CHECKTRAILS.com

Jak jsem psal minule, pár zajímavých kousků se objevilo v posledních týdnech a měsících. Kromě zmíněného Vinylu vyšlo také Relic videjko s názvem Rambling in the North East a potom nedávno Clint Reynolds vydal nové Credence video s prostým názvem 3. Obě videjka jsou si docela podobná, zkrátka Credence parta lítá trailsy eastcoastu a hotovo. Musím se přiznat, že jsem už asi trochu zaujat, ale na Clintovu fufanu už jsem skoro alergický a pořád dokola stejný polety Mattyho a Clinta už mě taky nijak netankují. Credence partu doplnil Ever Peacock, nová tvář, který zase tolik okoukaný není, ale zase není jezdecky tak výrazný. Bohužel hodně mi chybí v obou videích Nutter coby velmi osobitá postavička a výborný, daleko méně předvídatelný pan jezdec. Přeci jen Nutter umí vyndat kde co a občas i slušnou nálož, zatímco Clint je učesaně stylový, ale v podstatě pořád stejný. O Mattym ani nemluvě. Na Credence videjku se však sem tam objeví spousta různých friends, což je fajn a příjemně to oživují, namátkou Henny, legenda Derrick Girard, Halahani, Mark Potoczny, mihne se Chris Doyle nebo dokonce Tony Cardona na Eastside (učebnicový zához na Speed Ballu, haha). Záběry z Eastside, více jezdců, zvolená hudba, všelijaký Clintovy domácí vychytávky a celkově pohodová příjemná atmosféra v Credence videjku přeci jen zastiňuje ten Relic, který mě opravdu nijak neoslovil. Samozřejmě, každý má rád něco jinýho, ale mě osobně k tomu pohodovýmu trailsovýmu ježdění ten tvrdý metal neseděl ani trochu. Celkově ani jedno videjko vlastně nepřineslo nic nového, Clint v podstatě sebral záběry z instagramu za posledních pár let a polepil to dohromady.

Na druhou stranu je však potřeba říci, že už jsem starý kozel, který to pořád sleduje, ty spoty i jezdce zná a není to pro něj nic mimořádného. Před pár (možná už více) lety bych z toho byl nadšen, přeci jen Eastside, Posh a Catty, Hazelwoods, North Eastside a jedni z nejlepších trailsových jezdců světa, co chceme víc? Asi bych chtěl se vrátit zpět do časů před sociálními sítěmi, kdy tohle zkrátka člověk neviděl po kouskách dávkovaný každý druhý den, ale viděl to jednou za dva roky a po právu čuměl. Navíc je potřeba objektivně říci, že naživo je ježdění těchhle lidí velká pecka, jsou to vejšky a je to styl, některý ty skoky jsou fakt macatý. A můžete na to koukat klidně celý den, každý den. Takže kdo neviděl, anebo viděl, ale bere ho to a rád se podívá znova, otevřte si pivko a tady je přes 20 minut nadupaný trailsový nálože.

Nikdy by mě nenapadlo, že budu nostalgicky vzpomínat na éru Livestyle party. Nemám rád pózu a fake a ti kluci nebyli nic jinýho než póza, ale jedno jim nelze upřít, na kole jezdit uměli, alespoň tedy David Benda a Projektyl, zbytek už byl slabší. Především však tehdy nešlo o počet tailwhipů, barspinů a salta mortále. Šlo o tably, turndowny a styl na prvním místě. A tento styl ježdění byl docela rozšířený, na čemž právě i tahle parta nesla svůj podíl. Jezdit na průtahy, styl, rychlost? V dnešní době věc zatraceně málo vídaná. Možná se pletu a sleduji, spíš tedy nesleduji, špatný média, jezdce, výstupy, ale mám dojem, že dnes se jede hlavně na ty triky, počty toček, tailwhipů a barspinů. Čest výjimkám, ale je jich málo. Když se na to podívám, kde to vzniklo a jak to bylo, Livestyle parta a tehdejší doba (řekněme 2006-2009) byla totálně ovlivněná Mikem Aitkenem a celkově tou generací jezdců první poloviny 2000. Ty kořeny jdou ještě dále, Brian Foster, Taj Mihelich, Joe Rich a další, na nich vyrostlý právě Aitken. Tehdy velký triky nebyly tak vyhlazený jako dnes a Aitken přinesl něco jiného, totální styl a uhlazenost, nová hvězda Chase Hawk, prostě styl hrál prim nad triky a děti to žraly. Jak čas běžel, hvězdy stylu šly pomalu do pozadí (nehoda Aitkena atd.), objevila se nová generace jezdců typu Kyle Baldock a další, kteří tam začali ty velký triky sypat na větší jistotu a s daleko větší konzistencí, na to široká veřejnost vždy slyší, chytají se toho ve velkém výrobci sračka drinků a  ruku v ruce samozřejmě média. Rozjede se ve velkým Fise a jiný robo contesty, objevují se další nový tváře neskutečně nakládající v robo-stylu a všemu nasazuje korunu téma fbmx a olympiáda. Zatímco za doby Livestyle party děti žraly Aitkena, Hawka, Tonyho Cardonu a další štýlaře, dnes děti celkem houfně vzhlíží ke gymnastům typu Logan Martin či Nick Bruce (mé znalosti jsou chabé, možná tady má být dalších 10 jiných jmen). Viděl jsem pár záběrů z MČR v parku v Brumově loni, tak kdo tam jel na průtahy a styl? Trošičku Habada a trošičku Pejda, ti to umí, ale samozřejmě s tably a turndowny dnes zajedeš kulový, takže to tam taky všechno sypou hlava nehlava. Kdo dál? Obávám se, že nikdo. Ono ani tehdy nebylo kdo ví kolik lidí, kteří to uměli (protože ten table a turndown je ve finále podstatně těžší než barspin nebo tailwhip na plošku), ale spoustě se to líbilo a spousta se o to snažila. Je pravda, že dnes je vedle Fise cirkusu taky fenomén bazénového ježdění v čele s Fast and Loose partou, při neskutečném rozmachu chlubítek (rozuměj instagram) si člověk může najít, co se mu líbí, ale přesto, kolik dnešních mladých kluků v ČR řekněme do 16ti let by řeklo, že je jejich oblíbeným jezdcem Corey Walsh nebo třeba Matt Cordova? A s tím samozřejmě souvisí i způsob ježdění. A to úplně vynechávám street scénu, která je obrovská a jede si to svoje.

V této souvislosti mě baví sledovat rodinu Halahanových. Ti kluci odmala jedou styl a styl na prvním místě, je v tom ten trailsový či bazénový nádech, ta alternativa, žádný mainstream, je to z nich cítit na sto honů. A ti kluci neskutečně dávají. Tou snahou, v jejich případě zatraceně úspěšnou, o styl na tom kole mi právě připomínají tu naši českou dobu Livestyle, kdy byl table až za ucho víc než double tailwhip. Halahani jsou celkem čtyři, malá holčička Kaci, malý brácha Shane, starší Nathan a nejstarší Lukas. Všichni jezdí jak o život, téměř denně kopou skoky za barákem, jezdí na jamy a jsou fest vidět. Objeví se někdy někdo takový u nás? Budu čekat, trpělivě čekat.

No a právě nejstarší dva bráchové si dali výlet do Austinu. Záběry z bazénů a hlavně z Eastside, kterých není nikdy dost. Možná se mi to zdá, ale 16ti letý Nathan diktuje ještě víc než jeho starší brácha. Prý vzhlíží k Aitkenovi a Clintovi Reynoldsovi, no skoro bych řekl, že už jezdí stylověji, než druhý jmenovaný. Tohle je dobrý, posuďte sami.

Většina z vás asi někdy zaznamenala proslulé Caracas trails, dirtový spot na předměstí brazilského Sao Paula, ze kterýho se čas od času objeví nějaká ta bechderoucí fotka nebo videjko. Rovný, ale za to hodně macatý skoky, na kterých se místňáci pořádně vyndávaj. Ten místňák je hlavně jeden a to Leandro Moreira. Totální killer a top světový dirtař, který na scéně pár let je, ale zase tak dlouho ne. Přitom mu brzy bude už 35 let. Právě on dostal Caracas trails do širšího povědomí bmx veřejnosti, svými nehoráznými polety a průtahy získal pozornost nejednoho z nás, kdo viděl jeho např. flipwhip do totál přetaženýho turndownu, musí mi dát za pravdu. Myslím, že týpek má trochu smůlu, že se z Brazílie dostal až v momentě, kdy byl dirt v podstatě mrtvý, žádný velký závody, série, nic. Jednou za rok X-Games a nazdar, škoda škoda. Ale zpátky ke Caracas trails. Moreira zde začal v roce 2019 pořádat dirtový contest, za pomocí Monsteru a dalších svých sponzorů se z toho stal největší contest Jižní Ameriky a vlastně jeden z největších na světě. Jak však sami dobře víme ze zkušenosti s Dirt&Rollem, dostat na akci nejlepší jezdce z celého světa není jen tak, ať je akce jakkoliv dobrá, takže to zůstalo trochu mimo hlavní média a i účast tvořili hlavně jihoameričtí zabijáci. V roce 2020 se akce opakovala pod názvem BMX Estilo Livre a letos i za přísných proticovidových opatření a bez diváků proběhla o uplynulém víkendu znovu. Tu jihoamerickou scénu po očku pozoruji už nějakou dobu, byli to už v 90. letech výborní bikrosaři, ta tradice tam je, a protože kromě fotbalu není mnoho co dělat, ne každýho fotbal baví, jdou do skákání na kole s pořádnou vervou. No fear I dont give a fuck přístup a velký triky, sypou to tam indiáni hlava nehlava a to i na pořádně macatých Caracas trails. Mimochodem, ta závodní lajna nemá opravdu s trailsy mnoho společnýho, placatý dirtový skoky až to bolí, ale podívaná je to dobrá i na tom videjku, na živo to musí být úlet. Letošní contest asi dost ovlivnil ten covid a celková situace, moc lidí dnes nepoletí někam skákat na kole, ale přesto účast slušná, ze států přiletěl Hucker, Pat Casey a Anthony Napolitan, což muselo být velké zpestření pro místní. Tady dávám kratší videjko z kvaldy a full video z nedělního finále. Můj favorit je ten mladičkej indián, Gustavo Bala Loka, super jméno a vtipný týpek, no a především ten typ bez chráničů v kraťasech se čtyřma pegama, krátká zadní stavba, má tam hubguardy, štrýtař jako prase na první pohled a on takhle sype bez brzdy na takových skokách? Docela úlet. Dost už řečí, kdo neviděl, pojďte se na to podívat, je to docela zajímavý pokoukání.