Bmx neboli Bicycle Motocross vzniklo v Kalifornii někdy na konci 60. let. Do tehdejšího Československa se dostal bmx racing, v českém jazyce „bikros“ (na počátku nebylo neobvyklé vidět psáno i „bicross“), v první polovině 80. let, konkrétně oficiálně v roce 1984. S přísunem prvního materiálu v podobě strojů BMX 20, RMX 20, případně cyklotrialových TC 30 a TC 50 se stal bikros velkým hitem a v podstatě každé dítě chtělo mít takový kolo, protože kdo ho měl, byl hustej. Podporovaly to komančský spolky typu Svazarm nebo AMK, dráhy rostly jako houby po dešti a i samotné děti stavěly improvizované tratě v podstatě za každým rohem. S takto velkým rozmachem a podporou se brzy bikros dostal do celostátních médií, už v roce 1988 byl snad hodinový přenos z mistrovství ČSSR v telce. Objevil se také první magazín, konkrétně časopis BIKROS, jehož šéfredaktorem byl Jan Rydl z Chrastu u Chrudimě, obrovský chlápek s fousama a náušnicí v uchu, dodnes si na něj pamatuji. Vycházel několikrát do roka, přispívalo do něj spousta lidí a zpětně musím říci, že neměl vůbec špatnou úroveň. Já jsem začal s bikrosem na podzim roku 1988, závodně ofiko v roce 1989 a můj tatík coby správný nadšenec a trochu hippiesák začal okamžitě navazovat přátelské vztahy se všemi postavičkami nacházejícími se s oblibou okolo stánku s pivem. Pana Rydla nevyjímaje. Díky tomu jsem hned od začátku měl přísun tohoto časáku. Ještě jsem neuměl číst, takže jsem si četl hlavně obrázky a zejména potom „Večerníček pro kluky“, našlapaný komiks na konci každýho čísla, prohlížel jsem si všechny dokola skoro každý večer před spaním a netrpělivě čekal na pokračovní v dalším čísle. Tehdy totiž téměř nebyla technika na pořizování lepších fotografií, časák vycházel černobíle na levným papíře a kdo ví, za jakých punk podmínek se vlastně tisknul. Časopisu však dodávaly šmrnc skenované fotografie ze zahraničí, kde to kdo bral a jak to do tehdejšího Československa dostával, je mi dodnes záhadou. A vedle těchto „skenů“, které zdobily hlavně obálky, byl časopis ilustrovaný a to hustým způsobem. Různý polety, triky, cool týpci, mělo to svůj styl a bylo to boží. Tehdy jsme žrali každý obrázek a samozřejmě již zmíněný závěrečný komiks. Ilustroval to pan Vlastimil Šmíd, nemám šajnu, o koho jde, dnes jistě starý děda, nicméně zpětně myslím, že super práce. Časák tak měl svůj styl a tvář, bylo to hustý, stejně jako celý bikros v té době. Velmi zajímavé je, že ilustrace leckdy ukazovaly v podstatě freestyle, různé tríčky a triky, který v ČR v té době víceméně ještě nebyly k vidění (anebo se pomalounku teprve začínaly rodit). Musela existovat předloha a podle všeho to jsou fotky hlavně z USA té doby. Na jedné ilustraci je dokonce trikem i vzhledově velké podobenství s Davem Clymerem, legendou S&M a prvním pravověrným punkáčem, který kdy jezdil vrcholový bikros. Stal se tváří S&M, ovlivnil celou generaci jezdců, kdy děti viděly, že bmx může vypadat taky jinak, než se jen honit na tréninku a zvedat činky (jak se nám někteří bafuňáři a trenéři snažili vštipovat).
Původní časopis BIKROS později převzal René Živný, starším bikrosařům známá postava, dnes vlivný politik pardubického kraje, neuvěřitelný, kam se taková tlučhuba dokázala až dostat, to je ale na jinou diskuzi. Původní styl a ilustrace společně se šéfredaktorem Rydlem zmizely, stejně tak závěrečný komiks. Protože jsem však vše pečlivě sbíral a nic nevyhodil, je Trailsová bouda čestným museem této veteše a já vám sem mohu hodit pár obrázků z té doby, na kterých tehdy vyrůstala celá generace dětí. Enjoy.
PS: Pokud by někdo náhodou doma měl původní časáky BIKROS a chtěl by se toho zbavit, beru vše. Případně beru jakékoliv zahraniční bmx časáky bez výjimky, čím starší, tím lepší, v trailsové boudě je místa dost a tam se to neztratí. Díky.
