Fašounek si zaletěl na prázdniny do Čr. A byly to pořádný prázdniny. A kromě řvaní, zábavy a piva, se taky ústavičně držela kamera. Celý to protřídit a sestříhat dá zabrat. Asi u toho padlo nejedno kafe.
Honzina děkujem za vzpomínky a kdo ještě neviděl tak enjoy!
Soutěž NORA CUP, který už dlouhé roky pořádá magazín Ride BMX, dnes přejmenovaný na Our BMX, je ve světě bmx stále prestižním oceněním. Možná už ne tolik jako třeba v první polovině 2000, ale pořád se jedná o řádně medializovanou anketu o neoficiálně nejlepšího jezdce roku v určité disciplíně. Kdysi mě zajímal bikros, kde jsem byl opakovaně nasraný, že vynechávají evropské jezdce (jak je třeba možné, že nikdy nezískaly Nora Cup legendy evropského bikrosu Allier, Leveque nebo DeWilde?). Pak přišel dirt, kterému roky dominoval Bohan a nikdo nemohl říct ani popel. Po letech, kdy dirt jako bmx disciplína v podstatě vyklidil pole horským kolům, se dirt rider přejmenoval na trail rider coby přežívající core specifické scény, se kterou se v počátcích Nora Cupu dirtaři dosti prolínali (Doyle, TJ Lavin, Nastazio a další legendy dirtu jsou v podstatě původní trailsaři). Se změnou názvu přišla také změna pojetí, zatímco do té doby anketu vyhrávali největší závodníci a hrotiči, najednou tam byly opravdu trailsové osobnosti, které mimo hardcore scénu můžou být naprosto neznámými jmény. Posuďte sami, zatímco v roce 2016 se stal ještě dirt riderem Kevin Peraza, následující rok byl vyhlášen trail riderem do té doby téměř neznámý trailsař z east coastu Cody Diggs. A následovali další, japonská legenda Satoski Enda (mimochodem doporučuji mrknout na instagram @trailwarrior, ty jeho manuály a celkové dedication je neskutečný), Jay Lonergan aka J-Bone za celoživotní práci na Posh trails a potom Credence týpek Matty Aquizap. Mattyho osobně docela dobře znám z naší cesty s Kudrem do US (sakra to už je let) a tady jsem si maličko říkal, tohle mi nesedí. Je to dobrý týpek, mám ho rád, jezdí dobře, ale zdaleka ne nejlépe, byl jedním z hlavních stavitelů na Eastside, ale jsou to pořád jen 3 lajny.. Jeho vítězství trochu ukazuje sílu sociálních sítí. No a nakonec letošní rok, kdy jsem sám dával stejně jako loni hlas Marku Potocznymu.
Marka jsme v roce 2010 s nadsázkou přepadli s Kudrem na našem US tripu v domě jeho rodičů, kde tehdy bydlel. Jeli jsme z Lock Haven od Tommyho T., který nám dal adresu a Markovi snad přes FB echo, že za ním jedou dva čeští týpci. Dojeli jsme po dlouhým bloudění někdy dopolko, bylo čerstvě po dešti, Mark nás uvítal v ponožkách ve dveřích, a když jsme projevili hned zájem o jeho v té době proslulé trailsy u domu, šel nám to jen v těch ponožkách rovnou celý ukázat. Jak ponožky potom vypadaly, nemá cenu ani popisovat. Dodnes si tuto vtipnou historku pamatuji a přijde mi typická pro Marka. Vždy přátelský, pohostinný, nad věcí a zapálený do bmx a trailsů. Přijedou týpci na trailsy? Jsou vítáni vždycky a všude, ať už kdysi v domě jeho rodičů, kde jsme skoro týden bydleli ve sklepě, nebo v domě co má nyní s bráchou Mikem v Pittsburghu, kde nás pro změnu ubytoval společně i s Belgičany v roce 2013. V roce 2011 Mark oplatil naši návštěvu u něj a přijel do ČR na čtvrtý Řáholec Jam, kde se stal celebritou nejen za své jezdecké skills, ale také za veselou, přátelskou povahu. Kdo pamatuje, jak do něj všichni ládovali večer na party všechny možný panáky, který Mark ze slušnosti neodmítal, aby se potom ztratil a nakonec našel venku ležet úplně na kaši? Haha, tenkrát nám bylo hej. Mark u mě tehdy víc než týden bydlel, strávili jsme spolu spoustu času včetně výletu do Milevska a blíže se poznali, super týpek ze staré bmx školy, který to má hodně rád. Na kole je Mark v ladnosti a stylu, není to takový šálař jako třeba Robbo nebo Hawk, ale nikdy ho nevidíte v křeči a jeho turndowny a inverty stojí za to. K tomu dodnes umí na jistotu různý pouštěčky a zajímavosti, který se na trailsech vidí málo, nothingy, suicidy (v jeho podání bez sedla, mazec), onehand xka apod. Kapitolou samou o sobě je Hazelwood, jeho lokální spot, který kdysi začal Brian Yeagle a právě Mark Potoczny a Tom Arkus ho dostali do současné podoby. O Hazelwoodu už jsem zde psal několikrát, nejšílenější trailsový spot jednou provždy, jaký si doslova nedovedete představit a to myslím úplně vážně. Totální masakr z jakéhokoliv úhlu pohledu, velký, rychlý, technický, všude okolo jen křoví a džungle a zároveň je to taky neskutečný kus práce, kde zdaleka není jen jedna nebo dvě lajny a všechno to jsou obrovský poctivě ručně naházený hromady. Mazec forever. No a nakonec, Mark je klasický trailsový týpek, který má rád chill, zábavu a po dobrý session si vždycky rád zajde s partou na pár piv pokecat, jak jsem si pěkně polítali. A tohle je něco, co by pravému Trail Rider Of The Year nemělo chybět. A za to všechno mám Marka rád a mám velkou radost, že za jeho celoživotní přínos bmx (to jsem nemluvil třeba o Welcome Jamech, co pořádal s bráchou u jeho rodičů) si tohle ocenění rozhodně zaslouží. Cheers kámo.
A tady videjko z ocenění Nora Cupu, Mark Potoczny, rok 2021, s pár super záběrů z Hazelwood.
A tady jedno letité bio z Propsu, kde ještě docela mladý Mark ukazuje, jak talentovaný a všestranný jezdec je.
Mimochodem, Markova rodina pochází z Polska, původně to byl zřejmě Potočný, dnes však jsou již on i jeho rodiče plnokrevnými Američany a vyslovují se „POTÓZZNY“.
Po bez mála 10ti letech od vydání “The Back Bone video” je tu další full lenght dvd mapující australskou bmx scénu, která je nejen nám, tak nějak vzdálená…
Po čtyři roky si dával Brendan ‘B-dog’ Boeck záležet s točením a střihem. Výsledkem je 90minut trailsů, streetu, DIY spotů bowlů a párty.
Kdo neviděl trailer, tak věřte, že video stojí za to. Kdo ví a nadrženej na vidko čeká, tak má šanci příští týden ve čtvrtek v Praze zajít na promítačku do libovýho baru na Žižkově.
Více info viz fb událost here:
https://m.facebook.com/events/227122196191498?__tn__=C-R
A tady ještě trailer k videjku, hodně dobrý.
Třetí report, co pro vás mám, víkend v lese. Jo na první zářijový víkend byl naplánován víkend v lese, letos už ofiko, ať každý ví a kdo chce, přijede. Jak bylo a jak to dopadlo, čtěte dále.
Alko skvadra a sestřihy z večírku, haha
Není moc co říct. Honzina aka fašounek se ukázal na několika týdenní dovču. Měli jsme ho pryč 16 měsíců.
Bože to byl klid!
Honzu Kosa jsem poznal asi před dvěma lety, kdy jsem ho vzali s sebou do Stuttgartu na Vans Pro Cup. Do naší party zapadnul velmi rychle, blázen se vším všudy, který má bmx hodně rád a který je svým šílenstvím zcela kompatibilní s naší jičínskou demencí. Měl jsem ho za parkovou krysu, ale díky tomu tripu začal s námi víc kámošit a objíždět hlínu, kde mě překvapil svýma koulema a taky tím, že nakonec docela všechno naskáče. A potom, potom začal kopat Sever trails… Když jsem poprvé někdy loni na podzim nebo kdy viděl někde první fotky spotu zvanýho Sever trails, říkal jsem si bez valnýho zájmu “hmm, dobrý no, Kosák něco kope”. A trochu k tomu šlo takové to proč? Proč Kosák něco sám staví, každý den hrotí lidi a stěžuje si, že mu nikdo nepomůže, když to má nějakých 35 minut do Rokle a jen o něco dále do Lesa? Ale Kosák nemá auto, to je známá věc a taky je trochu hyperaktivní magor, to je taky známá věc, takže si to holt rozhodnul jinak. A digoval a digoval. Na jaře mi byl jednou pomoct v lese digovat a digoval jako o život, udělal na mě dojem, není moc lidí co takhle kope. No a tam u sebe na Severu digoval jak o život celou zimu. Na jaře tam stojí třískoková lajna, sice rovná, ale jinak docela pěkná, práce na tom strašný a Kosák je plný elánu. Přidává nějaký hipy, staví píčovinky a mně to nedává, někdy koncem května se stavuju to zchecknout. Naprosto nepřístupný palouk uprostřed jehličnatých lesů vypadá jako z pohádky, parádní místo. Skoky trochu působí dojmem, že na tomhle se to někdo učil, ale sjízdný to rozhodně je a těch much zase tolik není. Místo je malebný, ale docela malý a placatý, takže má své limity, ale Kosák se z toho snaží vytáhnout maximum. Vzhledem k tomu, že tohle je z velké části one-man-show, nezbývá, než dát Kosákovi velký respekt, už dlouho jsem neviděl takový stavěcí progres. Až mi to maličko připomnělo nejsilnější roky lesa, kdy parta fungovala a každou zimu jsme postavili aspoň jednu lajnu. Vzhledem k tomu, kolik nových spotů u nás za poslední roky vyrostlo (strašně málo), mám z toho radost a to místo je opravdu pohádkový. Akorát tedy udělat z toho opravdu dobrý trailsový spot chce kreativitu a hlavně zkušenosti, hodně zkušeností, který trochu chybí, ale třeba to Kosák dožene svým elánem. Uvidíme.
Každopádně jak jsem řekl, tohle si zaslouží respekt a high five a není lepší možnost, jak Kosáka podpořit, než si přijet zajezdit. A k tomu Kosák pořádá tuhle sobotu halloweenskou session. Sice je to namixovaný s nějakým endurem či co, nevím proč, ale jde o hovno, to že v okolních kopcích jsou nějaký stezky kde si horští cyklisté budou honit svá ega, to nemá žádný vliv na potenciální příjemný pojezd na Kosákovu spotu. Kdo ví, jestli ne jeden z posledních letošních pojezdů, přijde zima a hotovo. A v neposlední řadě, Honza Kos si rozhodně za tohle dílo high five a respekt v podobě návštěvy zaslouží, rozhodně jo. Tady info na plagoši a pár fotek, jak to tam vypadá.
Tahle klopenka je slušná zhovadilost, na živo obrovský, práce hrozná, respekt velký. A hlavně za ní je docela hustej les, z kopce dolu, jsem zvědav, co tam Kosák vymyslí.
Poslední foto a asi největší mazec, takhle to tam vypadalo kdy, před rokem? Kosák je husťák a má můj velký respekt.
Hout pokračuje ve svém letním vyprávění. Co bylo po Vápně? Hrozně jsme ladili výlet, trailsový výlet a to do Belgie na MX trails, který sakra chceme odškrtnout. Nakonec bylo vše jinak, dali jsme kompromis a to Berlín. Jak se to seběhlo a jak to dopadlo, čtěte dále.
Večně vysmátej Milano
Punkáč Michal píše, že pojezd v pátek v Praze. Do toho Milan Bolek, že sobota bude podzimní pojezd na Vápně. Takže to bylo jasný! Víkend v Praze s odskokem na Vápno.
Tak jsem se konečně dokopal vám něco zase jednou napsat. A protože už jsem dlouho nic nepsal, bude toho více. Léto, co bylo a nebylo, víkend v lese, ze kterýho se zcela nevinně vyklubal největší voser mé jezdecké kariéry, všechno vám to napíšu. Začínám Milevskem a Vápenka jamem, ke kterýmu se chci vrátit už od léta. Pojďte si.
Tak trochu jiný BMX contest, slibuje nadpis editu z dílny Stew Johnsona, a že jeho počiny vždycky stojí za to. Proto klikám na desetiminutové video, které mi ze začátku připomene, že už jsme stejně všichni staří fotři, co jen dělají hovadiny a ať už se nám to líbí nebo ne, děti budou čím dál víc součástí našich akcí. Do pankáčů jako je Crandal a Ginch bych to ani neřekl, ale udělali session pro děti z Bronxu. Sice je to nuda, ale zapojit ty haranty a snažit se je nasměrovat nějakou cestou je potřeba. Kdo ještě tak nezfotrovatěl ať rovnou proklikává někam za 4:30, kde začíná dnes už opravdu tak trochu jiný contest. Pro mě spíš krásná vzpomínka na devadesátky a začátky tisíciletí, kdy byly contesty o jednom nebo několika málo velkých a šílených skocích, které nebyly ani tak našejpované jak spíš nasypané jak hromada hoven, docela běžná věc. Má to to kouzlo. Málokdo to skočí a vytřídí se zrno od plev a když to zrno vyndá byť sebemenší trik na takové šílenosti, jde hned krásně vidět, kdo to tam má. Zahlídnout pár starých známých tváří taky potěšilo a beznohý Molina opět vyráží dech!
A DIFFERENT BMX CONTEST – RUMBLE IN RICHMOND
If you enjoyed this video, please subscribe :)https://www.youtube.com/channel/UCuSZUuRMLzOP0I6ItdA6uAQ?sub_confirmation=1 If you like what we do and want to support, check out our online shop… https://ourbmx.com/shop #bmx #ourbmx “For the first major RADshare event, we hosted an old school dirt jump comp at Richmond BMX, in Gillies Creek Park.
!! ZRUŠENO !!