Thomas Robinson aka Robbo UK, zaznamenal jsem ho v PA na našem tripu s Kudrem v roce 2010, kdy bral ocenění za nejlepší styl na jednom (a možná více, už nevím) z Catty Woods jamů. Kromě vybroušenýho štýla na kole je spojen taky s anglickými Villij trails, pravděpodobně nejlepším spotem v Evropě. Hodně našláplý článek o tomto ortodoxním diggerovi a řekl bych v současné době zásadní postavě světové trailsové scény vyšel na TBB, jedná se o překlad z Albionu z roku 2011, přeložil Šimon Čechura.
Je to poprvé, kdy jsem si otevřeně přečetl přesně o tom, jaký je i můj postoj k trailsům. Jezdit je dobrý, ale stavět možná ještě lepší. Staví se celou zimu a jenom zimu, protože se nejezdí a je na to čas. Les je útěk, vlastní prostor mimo systém, kde si můžeš postavit svůj svět. Ať už jde o kopání, zevlení nebo ježdění, mysl je úplně jinde a je to hodně uklidňující, dokonalý relax. Zároveň ať přijde kdo chce, stavíme to pro všechny. My teda hlásíme narozdíl od Robba na ty mtb kluky, protože všichni chodíme taky do práce a přeci jen spravovat zbytečně rozbitý skoky zase není až taková zábava, když se člověk dostane po práci v 6 do lesa. Ale jinak přesně jak píše Robbo, na druhou stranu je to zase prdel to sledovat. Narážka na Eastside mi přijde trochu mimo mísu a upřímně ji moc nechápu, když většina lokálů z Eastside jsou vlastně lokálové z Posh a Catty (Credence parta). Naše zkušenost z Austinu je jiná, vždyť to všichni víte, hrot je jenom Hush. Je ale pravda, že Austin specifický je. Pobavila mě ještě poznámka o tom, jak za 10 let kopání mu hlína nikdy nepromrzla. Hehe, by borec u nás asi čuměl, až by mu lítaly jiskry od rejče, jak to bývá tvrdý. Dost už keců, kdo nečetl, klikejte tady a čtěte o jednom trailsovým šílenci, který to myslí opravdu vážně. Sakra, občas bych bral zpátky svých 20..
Jinak díky TBB, dobrá práce.