Ačkoliv to už trochu přerůstá bmx někam směrem do Obscenu, stejně je tohle nejvíc. Swampfest 2023 to zase posunul kousek dál, byť jsem stále přesvědčen, že rok 2019, kdy jsme tam byli s Kudrem a Sašou, už nic nepřekoná. Nicméně letošní setupy byly hodně dobrý, snad mě jen mrzí, že vypadnul Big jump, což byla velká prdel, a potom že není víc záběrů z trailsů, který letos podle všeho docela jely. Kosák to zásadně vyzývá, představa Kosáka na Swampfestu je sakra fér, takže ho tam asi za rok vezmu, bez vaxu jako letos Vojta, ať si US naserou a uvidíme, jak to dopadne. Kdo dává?
A tady videjko z DIGu, který je vždycky nejlepší.
Mimochodem, byl tam Vojta Pánek, zkusím ho vyzvat, jestli by nám k tomu něco neřekl, uvidíme.
Občas si rád v autě poslechnu nějaký podcast, přičemž samozřejmě nejlépe to, co člověka baví. Nejvíc mi seděly Bmx In Our Blood, který dělá týpek z Eastcoastu jménem Joe Doherty a většinou zpovídal různé bmx osobnosti spíše undergroundové americké bmx scény. Ne vždy však měl úplně čistý zvuk a přeci jen, je to v AJ, aby tomu člověk rozuměl, hlavu nevypne, což v autě cestou do práce a z práce většinou chci. A pak jsem náhodou narazil na Radio Peloton, co dělá Teo Kováč. Protože mě horská cyklistika a cyklistika obecně až tolik nezajímá, nevěnoval jsem tomu tolik pozornosti, až na mě někde vylezl rozhovor s Ondrou Šlézem. A to mě zajímalo, protože Šlézka bezpochyby byl a je zajímavý týpek, no a jeho návrat za řídítka a přerod vlastně v dirtaře, byť tedy na horském kole, rozhodně stojí za pozornost. Potom jsem si poslechl Kudra, kde to byla velká nostalgie, přeci jen jsem Kudra vedl za ruku od mala a většinu jsme toho zažili spolu. Před týdnem na mě kouknul Michal Prokop a to teda klikám, protože Frky je podle mě nejlepší český bmx jezdec ever, kterému nikdo nesahá ani po kotníky. A to nemyslím proto, že byl dobrý v bikrosu, Frky byl univerzál, který uměl přirozeně úplně všechno, bikros na svém vrcholu na té nejvyšší světové úrovni, ke které se nikdo jiný v ČR ani nepřiblížil, trailsy, dirt, park, Frky uměl všechno a kdyby mu někdo vrazil flatový kolo na nějakým parkovišti, zabil by i tam, nepochybuji o tom. Škoda, že tuhle část Teo vynechal, protože to je podle mě taky docela podstatné v pochopení toho, jak výjimečným jezdcem byl. No a nakonec jsem si pustil Daniela Polmana, šílence z Nový Paky, o kterým mi vykládal Fašoun, že jel v US tu jeho trasu a tenhle blázen to dal za 11 dnů (4 900 km) a spal asi 2 hodiny denně. Super zajímavý rozhovor se super zajímavým týpkem.
Obecně je potřeba říci, že to Teo Kováč dělá sakra dobře. Studijko, nějaký ten hardware a z toho plynoucí dobrý zvuk, kvalitní příprava a zajímavé otázky na úrovni, žádná demence. A to se mi líbí. Jen tak dále. Takže kdo jste neviděli, doporučuji najít na youtube, Spotify či někde a poslechnout si, jsou to zajímavé věci.
Teo se rozhodnul přejít na placenou platformu Herohero, což na jednu stranu chápu a na druhou je to škoda. Rozhovor s Frkym je tak první, který není celý a následuje s Kubou Venclem, což je také určitě něco, co může našince zajímat, mimo placenou platformu však bohužel zkráceno. Herohero chce rovnou registraci, což osobně nesnáším, hrozně nerad se kamkoliv upisuji. Registraci to chce dokonce ještě před tím, než si prohlédnu, co tam vlastně je, jak to funguje atd., tedy pokud člověk nemá odkaz. Buď jsem blbej, nebo nevím, zajímavé.
Tak a na závěr něco Houtovskýho, to by bylo, abych si nerejpnul, muhaha. Pamatuji si ve studiu kulicha s nápisem Mana jak hovado (jo, to je to voda-jídlo, co někde propagoval Beran), teď zase nějaká limoška a etiketa zásadně nastavená na kameru. Nestačilo by něco otočit na tomhle, nebo obecně přidat nějakou formu neobtěžující reklamy, než stahovat z lidí cash na mírně pochybné platformě? Za 5E měsíčně mám Spotify s nepřeberným obsahem a tady za to dostanu 2 podcasty za měsíc? Ne že by mě nebo kohokoliv zabilo dát 5 E, ale na druhou stranu kdyby měl člověk platit tímto způsobem za všechno, co ho zajímá, vyplázne docela velký ranec a asi by se mu to nelíbilo. Zároveň, a to je taky zajímavé, Radio Peloton má na youtube 823 odběratelů, v průměru okolo jednoho tisíce zhlédnutí, s jinými platformami to bude jistě ještě více, tzn. je zde docela předpoklad, že se najde třeba 500 lidí, kteří těch 5 E dají, možná i více. Ha, to máme 2 500 EUR měsíčně, skoro 60 litrů, ty krávo za dva dny práce, jak Teo říká? Pochopitelně se to bude rozjíždět pomaleji a 500 předplatitelů může být meta velmi vzdálená, zároveň Herohero chce asi nějaké fíčko a tak, ale stejně, tento úhel pohledu do toho vnáší úplně jiné světlo..
Jestli budete přispívat a checkovat, nechávám na vás, každopádně tady je rozhovor s Frkym, našim nejlepším bmx jezdcem ever a tady odkaz na youtube kanál, kde se proklikáte ke všemu, co vás může zajímat. Je to dobrý matroš.
Nedávno se objevilo na DIGu vidko s jízdami Mika Aitkena na legendárním Dew Tour contestu v Salt Lake City v roce 2007, jeho poslední velké vítězství. Proč legendární? Aitken už v té době nejezdil moc contesty, byl to takový počátek cirkus éry, kdy se objevily nový ksichty s novými tailwhip barspin variacemi a Mikovo ježdění přestávalo u rozhodčích fungovat. Ten rok už se nikde moc neobjevil, od pořadatelů dostal snad divokou kartu a to jen proto, že se to konalo v jeho rodném městě a Fuzzy Hall, další lokál ze Salt Lake City a zároveň jeho dobrý kámoš, stavěl skoky. Mikey sám říkal, že ani nečekal, že by se mohl dostat do finále, no ale nebyly to tři rovný skoky, spíš naopak a porota se rozhodla ještě jednou a naposledy ultimátně ocenit nejstylovějšího a nejosobitějšího bmx jezdce, který kdy vzal do ruky bmx kolo. Strašně moc lidí na celým světě se pokoušelo Aitkena imitovat a nikdo se k jeho ježdění ani nepřiblížil. Jaká to škoda, že rok na to přišel při natáčení Anthemu v Pennsylvánii fatální pád, který ukončil jeho kariéru. Zde to videjko, kdo neviděl.
Co je ovšem zajímavé, to videjko uploadnul jakýsi David Mavro. Nemám šajnu, kdo to je, zřejmě však někdo, kdo se motal s kamerou po všemožných bmx contestech hezkých pár let a zaznamenal celou zlatou éru nejen dirtu. Koho zajímá oldschool devadesátých let a případně zlatá éra bmx freestyle contestů v celým prvním destiletí 21. století, ten najde na jeho youtube kanálu hodně goldu. Starý dirtový contesty, parkový závody, X-Games, různý raw záběry z tréninků apod., zkrátka super materiál pro správnýho old school freestyle bmx nerda. Pro mě osobně bylo třeba hrozně zajímavé vidět záběry z různých contestů, o kterých jsem kdysi četl v časáku, nebo někde viděl nějakou fotku. Koho tohle baví, klikejte, hledejte a koukejte, stojí to fakt za to. Namátkou dávám třeba tuhle parádu.
Vánoční dig, jak jinak. Možná dva měsíce jsme v lese nebyli a pořádně se neviděli, ale tuhle tradici si vzít nenecháme. Začátek digovací sezóny 2022-2023, sedmnáctá nebo osmnáctá za historii lesa, yes jou, ještě aspoň jednou tolik.
No a sliboval jsem něco pro ultras, tak tady to máte přátelé. Kalbus 2020 Extras od Zdendy TV s těma největšíma úchylárnama, co tam proběhly, kdo ví ví. Kosák a jeho čísla, Příbův battle v celém rozsahu, no prostě velký vzpomínky a ježíšek jak se patří. Štastný a veselý.
Frenk to trochu vyzval, co že se to děje, že se neděje nic. Ono je to tak nějak výstižné, prostě posezónní ticho. Občas si z nostalgie čtu některé své starší články, kde se několikrát zmiňuju o konci éry, 2015 nebo 2017? Kdo ví, jisté je, že lesní éra plná ježdění a elánu je dávno pryč. A maličko mám pocit, že se mění celé to naše trailsové podhoubí české, holt stárneme a už jsme velcí se všemi radostmi i strastmi, který s tím souvisí. Partu jsem neviděl ani nevím, v lese jsem nebyl stejně dlouho, hraju ping pong a hotovo. Na druhou stranu je potřeba říci, že to nebyla vůbec zlá sezóna. A tak se k ní trošku vrátím, kdo chce, ať čte.
Poslední příspěvek z druhé půlky září o tom, jak jsme se měli v lese dobře. Pak mrtvo jak na stránkách, tak v lese. Poslední snaha jít si skočit, nebo aspoň potkat partu v lese v půlce listopadu moc nedopadla, snad až na večerní pivo s Dušanem. Teď pojede asi ping pong, práce, rodina, baráky až do vánoc, kdy se kluci třeba zase sejdou tradičně na vánoční digovačku. Uznávám, jsem z toho mimo už zase trochu víc, jak to mám daleko, ale stejně jsem chtěl partu potkat, tak jako dřív, když už mám cestu do JC. Nebo se to ustálí, že se potkáme všichni ze všech koutů už jen párkrát do roka, na jaře na vítání jara a na pojezd v řáholecký termín? Ani ta společná fotka se letos nestihla, tak přidám loňskou a sentimentálně zavzpomínám.
Už je to 3 týdny, co jsme se sešli a dobře nám bylo. No a protože to byla akce jak se patří, do análů k zapsání rozhodně se hodící, navíc Kuba Najman mi poslal ještě nějaké fotky, tak jsem si řekl, že k tomu tedy musím něco napsat. A tak tedy jo. Víkend v lese 2022, pojďte si.
Pražský Bajkon Jam.. no co k tomu říci. Po očku to sleduji již několik let a samozřejmě nemohu skrývat sympatie. Bmx v divokém pure freestyle a zároveň těžce DIY duchu, to se mi líbí. Loni mi to ještě nevyšlo, ale letos jsem si to vyladil a jel se na to mrknout. Pocity a dojmy pana Houta z letošního Bajkonu, čtěte dále.
Víkend v lese.. Stejně jako loni a předloni dáme si víkend v lese a to na tradiční řáholecký termín, tedy 2.-4.9.2022. Co je víkend v lese? Setkání všech, co mají les rádi. Není to Řáholec Jam a nebude to Řáholec Jam, až to bude Řáholec Jam, dáme vědět. Žádná muzika, žádný soutěže, jenom ježdění a pohoda. Abychom se však neplácali jenom v lese, v pátek 2.9. začneme na Háčku, kterýžto spot po roční pauze dáváme znovu do kupy. No a že bude veselo, na to vemte jed, protože na Háčku je vždycky veselo. V sobotu potom přesun do lesa na celodenní session a v neděli rozbitost a domů. Zváni jsou všichni, co to mají rádi.
Víkend v lese, 2.-4.9.2022, H-trails – L.E.S. trails.
