Soutěž NORA CUP, který už dlouhé roky pořádá magazín Ride BMX, dnes přejmenovaný na Our BMX, je ve světě bmx stále prestižním oceněním. Možná už ne tolik jako třeba v první polovině 2000, ale pořád se jedná o řádně medializovanou anketu o neoficiálně nejlepšího jezdce roku v určité disciplíně. Kdysi mě zajímal bikros, kde jsem byl opakovaně nasraný, že vynechávají evropské jezdce (jak je třeba možné, že nikdy nezískaly Nora Cup legendy evropského bikrosu Allier, Leveque nebo DeWilde?). Pak přišel dirt, kterému roky dominoval Bohan a nikdo nemohl říct ani popel. Po letech, kdy dirt jako bmx disciplína v podstatě vyklidil pole horským kolům, se dirt rider přejmenoval na trail rider coby přežívající core specifické scény, se kterou se v počátcích Nora Cupu dirtaři dosti prolínali (Doyle, TJ Lavin, Nastazio a další legendy dirtu jsou v podstatě původní trailsaři). Se změnou názvu přišla také změna pojetí, zatímco do té doby anketu vyhrávali největší závodníci a hrotiči, najednou tam byly opravdu trailsové osobnosti, které mimo hardcore scénu můžou být naprosto neznámými jmény. Posuďte sami, zatímco v roce 2016 se stal ještě dirt riderem Kevin Peraza, následující rok byl vyhlášen trail riderem do té doby téměř neznámý trailsař z east coastu Cody Diggs. A následovali další, japonská legenda Satoski Enda (mimochodem doporučuji mrknout na instagram @trailwarrior, ty jeho manuály a celkové dedication je neskutečný), Jay Lonergan aka J-Bone za celoživotní práci na Posh trails a potom Credence týpek Matty Aquizap. Mattyho osobně docela dobře znám z naší cesty s Kudrem do US (sakra to už je let) a tady jsem si maličko říkal, tohle mi nesedí. Je to dobrý týpek, mám ho rád, jezdí dobře, ale zdaleka ne nejlépe, byl jedním z hlavních stavitelů na Eastside, ale jsou to pořád jen 3 lajny.. Jeho vítězství trochu ukazuje sílu sociálních sítí. No a nakonec letošní rok, kdy jsem sám dával stejně jako loni hlas Marku Potocznymu.
Marka jsme v roce 2010 s nadsázkou přepadli s Kudrem na našem US tripu v domě jeho rodičů, kde tehdy bydlel. Jeli jsme z Lock Haven od Tommyho T., který nám dal adresu a Markovi snad přes FB echo, že za ním jedou dva čeští týpci. Dojeli jsme po dlouhým bloudění někdy dopolko, bylo čerstvě po dešti, Mark nás uvítal v ponožkách ve dveřích, a když jsme projevili hned zájem o jeho v té době proslulé trailsy u domu, šel nám to jen v těch ponožkách rovnou celý ukázat. Jak ponožky potom vypadaly, nemá cenu ani popisovat. Dodnes si tuto vtipnou historku pamatuji a přijde mi typická pro Marka. Vždy přátelský, pohostinný, nad věcí a zapálený do bmx a trailsů. Přijedou týpci na trailsy? Jsou vítáni vždycky a všude, ať už kdysi v domě jeho rodičů, kde jsme skoro týden bydleli ve sklepě, nebo v domě co má nyní s bráchou Mikem v Pittsburghu, kde nás pro změnu ubytoval společně i s Belgičany v roce 2013. V roce 2011 Mark oplatil naši návštěvu u něj a přijel do ČR na čtvrtý Řáholec Jam, kde se stal celebritou nejen za své jezdecké skills, ale také za veselou, přátelskou povahu. Kdo pamatuje, jak do něj všichni ládovali večer na party všechny možný panáky, který Mark ze slušnosti neodmítal, aby se potom ztratil a nakonec našel venku ležet úplně na kaši? Haha, tenkrát nám bylo hej. Mark u mě tehdy víc než týden bydlel, strávili jsme spolu spoustu času včetně výletu do Milevska a blíže se poznali, super týpek ze staré bmx školy, který to má hodně rád. Na kole je Mark v ladnosti a stylu, není to takový šálař jako třeba Robbo nebo Hawk, ale nikdy ho nevidíte v křeči a jeho turndowny a inverty stojí za to. K tomu dodnes umí na jistotu různý pouštěčky a zajímavosti, který se na trailsech vidí málo, nothingy, suicidy (v jeho podání bez sedla, mazec), onehand xka apod. Kapitolou samou o sobě je Hazelwood, jeho lokální spot, který kdysi začal Brian Yeagle a právě Mark Potoczny a Tom Arkus ho dostali do současné podoby. O Hazelwoodu už jsem zde psal několikrát, nejšílenější trailsový spot jednou provždy, jaký si doslova nedovedete představit a to myslím úplně vážně. Totální masakr z jakéhokoliv úhlu pohledu, velký, rychlý, technický, všude okolo jen křoví a džungle a zároveň je to taky neskutečný kus práce, kde zdaleka není jen jedna nebo dvě lajny a všechno to jsou obrovský poctivě ručně naházený hromady. Mazec forever. No a nakonec, Mark je klasický trailsový týpek, který má rád chill, zábavu a po dobrý session si vždycky rád zajde s partou na pár piv pokecat, jak jsem si pěkně polítali. A tohle je něco, co by pravému Trail Rider Of The Year nemělo chybět. A za to všechno mám Marka rád a mám velkou radost, že za jeho celoživotní přínos bmx (to jsem nemluvil třeba o Welcome Jamech, co pořádal s bráchou u jeho rodičů) si tohle ocenění rozhodně zaslouží. Cheers kámo.
A tady videjko z ocenění Nora Cupu, Mark Potoczny, rok 2021, s pár super záběrů z Hazelwood.
A tady jedno letité bio z Propsu, kde ještě docela mladý Mark ukazuje, jak talentovaný a všestranný jezdec je.
Mimochodem, Markova rodina pochází z Polska, původně to byl zřejmě Potočný, dnes však jsou již on i jeho rodiče plnokrevnými Američany a vyslovují se „POTÓZZNY“.