Z nějakýho důvodu se nejstylovější trailsoví jezdci starýho kontinentu nachází v Anglii a dost možná korunu na hlavě nosí Thomas „Robbo“ Robinson. Pravidelně si dává každý podzim výlety do PA, kde čerpá inspiraci a nadále vybrušuje své již tak vybroušený štýlo, sledovat tohoto týpka jezdit je opravdu radost. Jako správný trailsový killa má Robbo samozřejmě také svůj spot a to věhlasné Villij trails, jedny z nejlepších trailsů v Evropě. A tady je jedno parádní vidko Robba z jeho domácího spotu. Enjoy.
Další snaha o novátorský přístup k bmx contestu. Z nějakého důvodu propojení freestylu s racingem (tedy závoděním na rychlost) nefunguje. První pokus byl Red Bull contest Revolution před několika lety v Berlíně, který hlásil, že vrátí zpět starý bikros časy, kdy se proháněli po bikroskách lidi jako Todd Lyons, Robbie Miranda nebo třeba Leoš Pavlič, či Michal Prokop. Zkrátka kdy bylo běžné občas vyndat nějaký trik a součást závodu byl vložený King of Dirt contest, kde skákali samotní bikrosáci. Ty doby jsou nenávratně pryč, Red Bull se se svým pojetím v Berlíně těžce spálil a podobně mi přijde i tento pokus z Las Vegas. Speed & Style by Monster, jakoby se tento energeťák snažil konkurovat Red Bullu s různýma originálníma nápadama a ani tady to nedopadlo moc slavně. Není mi jasný, o co tam jde, dva týpci jedou dvě lajny, který se proplétají, dávají triky a šlapou, kdo vyhrál a proč? A hlavně, když je dovolený to šlapání, proč mají ty skoky 4 metry? Proč jim tam nedali pořádnou hamtárnu bikrosovou a skoky aspoň 8, ať to má grády a ukáže se, kdo opravdu umí šlapat, ne jenom sypat salta mortále? Zase palec dolu.
Spousta věcí se děje ve světě bmx a nějak se nestíháme o to s vámi dělit. Tak teď série postů, co dva dny je nastaven nový update o něčem, co mi třeba přišlo zajímavý.
Začnu šaškárnou zvanou Dirt Dogs a Jed Mildonem. Podle všeho sympatický týpek, jedoucí si ovšem Nitro Circus štýlo za každou cenu, hlavně ať to sype. Postavíme si megarampu z hlíny, aby měla k těm dvaceti, rozhlásíme kecy o největších dirtových skocích na světě, pozvem kamery, hucknem tam nějaký peklo a bude světový rekord. Přijde mi to jako shit show a nic jinýho. Ten skok je o hovně, ano dlouhý ale jinak o hovně, v podstatě kopie dřevěný megarampy. Tady nejde o posouvání hranic, co se dá na malým kole dát, o to šlo Dane Searlsovi, tady jde hlavně o publicitu a světový rekord. Dane Searls lítal největší dirtový skoky jednou provždy, tohle je jen shit show, která si potřebuje hrát na světový rekordy. Fakt se mi to nelíbí. Na druhou stranu, rozbil se tam párkrát slušně, o tom žádná.
Ještě poznámka, když jsem si teď přečetl ještě ty velkohubý PR kecy o největších skocích na světe, je mi z toho blbě. Urážka Dane Searlse, ten skákal největší dirtový skoky, případně Colina Winkelmana, ten skákal zase ultimátně největší skoky na malým kole. Oba paradoxně R.I.P., snad se spokojeně tlemí Jed Mildonovi z bmxovýho nebe.
Mimochodem, pamatuje si někdo na světový rekord ve skoku do výšky od Kye Forteho? Podobná sračka.
Mike Saavedra, jeden z nejlepších trailsových jezdců Ameriky a velký srdcař, utrpěl těžké zranění v Pittsburghu, pravděpodobně na Hazelwood. Sjela mu noha z pedálu, vzhledem k velikosti tamních skoků a rychlosti se mu noha zamotala pod kolo a v podstatě si ji sám přejel. Brrr, jen pomyslet na takový pád bolí. Objevila se navíc velice nepříjemná komplikace známá jako kompartement syndrom, což může vést až k odumření tkání a nutné amputaci. Naštěstí se to podařilo včas podchytnout a nohu zachránit. I tak peklo, který nechceš. Mika pustili po 18ti dnech z nemocnice v Pittsburghu a je doma v Cali, čekají ho dlouhé měsíce rehabilitací, aby se noha posílila a on mohl vůbec začít uvažovat o návratu na kolo. Jako drtivá většina amerických trails riderů bez stálé práce od devíti do pěti nemá ani on zdravotní pojištění, o tom jak drahá je zdravotní péče v USA není třeba diskutovat. Tady na těch stránkách je Mikova story a link na finanční podporu, osobně mu tam hned 10$ cvakám (dvě kila mě nezabijou, koho jo?), ať se má z čeho dát do kupy. Vůbec představa se dávat dohromady z takovýho zranění je zlo, k tomu ještě řešit, že to budeš splácet dlouhý roky, to nechceš. Kdo se přidá?
Mike Saavedra si tuní své Blue Bench Trails, nejhustší trailsy v Cali, kterým se drtivá většina tamějších profíků vyhýbá obloukem.
Mike Saavedra na svých trailsech, snad se dá do kupy a bude zase moct takhle dávat.
Před týdnem jsem zavítal na pár dní na Slovensko a tak jsem si odskočil na den i do Martina, abych konečně ochutnal Dudovi trailsy. Bohužel bylo trochu vlhko, takže skoky nejely zdaleka tolik jako za sucha, ale i tak jsme si dali s Dudem jednu příjemnou dopolední session. Lajna čítá 7 skoků, všechno háže tak jak má a na předposledním skoku dá celkem pěkně polítnout, když se za to zatáhne. Přesně na tom skoku mi Dudo pořídil tuhle parádní fotku. Pokud počasí ještě trochu podrží, nebránil bych se tomu naložit dodávku šesti lidma a vyrazit na víkendový trailsový vejlet. Slyšel jsem o slušným hřišti v Lipsku, v polsku by jedno místo stálo taky za návštěvu a nejsem proti navštívit třeba i Ivančickou partu. Zájemci?
Red Bull Dreamline, asi málokomu tahle dirtová akce roku utekla. Výsledky se mi nezdají, skoky byly loni větší zdá se mi, ale stejně to byla zatraceně dobrá podívaná. Tady souhrn všech videí, highlihts z finále ještě tady a galerky na ofiko Red Bull stránkách, taky to stojí za to projít. Props Red Bullu za to, že dělá takovouhle akci, fuck Red Bull za to, že není nikde kompletní live přenos nebo aspoň videa z finále. Jejich NBC sestřih byla loni velká ostuda a bojím se, že to na komerční televizi bude stát znovu za hovno. Je to škoda.
Mimochodem, Tom Arkus to řekl celkem výstižně:
“@r_popple riding the real #Dreamline #fuckredbull #buildyourown #nochumpshere — with Ryan Popple.”
Naprosto skvělý nápad, červený býk opět nezklamal. Čumim na to s úžasem a otevřenou hubou a mam chuť si to vyzkoušet. Asi ve mně zbylo ještě trochu závodníka. A Dosch to tam totálně nandal, za to respekt.
Slovenská scéna, je mladá a čerstvá. Připomíná mi první půlku minulého desetiletí u nás. Každý závod byl svátek, pro lidi to bylo něco novýho a přišli se podívat, scéna malá, každý se znal s každým a všechno bylo o vzájemné podpoře dát dobrý trik, firmy viděly nové příležitosti a podporovaly to. Krásné časy. Slovensko mi dnes přijde podobné. Udělají závod na náměstí na jednom špatným skoku a přesto je to událost plná pozitivních emocí. My jsme většinou jezdili na dvou skocích, ale jinak to bylo podobný. Tehdy to byl progres, hec, dobrá zábava, dnes scifi, který nechceš. Na DB report ze slovenský akce, jaká by se v ČR už asi konat nemohla. Slovenští bratia, užívejte si svoji bmx scénu na plný benzín, dokud ji máte takovou, jaká je. Nevydrží to věčně.
A tady videjko ze zmíněný akce, je to prdel, ne že ne.
Fish neboli Radek Fišera, tradiční to návštěvník našich výletů a lesních taškařic, zaslal mi pár fotek z letošního Řáholce. Black and white štýlo, proč ne, myslím, že je to slušný průřez dnem. Akorát chybí ty tuny zkumavek na baru při nucený deštivý pauze a pekelná party 😀 Díky Fishi, za rok zas.
