Mason Ritter, nikdy mi to jméno nic neříkalo a vlastně ani neříká. Postřehnul jsem ho někdy někde na instagramu jako někoho, koho by člověk měl sledovat a pak mi to zase vypadlo. A pak jsem viděl tuhle fotku a ten detail na instagramu Chrise Doyla. A to je kurva dobrý, moc dobrý. A hele, týpek je už 4 roky ve flow Hoffman teamu a vyndává se jak o život. Přijde mi, že je to takový newschool lokál zabiják americkýho středovýchodu, který se s tím moc nemazlí a docela to tam má, docela dost to tam má. No, podívejte se pořádně na tu fotku, pekelný trik jaký jsme asi nikdo na živo nikdy neviděli a ten týpek se u toho tlemí a je v klidu jak na nedělním obědě u babičky. Mazec.
Nemám slov!
Watts a Walsh pohromadě na australskym písečku. Omáčka od Cultu a Dana Foleyho.
Normálně se teď na nás začínaj sypat plnohodnotný dlouhý a kurva dobrý videa.
Že by se bmx pomalu dostávalo tam, kde už pár let je skateboarding (aspoň teda v zahraničí)? Nebo už to tam je??
Mám na mysli, že ten průmysl, je natolik rozjetej a disciplína tak stará, že trend netrend, jezdec nejezdec, mezi všema těma značkama dostane nějakej svůj prostor každej a tím pádem si už každej příjde na svoje…
No rozhodně díky za tohle video. Za ty dva dny, jsem to viděl už tak pětkrát. Novej večerníček.
Člověk by toho teď psal a psal, ale řeknu to jednoduše… tohle je dar z nebes!
V dnešní době, při současnym počasí, s tím co je teď neustále na internetu, atd. prostě jak říkám, dar z nebes.
Doporučuju huntův IG profil @bhuntnh tam je vidět jak frut šlape.
Ale néé, stejně si něco řeknem.
Ta kombinace naprosto skvělýho Stew Johnsona, jeho klasickýho “anthem edit stylu” a zvířecí bmx vlastnosti Hunta, to se už dneska prostě moc nepotkává. Tolik minut, svkělej song, přestřeli na začátku… 5 let práce takovýho borce za kamerou a takovýho jezdce, kterej by se skoro zdálo, že už ani moc nejezdí. Co oba žene k tomu do toho narvat takovýho usílí? Žádný veklý sponzoři tam přece nejsou, na barák to nikomu nevidělá.
Je to jasný oba dva milujou bmx až za hrob. DIG BMX zase jednou zabil.
Konec kecání, ať máme čas si to pustit ještě aspoň třikrát!
Bmx.. Co je bmx? Každý, ať si odpoví sám. Někdo řekne sport, někdo řekne něco jiného. Vždy jsem se přikláněl k tomu, jak to popisuje Taj Mihelich v tomto rozhovoru. Košatě a široce, ale je to jasný. Mnohem přímočařeji, ovšem o to působivěji, to vystihnul tento dokument o bmx v Nigerii. Tohle je hustý.
Bohužel se mi nepodařilo vložit pouze video, takže klikejte na stránky Red Bullu, opravdu to stojí za to.
This is the inspiring story of three pioneers from the nascent BMX scene in Lagos, Nigeria. Get to know how they got their start in riding and find out how the small crew have forged a whole new frontier in BMX.
Jako každý rok, zas a znovu, scházíme se na Štědrý den v Lese, protože les máme rádi. Poprvé bez Kudra, nevím proč se nemůžu zbavit zvláštního dojmu, jakoby to něco znamenalo. Že by Final Řáholec Jam? Haha, kdo ví. Šťastný a veselý.
A tady ještě jedna, myslím, že tam ta tradice začala. Vánoce 2009, tenkrát v lese, otec a syn.
Ben Hennon, co k němu říci. Poprvé jsem ho zaznamenal na jednom z legendárních Worlds v Kolíně nad Rýnem v roce 2004, dával tam flipwhip, což byl v té době megatrik a česká parta mu neřekla jinak než “vyndánek”, protože ten týpek byl fakt vyndanej. Rok na to se objevil v Praze na MS a dával tam dokola flipwhip přes spinu s kozou, pokaždý na zem, sekal se jak svině, totální masakr, nikdo nechápal nic. Příběhů jako tento by se našlo bezpočet, každopádně ať se Ben Hennon objevil kdekoliv, upoutával na sebe pozornost jak svým časem stále vybroušenějším ježděním, tak i nekompromisním “I dont give a fuck” přístupem, za který si mě získal. Týpek jako svině se vším všudy, jakých se ve světě bmx objevilo pár a v Evropě vůbec. Ben jezdil dlouhý roky za Vans a zcela v souladu s jeho punkopřístupem, jednoho dne si řekl “a dost”, zvedl telefon, zavolal Andy Zeissovi, team manageru Vansu (který mimochodem fáknul kdysi Berana, že ho nechce, protože mu typově nezapadá do týmu, muhahá), a řekl končím. Svět bmx tím přišel o jednu z velmi výrazných osobností, která mu bude chybět, žádná o tom. DIG vydal článek právě o Hennonovi a jeho letech ve Vansu slovy právě Andy Zeisse, koho by zajímalo, čtěte zde, je tam i pár zajímavých foteček. No a vyšlo k tomu tohle video, pravděpodobně poslední bmx video Bena Hennona, stojí za to.
Mimochodem, našel jsem si jeho instagram a má tam fotky, jak dává svoje první fighty v MMA, co dodat, prostě Hennon!
Rok 2011 byl nejsilnější rok lesa. Největší lajny, nejlepší šejping, nejostřejší dopady. Vrátili jsme se s Kudrem ze států totálně zblblí, jak taky skoky můžou vypadat, přeci jen dva měsíce v PA a pak Austin a Speedball každý den, to člověka někam posune. Kudr byl zamilovanej a začínal s kapelou, nijak moc to s lesem nehrotil, ale já byl nakoplej jako nikdy. Místo hledání práce jsem trávil každý den od rána do večera v lese s lopatou, nahazoval a nabrušoval co jen šlo, někde jsem to i trochu přehnal, přiznávám. Přesto tehdejší Backspace, BIG DIG, Velká z dropu, do nebe vysílající Střed, to jsou nezapomenutelné lajny. Ze států jsem byl tak vylítanej, že jsem to všechno najížděl z první bez helmy, no problem. V létě jsem se do toho ještě rozvedl, završoval svůj rok prázdnin, nedělali jsme nic jiného, než že jsme jezdili. Přijel Mark Potoczny, nezapomenutelný Řáholec Jam, jo byl to ten, co Kuba Hrot házel kolem, Benďák s náma kámošil a zařídil gril na uzenou kýtu, s jejíž ohlodanou kostí se nakonec v dešti dva týpci řezali ve stylu flinstonovskýho wrestlingu v mezeře za klopenkou a Meloun je zeshora pochcal, což zápasníci kvitovali s neskonalým nadšením, stejně jako my ječící okolo. Bylo to dost. Na plech vyndanej jsem si pak na Kill the Line zrasil nohu a ten rok dojezdil, díky čemuž jsem mohl natočit tento edit, který více než dobře zachycuje nejlepší éru lesa. Mimochodem, tehdy se jezdilo ve velkým dokud to jen šlo, letos jsem poslední session dával v lese já sám před možná třemi týdny, protože už nikdo jezdit nechce. Doba se mění, se vším všudy. Tady jedno videjko ze zlatých časů, nejlepších lesních dob.
Jeden překlad o jednom hustým týpkovi a hustý věci, která se mu už před nějakým pátkem přihodila (2016 tuším). Ano, mluvím o Thomasu Robinsonovi aka Robbovi. Jeden z nejuznávanějších trailsových mistrů tělem a duší, velký štýlař a typ se vším všudy, digger na proslulých Villij trails. Už kdysi jsem házel odkaz na jeho rozhovor, který přeložili na TBB, rozhodně stojí za přečtení. No a Robbovi se stala v roce 2016 (fakt si nejsem úplně jist, ale myslím že 2016) životní tragédie a o tom je následující článek. Trochu nás předběhlo TBB, které to pustilo ven akorát v době, kdy mi to Volunteer Horča házel do mailu přeložený. Říkám Horčovi “sorry kámo, je to pešek, hodíme to do koše”, ale když jsem si přečetl verzi na TBB bez jakéhokoliv úvodu, odkazu, jakékoliv vlastní přidané hodnoty a především s obrovskou chybou v překladu ohledně toho, jak se to vlastně stalo, nasral jsem se a rozhodl se, že to pustím i sem, ač se jedná víceméně o to samé (až na tu chybu). Vzhledem k tomu, že se naši čtenáři stejně moc nepřekrývají, jde asi o hovno. Takže kdo neví, co se stalo Robbovi, klikejte dále, je to docela mazec.
Letošní rok je nejlepší co pamatuju z hlediska počasí, alespoň tedy toho lesního, trailsovýho počasí. Proto nám sezóna stále nekončí, i když už jsme si vystřihli před pár týdny na Háčku konec sezóny. Byla to znovu hodně povedená akce s tak akorát počtem lidí i jezdců, bylo nás tak kolem 50ti sakum prásk, už jak jinak než v pátek Milevsko, pokalili jsme, pojezdili jsme, pokecali jsme, zasoutěžili jsme, bylo to super. Dokonce i prachy nakonec tak nějak vyšly, že jsem v tom nezahučel raketu, ačkoliv se jelo pivko i burgery v podstatě na samoobsluhu. Mezi highlighty rozhodně patří Tomek Vondr a jeho pokusy o 270 na hipu za druhou klopkou bez jakéhokoliv varování, prý si o to ten skok říká, potom Souška a jeho beko na hipu po třetí klopce, Příba komentující všechno a všechny a Rendolph, protože je Rendolph. Díky všem co přijeli a dobře se měli, díky Souškovi s Rendym za pomoc se vším, zase někdy příště, díky čau.
PS: Mimochodem, padla řeč taky na Kalbus, prej má Příba dvoupatrák.. Že by za rok? 😀
Saša pustil na TBB jednu pěknou vzpomínku na doby dávno minulé. Troufám si říci zlatá éra českého FBMX, éra X-cupů. Sjíždělo se nás tehdy spousta, mělo to energii, mělo to grády. Skoky bývaly zpravidla špatný, na dnešní poměry téměř nejezditelný, ale to nás tehdy až zas tak netrápilo. Člověk si prostě natáhnul chrániče a jel dávat. Večer mejdan a tralala, vše v gesci kluků z 4elements, kteří to dělali s nadhledem a na pohodu, zároveň relativně dobře. Cvachi coby speaker a Zee pouští pecky, sakra to mi chybí ještě dnes. Škoda, že ta doba je dávno pryč a nikdy už se nevrátí. Klikejte tady pro pořádný kus nostalgie. Díky za vzpomínku Sašo.
Mimochodem, není ten plagoš s Žiri Karlíkem z plzeňský Lopatárny boží? Chci Žiriho 🙂
