Opožděný dojmy pana Houta z letošního Bikehallu. Je to zase mrdka, takže bacha na to, abyste se nenasrali, varuju všechny neználky a sporťáky, rozmyslete si dobře, jestli chcete číst dále. Kdo chcete, prosím račte.
Jak jsem slíbil tak činím. Jde to sice zase troškou stranou těch kol, jak je máme rádi, ale zaslouží si to respekt. Psal jsem článek o týpkovi z Hodonína, sedl na kolo a jel, a chtěl dojet daleko, a dojel daleko, a jede dál. Slíbil jsem, že až se jeho příběh o kus posune, tak vám ho připomenu a není lepší chvíle než teď. Přes všechny útrapy, které cestou zažil, to dokázal. Je v Číně, na kole. Pokud jste jeho deník průběžně nesledovali, tak to doporučuju napravit zde. Ideálně si na to udělat klid a pohodu, je to hrozně čitelné a mě osobně to dost spolklo. Poslední zápisky z deníku jsou z konce dubna, teď už je určitě zase všechno jinak, ale to se dozvíme až s časovým zpožděním, přesto je poslední “příběh” hodně silný. Do posledního slova mu věřím, že nebýt té úžasné shody náhod tak by dnes už na kole nejel, ale zůstal by ležet někde ve škarpě a umrzl by. Neuvěřitelně sebral poslední zbytky sil a jede dál. Dostal se přes hory vysoké bezmála 4000 metrů a podle aktuálnějších zpráv z FB ujel za posledních 14 dní 1500 km, na kole. Do nejbližšího města to v tu chvíli měl 312 km pouští bez jakékoli známky života a do města kde má být další zastávka jeho cesty je to ještě 2648 km!! Příběh o tom, jakým způsobem pokořil Čínu čtěte tady.
Menší edit od Clinta Reynoldse a jeho Credence party. Typuju, že záběry budou z loňska a to z jejich výletu do PA. Není to nijak profesionálně střihnuté video, ale jak sám Clint píše “v ATX pršelo tak jsem měl možnost toto nastříhat”. Ve videu se objevují Catty woods, Posh a Hazelwood. O kvalitu ježdění není, jak už to býva u této party, nouze. Enjoy
Brouzdám se tak po netu a říkám si, že se skoro na nic nedá dívat a že asi všichni kopou. Nacházím tuto asi 10 let starou sekci z filmu Build the Underground ve které se činí Jeff Landtiser v neuvěřitelném stylu. Jeho šály mi připomínají to, co dnes jezdí Ruben Alcantara. Enjoy
Malinko to tady zase začíná usínat a docela dlouho se tu nic neobjevilo, tak jdu na trh s propsem z roku 2008 a šílenou FBM partou. Možná bych to zařadil zase do kategorie retrospective, i když tak staré to zase není, ale při pohledu na všechny ty hrozně mladé účastníky Brawlin Belmar Jamu, kteří jsou dnes profíci a tam působí jako vyhukané kuřata, si nemůžu pomoct. Taky ten spot je přeci jen dost old skůl. Jeden totál na punk postavený skok, který v první půlce působí tak, že ani nefunguje a Clint ho musí ujíždět Javou. To ovšem dělají ti amatérští nadšenci, kteří do toho jdou hlava nehlava a hrozně si berou život, až si člověk říká, že to snad nejde proskočit bez rakve, většina z nich proskakuje stylem „žokej“ a stejně končí v lepším případě převodníkem na hraně dopadu, další část zatrikuje a vzápětí zahazuje do protidopadu a další to drží at se děje co se děje, no to je prdel. Pak jdou na řadu profíci a i na takovém skoku zandávají hrozně. Každopádně jde vidět, že jde hlavně o nehoráznou prdel, přesně tak jak to máme rádi a přesně tak jak to dělá FBM. Tommy T. mě tam taky hrozně pobavil, říkal jsem si jestli je to vůbec on, jak mi tam příjde mladý a slušně vypadající (časomíra 2:16). Doyle má rozum a říká, že na X-Games jim sere, tohle je lepší a za to mu dávám pět.
Je tady nové video od kluků z Nového Zélandu a jejich PMP trailsů, na kterých byl nedávno Jirka Zouhar. Tady si můžete přečíst jeho dojmy. Nikdy mě ty skoky moc nepřitahovaly, ale po tomto videu měním názor a myslím si, že to je dost sexy a žádná břečka. Prostě brutal rychlost, výška a žádné placičky. Název videa “large” to docela vystihuje, nemyslíte?
Minulý týden zasáhlo Česko aprílový počasí, který přineslo hodně deště, sněhu a větru, ale místama i sluníčko. V lese jsme ochutnali všechno z toho, když jsme se pustili do zprovoznění vršku po zimě mezitím než vyschne spodek. Začínáme levou lajnou, a to tak, že poctivě. Každej skok nahazujem o 30 čísel vyšší a hned to zase začíná vypadat o mnoho líp. Levá už to potřebovala jako sůl a už se těším až jí zajedem. Sestava byla tenhle týden proměnlivá , dvakrát dorazila a dost pomohla košťálovská parta, přes víkend se účastnil i Dudo, který je teď v Jičíně trochu častěji a moc doufám, že na intenzitě návštěv nepoleví. Ze zimního spánku u Playstationu se pomalu začíná probírat i Dušan. Zbytek lidí na sms výzvy většinou ani nereaguje a tak jsem dával v týdnu dvakrát sám. Každopádně víc jak půlku levý máme hotovou, tenhle týden bychom měli dodělávat s Dirty Parks partou dirtpark v Pohořelicích, ale hned po návratu plánuju lesní levou dotáhnout a co nejdřív najíždět vše co půjde, včetně nový macatý lajny Bordel, na který jsme makali celou zimu.
Když mi bylo kolem patnácti šestnácti, byl jsem naprosto zažranej do ježdění na malým kole. Klidně jsem šlapal šest kiláků do vedlejšího městečka, abych si zajezdil na jedné hliněné lavici, dvacet kiláků do skateparku, kvůli nehorázně plytké minirampě, nebo jsem celý odpoledne čekal na mezeru mezi projížděcími auty, abych si na vydlážděným bankovým hipu u silnice zkusil table. Po večerech jsem sjížděl video za videem a díky tomu, že jsem sledoval část scény, která měla blízko k alternativní kultuře, jsem si rozšířil hudební obzory od mainstreamového pop punku z Óčka, k méně známým nezávislým kapelám. Bylo to dávno předtím než jsem potkal podobně smýšlející lidi a začal chodit na koncerty do klubů. BMX mi v té době rozšířilo obzory, aniž bych si to uvědomoval. Začalo to songem z videa uloženým v mobilu, pak přišlo pár dalších známých věcí a nakonec to bylo celý album nebo diskografie. Když dneska slyším Mogwai vybaví se mi Joe Rich, u Black Angels zase Rich Forne, Black Lips mám spojený s S&M a znělku ze Spaceballs s editem Erica Hennesseyho…. Continue reading
Je to tak, LES je pod zámkem. Už vloni jsem několikrát přišel do lesa a bylo evidendtní, že někdo cizí jezdil a dal skokům slušně napít. Bez ohlášení, bez zavolání, prostě nic. VIP MTB kartu si pro letošek odmakala pouze košťálovská parta v čele Honzou Faistaverem a pak ještě Tomáš Staněk. Tím jen připomínám, že cedule NO MTB pořád platí na 100%. Přes zimu se naházela nová lajna Bordel, která vrátila velký skoky zpátka do lesa, takže se konečně zase bude lítat vysoko a daleko, těším se na ní. Teď začínáme zprovozňovat všechny starý lajny a dřív než se začne jezdit, tady jsou nový pravidla: Zamčený jsou všechny lajny, klíč od nich bude mít maximálně 3-5 lidí. Chceš si zajezdit, dej vědět dopředu, jezdí se pouze za přítomnosti někoho kdo má klíče. Bez nihoko s klíčema se prostě nejezdí a klíče se nepůjčujou. Chtěl bych dělat jednou za čas o víkendech otevřený sessions, který ohlásíme vždy týden až dva dopředu, tak jako to bylo přes zimu s těma digovacíma. Snad si toho budou lidi o to víc vážit a les v tyhle dny ožije. Takže tak. LES rule!
Na tuhle fotku jsem náhodou nedávno narazil na instagramu Credence a zase ve mě zanechala trochu hořkou pachuť vzpomínek. Proč? Ten hliněný rádius je totiž s největší pravděpodobností dopad předposledního skoku Czechlajny, kterou jsme kdysi na Hush postavili při našem americkým výletě v zimě roku 2010/2011. Jak to s ní dopadlo všichni víte, kdo náhodou neví, tady se může dočíst. Tenhle dopad pravýho hipu, který si lokálové umě předělali dle vlastního gusta, to je to jediný, co z ní zbylo. A ve mně životní zkušenost o naprostém nepochopení. Jednou možná celou story napíšu v AJ a pošlu na CYDI, ať lidi vědí. A možná taky ne. Tady ještě jedna vzpomínková, jak to kdysi na Hush po česku lítalo.
