Diskuze k článku tady ve mně vyvolala vzpomínky až na éru Jinolice trails a celý mě to donutilo se zamyslet nad tím, jak vlastně velmi sporadicky vzniká z trailsů nějaký obrazový materiál a je tím svým způsobem vzácný. Vezmu to zeširoka. Štrýtový ježdění, trend dneška, modla, co je víc. Nechci teď posuzovat, jestli je to zasloužený nebo ne, či jestli je to správně. Spíš stojí za úvahu, jestli to taky není tím, že tento styl ježdění je nejvíc vidět. Možná se pletu a jsem mimo mísu, sorry všem, kterých by se mé plácání dotklo. Osobně mám ovšem zato, že štrýtaři jen málokdy vyrazí do ulic bez dokumentační techniky. Ježdění spočívá leckdy v najíždění nějaký pekelný sérky na 120tý pokus, případně v sebezničujících pokusech dát nějaký vyndaný rail nebo gap. Povede se, radost velká, znovu se do toho nikomu moc nechce a samozřejmě je fajn mít tuhle jednu vyndávku nahranou že. Když už jsem to dal a natočil, tak to nenechám ležet v šuplíku a hle, štrýt rázem zaplavil internet, což zákonitě zvýšilo jeho popularitu. Ale o tomhle jsem mluvit nechtěl. Je to jen můj subjektivní pocit, ale trailsové ježdění funguje přesně obráceně. Videjka se točí minimálně, celý to funguje na úplně jiný bázi, minimálně tedy v Jičíně tomu tak bylo, je a asi i bude. Článek o naší lesní demenci, kdy na videa není čas.
Random gallery
Most commented
- None found
Recent comments
- frenk frantik on ACL rekonstrukce – část 2.
- Aiwa Green on ACL rekonstrukce – část 2.
- hout on DIG – Trey Jones Interview
Category:
Archive:
Trails we dig at:
Tags:
Checktrails.com people:
Search