CHECKTRAILS.com

Texas Toast Jam, contest konající se v texaským Austinu, který dal do kupy Taj Mihelich v duchu, který je mu vlastní. Čistý bmx v pohodovým stylu, klid a chill, zároveň hec s kámošema, žádný milionový prize money, žádný obrovský kamery, přestávky na reklamu a jiný píčoviny. Prostě bmx postaru a nejlíp. Letos se Texas Toast přesunul na nový flek, je to trochu škoda, na otevřený pláni to není úplně ono ve srovnání s příjemnou útulností předchozích míst konání, ale zase bylo na všechno více místa. Videjek z tohoto jamu se objevuje spousty, jedno za všechny dávám tohle od Ryana Navazia. Ryan je profík se vším všudy, zároveň super týpek, který chvíli žil v Austinu a rozhodně do tohoto města patří, asi proto jeho videjko nejlépe vystihuje, o čem celá akce je.

Z nějakýho důvodu se nejstylovější trailsoví jezdci starýho kontinentu nachází v Anglii a dost možná korunu na hlavě nosí Thomas „Robbo“ Robinson. Pravidelně si dává každý podzim výlety do PA, kde čerpá inspiraci a nadále vybrušuje své již tak vybroušený štýlo, sledovat tohoto týpka jezdit je opravdu radost. Jako správný trailsový killa má Robbo samozřejmě také svůj spot a to věhlasné Villij trails, jedny z nejlepších trailsů v Evropě. A tady je jedno parádní vidko Robba z jeho domácího spotu. Enjoy.

Další snaha o novátorský přístup k bmx contestu. Z nějakého důvodu propojení freestylu s racingem (tedy závoděním na rychlost) nefunguje. První pokus byl Red Bull contest Revolution před několika lety v Berlíně, který hlásil, že vrátí zpět starý bikros časy, kdy se proháněli po bikroskách lidi jako Todd Lyons, Robbie Miranda nebo třeba Leoš Pavlič, či Michal Prokop. Zkrátka kdy bylo běžné občas vyndat nějaký trik a součást závodu byl vložený King of Dirt contest, kde skákali samotní bikrosáci. Ty doby jsou nenávratně pryč, Red Bull se se svým pojetím v Berlíně těžce spálil a podobně mi přijde i tento pokus z Las Vegas. Speed & Style by Monster, jakoby se tento energeťák snažil konkurovat Red Bullu s různýma originálníma nápadama a ani tady to nedopadlo moc slavně. Není mi jasný, o co tam jde, dva týpci jedou dvě lajny, který se proplétají, dávají triky a šlapou, kdo vyhrál a proč? A hlavně, když je dovolený to šlapání, proč mají ty skoky 4 metry? Proč jim tam nedali pořádnou hamtárnu bikrosovou a skoky aspoň 8, ať to má grády a ukáže se, kdo opravdu umí šlapat, ne jenom sypat salta mortále? Zase palec dolu.

Spousta věcí se děje ve světě bmx a nějak se nestíháme o to s vámi dělit. Tak teď série postů, co dva dny je nastaven nový update o něčem, co mi třeba přišlo zajímavý.

Začnu šaškárnou zvanou Dirt Dogs a Jed Mildonem. Podle všeho sympatický týpek, jedoucí si ovšem Nitro Circus štýlo za každou cenu, hlavně ať to sype. Postavíme si megarampu z hlíny, aby měla k těm dvaceti, rozhlásíme kecy o největších dirtových skocích na světě, pozvem kamery, hucknem tam nějaký peklo a bude světový rekord. Přijde mi to jako shit show a nic jinýho. Ten skok je o hovně, ano dlouhý ale jinak o hovně, v podstatě kopie dřevěný megarampy. Tady nejde o posouvání hranic, co se dá na malým kole dát, o to šlo Dane Searlsovi, tady jde hlavně o publicitu a světový rekord. Dane Searls lítal největší dirtový skoky jednou provždy, tohle je jen shit show, která si potřebuje hrát na světový rekordy. Fakt se mi to nelíbí. Na druhou stranu, rozbil se tam párkrát slušně, o tom žádná.

Ještě poznámka, když jsem si teď přečetl ještě ty velkohubý PR kecy o největších skocích na světe, je mi z toho blbě. Urážka Dane Searlse, ten skákal největší dirtový skoky, případně Colina Winkelmana, ten skákal zase ultimátně největší skoky na malým kole. Oba paradoxně R.I.P., snad se spokojeně tlemí Jed Mildonovi z bmxovýho nebe.

Mimochodem, pamatuje si někdo na světový rekord ve skoku do výšky od Kye Forteho? Podobná sračka.

Dane Searls

Colin Winkelman