezdilo, když to pořád žehlí a fénujou), samozřejmě kromě trapných lavic, jak jinak než také mega načutlých. A tak si zanadávám, kam jsme to kurva dojeli. Chudák Vincent, náš německý průvodce, hodně zapálený kluk jezdící ze zdravotních důvodů na horským, nemá to s námi jednoduchý ani trochu. Dáváme nákup, čekáme na Kudra, který doráží až ve čtvrtek, protože láska je láska nebo co a doma chceš mít klid, vedro jako svině, co teď. No co, půjdeme si tu bídu skočit, když už jsme tady. Mates se těší na lavice a chystá se prý na životní jízdy, prý ať chlastám pívo a držím hubu, má pravdu. Spot je na otevřený louce, pere to do nás, no ale odkrýváme tedy, lehký šejping a jde se to projet. Mates po jedný jízdě na lavicích ztrácí entuziasmus, čutá to jak svině a stojí to prostě za hovno, to nechceš. Pojezdíme trochu hlavní lajnu, nebaví to a je třeba šetřit síly, takže zdravý demokratický rozhodnutí, jedeme do čudu. Leč prekérka, objevují se lokálové, co teď, no co, nic, stojí to za hovno, sice je blbý se zdekovat, když za námi spěchali z práce a těšili se na session, ale my jsme na výletě a rozpálený louky máme tak akorát. Vincent diplomaticky zůstává, aby to vyžehlil, díky za to.

Jedeme na Wildau trails, který z fotek vypadají dobře. Po cestě benzínka a proviant, koupání v řece, srandy, je nám dobře. Dorážíme na spot, hlavní lokál přijde až zítra takže nic, jen to zcheckneme, to vypadá dobře, i když trochu divoce místama. Dáváme večeři, kupujeme Jima a led, čekáme na Vincenta, je nám dobře. Ráno opět trochu do kocovinky, čekáme na místního trail bosse, kterýho matně znám ze starýho Mellowparku, po telefonu nás diriguje, že skoky bez něj nesmíme ani odkrýt, říkám si no ty krávo. Na tohle nehraju, chceme vidět, jak to vlastně vypadá, odkrýváme a ejhle, to jsou věci. Skok do strany jaký nemám rád a pekelný sharkfin, ze kterýho by ses regulérně posral, tohle nemůže být příjemný. Ale jinak je to parádní místo, soukromý parčík u nějakýho dětskýho centra, akáty, stín, sezení, nádhera, a tak jsem vcelku spokojen. Je vedro, plán dát oběd a potom se jet koupat, navečer session. Jedeme s Kudrem dát čínu, kluci dávají oběd na skokách z vlastních zásob, mají nás po obědě vyzvednout, je to po cestě k řece. Ale prý se objevil trail boss (představil se „Hi, Im trail boss“, haha, to je taky dobrý) a bude se jezdit, tak tedy jedeme zpátky. Když dojíždíme, kluci už mají základ naskákaný, docela velký rozjezd, čutlý hip doprava, hned za ním doleva, dva rovný skoky a dál se jim nechce, je tam ten hodně transfer doprava (typ skoku, jaký v lese nemáme, rovný nájezd v něm házíš hroznou myš, letíš metr do dálky a čtyři do strany, stáčí se to přitom o 90 jako corner a ještě je to mega step-up). No, boss ale docela na klid dává, Vincent taky, tak to pokouší Kudr s Kubou a docela taky, tak tedy taky pojedu. A ejhle jsem docela krátký, co to je? Dám pár pokusů a nic moc, Punkáči na to serou když mě vidí, to mi nevoní. Je vedro, jedeme se koupat, dát pivko, je potřeba se vychillovat a večer to určitě půjde lépe. Vincent nechápe, koupat, proč, to jste jeli až z Čech abyste se tady koupali? Jsme na výletě a je vedro kámo, vždyť je to jasný. Jedem k řece, dáváme beery, pohodička. Přijedem zpátky a hned to lítá samo, každopádně ty skoky jsou vzhledem k profilu maličko placatější, než by to chtělo, to bere rychlost, místama by jí mohlo být díky tomu víc, jako třeba na tom transferu. Takže nejenom že jedeš v tom nájezdu myš jako svině, ale ještě v něm musíš pořádně pumpnout, no to chceš. No ale pivko a koupání a hned to jde, dávám na klid, za ním už čeká jen ten sharkfin, vypadá fakt hrozně, ale Kudr s Najmanem už to mají najeto a prý to jde, tak tedy jedu.. Heh, tak na tohle nehraju. Ta věc by mohla být v klidu, ale má na konci špici, která tě tak zmáčkne a bouchne do řidel, že to nechceš. Třikrát si to projedu, aby se neřeklo a seru na to, tohle mi prostě nevoní. Nalítává i Čmuch a Punkboy, kterýho špice jednou málem vysype, jdeme se raději věnovat pívu. Session jinak jede náramná, Kudr se vyndává, Vincent taky trikuje, boss jezdí hezky, Kuba samozřejmě taky lítá, pěkný to je. Rozjíždí ještě druhou variantu hlavní lajny, pěkně to vypadá, ale pořád tam je ten shark, seru na to. Večer jako malovaný, kupujeme věci na gril, nezbytného jacka a srandy, pěkný den.

Ráno sobota, už docela zmuchlanost, co teď? Prý nějaký další spot nedaleko odsud s nějakým crazy step-upem a kousek potom nějaký koupání, tak jedeme. Spot nacházíme u šílenýho baráku, který vypadá jako psychiatrická klinika z 50. let, nebo bývalé nacistické výzkumné centrum mimozemské civilizace, nebo oboje. A spot na to celkem plynule navazuje. Už jsem viděl dost, ale ještě nikdy jsem neviděl tohle. Zajímavý údolíčko mezi stromy s neskutečným potenciálem, dokonale šejpnutý hliněný bazén s hliněným wallem a dalším velkým radiusem, přičemž vůbec nedává smysl kudy a kam co vlastně vede, no a nakonec naprosto scifi step-up regulérně 10 metrů vysoký, vše dělaný snad ručně, rozjezd z vysokého kopce, tak 20 metrů dolu, 2 metry široký, tak 30-40 cm nad zem zvednutý hliněný dokonale šejpnutý chodník coby rozjezdová dráha, nahoře další dvě nebo tři velký (myslím tím třeba 2 metry vysoký) klopenky, který tam na to vůbec nejsou potřeba, ale nač troškařit, že. Údajně tenhle totální bizár postavili celý ručně, tipnul bych si tak 3-4 roky usilovný práce v partě, vše kvůli jednomu skoku / step-upu, neskutečný. Když jsem viděl nahoře ty klopenky a vedle obrovský díry do země, ze kterých brali hlínu, nevydržel jsem to a dostal jsem takový záchvat smíchu, že jsem se málem pochcal. Kromě toho dole jedna lajnička, takový naše velikostně WC nebo Baby na Vápně, funboxový dopady až to bolelo, jen to člověk viděl. Prošli jsme, zhodnotili a začali googlit, kde že je to koupací jezero. Vincent se už z nás mohl regulérně posrat, hlavně tedy ze mně, holt jsme na výletě no, na tomhle jezdit opravdu nepotřebujeme. Vygooglili jsme, Vincenta tam nechali s lokálama, ať si zajezdí a vydali se vstříc rybníku nikoliv jezeru, jak se ukázalo, pláži, pivku a chillu. Lokálové prý ani tu svoji baby lajnu nedokázali pořádně proskákat a jezdili step-up. Masakr. Nakonec jsme to vyhodnotili, že už máme místních spotů dost a pojedeme se podívat do Mellowparku, jak to tam vypadá. V novým Mellowparku jsem byl jen jednou, hned první rok co začal fungovat, kdy to nebylo dobrý, byl jsem docela zvědav. Nejdřív zásek u brány, týpek neumí ani slovo anglicky a nechce nás pustit dovnitř, odvěký kámoš a správce parku Max má volno, to je voser. Nakonec jsme mu volali, nadšený nebyl, ale za 10 éček můžeme dovnitř, hurá. Lehký checking skoků, to se sakra změnilo a vypadá to dobře. Nový hlavní šéflokál Wolf, příjemný týpek a dobrý jezdec, potkali jsme ho už na Wildau, prý to tady kope asi 3 roky a je tady každý den, slušná práce. Jedeme se najíst, Najman s Punkboyem jdou mezitím jezdit, když se vracíme, mají to nalítaný a rohlík na hubě hovoří za vše. Prý super a tohle funguje, no tak hurá. Dám si pivko a jdu se projet, Baby lajna se mnou cvičí, hlavní lajna totálně, tří denní vyndanost smrdí crashem, sorry Mellowparku, dnes to nepůjde. Za to si dávám s Matesem točenou plzýnku a je taky dobře. Kudr kdysi tryskomyš je unavený a prý nemá sílu, je z toho celý špatný, stárneme kamaráde, časy se mění. Mellowpark se hodně posunul od mé poslední návštěvy, příjemné zázemí, bikroska, pumptrack, několik parčíků a parků a konečně i dobrý skoky. Akorát tedy ty parky jsou takový hodně „tréninkový“, základ resi dopady a vlastně jen funboxy, radiusy a spiny, nic zajímavého. No ale každý dle gusta. Dokonce jsme tady potkali legendární bratry Helmičky – Tatra bikes, všechno při starým, tričko Policie, sedla vysoko, připadal jsem si jak na X-Cupu někdy v roce 2005-2006. Ale dobře oni, že pořád jezdí.

Večer jsme dali přesun k baru, kde jsme narazili na německou fbmx olympioničku nevím jak se jmenuje, hned jsme dali pokec a vypadalo to nadějně, prý večer párty na skokách a přijde, leč jsme se nějak zasekli u baru, na ping pongu a pumptracku a na skoky se domotali až když už byla tma, holka, nikde, škoda. Docela by mě ta olympiáda zajímala. Večer už jsme se klasicky otec – syn pohádali o píčovinách s Kudrem, který poslední dobou neví, kde mu hlava stojí a ráno vyndaný odjezd nach house.

Pěkný koupací výlet to byl, jezdící pro mě moc ne, ale někdo si zajezdil víc někdo míň a zase jsme společně někam vyrazili a bylo to fajn. Příště už jen Mellowpark a možná Wildau, zbytek netřeba, holt těch super spotů zase tolik kolem Berlína není. Ale jako výletní destinace Berlín opět nezklamal, zase někdy příště, díky čau.

Fotek pár co jsem vzal na Wildau na telefon a Kuba černobílý na film. Jinde jsme nefotili, nějak nebyl čas 🙂