Jen připomínám, tuhle sobotu 16.3. sejdeme se v lese, pěkně už dopolko a trochu s tím pohneme. Poprvé letos, kdo to vyzve? Bývá to nestálé a nejisté v posledních letech, čím dál složitější spíše, jsem zvědav. Jisté je to, že já jdu a chodit budu, protože bmx. Buřty, píva, lopaty, všechno s sebou, snad nebude mordor a budeme se mít dobře. A tady pár fotek, jak jsme to poslední roky dávali.
2012, dělali jsme Gargramelu a Pannu.
2013, Sherlockovka.
2015, Bordel.
Taky 2015, posíleni o libereckou partu, makali jsme na tom Bordelu, taková lajna se nepostaví za den.
2016, myslím, že jsme nestavěli nového nic, tunilo se a ladilo, co už stálo, možná Dick se dotáhnul.
2017, předělávka Bordelu, Matesovy narozky a velký mejdan. Za ten den se nahodily komplet z nuly dva skoky pořádných rozměrů. Holt když je parta.. A stačila k tomu tehdy jen jedna štětka 😀
Obrázek týdne už podruhé za relativně krátkou dobu, vůbec to není málo. Garrett Byrnes, mýtus, legenda, týpek, bůh.. Vlastně ho tady u nás pořádně neznáme, jen někteří mají takové to tušení, ví, že je součástí T1 party, která sama o sobě působí trochu mysteriózním dojmem, a že na tomhle typovi je něco zvláštního. Trávím teď relativně hodně času v autě a tak poslouchám všechno možné. Poslechl jsem si pro mnohé z vás pravděpodobně nicneříkající podcast s názvem Bmx in our blood (vynikající podcasty) právě s Garrettem Byrnesem.. Co vám mám povídat, nesmírně zajímavé povídaní s nesmírně zajímavým člověkem. V mnoha ohledech mi Garrett mluvil z duše, v mnoha ohledech řekl nahlas to, co člověk tak nějak ví, ale neumí to vyjádřit, jeho vzpomínky na své bmx začátky, ta vášeň a radost jaká tam byla, ten vděk za to všechno. Velmi dobře mu rozumím. Mazec a ještě jednou mazec. Jestli dáváte trochu anglicky, respektive chce to dávat docela dobře, aby to člověk pobral v celé šíři, tohle si poslechněte, je to fakt dobrý a jde to mnohem dál, než jsou jen hranice bmx (to říkám pro ty, kteří nejsou jen bmx jezdci, ale rádi si poslechnou něco zajímavýho).
No a pro ty z vás, asi většina, kteří bohužel tohle nedají, alespoň pár mých poznatků, jak jsem si je hodil do hlavy za ty 4 hodiny poslouchání. Něco o Garrettu Byrnesovi.
začínal s bmx na začátku 90. let coby dítě chudých rodičů na nejlevnějším punkokole v podstatě na chodníku
začal si stavět mikroskočky na zahradě, přijel tatík s rotavátorem a tímhle synu by sis to mohl nejdřív nakopat a bude se ti to dělat lépe
strašně ho odmala bavilo si jezdit pro sebe, skákat, zkoušet, nezajímat se o ostatní
začal jezdit bikros, ovšem s partou, kterou moc nezajímaly výsledky, ale spíš šlo o to dát v jízdě nějaký trik, nacnac, table nebo něco
načořil si s kámošema někde překližku a postavili si na dvorku první quatr, kde se naučil základy ježdění v rampě
jezdil vždy jinak, osobitě, všimli si ho za to Joe Rich a Taj Mihelich a vzali ho do T1, první roky firma moc nevydělávala a oni ho platili ze svýho z peněz od vlastních sponzorů
společně s T1 a Etnies partou hodně cestoval po světě, kde viděl všechny kontrasty světa, největší chudobu i bohatství a vzal si z toho toto ponaučení – člověk potřebuje ke štěstí jen to nejzákladnější, to je přátelství a rodina, obecně méně je více
ve 25 letech se sám vzdal profi kariéry jezdce, nechtěl nikomu a ničemu otročit, nikdy ovšem nepřestal jezdit na nejvyšší úrovni
má velmi blízký vztah ke smrti, 9 jeho blízkých kámošů spáchalo v životě sebevraždu, první v 7. třídě, poslední 14 dnů před tímto podcastem (rok 2018)
nejen díky tomu má velmi blízký vztah se smrtí, žije trochu jako samurai, kdy každý den přemýšlí o smrti, je na ni připraven a díky tomu žije každý okamžik naplno jakoby byl poslední
na kole šel leckdy na úplnou hranu, když by se nepovedlo, co zkouší, mohlo by to skončit hodně špatně viz tato fotka, kdy právě jít na hranu (a cítit blízkost smrti) mu dávalo ten pocit, že žije
baví ho jezdit na bmxku různý mtb traily a lehčí downhilly, kde to není zadarmo a nutí tě to přemýšlet kudy jedeš z jiné perspektivy
uvědomuje si vlastní výstřednost a určitou závislost na této výstřednosti, je to jako závislost na drográch, není schopný a nechce žít „normální“ život, když se o to pokusil, vedlo to k rozvodu a velmi nepříjemný životní zkušenosti, nechce a nebude žít „normální“ život
nenormálnost jeho života se projevuje v tom, že dělá hodně věcí jinak než ostatní, nechce se svazovat pravidly, konvencí, čímkoliv, hledí si svého a dělá to po svém, například rád chodí surfovat sám na moře ve 4 hodiny ráno
je vegetarián od 16ti let, protože Taj je, nepije, nekouří, nefetuje, vůbec nic
přátelství je pro něj největší životní hodnota
ve svých 38 letech se cítí ve stejné fyzické formě, jako když mu bylo 16 a na kole lepší než kdy jindy, přičítá to životnímu stylu, kdy se nestresuje, medituje, cvičí jógu, jezdí na kole a surfuje
pracuje sám na sebe coby bagrista, pracuje od 7-15, dává si 2-3 měsíce vždycky přestávku na cestování a dělání si svých věcí
telefon má hozený do černobílýho profilu, aby se neztratil ve virtuální realitě sociálních sítí a jiných demencí a uvědomoval si barevnost skutečného života (hodně zajímavý nápad)
má syna, je rozvedený, žije s přítelkyní, která má také dítě, a plně ho podporuje v tom, kým je
tato fota vznikla ve Španělsku, ten odpal si tam postavil nějaký týpek na horským, dvakrát se u toho rozbil, když to jel s Rubenem Alcantarou vyfotit, rozbilo se jim po cestě auto, jeli tam asi 5 km do kopce na kole, kdyby se něco stalo, byl by to velký průser, dopad měl asi 1 metr šířku, rozjezd velmi měkký a nestabilní, přišel na ně lesák, že jim dá 1000 USD pokutu, ukecali ho na 15 minut, mezi tím se musel rozhodnout a dát to, dal to z první, dopadnul asi 10 cm za hranu skály, jak na trailsech, naprosto čistě
Tolik v kostce, v těch 4 hodinách je toho samozřejmě mnohem, mnohem více. Srovnal bych to s rozhovorem s Taj Mihelichem, koncekonců, tito dva si byli velmi blízcí. Možná ještě lepší. Velká paráda.
A tady trailer na film, který o něm vyšel. Jednou se na něj podívám, možná to nebude trvat moc dlouho.
Haha, když už to Hout začal, beru štafetu a pokračuju, protože kvízy vypadají zajímavě a začaly mě bavit. Už před časem jsem dával články retrospektive, protože rád vzpomínám na formu závodů v devadesátkách a na ridery, po kterých se slehla zem. Nejde o to někoho nachytat, jestli poznal nebo nepoznal (nebo jo, trošku o to jde), ale stejně se nikdo nepřizná, vygooglí a napíše, že ví a zná. Proto spíš pro zajímavost a informativní charakter mladých, kteří na tento web paradoxně nechodí. Tak to třeba proženeme fejsbukem, a nebo na to sereme. Jsme od hlíny špinaví zevláci z lesa, under groud.
A co tak dát kvíz z druhé strany, o mladých pro mladé i pro staré. Sledujete to pořád tak horlivě jako kdysi? Co Houte, nezaspals na vavřínech? Nebo na dnešní new school sereš protože je to shit, co patří na olympiádu? Já se přiznám, že už hodně vybírám na co kouknu a na co ne, a streetaře a roboty, kteří dají quad whip 540 do fakie na nafukovačce, měsíc obíhají internety a pak o nich víc není slyšet, protože někdo tam přidal ještě rychlé báro a teď obíhá internety on, fakt nepoznám. Tak co, kdo je na fotkách?
Co letos, bude Řáholec? Jak jsem říkal, máme tady nějaké diskuze s panem hajným, tomu by se to asi moc nelíbilo, uvidíme, jak to dopadne. Přesto ale, nevzdáváme se a už to všechno zase pro jistotu plánujeme, Řáholec Jam 2019 bude. Poznačte si datum 31.8.2019. No a jestli někoho zajímá, jak to letos chceme pojmout, věřte, že ve velkým štýlu. Více zatím nic, brzy se dozvíte další info. Yes jou, už teď se těším.
Dvě zajímavý videjka se objevily v poslední době, pojďme se na ně podívat.
S&M háže postupně ven poslední Credence video s názvem Live Free or Die. Tentokrát jde o záběry z východní Pennsylvanie, což neznamená nic jiného, než Bethlehem, tedy Posh a Catty. Na Posh je k vidění spousta ne tak často ježděných lajn a dobrýho ježdění. Na Catty zase dostal velký prostor Nutter, z čehož mám radost. Na něj mě prostě baví se koukat, mastakilla totální originál, který to kolo má v ruce hrozně. Jinak samozřemě celá Credence parta a různý friends, kteří se tam mihnou, to je výška a styl všude a zase všude. I když musím říct, že Clint už mě trochu nebaví, je to dokolečka to samý, nic speciálního, všechno uhlazené, pořád ty jeho 360 a tak. To mě víc baví Matty, no a o Nutterovi řeč už byla. Konec keců, kdo to ještě neviděl, koukejte, takové videjko se objeví stěží jednou za rok.
Druhé video mě na první pohled hodně zaujalo. Legendární Villij trails, se kterými je neodmyslitelně spojen Robbo (jehož hustej příběh jste si mohli přečíst zde), v jednom z nejzajímavějších zpracování, jaký jsem kdy u trailsových videí viděl. Vypadá to zajímavě, skvěle podané momentky, atmosféra pohody, výborná práce. A přesto něco mi na tom chybí, ostatně skoro jako vždy na záběrech z Villij. Především ta kamera na jezdících záběrech není vůbec dobrá, teď nemyslím techniku, já stejně poznám hovno, myslím tím spousty zcela zbytečných a nic neříkajících záběrů zespoda (proč proboha tohle někdo dělá?), každou chvíli zbytečný zoom a detail, kdy se ztrácí skok, tím výška a celková perspektiva, v podstatě tam není záběr, kde je alespoň trochu vidět, jak ta lajna vypadá, jak na sebe navazuje, jak je to velký, zkrátka tam vůbec nejsou záběry delších lajn. Všichni se asi budou nad tímto videem rozplývat, ale já jsem plný rozpaků, skvělý obal a zcela zbytečně pokažený to, o co vlastně jde především. Jaká to škoda. Přesto koukejte, tohle hodně vybočuje z trailsovýho standardu. A potom je tam Robbo, po dvou letech znovu na kole, z toho člověk musí mít radost.
Trochu jsme si zašprýmovali v předchozích postech a teď něco vážného. V lese se od Vánoc nedělo nic. Jednak byla zima, potom jsem já neměl vůbec čas a v neposlední řadě se opět rozjely diskuze s lesákama, tentokrát od nového majitele, tedy církve. Jak tohle dopadne, bůh ví, ale podle všeho nás úplně vyhodit snad nechtějí. To ale ještě neviděli Řáholec.. No, nicméně plány nějaké byly, plány se započaly, špatné vůbec nejsou a tudíž je chceme dodělat. Přes Vánoce jsme začali makat na napojení Levý do Dicka, čímž dostane Levá úplně nový grády. Tomuhle už moc nechybí, největší voser potom bude jen s udržováním klopenky, která to stáčí dolů. Potom jsme chtěli trochu poštelovat Pannu, dostat ji do jezditelnější, plynulejší podoby. To zůstává otevřené, nicméně zas takový práce to není, jak jsme to vymysleli. Kudr něco blekotá, že na Pannu se může vysrat, že chce Bordel, osobně moc nevidím, co na Bordelu vyvádět kromě napojení od silnice, který neuděláme, dokud se s lesákama nedohodneme. Takže zatím asi nic. Bavili jsme se taky o Středu, který se už zase dva roky vůbec nejel, je to škoda, zasloužil by si trochu modifikaci, aby se hodil do klidu a začal se zase jezdit. Tudíž, co dělat je, a aby se s tím pohnulo, dáme si první velkou lesní brigádku roku 2019. Konkrétně v sobotu 16.3.2019, sejdeme se v lese, vezmem cajky a trochu s tím pohneme. Pivka a pohodička, to je jasný. Sud si necháme až na vítání jara, ale stejně bude dobře. Kdo dává? Haha, to jsem zvědav.
A tady jeden vzpomínkový odlschool, jaro 2007, Velká z dropu, rustikální období, DK Six Pack a uzoučký řídítka, Backyard Digger, jo to byly časy.
Na tohle jsem dnes náhodou narazil, pic of the week, protože proto. Tahle fotka pro mě demonstruje, proč diskuze s Kubou Bendou ohledně nafukovačky ve Stráži, nebo vlastně čehokoliv, je úplně mimo mísu. Dvě z mých možná top 5 největších bmx legend forever. Protože proto.PS: Tak jo, dáme kvíz, jeden je můj největší hero forever, top 2 největší legenda ever. Druhý určitě patří do mých top 5, nejvíc typ. Třetího jsem nikdy nemusel, ale zkrátka taky legenda bez jakékoliv diskuze. Kdo to je 1, kdo 2, kdo 3? Hrajem.
PPS: Kdo jezdí na bmx kole a neví, kdo tito tři jsou, ať ho radši střelí a jde si koupit kopačky.
Zima dlouhá, zima zlá,… neděje se nic, myšleno zde. Ono to ale není úplně tou zimou, fakt je ten, že jsem tady zůstal sám (teda kromě Kuby Najmana, potlesk prosím) a já si jedu poslední už docela dlouhou dobu takovej časovej masakr, že prostě nemám chuť a čas něco psát. Nechodím s klukama na pivo, nechodím do lesa, nechodím na weby, zkrátka nestíhám. Práce je svině a něco je špatně, žádná o tom, sám sebe uklidňuju, že to není na věky. Snad ne. A to mi do toho takhle jednou píše Fish a hele ty vole, koukej, zvedneš rukavici? Haha, no vtipný to je, ne že ne. Z nějakýho důvodu, který je někomu jasný a pro někoho zase asi na věky nepochopitelný, je těžký toho Kubu Bendu úplně ustát, na druhou stranu tohle tady opravdu chybělo a když se člověk oprostí od formy a vytrhne si některý věci z kontextu, dají se tam najít i docela zajímavé myšlenky.
Takže, Jakub Benda už zřejmě neví, co roupama dělat, #afrobmx asi už nejede nebo co, a tak rozjíždí mediální mrdku v podobě videorozhovorů na bílý sofě s pozvanými osobnostmi. Začíná s Vilibaldem Vítkem, bývalým bmx jezdcem, dnes horským cyklistou, který nám vysvětlil, že to horský má vlastně neomezený možnosti, prostě super, pokecáme taky o sponzorech a tak, a dokonce se zmíní pan Hout a letitý článek, na který už jsem zapomněl, a který evidentně Vilibaldovi dodnes leží v žaludku. Jo, sorry kámo, ta paralela s Rogatkinem se prostě nabízela. Jestli tě to fakt tak trápí, přijeď někdy do lesa, nebo třeba na Řáholec, klidně na tom tvým motokole, chyť mě střízlivýho a pokecáme o tom, nemám problém. A jestli se bojíš, tak se neboj, měl jsi a máš můj respekt za tvou vykrákanost, dvojitý vilibaldy a celkově za to, jak jsi to kolo dostal do ruky.
A teď vážně, Kuba se snaží, proč ne, sice mě kurva nezajímá, za jakou mtb sračku Vilibald jezdí, co si mám koupit, abych je podpořil, a jak je mtb univerzální a super a všichni to zkuste. Proč tam ta reklama je? Ale na druhou stranu jsem si těch 30 minut jako kulisu u práce poslechl a některý ty věci úplně nezajímavý nebyly. Jsem zvědav, kam se tohle bude vyvíjet. Doporučení pro tebe Kubo, vyser se na reklamní debilní kecy, kdo za co jezdí a na čem jezdí (pokud to není opravdu zajímavý), kde ho podpořím a kolik merchu a píčovin ty nebo kdo kde dostal, místo toho jdi pěkně pod kůži, neboj se těžších, kontroverznějších otázek. Předem to těm lidem řekni, že se na to zeptáš, ať pak nečuměj a třeba to k něčemu bude. Třeba Vilibaldův fotřík s tričkem „coach“ jak řve na malýho Vilibalda v Monkeycampu, že tam musí dát těch double bičů dvacet, jinak se nejede domů, to by mě zajímalo, co na to dnes zpětně říká.
No, a ještě jednu poznámku si nemůžu odpustit. Vy volové dva si tam stěžujete, kam se ten park dostal, a jak už je to jen samý barspin a tailwhip, přitom vy dva jste jedni z těch, kteří se toho chytili a jezdili jak z učebnice podle této šablony, sportovat, soupeřit, dát tam ještě ten barspin po tom tailwhipu, to porota přece musí ocenit. A na tom, na Beranovi, na vás, rostla celá ta poslední generace, která už nezná ani Johna Martínka. Zbouráme hlínu a postavíme airbag, ten je bez práce a bude na čem trénovat. A pak si stěžujete, že to vypadá jak to vypadá.
Na závěr, pro zpestření trochu toho hejtu, haha. Tvl. Vilibald prý věčný student a ujíždí si na BMW, už jich měl nevím kolik a tak dále. Tak buď jsem kretén, nebo ekonom, nebo oboje, a ty kámo buď prodáváš fet a nebo ses narodil jako syn, což? Nebo že by mtb tolik sypalo? Na to ses měl Kubo zeptat, když jsi byl u těch aut. Čekám, kdy přejdeš na mtb, protože tam ten cash možná bude, čekám to už dlouho, co Kubo? 😀
Jinak samozřejmě jsem ready, anytime, sice jsem časově úplně v řiti, ale na tebe si čas udělám. Anytime Kubo.
A jestli jsem vás naši skalní čtenáři (jiní tady už být nemůžou) navnadil a chcete si dát trochu sebemrskačství, tak tady videorozhovor Kuby Bendy s Vilibaldem Vítkem, yes jou.
Relic BMX, mladá bmx značka, která má srdce i styl. Uplně vidím, jak jim krásně seděj ty fotky na tištěnym DIG, to už ale bohužel neklapne. No nic…
Tak poslední dva roky, móóžná tři a to spíš jenom na IG pozoruju, jak se klube takhle věc.
Baví mě to. Člověk čeká na každou fotku, každý storýčko, vidko, novej produkt… Sleduješ jak to kluci postupně vařej.
Teď si pusťme ten jejich poslední edit, kde září Clint a pak si ještě něco povíme.
Mason Ritter, nikdy mi to jméno nic neříkalo a vlastně ani neříká. Postřehnul jsem ho někdy někde na instagramu jako někoho, koho by člověk měl sledovat a pak mi to zase vypadlo. A pak jsem viděl tuhle fotku a ten detail na instagramu Chrise Doyla. A to je kurva dobrý, moc dobrý. A hele, týpek je už 4 roky ve flow Hoffman teamu a vyndává se jak o život. Přijde mi, že je to takový newschool lokál zabiják americkýho středovýchodu, který se s tím moc nemazlí a docela to tam má, docela dost to tam má. No, podívejte se pořádně na tu fotku, pekelný trik jaký jsme asi nikdo na živo nikdy neviděli a ten týpek se u toho tlemí a je v klidu jak na nedělním obědě u babičky. Mazec.
